Maminky včera a maminky dnes...

Výborně napsaný... nechci to stokrát omílat, ale je paradox, že se to kojení nepropagovalo - když už neměly jednorázovky a skleničky (byť si nemyslím, že je to taková úspora - já od 9. měsíce jen vařím), tak si ještě přidělávaly práci s vyvařováním lahví a čtvrthodinovým vmícháváním sunaru... no tak to by mě mohlo dítě milovat :)
A my mrchy máme všechno a nenasytky jedny chceme všechno zkusit, dítěti vše dopřát... Přitom méně je více... a kdybychom si jen vybraly z té nepřeberné nabídky něco málo, uděláme líp a ještě si ušetříme práci a hlavně peníze... Vždyť já už nevím, co mám příbuzným říkat, aby Krýšovi koupili k narozkám, protože má všechno a já mu chci ten jeden dáreček taky dát, že? :)

Dejmalka

jesle od půl roku, propagovaly se hotové pekárenské výrobky polívky v konzervách...jen aby se žena mohla plně angažovat v práci, na schůzích a tak bojovat za celosvětový mír.

já proti látkovkám nic nemám... naopak - moc se mi moderní látkovky líbí... a kdybych byla klasická maminka na mateřský, asi bych si taky rozmyslela, zda zatížím životní prostředí tunou odpadu... ale bohužel můj životní styl s látkováním dohromady nejde - u nás je spíš výjimkou, když jsme půlden doma... pendlujem mezi Prahou (práce, rodiče, plavání, kámošky) a vesnicí, kde bydlíme... na žehlení normálního oblečení si najdu čas tak 1x za 3 týdny... neumím si představit další pračku s plenkami :(

Raduš.ka

Žehlení je zráta času. ;) Když mi před pár lety po matuře říkala třídní, že nežehlí, že prádlo ze šňůry sklízí rovnou do skříně, přišlo mi to divný, ale teď už žehlím jen Robínkovo oblečení, a to taky ne vždy. Ani povlečení už nežehlím. Jen narovnám rukama, poskládám a uklidím. Zatím to nikdo nepoznal.. Nejen, že mám o starost míň, ale ještě ušetřím.. :one:

:one: :ww: já nikdy nic nežehlila a taky žijem! Jsme furt na cestách, tak bych ani čas na to neměla a ani chuť! :€):

Raduš.ka

Já o tom jednou četla článek, že dřív se děti vychovávaly tak jako odtažitě. Na mě to zanechalo důsledky, u nás se nikdy nevyjadřovaly city (kromě zloby a vzteku), nikdy jsme si neříkali, jak se máme rádi, neobjímali se a tak (ani naši to z domova neznali, to není o tom, že bysme se rádi neměli, ale prostě to nikdo z nás nezná, a to je důsledek toho, jak se děti vychovávaly dřív), a teď mám sama problém s vyjadřováním citů (opět kromě zloby a vzteku, rozčílit se dokážu perfektně, ale říct někomu, že ho mám ráda, to mi dělá problém, neumím to), nedokážu se třeba omlouvat, je mi proti srsti jít na procházku s mámou a s malým, prostě mi to nesedí, necejtím se dobře, ač svoje rodiče mám samozřejmě ráda, ale abychom chodili jako velká rodinka na procházky, to ne. Nebo abych tam chodila na návštěvy si jen tak povídat, néé, já to prostě nemusím. Za to přítel, který se narodil na Slovensku na vesnici, kde jsou všichni jedna velká rodina, je u mámy pořád. Nevím, jak děti ostatních, ale moje bude jiné než já, doufám v to. Často ho objímám, často mu říkám, jak moc ho mám ráda, omlouvám se mu, když jsem na něj ošklivá (když mu třeba hodně vynadám, plácnu přes zadeček), zkrátka se snažím, aby mu to "mám tě rád" šlo z pusy snáz než mně.

Jinak k tvé otázce, zda se s tímm setkáváme, já ne, ještě mi to nikdo nepředhodil, ale co si vzpomínám, tak já byla vzteklá jak pes a v jídle jsem se věčně nimrala.. :s: ;)

devilishlena

zajímavé téma :qu: já jsem naštěstí nikdo od nikoho neslyšela že bych měla rozmazlené děti, spíš že je držím až moc ´ u huby´ , ale co to znamená? to že je nenechám aby mi v obchodě dělaly hysterické scény že něco chtějí? že jim nedovolím cpát se čokoládou a chipsy od rána do večera? Všechny tři děti se mnou spávají v posteli, nejstarší sám z ničeho nic začal spávat v postýlce od cca3měsíců, malá to samé a ted Tobík spí s náma pořád - moje pohodlnost skrz kojení. Jinak děti učím že neexistuje žádné - maminka je otrok domácnosti a tatínek leží vyvalený s pivem u tv protože přišel z práce a matka se válí přece celý den doma :€}€: všichni dělají všechno - Ríša říká že tatínek dělá maminku a já zas tatínka, ale kojit se ještě nenaučil :€Ss€: Jsou poměrně dost samostatní, Ríša se zvládne postarat krom vaření vlastně o vše včetně přebalování, krmení UM kdyby bylo třeba,domácí práce má zmáklé, spíš mě napadá jestli tak všechno bude dělat za 5-8let :€[€: (je mu10), samozřejmě jak leze do puberty neobchází se všechny činnosti bez blbých ksichtů a keců. Oproti nevl.dceri bráchy-11let, která ani neví že si má umýt ruce, když má žízen že si běžný člověk nalije z kohoutku vodu, při hladu se otevře lednička a veme se třeba jogurt, bych řekla že mám děti velmi schopné :one: doufám že v dospělosti budou naprosto samostatné jednotky schopné se postarat o sebe i o své drahé poloviny a děti a nespoléhat se na někoho jiného :one: i když Eliška budu zřejmě tak samostatná a nezávislá až se to pánům nebude líbit :s:
jinak moje mamka naštěstí vždycky řekne - sama si rozumíš tomu co děláš, takže žádné KDYŽ JÁ JSEM ...... od ní neslyším asi 10let

