ahojka, já bych řekla , že je to spíš obdobím. Já vím, u malých dětí se pořád něco svádí na období,ale vzhledem k tomu, že to mám vypozorované už u dvou našich kluků a i u dětí kamarádek, tak vím, že to tak je.Úderem druhého roku se můj první syn změnil na vzteklouna a uřvanečka a trvalo to skoro rok a přešlo to nakonec do žárlivosti na čerstvě narozeného brášku.V těhotenství jsem ty jeho vzteklé scény zvládala ještě o to hůř psychicky, než za normální situace...neb je člověk víc unavený a hormony k tomu taky něco přispějí.Teď je mi to vše líto a řešila bych stejnou taktikou , jako mám teď u mladšího...prostě klidem.Kubík (to je ten mladší) taky březňátko...to chytá ve vlnách, měsíc klid a pak zase pár týdnů vztekloun. Ale začalo to podstatně dřív takový ten vzdor dvouletých( má už něco napozorované od toho staršího, chvilkama jsou jak přes kopírák).Od toho roku o půl je vzteklounek a vzdorovitý a plačtivý. Ale co ti chci hlavně napsat. Mám pocit, že když mu dám takový ten pocit klidu ve mě,jako že on křičí,ale mámu to nevytočí, tak i on přebere tu atmosféru a je klidnější a často díky tomu ani nedojde k takovému tomu řvacímu amoku na půl hodiny. Tudiž když se bouchne při vztekání, tak si samozdřejmě dojde pobědovat za mámou(za tátou taky nikdy nejde) já ho vždy na chvilku obejmu a v klidu vysvětluju, že si udělal bebinko sám. Já vím, je to docela těžké tohle ustát, protože chápu, že tě asi vytočí už jen to, že třeba zase začal kvůli něčemu brečet. Na určité věci buď nekompromisní a neustupuj,dej mu mantinel,třeba to spinkání,prostě režim se musí dodržovat a děti ho potřebují.Pokud mu víc vyhovuje vypustit odpolední spánek tak to klidně,ale každý den v určitou dobu třeba po tom Večerníčku (ať ho to zklidní) se jde spinkat. A klidně mu dopřávej ten častý kontakt a pomazlení s tebou i když je to vzteklounek.Je to přece jen ještě malý dvouletý prcek a ta máma je pro něj nadevše, sám ti to ukazuje.Já bych řekla, že tím, že ho potulíš, nemusíš mít pocit, že ho navykáš na nějakou špatnost. A tatínka zkoušejte zapojovat do bližšího kontaktu třeba první přes hru, společně všichni tři a když malý za tebou dojde na tulinky, tak si běžte sednout za taťkou a potulte se všichni tři, aby tam měl u toho malý i tebe. :) Trošku počítej i stím, že až se narodí mimi, tak se může (a nemusí) jeho chování ještě trochu vygradovat. A tak vždy při příležitosti, když bude miminko spinkat, tak se snaž co nejvíc být s maloškem.Ono to zezačátku půjde tím, že to miminko bude hodně spinkat a bude tě potřebovat hlavně jen na kojko(u kterého se současně potulí).
ahojka, já bych řekla , že je to spíš obdobím. Já vím, u malých dětí se pořád něco svádí na období,ale vzhledem k tomu, že to mám vypozorované už u dvou našich kluků a i u dětí kamarádek, tak vím, že to tak je.Úderem druhého roku se můj první syn změnil na vzteklouna a uřvanečka a trvalo to skoro rok a přešlo to nakonec do žárlivosti na čerstvě narozeného brášku.V těhotenství jsem ty jeho vzteklé scény zvládala ještě o to hůř psychicky, než za normální situace...neb je člověk víc unavený a hormony k tomu taky něco přispějí.Teď je mi to vše líto a řešila bych stejnou taktikou , jako mám teď u mladšího...prostě klidem.Kubík (to je ten mladší) taky březňátko...to chytá ve vlnách, měsíc klid a pak zase pár týdnů vztekloun. Ale začalo to podstatně dřív takový ten vzdor dvouletých( má už něco napozorované od toho staršího, chvilkama jsou jak přes kopírák).Od toho roku o půl je vzteklounek a vzdorovitý a plačtivý. Ale co ti chci hlavně napsat. Mám pocit, že když mu dám takový ten pocit klidu ve mě,jako že on křičí,ale mámu to nevytočí, tak i on přebere tu atmosféru a je klidnější a často díky tomu ani nedojde k takovému tomu řvacímu amoku na půl hodiny. Tudiž když se bouchne při vztekání, tak si samozdřejmě dojde pobědovat za mámou(za tátou taky nikdy nejde) já ho vždy na chvilku obejmu a v klidu vysvětluju, že si udělal bebinko sám. Já vím, je to docela těžké tohle ustát, protože chápu, že tě asi vytočí už jen to, že třeba zase začal kvůli něčemu brečet. Na určité věci buď nekompromisní a neustupuj,dej mu mantinel,třeba to spinkání,prostě režim se musí dodržovat a děti ho potřebují.Pokud mu víc vyhovuje vypustit odpolední spánek tak to klidně,ale každý den v určitou dobu třeba po tom Večerníčku (ať ho to zklidní) se jde spinkat.
A klidně mu dopřávej ten častý kontakt a pomazlení s tebou i když je to vzteklounek.Je to přece jen ještě malý dvouletý prcek a ta máma je pro něj nadevše, sám ti to ukazuje.Já bych řekla, že tím, že ho potulíš, nemusíš mít pocit, že ho navykáš na nějakou špatnost. A tatínka zkoušejte zapojovat do bližšího kontaktu třeba první přes hru, společně všichni tři a když malý za tebou dojde na tulinky, tak si běžte sednout za taťkou a potulte se všichni tři, aby tam měl u toho malý i tebe. :)
Trošku počítej i stím, že až se narodí mimi, tak se může (a nemusí) jeho chování ještě trochu vygradovat. A tak vždy při příležitosti, když bude miminko spinkat, tak se snaž co nejvíc být s maloškem.Ono to zezačátku půjde tím, že to miminko bude hodně spinkat a bude tě potřebovat hlavně jen na kojko(u kterého se současně potulí).