Bez tatínka

tak jdi k rodičům, on ať se postará

přesně tak, kámoška měla dvojčata a většího syna, také jim zemřel táta na rakovinu, to je pak neštěstí...
jinak se dá vše vyřešit, buď komunikací a zlepšením vztahu /musí chtít oba!/ nebo jít od sebe /pořád lepší než se trápit/

dítě a čas /cca 2 roky/ pomůže vše překonat, pokud ne a situace se zhoršuje, dojdi si za psycholožkou či psychiatričkou pro léky na depku

Ahoj, ráda bych získala takovou sílu jako ty. V době zjištění těhu jsme se s otcem dítěte už nestýkali, pak najednou přestal naprosto komunikovat, takže jsem mu musela nakonec oznámit přes sms, co se stalo. Stejně to ale nebylo nic platný. Dál dělá, že neexistuju a já se můžu utrápit. Vůbec to zkrátka nezvládám, ještě jsem v úplně mizerný finanční situaci, ani na mateřskou nemám nárok. Nedokážu se s tím pořád smířit. Toho člověka jsem hrozně milovala, moc mě bolí, že jsem ho ztratila, i když mi může každej říkat, že za to nestál. Snažím se k tomu najít nějakej přístup, ale moc mi to nejde a je ze mě uzlíček nervů.

Chlapi jsou idioti. Na mateřskou nárok třeba nemáš, ale budeš dostávat rodičovský příspěvky. Já jsem se s tím taky ještě nesmířila, ale musíme se snažit. A v kolikátém jsi týdnu? Musíš myslet na to hezké, co je teď a co přijde. Miminko ten smutek cítí a dobrý to pro něj není. Je to těžké, chce to čas. Ale snažit se myslet jak nejpozitivněji to jde. Mít nějakou kamarádku,nebo rodiče, kteří tě podpoří a komu můžeš zavolat, když je ti zle

hm, zamilovat, to by bylo krásný. že ani nevěřím, že mě se to ještě někdy stane :\/:

tomu jsem taky nevěřila ale našla jsem lásku a rázem sem na bejvalýho zapoměla...ted jsem sice zase sama ale vůbec netruchlím člověk si pak na to tak nějak zvykne..ted ti to bude trvat než se trošku vzpamatuješ ale neboj bude líp... :one:

což já to mám ulehčeno tím, že po těch všech hádkách a zklamáních v něm ho už rozhodně nemiluju.

magdi a co sse stalo ?

už mi došla trpělivost i ta, co jsem nikdy neměla a po roce rozhodování se budem s malym stěhovat k našim a s manželem jsem skončila. takový věcný trápení už nevydržím. to se nedá. fakt dloho jsem držela, ale už nemůžu. :\\: drahému manžílkovi nic nedocvaklo, a podle něj jsem hysterická kráva (tlustá a poďobaná) co si všechno jen vymyšlí a hledá konflikty. dneska jsem místo májové pusy dostala asi po měsíci facku, tak si říkám, kolik jich ještě dostanu, abych se rozhoupala a utekla

Moc ti přeju, aby tahle byla už opravdu poslední! Nenech se bít! A pokud už k němu nic necítíš, může to, že odejdeš být naopak ulevující. Určitě ti občas bude smutno, že jsi sama, ale to si popláčeš a bude líp. Přeji ti moc moc síly začít nový, lepší život. Hlavu vzhůru, odejdi a už bude jen líp!

Magdi, a už jsi od něj pryč???

Teri, ještě ne

A na co čekáš? :kiss:

tak hlavně musim počkat, až segra na konci května odmaturuje, a pak můžu k našim. Máma nechce, abych jí rozptylovala teď, když se musí učit. a i tak se nemůžu rozhoupat. ach jo. ti závidim, že jste v pohodě a plánujete mimi. taky bych si to tak přála, ale bohužel... :n: :\/:

Magdi, tak za prvé, taky u nás to není pořád úplně ok, ale já to beru tak, že je to normální... :w: I když samozdřejmě, jak pro koho, takže taky není, co závidět. Taky myslím, jestli tvůj manžel neobrátí, když uvidí, že to myslíš opravdu vážně... Za druhé, vím, že jsi říkala, že s rodiči to taky není úplně růžové, ale teda taková podmínka...no, ale je to jejich byt-barák, můžou si podmínky klást.
A jak říkají holky, já věřím tomu, že když to uděláš a odstěhuješ se, tak stejně jednou najdeš někoho jiného, to je snad úplně jistý, ne!?