Pupidup

víš co si myslim, že oni spíš na to špatný zapomněli(vztekání, řvaní, neposlouchání) a pamatujou si jen to dobrý ;) ted jsem zrovna nedavno telefonovala s mámou, abych jí celá š´tastná oznámila, že Krýša konečně začal sám chodit a pustil se mojí ruky(v 18m!!!) a ještě něco a ona mi na to řekla, že on je teda na mě strašně závislej, že je to mamánek a at si pořídíme druhý dítě, abysme z toho nebyli tak vyprdnutý, že když oni měli jen jedno dítě, taky to bylo cirátů a pak se narodili postupně další dvě a ty už se vychovávaly sami, už nic s náma tolik neřešili :€\€: tak mam zas po chuti jí vůbec něco říkat, i když má teda asi pravdu.
každopádně dřív ta výchova asi byla fakt jiná a hlavně spousta dětiček chodilo do jeslí už hodně brzo, tak to je pak taky o něčem jinym. a co vim z vyprávění, tak děti prostě dali hrát si do ohrádky a bylo to, pomoz si sám, máma šla prát pleny, na nočník nás prostě prdli at chcem nebo nechcem, máma nedokáže pochopit, že já mu vyhovim v tom že když na nočník nechce, prostě bude chodit dýl. to mi právě máma furt předhazuje že dneska se nadělá cirátů, ale pochybuju, že dřív se to bez těch cirátů obešlo, spíš už na to po těch letech koukají jinak. dneska je zas spousta informací, to je taky sere, že oni je neměli. řekla bych že dneska je to nejenom o větší svobodě, volnosti, možnostech, ale hlavně taky o rozvíjení vzájemnýho porozumnění, komunikace a lásky. to je třeba to spaní v posteli, nebo když ráno přijdou do postele.
já teda s malym spim v posteli, to se přiznam a střasně se těšim na ráno, až se vedle mě vzbudí, budeme se mazlit a dá mi pusinku(je to obrovskej pusinkovací mazel). až spolu spát nebudeme, těšim se až za mnou přijde ráno do postele. já si myslim že je krásný se s tim dítětem mazlit a to podlemě dost tenkrát chybělo, stejně jako debatování o věcech, svěřování se....aspon já to tak vidim, ale určitě to tak nebylo v každý rodině. dneska si ty rodiče chtí asi těch dětí víc užít, proto já se malýmu hodně věnuju, vlastně neustále, což taky neni úplně dobře, ale od toho jsem s nim doma, abych mu dala nejvíc co můžu a hlavně si ho užila, když ho mam ;) at si starší generace říká co chce :€p€:

je to až blbý, ale občas mi přijde, že si mazlením s Krýšou vynahrazuju ten nedostatek blízkýho kontaktu se svýma rodičema... i když to asi není jejich vina - já nebyla mazlící typ - živě si vzpomínám, jak se mi ježily chlupy na krku, jen se mě někdo dotknul, že mě pohladí :) fakt jsem to nesnášela - bůhví proč... a teď se toho nemůžu nabažit - přesně jak píšeš, ranní probuzení vedle Krýši mě rozněžňuje - hrozně ráda ho pozoruju, když ještě spí - a třeba se ze spaní usmívá...
- nás asi spíš vychovávali tak, abychom nebyli závislí na matce, šli co nejdřív do jeslí a oni mohli do práce (já šla do jeslí teda "až" ve dvou a půl letech, ale abych mámě nekřivdila - ve třech jsem byla zpátky doma - narodil se brácha a další dva roky jsem s nima byla doma...)
- vím, že máma byla drsná, ale bohužel neautoritativní - mlátila nás hlava nehlava (teda spíš záda nezáda) - jednou mi rozsekla obočí o kuchyňskou linku (byly mi 4 a dodneška tam mám jizvu :) ) - teď by mě už sebrala sociálka pro týrání :) - taky mě nechávala klečet v koutě - ale já prý byla pacholek a hajzl, co pořád vyhrožuje, že to řekne tatínkovi, až se vrátí z práce (prostě jsem byla tatínkova holčička :) )
- ale táta nás mlátit nemusel - stačilo, aby se podíval a už byl klid - hodně dlouho jsem se ho vyloženě bála...

