šílímeee!!!!!

ahoj holky,
tak jsem se sem konečně dostala a mám prosbu...máme doma březně-to znamená za chvíli dva roky a mě přijde,že je to čím dál horší...nebudu tady vypisovat čím mě postupně vytáčí,alle o jeho posledním kousku se s vámi musím podělit a doufám,že mi poradíte,jak na něj,protože to už je fakt vrchol :(
týká se to usínání.absolutně začal bojkotovat spaní (doteď spával odpoledne hned po obědě hodinku,dvě,někdy i tři.večer šel kolem půl desáté a spal do rána tak do osmi...)
teď asi poslední týden mi dělá scény u odpoledního spaní-kolikrát jsem tam s ním ležela i přes hodinu a stejně neusnul,když jo-večer v jedenáct ještě nemohl zabrat,další scény a ráno už v šest strašil a řval nanovo...
tak jsem odpoledne spaní vypustila,je večer unavený a po sedmé jde spát a spí do rána zase,ale ten řev před spaním :(
(teda ne jen před spaním,přijde mi,že řve snad pořád a přitom mu nikdo nic nedělá) no ale předtím vzal flašku s mlékem,zamával tatínkovi a šel k postýlce a čekal,poslechl si pohádku a v pohodě usnul,teď?? jen řeknu slovo spinkat je řev a ten nepřestane dokud nějakým zázrakem neusne :( jsem z toho na nervy :(
taky začal nějak bojkotovat tatínka :( pořád ho jen bije,vůbec se s ním nechce tulit,je daleko uřvanější,no je to blázinec.se mnou se teda dojde potulit a chce abych ho utěšovala,ale to zase nějak nechci,protože nechci aby tátu odstrkoval ještě víc :(
taky jak se teď začal vztekávat,tak se vždycky schválně do něčeho bouchne a řve ještě víc :( dnes v postýlce před spaním to bylo o ppostýlku do nosu a zubů...mám strach,že si jednoou opravdu něco udělá.ale ani tak ho neutěšuju,protože si to dělá sám :( já už fakt nevím.asi za 5týdnů bych měla rodit a tohle mě docela vyčerpává. byl tak hodný a rozumný a teda různé výbrky si zkouší asi od 15měsíců,ale přijde mi,že to stupňuje jen a jen k horšímu :( bojím,se co přijde potom :(
holky omlouvám se za román,ale potřebovala jsem se vypsat-manžel mi neporadí,je z toho stejně zničený jako já a třeba tcháni ho pořád vidí jako hodného malého chlapečka :(
doufám,že vás není moc v takové situaci-nikomu to nepřeju :( jinak je to rozumný kluk,nechá si říct a chápe spoustu věcí,ale poslední dobou jakoby to nechtěl chápat,nechce poslouchat,co mu říkám,až si prostě odeřve to svoje,tak pak mě začne vnímat :( jsem z toho fakt nešťastná...
ještě podotýkám,že to rozhodně není žádné mimi plakání.jako malý neplakal nic moc,ale jinak má strašně silný hlas,kamarádky úplně vždycky čučí (jeho pětiletý bratranec má jemnější hlas),takže jak začne to jeho vzteklé řvaní,tak je to opravnu o nervy :(
snad mi někdo poradíte... jejda toje román,děkuju,pokud jste dočetly až sem ;)