to je fakt, kolik lidí může říct, že to mají doma jak z románu :\/: No, dneska manžel souhlasil s rozvodem, a že si mi nechá 300.000, když si najdu někoho, kdo ten byt za tolik, kolik chci koupí. a že chce Dádu, což si myslím, že bude ještě dělat dost problémy, že mi ho jen tak nenechá. ale doufám, že ho dají mě, jinak fakt si nedokážu představit, co bych dělala. a že jsem schopná všeho a udělám cokoliv, myslím si, že mu ho nedají. udělala bych z něj totální socku a naházela na něj špinu, že by se posr... no, snad k tomu nedojde a pochopí, že Davčík potřebuje hlavně mě. Malýho si fakt sebrat nenechám a vůbec nesouhlasím s žádnou střídavou péči a tak. To by bylo strašný. Teri, teď pochybuju, že někoho jinýho, normálního potkám. Uvidíme, čas ukáže.

Já ti věřím, že o tom pochybuješ, ale já si,jako nestranná strana, myslím, že ano-i když přiznám se ti, že kdybych byla na tvým místě, mluvím stejně, taky ybch si myslela, že nikoho nenajdu, ale tím, jak jsem nezůčasněná, tak je mi jasné, že jo, Magdi!!!
Hele, já myslím, že pokud budeš mít zázení, a to snad ano u rodičů, tak mu ho nedají, většinou se děti svěřují do péče matkám, a ty jsi matka, která se o něj stará, takže v tom by snad neměl být problém.
Škoda, toho bytu, vid? A kdo do něj dal víc peněz? Dáte ho asi na nějakou realitku, ne?

Magdi, určo, si říkáš, že by bylo nejlepší kdyby přišel s kytkou a lahví a omluvil se, že se mu to rozleželo v hlavě-nic byste nemuseli řešit. Na druhou stranu je otázka, na jak dlouho dobu by to bylo a jestli by za čas nebylo to samé...
Asi to ted pro tebe bude opravdu drsné, jak stěhování, tak byt, tak Davídek, tak nějaké možné útoky manžela, rodičů, a hlavně emoční problémy... Na druhou stranu věřím, že když tohle všechno překlepneš, tak pak bude už jen ok, už budeš nad věcí.
A hledala jsi něco o té střídavé péči? Já mám pocit, že to zase tolik nedávají, spíš je to hodně medializovaný a je to vidět, ale i kvůli tomu si myslím, že se toho ve finále ty soudci budou bát, vždyt jsou s tím jen problémy a v neposlední řadě, podle mě není Davídek ve věku, kdy by mohl být ve střídavé péči, přece jenom vyžaduje denodenní péči, jak by to tvůj manžel udělal?

Ty jo, hele, on je opravdu nějakej zvláštní...tak snad se něco děje i kdyby už tě neměl rád, i kdyby tě nenáviděl, tak se snad něco děje!! Min. se možná rozvedete, min. ti dal pár facek a to se prostě něco děje!!!

Tak to věřím, že až se to stane, tak dostane infarkt!!!

to nevim, jestli si toho všimne. možná až vyjí celou lednici a dojdou ponožky :spid: hajzlík, by potřeboval za vyučenou, jak s...

Hmm, Magdi, tak to je celkem smutný...
A pořád se u vás nic neděje-děje? Co malej, jak to zvládá?

Ahoj Magdi, to je mi líto.. soucítím s Tebou.. jsem na tom podobně.. mám měsíční holčičku a moc nám to nefunguje.. dneska jsme se pohádali tak, že se obávám, že už je to poslední hádka.. jen jsi na tom trošku líp, já mám rodinu 400 km daleko, tak sama nevím, co budu dělat.. proto jsem za tuhle diskuzi vděčná, abych viděla, jak jsou na tom ostatní holky a co mě případně čeká.. Drž se a nezapomeň, zvládly jiné, zvládneme i my, i když těžce..

Není to med. Ty chlapy dokážou být ukrutní hajzlové. A co se děje u vás, jestli chceš říct. to jo, sama nevím, jak bych to finančně utáhla, teda spíš neutáhla.