MONA 5

Mamka akorát říkala že nás jen položila do postýlky a spali jsem , ale už si nepamatuje jak to dokázala co zatím balo. My meli do ložnice tabu do toho pokeje se prostě nechodilo a mě to přišlo normální.
Řekla bych že zapomněli na to zlobení. Strarší dcera má 4 roky a přemýšlím co dělala když jí bylo 10 měsíců jako ted té mladší a nějak si jen pamatuju že byla hodná a málo plakala takže bych řekla že na špatné se zapomene a zůstanou vzpomínky jen na to dobré.
Když mi bylo 10 teta měla 3 malé děti 2 roky od sebe moc dobře si pamatuju jak byli drzí ,neposlouchali,tenkrát pro mě rozmazlení fracci.
Ted teta řekne že děti bali hodné, ted je jím 20-26 let a jsou z nich super lidičky.

Lucka V.

Ono na tom něco bude. Ségra doma nikdy nic nemusela, dělala si co chtěla a od 17 let se stará sama o sebe. Má taky daleko průbojnější povahu, co chce, to si umí získat, nebojí se říct svůj názor. Prostě byla odmala zvyklá, že byla respektována, brali ji takovou, jaká je. Když přišla do puberty, začala jsem se o ni starat já, byla těžce problémová a nezvladatelná, asi to bylo tím, že odmala měla takovou volnost.
Já jsem musela poslouchat, dělat co se mi řeklo, byla jsem prostě vychovaná tak, že se neodmlouvá a nesu si to s sebou do dneška. Jsem neprůbojná, bojím se říct co chci, kolikrát už jsem doma brečela, že jsem něco musela udělat, i když jsem nechtěla, jen abych si někoho proti sobě nepoštvala. S věkem se to zlepšuje, taky je to tím, že mám děti, ale ten základ z dětství už ve mě zůstane. Okolí je zvyklé, že já jsem ta "hodná a poslušná". Učím se, otrkávám se, bojuju sama se sebou. Nechci, aby moje děti na tom jednou byly podobně.

Lucka V.

Ahoj, tak já řeším rozdílný generační pohled na výchovu dnes a denně. Tchýně se diví, proč se dnes tolik nadělá okolo zavádění příkrmů - ona svým synům dávala od 3 měsíců rozmixované polévky s játrovými knedlíčky, nechápe, proč se tolik preferuje kojení - ona kojila jen dva týdny a pak hned odstavila, taky má trochu problém s temperamentní povahou naší malé - její kluci poslouchali na slovo, nezazlobili snad ani jednou za celé dětství atd. Nevysvětluju, neřeším, vždycky všechno odkývu a udělám si to pak po svém. Netvrdím, že v dnešní době děláme všechno správně, jiná doba přináší jiné zvyky, já nechápu spoustu věcí v péči o děti mé tchýně a ona zase nechápe dnešní novinky, prostě každá si hájíme to svoje. Ale taky mám pocit, že některé (ne všechny) dnešní babičky jsou dost přechytralé a za každou cenu se snaží prosadit svoje názory, protože "ony už přece své děti vychovaly, tak to musí vědět nejlíp".
Co se týče mého dětství, odnesla jsem si z něj několik poučení:
- nebudu rozlišovat "holčičí" a klučičí" práce. Musela jsem doma pomáhat, zatímco brácha se ségrou nehnuli prstem. No jasně, brácha je přece kluk, tak po něm nikdo nemůže chtít, aby doma utíral prach, nádobí, luxoval, a ségra byla vždycky ta malá, která nemusí dělat nic. Zatímco sourozenci o víkendu dlouho spali a pak se do oběda váleli u televize, já vstávala v 7, šla nakoupit, pak jsem uklízela, pomáhala s vařením... a když jsem se ozvala, schytala jsem "držkovou". Mám dceru a syna a už teď vím, že tyhle rozdíly dělat nebudu. Oba budou mít stejné povinnosti.
- nechci udělat tu chybu, že dcera bude synovi tzv. "prošlapávat" cestičku. Já do 17 let nesměla na diskotéky, z venku jsem se musela vracet nejpozději v 18 hodin, chodit s klukem bylo nepřípustné. Brácha začal diskotékovat v 15, od 12 let chodil o prázdninách stanovat, ségra začala ještě dřív (utíkala, i když to měla zakázané, propařila celou noc a všechno jí prošlo). Takhle to nechci. Pro obě děti budou platit stejná pravidla.
- nebudu si s dcery dělat "otroka na hlídání" - kamkoliv jsem se hnula, měla jsem za zadkem ségru. Nemohla jsem jet ani k sestřenicím na prázdniny, protože by neměl kdo být se ségrou. Asi to tenkrát nešlo jinak řešit, ale mně to hrozně vadilo.
A našla bych ještě pár dalších příkladů.
Nevím, jestli se mi podaří být tak důsledná, jak zde píšu, ale aspoň ten základ bych chtěla dodržet. Kdoví, třeba i naše děti nás za pár let budou kritizovat za to, že jim udílíme chytré rady do života :a:

jeee a jak já se cítila ublíženě, když jsem si v 9 letech vybojovala chodit spát v 9 a ne v 8 a o tři roky mladší brácha mohl chodit hned spát se mnou... na první diskotéku jsem šla v 16 a o půlnoci už táta stepoval před Lucernou, aby mě odvezl, zrovna, když se to tam konečně rozjíždělo :) a brácha přesně jako u vás... od 14 jezdil se spolužáky pod stan, v 15 propařil celou noc...
máma nás taky dlouho nekojila a trochu mi to kojení "záviděla" a pak se mě snad co týden ptala až do druhých narozenin: "Ještě krmíš z vlastních zdrojů?"
chci se taky k dětem chovat spravedlivě a z benjamínka nedělat milostpána, co může všechno (nebo milostpaní)... pomáhat taky budou muset oba stejně dle svých schopností... i když přehnaná práce taky škodí :) Přítel umí totiž jen pracovat, v jejich dětství totiž na koníčky tak nějak nezbyl pro samou práci na baráku čas...

