Ono je to taky o povaze...bohužel a někdy bohudík. Já mám doma dneska už skoro tříletýho kluka, který byl to samý, jako ten tvůj. A tak trošku je takový dodnes. On se nikdy nezabavil sám, nikdy mi nekrámoval v kuchyni ani jiný skříňce, jeho prostě nikdy nebavilo vyházet mi oblečení nebo cokoli jinýho, co dělaly ostatní dětičky. My jsme hodně prohlíželi knížky, vystačil si se zvukem "ká" a ukázáním prstu...a tak pořád dokola. Jakákoli nová hračka byla na chvilinku, pak ho přestala bavit, i když jsem mu u ní asistovala. Je to asi i o tom, učit dítko od úplnýho miminka trávit čas i samo..to jsem u prvního synka doopravdy nedělala, už když byl mimčo, seděla jsem u něj veškerý jeho bdělý stav s něčím v ruce a minimálně chrastila...jinak křičel a to jsem já jako vyplesklá prvomatka nemohla připustit. Tak trošku je na tom bitý dodnes, ale už se to hrozně zlepšilo. Takže žádná špatná matka. Děláš se synem to, co dělat můžeš! A občas se prostě taky pokus hodit nohy nahoru a nevěnovat se mu vůbec...on se musí učit najít si zábavu i sám, protože jinak to nebude umět nikdy;-).

Ahojky nevěš hlavu. Vše děláš moc dobře akorát v období od 12 do 18 měsíců má dítě období vzdoru a proto se vzteká a zkouší co mu vše povolíš. My si čteme, ukazujeme si zvířátka, říkáme básničky typu paci paci, kovej kováříčku, aby jsme spojily verbální a neverbální komunikaci, stavíme komíny z kostek, maluju, ale jak nemá náladu tak s ním nic nehne. Prostě i dítě má své nálady. Ono ho to přejde to chce trpělivost a čas. Zatím pa Verča !!!

ahoj, netrap se tím ;) píšeš, co všechno s malým děláš, vždyť to je spousta věcí ;) dětičky nevydrží dlouho u jedné činnosti a i když se všude píše, jak by měly být aktivity rozmanité, tak se to zase nemůže přehánět. všechny ty novinky, které dítko vidí a naučí se (dát kostku na kostku, prostrčit předemět otvorem...) musí taky zpracovat a v hlavince porovnat, znovu vyzkoušet... někdy může děti znervozňovat, když je toho moc.
zkušela jsi ho někdy nechat hrát si samotného? jak mu to jde? najde si zábavu?
já mám asi dítka samostatný, nevím, ale většinou si hrajou samy. když si vybavím období, kdy jsem měla jenom synka a byl asi tak stejně starý jako tvůj, tak ten den vypadal tak, že část dne jsem se mu vysloveně věnovala a část dne se zabavil sám. dělala jsem takový ty běžný činnosti - uvařit, uklidit, vyžehlit, pověsit prádlo a on se kolem mě batolil - někdy se připojit a "pomáhal" mi, ale většinou to vypadalo tak, že když jsem byla třeba v kuchyni a on se motal okolo, tak si vyndal něco ze šuplíků (co měl dovoleno) a hrál si s tím - s miskama, krabičkama, hrncema, vařečkama....
já se přiznám, že mě moc nebaví si s nima hrát - zatím to není moc efektivní, když se připojím k našemu tříročkovi a hrajeme si s legem, tak to dopadne tak, že já stavim a on se dívá, to mě neba, to samý je s kreslením. Ale když si kreslí nebo hraje s legem sám, tak nestíhám zírat, jakou má fantazii, co vymýšlí apod.. s roční breberkou - tu hry zatím baví chvilku, tak se snažím vychytat čas, kdy jí to bude bavit a pak si spolu hrajeme - teď frčí prohlížení v knížkách, takže koukáme na zvířátka a popisujeme je no a potom říkačky u kterých se něco dělá - šiju boty do roboty, kolo kolo mlýnský...