ahoj, na Ondru taky nic neplatilo. Časem jsem se naučila být rychlejší než on. Jakmile mě chtěl bacit, tak jsem mu chytla ruku a zle se na něj podívala a řekla NE. Chtěl to zopakovat tak znovu to samé. On pak odkráčel. Někdy se stekal a někdy jen odešel. Když mě třeba kousnul (nestihla jsem uhnout :s: ) tak jsem udělala že mě to hodně bolí a nemluvila jsem sním. Řekla jsem že mi udělal bebí a že snim nechci mluvit. Pořád za mnou lezl a dožadoval se pozornosti. Já ho přehlížela. No trvalo to dlouho, ale po čase ho to přešlo. Děti tohle většinou beru jako nějakou jejich hru. Je zajímavé, že Markéta (20měsíců) tohle nedělá. Zkusila to, dostala přes ruku a už to nezkouší :-). Nejhorší je, že Ondra byl takhle zlej i na děti venku. Některé dítě mu nechtělo půjčit hračku a on hned po něm vystartoval. Buď ho kousnul, zatahal nebo do něj stčil. To jsem vždy vystartovala a musel sedět u stolu dokud nebude hodnej. Samozřejmě mi vždy udělal otřesnou scénu :00: . Když se zklidnil, tak šel zase mezi děti. Je pravda že jsem si nikdy neoddychla u kafíčka a dortíčku jako jiné maminky-musela jsem být stále ve střehu. Já jim tak záviděla ten klid, když si děti hrály :( . No, řekla bych že je to i trošku o povaze. Ondra je takovej steklej a výbušnej stále. Sice mezi dětma se krotí (chodí už 2. rok do školky), ale občas se na děti tak zle koukne-což se mi taky nelíbi. No ještě si s klukem pěkně užiju :s: :00:

jestli más sklon být takhle agresivní, tak plácnutí přes zadek nebude mít smysl, spíš naopak. vlastně mu tím dáš najevo, že takový chování je v pořádku....proč on by nemohl kousat/štípat/tahat a ty ho mohla plácat po zadku? asi bych to řešila tak, že když by kousl/štípl/zatahl, tak bych si k němu dřepla, objala ho a řekla mu, že nechci aby to dělal, protože je mi pak smutno, je mi to líto a neni to pěkný. jít na to prostě z druhý strany. popřemýšlet proč to dělá - hodně dětí tím chce vyvolat nějakou reakci, být viděno (to ale neznamená, že si ho nevšímáte, jen možná chce víc tebe, tátu...), proč si netroufne na babičku? co dělá babička jinak? každá akce vyvolává reakci a někdy děti chtějí reakci a zkouší to různými směry a je to vlastně na tobě ukázat mu, která cesta je dobrá a která ne. takže bych paradoxně asi vyzoušela objetí - přitiskla bych si ho k sobě (ale tak, aby nemohl dál kousat/štípat/tahat) a řekla mu, že vím, že tam je, jsem s ním ráda.
pevným obejmutím sem tam řeším vzteky synka a mají celkem úspěch, ale chce to trénink, na poprvé to nevyjde (pokud jsem ale sama v klidu, když se nechám vytočit, tak ho/nebo sebe musím poslat na chvíli pryč a uklidnit se)
jo a ještě mě napadá jedna věc, úplně na konci píšeš: "nesmim se na nej koukat a kdyz se na nej podivam, tak me baci... " ty jsi ta, která má mít na vrch, ty by jsi měla mít autorita, na kteoru když se podívá bude vědět, že tohle přepískl ;) možná proto si na babičku netrofne?
určitě to nebudeš mít jednoduchý, bude to chtít hodně odvahy a trpělivosti, ale vyzkoušela bych to. a hlavně - věř sama sobě a buď si jistá tím co děláš - když z tebe bude Toník cítit jistotu, tak to pro něj bude všechno jasnější, srozumitelnější a možná nebude mít potřebu ti ubližovat ;)

jinak si vybavuju jednoho chlapečka z práce co byl s námi na táboře - takovej prcek, byl hodně agresivní a nejčastěji do dětí kopal. chtěl s ni mi navázat kontakt, protože si s ním nikdo nechtěl hrát a nikdo na něj normálně nereagoval, tak do dětí kopal. takže si ho všimly a zbušily ho taky....no a jednou takhle zezadu kopnul do jednoho kluka, tomu bylo už 16 let, ale byl hodnej, milej, trpělivej....no a ten kluk se na něj otočil a s klidným hlasem mu řekl: "tytyty ty malej kluku, tohle se nedělá" znělo to strašně směšně (my jsme tu celou historku pozorovaly za oknem), ale ten malej prcek zůstal stát jak zkoprnělej, protože poprvé mu nikdo za tohle nedal na hubu