natea123

Ahoj, tak já něco napíšu za dnešní babičky, jak to vidím já. Myslím si, že dnešní maminky to mají snažší v té dennodenní péči, papírové plínky, skleničky s jídlem, ubrousky a spoustu dalších pomůcek pro děti, co dříve nebyly. Je také ale pravda, že používání jednorázových plínek je o hodně jednodušší, než dřívější praní , sušení a případné žehlení. Já dceři také říkám, že ona už na roce a půl neměla plíny. Ale vím taky proč. Jak jsem uvedla výše, takto vyměnit plenu je méně náročné, než být důsledná při učení na nočník. Já, abych měla o práci méně, jsem to svoje děti naučila hned po roce věku.
Jinak starosti byly dost podobné, s dětma, partnerem, rodiči.
Myslím si, že dnešní maminky si to více užívají a je to dobře. Totiž dětství vašich dětí nakonec tak rychle uteče, a najednou se budete divit, kde jsou ty malé děti.

Andrejka80016

Rodiče rádi srovnávají. U nás je to zase hlavně o jídle. Mám pořád na talíři kolikrát ji dávám teplé jídlo apod. Naši nějak nedovedou pochopit, že nejíme polívky. Malá je fakt nechce. Má 14 měsíců a nejradši jí sama rukama. Nakrmí se krásně. Takže ji dávám, sýr, krůtí šunku, těstoviny s máslem a sýrem nebo tomatovou omáčkou s masíčkem, miluje vařenou brokolici a květák a veškeré ovoce na kousky. A mí rodiče si myslí, že bych ji měla vyvařovat omáčky, polívky .... :))) Nejradši by ji narvali přesnidávkama s cukrem :))).
Každý jak si to udělá tak to má.
Mi se ta starší doba třeba nelíbí v tom, že rodiče nerespektovali osobnost dítěte. Prostě tak to bude a žádná diskuse. Já chci svou dceru vychovat tak, aby věděla, že ji respektujeme, měla možnost výběru a sdělení názoru, ale aby taky respektovala nás jako rodiče a lidi.

plne souhlasim to jsou jen kecy co maji jist co nemaji jist co oni delaly k jidlu a co nedelaly ...ja si taky chci varit podle sebe hlavni je ze maji deti teple jidlo a ze maji zeleninu a ovoce...a krasne prospívaji...o vikendu delame omacky atd...mala mi ji i polevky takze ji je delam...ale jinak nevyvaruji ale kazdej den ma teple jidlo narozdil od mich kamaradek ktere do roka kupuji jen presnidavky a hotovky od hame kaslou na to nejsou schopni nakrajet a nastrouhat deckam treba mrkvicku s jablickem...myslim si ze by deti mely mit teple jidlo!a co se tyče te postylky moje mala je zvykla usinat se mnou v posteli a potom ji predelam vecer do postylky tam spi celou noc!myslim si ze to neni spatny:)a deti by mely kazdopadne mit respekt pred rodicem!!!!!!!!!!!

nevimnic

Kecaj ;)
Já jako mrně měla postel u postele našich až do školky. A naprosto běžně jsem jim lezla mezi ně do postele o víkendech. (jinak jsme vstávali v 5:00) a ten můj zase prý jako kluk chodil k jeho rodičům do ložnice a začal jim zpívat vstávat, vstávat... :ww: :s: :a:

tak to je přesně u nás... Krýša se vzbudí, skočí mi na hlavu a řve: "Mamintóóó, távat!! Tatíntuuu, tááávááát!!!! Tía papat bobítá!!!" případně ještě: "Tía mitovát tottejl!" (překlad: maminko vstávat, tatínku vstávat, Krýša papat bobíka, Krýša mixovat koktejl :) )...
ale naštěstí vstává až v osm :)

tak to mala na me řve mami je rano štavat ty to evíš že je rano rychle Jessica chce papat mnam mnam bobík:)))))sem tam z ni nemuzu:)))

ahoj, tak od nikoho z rodiny jsem toto neslyšela. Spíše mi mamka řekla že jsme na Ondru dost přísní ;) . Jinak mi mamka i tchyně závidí jednorázové plínku, jídlo ve skleničkách a ubrousky. Závidí že mám na děti více času než měli ony. No a tady je dle mého zakopanej pes.
JInak u ročičů jsme vnoci taky nespaly, ale ráno jsme knim do postele lezly úplně běžně, je pravda že nás pořád nechovali-čas nato prostě nebyl, když jsme byli nemocní nebo jsme byli smutní, tak to se věnovali, ale aby nás uspávali v postýlce-to neexistovalo. Prostě nás dala do postýlky a řvi jak chceš-beztak usneš.... Mamka neměla automatickou pračku, takže pleny a vše ostatní vyvařovala v hrnci-ještě ted si pamatuju tu dlouhatánckou vařečku a potom drhla prádlo na valše :00: . Ždímačku měli-ale používala jí i babička a prababička-takže se stalo že se na mamku nedostala a tak musela vše ždímat v ruce. V prádelně kolikrát trávila i celé dopoledne. Ona i příprava sunaru byla složitější. Musela se vařit voda a do ní vmíchávat sunar-to taky zabralo pár minutek....no prostě vše máme daleko jednodušší a máme tím pádem víc času na své děti. To jestli jsou děti rozmazlené záleží na jejich rodičích. Já své děti doufám rozmazlené nemám. Už nyní Ondru učim skromnosti a slušnosti. Spíše ho držim víc zkrátka, protože je složitá povaha..... :|€|:

