Ahojky, mě porod vyvolávali 2 dny a bylo to úplně strašný. Sice jsem měla kontrakce ale nějaký nepravý a vůbec jsem se neotvírala. Dali do mě 4 tablety a zůstala jsem otevřená na 1,5 prstu. Takže 3 den jsem musela jít na císaře. Když mi to řekli, že budu muset císařem tak jsem to pěkně obrečela. Císař ti limituje počet dětí. max 3.........(já jich tedy nikdy víc nechtěla), ale co kdyby...... A hlavně je to prostě operace. Ještě se mi 40 min snažili napíchnout záda abych měla jen částečnou narkozu, abych všechno viděla a když se jim to povedlo, tak mě to prostě neumrtvilo, takže jsem dostala narkozu celkovou a řeknu ti nic moc pocit. Jestli je prcek v pořádku atd. Úplně jsem přišla o ten první zážitek o ten křik a na to jsem se vážně moc těšila. Pak ležíš 2 dny na jipce, kam ti prcka přinesou 2x denně (ale stejně by ses o něj starat nemohla, protože dost velkej problém je vstát z postele, nebo se napít, no prostě ti přeříznou svaly). Pak tě přesunou na šestinedělí, kde se normálně matky o děti starají od prvního dne a já si prcka k sobě vzala až 4 den po císaři. Bála jsem se abych se o něj mohla starat. A taky mě strašně mrzelo, že tam byl celou tu dobu sám a choval ho jen přítel, který za ním chodil a já 2x denně.
Takže jestli můžeš tak roď spontálně. Já už si na ty hrůzy taky ani nevzpomenu, ale jizvu tam budu cejtit už napořád. Jediný co si řikám, že je dobře, že takhle jsem se vyhnuli případným kleštím nebo tomu vakupresu. Ale jinak to nemá žádný pozitiva.

Taky bych tedy nikdy nectěla rodit císařem,radši si to vytrpím hned a pak je pokoj než se nechat řezat...jasné pokud se musí tak se nedá nic dělat,ale dobrovolně bych tedy nešla nikdy!Bojím se řezání a těch jizev a celkově,já si nemohla pár dnu sednout,ale pak jsem byla jak rybička,ale moje sestra,když byla na císaři,tak se ji ta jizva ještě pěkně dlouho hojila,tak neblázni a když nemusíš....tak nééé!Každá jsme měli strach,ale sam zjistíš,že to zas taková hruza není a hlavně ti to vynahradí tvoje dětátko!! :one:

že nejsem sama. Tyhle pocity zažíváme asi každá. Já se z porodu stresovala ještě před otěhotněním a teď, když vím, že se to za pár měsíců stane realitou, tak se mi svírá srdíčko strachy. Jsem taky posera, ale říkám si, že když to zvládly jiné, tak já musím taky. Jedna moje známá rodila císařem a při tom jí protrhli močák, takže to opravdu není žádná sranda. Stačila mi jizva po slepáku a starat se při tom o mimčo, no, nevím.... Jedinné, co vím je, že bez partnera a nebo bez mojí maminy, kdyby partner couvl rodit nejdu!!! Vždycky je lepší mít někoho u sebe....

Ahojky. Já se taky šíleně bojím porodu. Hrozně. Navíc jsem šílená cíťa, všechno mi hned bolí. Ale říkám si, že to všichni zvládli, že je to přirozený i když bolestivý proces. A mimi ňák ven musí :s: Vždycky mám pár dní hysterák, i jsem už brečela, že to nezvládnu. Ale na císaře bych dobrovolně nešla ani omylem. Je to o dost větší zásah do těla. I když tě nastřihnout, nebo se natrhneš, tak se to bude líp hojit než velká jizva na bříše. Já byla před 2 měsíci na slepáku. Mám jizvu jako :pig: První 2 týdny jsem se nemohla hnout, spát, nic. Dost to bolelo. I teď to občas bolí. ňák ten porod přežijem. I když to bude bolet, tak to skončí a budem mít u sebe milovaný :cc): Taky se bojím. Snažím se o tom moc nepřemýšlet. Neboj, to zvládneš. Třeba to budeš mít rychlé :dance:

Ahojky, hele neblbni. ŽÁDNÝ lékař v ČR neexistuje, který by ti udělal císaře jen proto, že chceš. (aspoň by neměl existovat). A víš proč? Je to veliké riziko pra matku ale hlavně dítě. Porod je přirozená věc, a je 100x lepší než císař, který sice nebolí během výkonu, ale poporodní zranění jsou o dost větší a boledstivější. První dny nejsi ani sama schopná se o svoje mimi postarat. BuĎ šťastná, že můžeš rodit normálně, zvládneš to a budeš sama na sebe pyšná, žes to dokázala. Navíc miminku se při průchodu porodními cestami masíruje hrudníček, aby bylo lépe připraveno se nadechnout, až vyleze. Nehrozí tolik krvácení do mozku atd. HODNĚ ŠTĚSTÍČKA A ZDARVÍČKA PRO VÁS OBA. Neboj budeš jistě statečná a zvládneš to bez problémů.