Vidíš, každá jsme jiná... já bych o tom vědět chtěla... ono se na to nemusí nikdy přijít, ale když se dejme tomu objeví nějaké zdravotní problémy, které se i přes léčbu obou partnerů neustále vrací (protože ten třetí v trojúhelníku se neléčí), tak je to na pováženou... a když se to proflákne, tak ta žena má pořád ještě větší šanci najít si někoho jiného, kdo nebude sexuálně cestovat mezi manželkou a milenkou... a třeba zavčasu, dokud budou i děti malé a ona mladá a bude mít víc sil něco měnit...
Já bych si třeba takového chlapa doma nenechala... raději být sama, než s nevěrníkem... a možná bych odpustila nějaký jednorázový úlet, ale dlouhodobou nevěru ne... už bych mu nikdy nemohla věřit a jen bych se bála, kdy to zase propukne...

Já jsem zase zvědavá, ale vím, že některý věci je lepší nevědět. Hoodně by mi vadilo, kdyby ty ženský střídal, ale tohle je zase něco jinýho. On ten "náš" případ měl daleko širší kontext, neméně zajímavej, ale na dlouhý vyprávění :) s mamkou jsem taky nebyla za dobře, ale přesto mi jí bylo líto. Hodněkrát jsem zvažovala, co dělat, ale nakonec jsem se rozhodla takhle i kvůli dětem, který nic netušily. S matkou jsem nevycházela a poštvat si proti sobě otce, pro kterýho to bylo zcela logický východisko z problémů s matkou, to už by nebylo únosný ani pro mě. Ale to už k původní historce nepatří. Máti je 44, je dost silný postavy, nepečovala o sebe (to se změnilo) a byla vždycky takovej asociál, takže možnost najít si partnera není moc velká. Navíc by od táty jen tak neodešla, protože není zvyklá pracovat. Je to sice hnusný takhle o vlastní matce mluvit, ale je to další důvod, proč jsem nechtěla, aby došlo na nejhorší. Nikdo by nic nezískal, ale spousta lidí by tím hodně trpěla. Což se taky stalo, kupodivu naši spolu jsou stále. Není to už jako dřív, ale překousli to a snažej se zase nějak žít.

Tak v tomhle s tebou teda musím nesouhlasit, samozřejmě že u vašich to byl trochu jiný případ, samozřejmě až mě bude čtyřicet nebo padesát a budu mít skoro dospělí děti, tak je snad lepší nevědět, ale pokud jsem mladá, mám miminko s chlapem, kterej se po večerech místo aby byl s náma tahá s nějakou fuchtlí, tak to bych to radši věděla. Příjde mi to dost sobecký o tom vědět a alespoň nenaznačit, nakonec až se to dozví, tak bude nas...á i na ty kamarádky, teda alespoň já bych byla a to pořádně, kdybych věděla, že jsem bůhvíjak dlouho byla všem akorát pro srandu

Nebylo to o moc lepší, maj 2 malý děti 8 a 9 let jim bylo. Kdybych jí to řekla, co by se vyřešilo? Rozvod? Po tolika letech? Dělení majetku, firmy, střídavá péče o děti... Nakonec to udělal někdo jinej a co se zlepšilo?! Tatík stejně nebyl doma, když byl, naši se jen hádali, lítaly židle, já tam přestala chodit úplně. Samozřejmě mi to bylo vůči mamce blbý, ale tohle je věc dvou lidí a nikdo třetí by do ní neměl zasahovat. Všichni věděli, že ji táta podvádí, ale nikdo ho in flagranti nenachytal, tak co bych jí řekla? Mami, povídá se, že táta má milenku, ňákou mladou pražandu s děckem, to je síla, co, co budeš dělat?
Myslím, že na tom nic srandovního není. Já to považuju za ohleduplnost k citům člověka a soukromí rodiny. Sama bych byla taky nasraná, kdybych věděla, že to kamarádka věděla a neřekla, ale to by byla chvilková reakce - prostě člověk si ten prvotní vztek a zoufalství musí nějak vybít a seká kolem sebe všemi směry. Ale není to kamarádka, kdo byl nevěrnej, že? Je to drahý choť, kterého si každá z nás vybírá sama a tudíž je to jen moje a jeho zodpovědnost a svědomí, proč do toho tahat někoho dalšího, kdo byl jen nechtěným svědkem?!