mě máma právě často předhazuje: Tohle byste si vy (já a brácha) nikdy nedovolili!
- zvlášť když s sebou Kryštof třískne o zem a vzteká se, když mu něco nedovolíme (my mu to nepovolíme ani na základě vztekání, ale vzteká se pořád a rád), tak mě to vždycky rozhodí... a znejistí

Podle mě to zkouší všechny děti, jen to některeé přejde dřív a jiné dýl. Mamka taky říkala, že jsme se nikdy nevztekaly...Kubík se vzteká už te´d 15měs. Jr dosti živý, ale podle mě to patří k povaze a k vývoji. a na druhou stranu ať se vzteká, když mu to dělá dobře. jen mi dělá potíže udržet u toho vážnou tvář a nesmát se mu. Ale asi jsme to pravé vztekání nezažili, jak jsem psama je ještě malej a určo to přijde..

tak to jsi opravdu ten pravý stek a histerii nezažila. Protože mě toto dělal Ondra od roka a půl do 2,5 let a k smíchu to vůbec nebylo. Spíše jsem měla co dělat abych ho neumlátila. Často jsem kvůli tomu a z vyčerpání brečela.... :(

tak ty máš tu smůlu že jste byli hodné dětičky a neměli jste ten problém co má Kryštof....Moje mamka měla jako třetí dítě něco podobného jako je můj Ondra, takže ví jak je to těžké a moc složité. Jen jsem teda na Ondru více přísná, protože mamka to moc nezvládla a nyní se za bráchu trošku i stydim...nechci aby kluk dopadl stejně. Manžel ho taky vede pevnou rukou-což se mé mamce moc nelíbí...ale ona udělala chybu a díky její chybě vím, že já jí udělat nemůžu...
Je smutné že tě rodiče nepodpoří, ale když to neznají tak to prostě nepochopí. Dnes mi Ondra udělal neuvěřitelnou scénu před školkou. Kdybys viděla jak byla jedna maminka hnusná-dala bych jí přes tlamu

to je právě neštěstí... když poslouchám, jak jsem byla jako dítě šikovná, bystrá a hodná, tak je mi na zvracení :)
- jak jsem na roce byla bez plínek, jak jsem nosila bráškovi plínky na přebalování, jak jsem způsobně jedla a spala, jak jsem neodmlouvala, jak jsem všechno perfektně uměla (jezdit na kole, plavat, básničky, písničky), ve škole samý jedničky... takový dítě snad ani neexistuje...

Pupidup

jojojo, to je přesně ono :€Ss€: říkam si jak tenkrát ty děti byly neskutečně inteligentní a neuvěřitelně šikovný. já se tomu musim kolikrát smát, když slyšim v kolika děti uměly tohle a v kolika tohle.....řekla bych že se jim po těch letech trochu spletly měsíce, ne-li roky :€Ss€: myslim si že moje dítě je celkem šikovný a chytrý,ale to je prd oproti tomu jak šikovná jsem byla já!! týjo já prej uměla věcí, v roce už jsem byla normálně samostatná jednotka, řekla bych na úrovni 2 letýho dítěte :€Ss€: :€Ss€: :€Ss€:

To mi něco připomíná,taky jsem byla geniální dítě :girl: :#~: :one: -máti mě tím taky vytáčí }:) Ještě mám tu smůlu,že jsem byla jen já a nejvíc mě vytočí,když se třeba moje holky mezi sebou handrkují a máma vždycky,to je něco,jak se "pořád"hádají,marně jí vysvětluju,že je to mezi sourozenci normální,argumentuje,že oni byli taky tři a nehádali se,ha ha-se sestrou jsou o 11 let od sebe,s bratrem to bylo o 5,moje holky jsou o 2 a půl-rivalky :s: prostě jí to nevysvětlíš :n: už jsem po ní i kolikrát vyjela,protože moje holky se zas tak moc nehádají,te´d už skoro vůbec,když jsem viděla jiné sourozence,jak se i rvali,moje byli andílci :///:

No prostě dokonalost sama :C]]:
Ale takové dítě skutečně neexistuje-rodiče jen zapomněli na ty ošklivé chvilky a vzpomínají si na ty krásné

