Magdi, tohle je vždycky nepříjemné a vždycky to v člověku vyvolá emoce - naštěstí obojího typu. Teď se cítíš nešťastná, bolí to , ale věř tomu, že za pár měsíců už to budeš vidět v tom lepším světle a poznáš, že je ti asi léípe samotné s malým, když to nebylo k tomu. Já jsem se rozváděla před 4 lety a i když to bylo všechno v klidu a pohodě a rozvod byl jen papírový, žádné tahanice po soudech a kydání špíny, stejně to pak na člověka dolehlo - naštěstí jen na chvilku a vlastně jen proto, že jsem odcházela sice od manžela, ale s ním tam zůstala i naše dcera, která v té době už byla velká a nechtěla nechat tátu samotného, protože měla strach, že by se uchlastal. Nebylo to jednoduché období, byla jsem úplně na dně, musela si najít nové bydlení , z manželství jsem si odnesla jen pár starých kousků nábytku a 30 tis.(které mi manžel splácel 2 roky :///: ), protože barák byl exmanželovo rodičů, takže nebylo co dělit. Nejdřív jsem byla 2 měsíce v podnájmu, potom jsem dostala od města byt, kde jsem ale musela složit kauci .... musela jsem si vzít půjčku, platila alimenty..... měla jsem 2 práce, abych to všechno uplatila a i tak to nebylo na vyskakování a užívání si. Ale i přes to všechno jsem byla spokojená a bylo mi fajn, protože jsem byla volná, mohla si dělat co chci, nikdo mne nebuzeroval, nikdo na mne nedýchal alkoholové opary a sprostě mi nenadával a nevyhazoval mne z domu. Snaž se to brát tak, že je to dobře pro toho prcka, že v tomhle nebude vyrůstat a nebude mít pokřivený obraz rodiny ..... a pokud to k tomu fakt není, je lepší teď, dokud z toho malý nemá rozum, než později, když už rozum má a trpí mnohem víc, protože to dítě má samozřejmě rádo oba rodiče. Přeji ti hodně síly a pevných nervů, nebude to lehké, ale bude líp, věř mi :-)
Magdi, tohle je vždycky nepříjemné a vždycky to v člověku vyvolá emoce - naštěstí obojího typu. Teď se cítíš nešťastná, bolí to , ale věř tomu, že za pár měsíců už to budeš vidět v tom lepším světle a poznáš, že je ti asi léípe samotné s malým, když to nebylo k tomu.
Já jsem se rozváděla před 4 lety a i když to bylo všechno v klidu a pohodě a rozvod byl jen papírový, žádné tahanice po soudech a kydání špíny, stejně to pak na člověka dolehlo - naštěstí jen na chvilku a vlastně jen proto, že jsem odcházela sice od manžela, ale s ním tam zůstala i naše dcera, která v té době už byla velká a nechtěla nechat tátu samotného, protože měla strach, že by se uchlastal. Nebylo to jednoduché období, byla jsem úplně na dně, musela si najít nové bydlení , z manželství jsem si odnesla jen pár starých kousků nábytku a 30 tis.(které mi manžel splácel 2 roky :///: ), protože barák byl exmanželovo rodičů, takže nebylo co dělit. Nejdřív jsem byla 2 měsíce v podnájmu, potom jsem dostala od města byt, kde jsem ale musela složit kauci .... musela jsem si vzít půjčku, platila alimenty..... měla jsem 2 práce, abych to všechno uplatila a i tak to nebylo na vyskakování a užívání si. Ale i přes to všechno jsem byla spokojená a bylo mi fajn, protože jsem byla volná, mohla si dělat co chci, nikdo mne nebuzeroval, nikdo na mne nedýchal alkoholové opary a sprostě mi nenadával a nevyhazoval mne z domu.
Snaž se to brát tak, že je to dobře pro toho prcka, že v tomhle nebude vyrůstat a nebude mít pokřivený obraz rodiny ..... a pokud to k tomu fakt není, je lepší teď, dokud z toho malý nemá rozum, než později, když už rozum má a trpí mnohem víc, protože to dítě má samozřejmě rádo oba rodiče.
Přeji ti hodně síly a pevných nervů, nebude to lehké, ale bude líp, věř mi :-)