Ahoj,
já sem sice nepatřím (zatím ještě), ale mám nakročeno. Musíme myslet na to, že jsme mladé holky a to, že máme ty naše prcky, je pro nás výhoda (kolik holek je bez chlapa i dítěte). Neboj,to zvládneš. Není chvíle, kdybych nepřemýšlela nad budoucností, někdy s pláčem, někdy s představou něčeho jiného a lepšího. Bude líp, věř. Už mnohokrát jsem tu psala o svém trápení a vím, že je dobré se vypovídat.
Vyjde sluníčko a najde se někdohodný a milý, kdo se bude lépe hodit po tvůj bok. Láska a pohlazení chybí,vím, ale zase si cestičku k tobě najdou.

Magiku co to ctu? Jezisi tka moc lito mi to je.((( U nas to vypada obdobne, ale manza ma pred statnicema tak snad po nich se vse vrati..... drz se achich jo ty chlapi jsou tupci

ahoj je to tezka situace ale zvladnes to i sama nesmis se bat stejne podle toho jak pises sama jsi s malym a budes pak v klidu bez nadavek nervu a tak,jak uz nekdo psal niz ja taky odesla od manzela jen s detma a igelitkama,nasla si byt praci a postupne se zarizovala znova,mam 4 deti jsem na ne sama a take to zvladam i kdyz to je dost tezke,ale jsou na svete horsi veci.Drzim Ti palecky

Magdi, tohle je vždycky nepříjemné a vždycky to v člověku vyvolá emoce - naštěstí obojího typu. Teď se cítíš nešťastná, bolí to , ale věř tomu, že za pár měsíců už to budeš vidět v tom lepším světle a poznáš, že je ti asi léípe samotné s malým, když to nebylo k tomu.
Já jsem se rozváděla před 4 lety a i když to bylo všechno v klidu a pohodě a rozvod byl jen papírový, žádné tahanice po soudech a kydání špíny, stejně to pak na člověka dolehlo - naštěstí jen na chvilku a vlastně jen proto, že jsem odcházela sice od manžela, ale s ním tam zůstala i naše dcera, která v té době už byla velká a nechtěla nechat tátu samotného, protože měla strach, že by se uchlastal. Nebylo to jednoduché období, byla jsem úplně na dně, musela si najít nové bydlení , z manželství jsem si odnesla jen pár starých kousků nábytku a 30 tis.(které mi manžel splácel 2 roky :///: ), protože barák byl exmanželovo rodičů, takže nebylo co dělit. Nejdřív jsem byla 2 měsíce v podnájmu, potom jsem dostala od města byt, kde jsem ale musela složit kauci .... musela jsem si vzít půjčku, platila alimenty..... měla jsem 2 práce, abych to všechno uplatila a i tak to nebylo na vyskakování a užívání si. Ale i přes to všechno jsem byla spokojená a bylo mi fajn, protože jsem byla volná, mohla si dělat co chci, nikdo mne nebuzeroval, nikdo na mne nedýchal alkoholové opary a sprostě mi nenadával a nevyhazoval mne z domu.
Snaž se to brát tak, že je to dobře pro toho prcka, že v tomhle nebude vyrůstat a nebude mít pokřivený obraz rodiny ..... a pokud to k tomu fakt není, je lepší teď, dokud z toho malý nemá rozum, než později, když už rozum má a trpí mnohem víc, protože to dítě má samozřejmě rádo oba rodiče.
Přeji ti hodně síly a pevných nervů, nebude to lehké, ale bude líp, věř mi :-)