Děkuji za povzbudivá slova, pořád doufám. Nevím jestli bych další dvě a možná víc laparo ještě zvládla a další ztrátu mimi nemluvě. Mám pocit už ted,že jsem nezvykle apatycká, prostě dělám to, co mi lékaři řeknou..

To je normální stav, já jsem ležela s tim v nemocnici v listopadu 2 týdny, nakonec při laparo zjistili, že jsem těhu normálně a tak jen udělali revizi dělohy. nejdříve jsem furt brečela a moooooc a na všechno se ptala a skončilo to tak, že mě pustili domů a já nechtěla vídat ani kamarádky. :r: Dneska už se snažíme opět otěhotnět a tak mi je zase lépe, ale myslím, že si živě pamatuju jak mi bylo když mi zdělovali jednu " pro mě" katastrofu za druhou.... Drž se děvče, moc ti držím palečky aby ti brzo bylo lépe :k:

Dva týdny jsi byla v nemocnici? A pro podezření z mimoděložního a přitom se ukázalo, že je v děloze a neprospívá tak jak by mělo? Já jsem jeden den přišla, druhý mě operovali, třetí jsem prospala a další už šla domů. Né že bych se na to cítila, spíš jsem se snažila vypadat ok, nenávidím nemocnice, takže bych udělala cokoliv, aby mě pustili domů. Já se s mimčem rozloučila při tom domělém potratu, říkala jsem si, bylo to maličké a tělo rozpoznalo, že to není dobré a proto vlastně je dobře, že to tak dopadlo. Brečela jsem dost, plány byly jiné, ale rozum to nějak zvládl. Teď mám v hlavě dost guláš. Protože nevím, jestli jsem přišla o dvě mimča, nebo o jedno (to už mi nikdo neřekne) a proč vlastně, jestli to byla chyba v mutaci u obou, nebo to u toho druhého zapříčinila jen překážka ve vejcovodu. Ale tím, že na mimoděložní se přišlo jeden den a druhý už to bylo za mnou... asi mi to ani nedalo protstor se dostat ze šoku a strachu z laparo. A ted se bojím co bude dál, ale spíš než abych brečela, jsem taková netečná. Likviduju všechno co mi to těhu připomíná. Ale až je mi divný, že já, takový emočně nestabilní jedinec místo celodenního hysterického breku, koukám klidně na telku... asi to ve mě něco zlomilo. Asi si srdce řeklo, že se nenechá oslabit a bude silné pro budoucí mimi.

Loriettko, pro mě to asi také nekončí, včera jsem otevřela dopis z endokrinologie, kde mi píší, že mám nízkou hladinu hormonu SHBG (norma je 20 až 140 a já mam 25,9) :r: hledala jsem to na netu a všude to spojují s neplodností..... :r: Jsem strachy bez sebe co mi ve středu řekne gynekolog :r: Tvá apatie je jen obrana. Každý se se smutkem vyrovnáváme po svém, mé okolí by asi uvítalo kdybych byla apatická místo toho histeráku a propadání hned beznaději :00: