Milý deníčku,

po dlouhé odmlce ti opět píšu dopis. Ptáš se proč zrovna dnes ti píšu? Protože je 3tího v měsíci. A protože tenhle den bude stejně jako 30 tý den v měsíci významným! Je to den, kdy jsem se stala po druhé mámou. Den, od kterého jsou na tomhle světě už dvě nejúžasnější stvoření ze všech. Kryšfůfek má dnes měsíc!!!!!!
Kdysi dávno, na začátku, jsem ti psala, jak jsem šťasně a zároveň s obavou koukala na ty dvě čárečky na pozitivním testíku. Psala jsem ti, jak moc se bojím mít další miminko. O tom, jak nechci šidit Zbyněčka. Co jsem ale nikdy nevyslovila bylo, jak moc jsem se bála, že prostě nemůžu milovat někoho stejně, jako právě Zbyněčka. Dneska už to vyslovit můžu, protože dneska už vím, jak hloupý a zbytečný ten strach byl.
Miluju, když se na mě to moje malinké pídě kouká těma modrýma nevinnýma očičkama! Miluju, jak se culí, když vyháníme prdíky a nožičky tiskneme k bříšku! Miluju ho za to, že pokud nemá bolení, téměř ho neslyším plakat! Miluju, jak sleduje staršího brášku, jak se otáčí, když ho někde slyší mluvit! Miluju, jak vrní jako kočička, když je spokojený a sám. Miluju okamžiky, kdy je spolu s tátou a starším bráškou někde pohromadě a já je z povzdálí sleduju. Miluju tě i za to, že si necháš bráškou tisknout celkem nešetrně dudlíček na papulku a ještě se u toho tváříš spokojeně :c:
Když jsem se stala mámou poprvé, to jsem ti ještě nepsala, deníčku. Ale byla to jedna veliká katastrofa. Moc jsem brečela, moc jsem se nervovala, nikam nechodila, jen sama s kočárkem někam do lesa, hlavně ne mezi lidi. Na našeho úžasného taťku jsem převážně křičela, protože byl zkrátka po ruce. Zbožňovala jsem ten malinký uplakaný uzlíček, ale jinak jsem byla bezradná. Tlačila jsem očima dny v kalendáři a doufala, že bude líp. A bylo...objektivně můžu říct, že jsem si mateřství začla užívat v 11 měsících Zbyněčka. Uteklo mi celých 11 měsíců, chápeš to! Já už teď ne. Tyhle měsíce mi nikdo nevrátí, ale já tobě i sobě slibuju, že teď o nic nepřijdu! Cítím se šťastná, naplněná láskou až k prasknutí...