Hele,tak takové maminky miluju,doufám,že sis to nenechala líbit,ať se stará o sebe }:) já třeba s holkama neměla až takové problémy,scény nedělaly,jasně,občas nějaký ten záchvatík vzteku,ale myslím si to teď užiju s malým,je mu 15 měsíců a neplatí ne něj nic moc,spíš nic :s: moje výchovné metody selhávají :///: Ale třeba kámoška měla taky klučinu-teda má,ale už nezlobí-to bylo hrozné,vzteklý,mlátil sebou o zem atd,přitom kámoška je inteligentní holka,vůbec ho nerozmazlovali naopak,kdo nezažil nepochopí,vím co si užila,jak se na ni ostatní maminy dívaly,jako že má rozmazlené děcko apod.Ale vytrvala ve výchově a kluk-je mu 7 let je andílek :)

prostě důslednost, trpělivost a pevné nervy :)
tohle jsem asi potřebovala číst... někdy už dost "teču"! :)

jj já je taky nesnášim. Ví prd co to je mít takovéhle složité dítě. Jak jsi psala-pochopí to jen člověk, který stím má zkušenost. Ondrovi budou 4 roky a je o 60% lepší než byl předtim. Ale stálo mě to hodně nervů,kapesníků a pevné vůle.... :a:

jinak já si nemyslím, že by byl Kryštof nějakej "hroznej"
- vidím, že je šikovnej, vtipnej, když má náladu - rád se pomazlí a pomuchlá, jak mi rád "pomáhá"... ale ještě prostě neumí zvládat svoje emoce, když mu něco zakážu, nebo ho chci odtáhnout od oblíbené činnosti...

vodnanka

ale to je přeci u malých dětíúplně normální .... do 3-5 let nemají takový ten myelinový obal nervů, který je chrání proti předráždění ... proto se tolik vztekají a nezvládají své emoce :///:
-------------------------------------------------------
moje háčkované čepičky - http://dentovi.websnadno.cz/Hackovane-cepicky.html?
nahlédněte - http://www.mimibazar.cz/bazar.php?user=154877&strana=3

tohle vím - taky jsem to četla... ale nějak to nekoresponduje s tím, jak my jsme "prý" byli "dokonalí" :)

vodnanka

ale nebyli, buď v klidu .... to jen ta starší generace má pocit, jak to dneska všechno přeháníme a moc se s nima cicmáme a všechno máme jednodušší, protože oni museli plíny vyvařovat v hrnci atd atd. Možná nebudeme jiní, až zestárneme a svět bude zase o něco dokonalejší a přetechnizovaný ještě víc než teď :!k:
-------------------------------------------------------
moje háčkované čepičky - http://dentovi.websnadno.cz/Hackovane-cepicky.html?
nahlédněte - http://www.mimibazar.cz/bazar.php?user=154877&strana=3

Jo,to taky jsem občas slýchala,já musela vyvářet 50 plín denně :00: Ale to už neviděla,že měla na vše při ruce babičku(zůstala se mnou sama,tak jsme žily ještě s máminou maminkou),že já měla rychle dvě děti po sobě a velký barák a zahradu k tomu.Jinak taky jsem kolikrát přemýšlela,jaká budu bába,jestli budu taky rýpat,asi jo,tomu se člověk neubrání-tomu srovnání,jo za nás tohle nebylo :///:

jj přesně tak.

vodnanka

Kytiii, já nevím, ale nemyslím si, že by to až tak byla pravda. Je fakt, že na nás rodiče neměli tolik času a nevěnovali se nám tolik, co my dneska svým dětem. I když dneska je taky spousta holek, co jdou po půl roce do práce .... . Ale my jako děti jsme sice opravdu nespali s našima v posteli ... taky jak by to šlo, když jsme byli 4 :!k: ... ale pamatuju si, že jsme k nim ráno chodili na pomazlení. S jídlem byly taky problémy, já jsem rozhodně nejedla všechno a pamatuju si, jak jsem se pozvracela, když mi máma nutila jíst zabijačkovou polévku .... jediné co, takl jsme neměli tolik hraček a všeho ,co mají děti dneska.
-------------------------------------------------------
moje háčkované čepičky - http://dentovi.websnadno.cz/Hackovane-cepicky.html?
nahlédněte - http://www.mimibazar.cz/bazar.php?user=154877&strana=3

grapas

nevim nevidim to tak možná proto že mam mladý rodiče možná kvuli jejich stylu výchovy ktrou aplikuju taky ema je možná trochuu rozmazlená ale poslouchá většinou neni to žádnej mamánek v jídle se neštourá nebojí se známých lidí
ví že kdyby nejedla bude mít hlad
ví že maminka je sice fajn ale s ostatníma je taky legrace
ví že když neposlechne dostane přes perdel
umí si hrát sama protože jí dost často nic jiného nezbývá
ráda se dělí s dětma protože ví že z nich taky může něco kápnout

v ložnici s náma nespala nikdy

myslim že děti musí vědět už od mala že nebudou středobodem světa že se občas něco nezadaří a že se nemusí dostat uplně všechjno na co ukážou stejně tak by měli vědět co je hlad a zima ale i sladkustka teplo pomazlení nic nevynechat zbytečně neuhrabávat cestičku do hladka
nemyslim si že by to bránilo samostatnost ta dnešní výchova spíš to podporuje tu touhu za každou cenu muset vyhrát protože máma dala a řikala že sem nejlepší tak na to mám právo...

snažím se k ní chovat a mluvit jako by byla dospělá rozumně v klidu ale s nadhledem

takhle jsem to ani nemyslela...
- s jídlem se taky nepárám - nechceš - nebude
- není jenom se mnou a rád si hraje s tátou, babičkou i slečnou na hlídání
- když neposlechne, dostane úplně stejně
- hraje si sám a rád - s vláčky, stavebnicí, kostkami, kreslí si... nebo si hraje na žehlení, mixování nebo vrtání :)
- nerad se tedy dělí a bere ostatním své i jejich hračky :)

spíš jestli naši byli opravdu tak přísní, že se s námi nemazlili, nenechali nás spát v jejich posteli (když my Krýšu k sobě v noci bereme) a jestli když to nebudu dělat stejně, že to pro něj bude špatně ?

