Ahoj, věř mi, že mám ještě horší švagrovou, než ty :s: Ale co s tím naděláme-druhé nepředěláme. Já jsem taky měla pocit nejdřív, že musím soupeřit, ale nikdy bych tenhle "boj" nevyhrála. Jde o to, co chceš opravdu ty-holku, kluka? obojí? aby bylo dítě zdravé? o.k., tak se vykašli na to, jaké pohlaví kdo má a kolik dětí, ať si ona myslí, co chce. Víš, proč se tak chová? SAMA TI ZÁVIDÍ !!! PŘEKVAPENÍ, CO?! ALE JE TO TAK, VĚŘ TOMU-JINAK BY SE TAK NECHOVALA :s: :///: :///: a tím se můžeš utěšovat, až bude zase protivná.

:///: Neuvěřitelné, že někdo může mít stejné názory jako já :) Moc díky!!! Vím, že druhé nepředěláme a nikdy jsem se o to ani nesnažila. Žiju si svůj život a ostatním to může být úplně putna, jak si ho žiju. My samozřejmě chceme zdravé dítě, na pohlaví mi vážně nezáleží. A jasně, ať si švagrovka má co chce, já jí to už nezávidím. Je to taková úleva, že si to ani nedokážeš představit. Byla jsem fakt hloupá. Ale co už, ze své chyby jsem se poučila :one: A jasně, že vím, že mi všechno závidí, proto mě pořád chce tak trumfovat, ale já ji mám už v paži. Dokonce se snad těším na její příští návštěvu }:) A teď se soustředím jen na svou rodinu, protože to je to nejdůležitější!!! :€s€:

:) A já mám občas pocit, že dělám úplně to samé. Neřeším, nesnažíme a stejně nic. taky mám právě strach, že nestihnu otěhotnět než mi skončí rodičák a to bude fakt průser, páč jsem bez práce a malý bude mít sotva 2,5 roku :? Takže nic moc...Já si sice ovulaci počítám, ale vůbec na to nevěřím...Před poslední menstruací jsem už skoro věřila, že jsem v tom, měla jsem různé příznaky, ale nakonec jsem to stejně dostala. Ale to máš asi stejně jak ta moje švagrová...Ona taky nic neřeší a tak se jí prostě daří...Já to chápu, já vím, že tohle se nedá naplánovat...Poprvé jsem otěhotněla, když jsem dala výpověď z nenáviděné práce :///: Tak teď se mi to určitě povede, jak budu muset nestoupit do práce...Já mám v tomhle fakt smůlu. A chlap má právě strach, že už se s dalším dítětem neuživíme...Což chápu, ale myslím, že na tom nejsme tak špatně...Právě, že spíš naopak...tak nevím no...Prostě to musím nechat být nic jiného mi nepomůže :€}€:

Ne, tak to není, že neřeším. Byla jsem již jednou na mini a bála jsem se, že už nikdy nebudu moct a proto jsem přítele honila do dítěte, on ještě nechtěl, ale vždy když jsme se někde opili, tak haha a pak to končilo tím, že jsem brečela, že už chci mimi (on je skoro o 3 roky mladší jak já). Pak tedy svolil a trvalo to těch 5 měsíců, taky jsem se hroutila při každé ms (hlavně kvůli tomu, že jsem jednou podstoupila tu miniinterupci víš)
Ale pak měla být ta oslava a já si jí chtěla užít. A před synem právě chtěl abych nastoupila do práce abychom našetřili, ale naštěstí "jsem to stihla" dřív než se mu to rozleželo v hlavě.
Držím ti moc pěstičky, věř, že pocit nejistoty naprosto znám. Je dobře, že ses tu vypsala, to taky dělá hodně ;)
Udělejte si s mužským nějaký hezky večer s vínkem, třeba každý víkend ;-) bude fajn, uvidíš ;)