Zubice

Nasi nas do postele nikdy nebrali, nicmene my jsme se s manzelem bavili o tom, ze bychom se nebranili vikendove snidani v posteli spolecne, nevim teda, jestli kdyz povolime snidani nebude problem s tim, ze bude chodit k nam do postele porad, ale takovyto ritual by se mi libil, mate s tim nekdo zkusenost?

To si piš,že slyšela :s: víš,já myslím,že to tu bylo vždycky,ta předchozí generace kritizovala generaci stávající :///: moje máma taky často omílá,jak už jsem byla v roce bez plenek a jak už jsem ve 14 měsících říkala jednoduché věty,hmm,jak ji znám,i její pohled na věc a přehánění,určitě to nebylo tak žhavé :s: jinak to ostatní ani ne,mám rozumnou rodinu a do ničeho mi nemluví,když už tak lehce podotkne třeba babička-tchýně,to my už dávali to a to,ale to je jen konstatování :) ale od nějakých cizích bab kolikrát jo,a ty mu nedáváš to a to a na nočník ještě nechodí,hm hm)je mu 14 měsíců) já bych je trefila.Jinak si myslím ,že naopak naše děti budou sebevědomější a celkově úspějšnější,můj názor je ten,že dnešní rodiče se dětem věnují víc o hodně víc se zapojili tátové,děti se víc berou na výlety,do restaurací,je víc dětských koutků a dítě může s rodiči téměř kamkoliv,taky si myslím,že se teď víc preferuje volnější výchova-tím nemyslím,že si dítě může dovolit vše,ale je brané za rovnocené a může říct svůj názor atd.

potfurka

ahoj tak já slýchám, že dcera je úplně stejná jako já v jejím věku:) tvrdohlavá, vzteklá, vše musí být po jejím.... taky mi mamka občas vyčte, že jsem na ní moc tvrdá a že bych jí neměla nechat plakat atd..... spává s námi v posteli, prosazuje se až hrůza... asi to nebude úplně pravda, že my jsme byli o tolik jiné děti. To jen ti "starší" už začínají zapomínat:))

ahojky musim napsat ze s tim plne souhlasim protoze jedinej z ktereho ma dnes doma respekt je pritel mala si jinak dela co chce muze dostat lezi u me ...usina u me..dela mi sceny v obchodech kdyz neni po jejim kdyz jdeme s pritelem nedovoli si delat nic!!!proto pritel rika ze jsem na ni kratka ale ja si proste nedokazu predstavit ze bych ji nekde mlatila na verejnosti ja ji dam pres zadek vynadam ji ale nic z toho nema kdyz zarve pritel je klid !!!!

Zubice

Rekla bych, ze to ale neni o mlaceni nybrz o respektu a duslednosti. Sama mam prilis male dite, abych to mohla hodnotit, ale sousedka ma skvele vychovaneho syna, nemlati ho, ale dusledne dodrzuje to, co rekne. Tzn. kdyz rekne, jestli neprestanes zlobit jdeme domu a on neprestane, tak se zvedne a jdou, nicmene ted uz mu staci rict, prestan nez napocitam do tri...

V tom s tebou musím souhlasit,důslednost je to pravé,mám už dvě holky velké a dobře ví,že co řeknu,platí a funguje to :)Někdy to bylo moc těžké,být důsledná,třeba loni ta mladší provedla ve škole ošklivou věc-zakázala jsem jí pohádku,nakterouse těšila,pohádka byla v sobotu,holka to provedla ve čtvrtek,bylo mi jí líto,ale vytrvala jsem. Jasně,že občas dostaly nalepáno nebo jsem křičela a i občas musím křiknou te´d,ale máme zavedená určitá pravidla,meze,přes které se nesmí.Holky co slíbí,dodrží,z venku přijdou kolikrát radši dřív,a to je fajn :)

jo jo... důslednost je ve výchově nejdůležitější... ale mě občas vytečou nervy, zařvu, až se zaklepou okenní tabulky a na prďku má dám taky... nesnesu, když ke mně vzteky přijde a praští mě - to mu prostě zadek namlátím, i kdybych si před tím dala tisíc předsevzetí, že ho neuhodím...
Krýša pak za mnou ublíženě chodí a říká: Pofoukat, pofoukat... a já na to: Nepofoukám, dokud nepofoukáš ty mě... no a protože nepofouká, tak je to boj kdo z koho :)

Toť,jsme lidi a ne stroje :) každý někdy ujede,holky moje by ti mohly vyprávět,já jsem celkem imulzívní akdyž mě dlouho někdo vysírá s jednou věcí,tak buchnu.Ale i podle psychologů není na škodu sem tam lepnout,ony to ty dětičky někdy zkouší na nás,hledají tu pomyslnou hranici a ten lepanec jim to ukáže názorně :s: Manžel není tak důsledný jak já,spíš je roztržitý nebo jak to nazvat a je to vidět,holky mají větší respekt přede mnou ;)

tohle mi presne dela i Jess jak ji dam pres zadek nebo na ni zarvu prijde a udela to taky prasti me nebo zacne taky rvat po me...!!

a jak se pak zachovat, že?
u nás je to spíš tak, že mu zakážu tahat mixer nebo žehličku - protože máme jít jíst/k doktorce/do práce - chytne vzteka, a jde mě praštit... tak ho pak praštím taky... :(

Tak já má m mladšího kluka než ty,ale plácá mě taky. Třeba si hrajeme a najednou lup a už ji mám. Tak jsem vysvětlovala, že to bolí, že se to nesmí nic, a začal štípat a kousat. když mě vzal autíčkem do oblčeje, tak jsem ho plácla- přála bych vám vidět ten pohled. Jako to bolí mamko?!? a už to nedělá. Asi někdy prostě to plácnutí je za potřebí...

přsne tak ja kdyz me prasti taky jdu a oplatim ji to ale ona jde a stejne to udela TO TAKY tak se tahkle mlatime navzajem doma by mi to bylo jedno ale nekde na verejnosti si kazdej hned rekne co je to za rozmazleny decko!!!ale nevim uz jak na ni kdyz ji zbiju udela to taky kdyz ji neco zakazu steka se a jde urazene do pokoje a nemluvi pul hodiny pak prijde a stejne me prastí!!!!!!!bouchne nebo neco!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Asi to bude trvat dýl, než ji přejde takový vzdorovitý období, hodně sil a důslednosti. Se děsím toho co mě ještě čeká...

jj ale podle me si za to muzu sama ze zacatku kdyz prisla nebo na me zarvala tak jsem z toho nic nemela prislo mi to vtipny ze se taky ozve!!!ale ted jsem na to doplatila:)

no prave to si taky myslim pritel ji nikdy nedal pres zadek ale stejne citi respekt jen z neho a to se vraci vecer z prace a ja s ni jsem celej den porad m kazdej rika co to resis my jsme byly stejni,jeste nema rozum teprve ji budou 3 a pod..ale me to stejne stve a ted kdyz jsem ve 13 tydnu tak tuplem doma je docela ok ale kdyz nekam jdeme horor!!!v cekarne nevydrzi sedet dela sceny a ja musim chodit na pravidelny prohlidky zkousela jsem ji nalakat na veci co ji koupim kdyz se bude chovat normalne a chvili posedi ale vubec!tolikrat uz jsem tam chytla nervy a musela jsem ji pred celou cekarnou vyvest na chodbu a dat ji pres zadek a pockat nez se uklidni!!!!!je rozmazlenej hajzlik a ja uz nevim co s ni nevim mproc tohle vsechno pritom jsem ji nerozmazlovala vzy vse dostala jen neco za neco!musi pokazde pekne poprosit a rict dekuji v tohle je vychovana ale jinak uz z ni nemuzu!!!!!!

Dejmalka

já teda se musím přiznat jsem zrovna byla dost rozmazlené dítě, vzteklé, "nevychované" a snašima jsme naopak spaly obě vždy přes zimu až do mých 5ti let, ségře bylo skoro 9. než jsem se odstěhovali.
bydleli jsme ve starém baráku. dole 2 místnosti, nahoře dvě. nahoře byla letní ložnice a dětský pokoj, ale nebyla tam voda ani kamna. a dole byla kuchyn s klasickejma kamnama na uhlí a obývák. vždy na zimu se z obýváku stala ložnice. a celá rodina spala dokupy na letišti.

RomankaD

Ahoj, no musim napsat perlicku.. Mame 15ti mesicniho chlapecka a manzelka myho tatky - takova skoromama nedokaze pochopit, ze Davidek jeste nechce chodit na nocnik... On si tam sedne, ale za par vterin vstava a ja ho tam nenutim nasilim. No a nedavno u nas byli a kroutila ocima, kdyz nechtel na nocnik... Rekla mi, ze tohole by jeji dite nikdy neudelalo, ze proste kdyby nechtel na nocnik, tak by ho privazala k postylce, posadila na nocnik a hotovo. Ze to tak delala i se svyma detma - ma dve... Ona pracovala na detskym a tam se to taky tak dela... Taky mi rikaji s tatkou, ze je rozmazlenej, jelikoz jeste nikdy nebyl s nikym venku a spi semnou v posteli.... A to jidle ani nemluvim... Jeste ho kojim, tak mi porad rikaji, at uz ho dostavim a at ho dam uz do pokojicku k Dominikovi - druhy syn, 7 let. Kdyz se treba David steka - on to nedela moc casto, tak hned by mu davali na prdel.. No proste sila. Jeste ze ziju v dnesni dobe co se tyce vychovy deti

renus

ahoj,ano slycham a leze me to pekne na nervy a odpovim vždy co si myslim...
je pravda,že ja byla vychovana velice přisne,ale za cenu velkého bití..a celkove jsem se mamky bála..což ja dopustit nehodlam...vím,že jsme byli 4deti,ale přeci jen deti se nemaji bít a jakkoliv psychicky 'tyrat¨'....neřikam,že nedam na zadek..to se taky musi...ale nechci mit z deti nerváčky...pa