Jsem dopálená z neteře

Já myslela, že sem Makak psala právě proto, aby jí někdo třeba poradil, ať už utvrdil nebo vyvrátil její názor, případně napsal své zkušenosti...
A ano, souhlasím v jednom bodě s tebou, že to, jestli někdo vychoval jedno, dvě nebo víc dětí, nedělá z nikoho lepšího člověka... ale na druhou stranu to dává člověku spoustu prožitých situací a zkušeností, ke kterým se předtím nikdy nedostal a nezažil si je a v péči o dítě je každá zkušenost navíc velkým plusem... jednak to člověka vyvede z nesmyslných představ a očekávání, jednak pomůže v tom, že ani matka nebude od dítěte čekat nemožné a pak se tvářit zklamaně nebo naštvaně, a taky jen třeba to, že když se dostane příště do podobné situace, bude už ji znát a bude schopna lépe zareagovat a vyřešit ji... což se týká i toho příkladu s neteří... je zatracený rozdíl, když máš první dítě a doslova tápáš ve tmě, i když máš nastudováno deset knih o výchově a péči, a nebo když si to už jednou odžiješ a znáš to... ale to opravdu můžeš srovnat a nejlépe pochopit, až když to druhé dítě máš sama... nebo třetí, čtvrté...
A dál bych také jen dodala, že všichni sem napsali taky jen svůj názor... No a když se dívám na ten tvůj závěr s tím "nezklamáním", tak se mi hlavou honí i myšlenka, žes to snad napsala schválně, právě proto, žes tyhle reakce čekala...

stejně tak jako ty a makak jsme i my řekly svůj názor nic víc a ani v jednom kometáři jsem teda nenašla větu, že by se někdo povyšoval či se dělal lepším, když vychoval či spíše lépe řečeno vychovává (protože výchova dítěte je dlouhodobý proces, na což přijdeš sama, až dítě budeš mít) a nejvíce rozohněná mi tedy přijdeš ty, takže si vem svou radu ostatním k srdci a prostě vem za fakt, že jiný názor než je tvůj není kamenování, ale jen názor.

jojo, ale ono ani starší dítko nemá moc rádo radikální zákazy. Fakt nezapomenu, když jsme jezdili k babičce a její manžel po nás chtěl, abychom seděli na zadku a ani se nehli,no hrůza. a to už mi bylo tak devět.

Tak to určitě. a hlavně je v tomto věku hodně důležitý, aby si děti spoustu věcí ozkoušely a zjistily, co a jak. A nemyslím, si, že by takto malý dítě dokázalo nějak ublížit.

malé 3 týdny, tak u nás byli na návštěvě a neteř dostala vařečkou, že zlobila, tak vzala vařečku a šla s ní na malou a už se napřahovala přímo na hlavičku, takže možná, že od tý doby se ve mě něco šprajclo.

Vy (tím myslím vaši rodinu) mlátíte dvouletý dítě vařečkou??? A divíš se, že to vůbec nechápe a bere vařečku i na malou? Tohle mělo být varování, že něco není v pořádku. Malý děti se navychovávaj vařečkou, vlastně žádný děti se nevychovávaj tím, že o ně omlátíme kus dřeva! Chudák dítě :(

Já osobně bych na malou nikdy vařečku nevzala, ale zase na druhou stranu švagrová jí s ní netluče hlava nehlava, jen jí trochu plácne. Neteř si totiž z ničeho nic nedělá a když se jí vysvětluje co je špatně a nebo se jí vyhubuje, vysměje se ti do očí a udělá to na truc ještě jednou. Hold každý nemá nervy ze železa. Nemyslím si, že by malá byla nějaký chudák, že je občas plácnutá.

Já myslim, že to směřuje k tragédii. Víš já jsem dítě bitý vařečkou. Byla jsem sice extrémně hodná, ale dostávala jsem (ale to jsem byla možná trchu větší) pořádně. Můžu ti říct, že trestání vařečkou, páskem atd. považuju za nelidský týrání vlastního dítětě a přežitek z doby kamenný. Jestli se jim směje do očí, neuměj ji vychovávat. Na děti platí úplně jiný metody než zastrašování bolestí, existuje cosi jako psychologie výchovy...třeba když místo vařečkou má zákaz oblíbený pohádky, žádný sladkosti, schování oblíbený hračky...na děti to funguje daleko líp.
Rodič je člověk, ke kterýmu by dítě mělo celej život cítit důvěru a hledat u něj ochranu. A já jsem důkazem toho, že takovýhle "vychovávání" způsobí přesnej opak - dítě se rodičů bojí, s žádným problémem se nesvěří a od rodičů čeká jen to nejhorší...dodnes nemám ke svým rodičům vztah :( s radostí jsem je v 18 opustila a necítím potřebu ukázat se u ních častěji jak jednou do měsíce a to jen kvůli nim. Nehádáme se, ale pro mě to nejsou lidi, ke kterým bych cítila nějaký zvláštní pouto a nikdy! jsem se jim nesvěřovala, nic o mě nevěděli, takže mi máti musela lízt do mýho deníčku, aby mě pak mohla zmlátit za to, že když už teda nefetuju, jak si myslela, tak alespoň kouřim :smich: v 15ti mi rozbyla nos o stolní desku.

tvůj hněv, když slyšíš, že rodič uhodil dítě vařečkou. Ono je něco jiného řezat hlava nehlava a za blbosti a nebo dát výchovné plácnutí. Plně s tebou souhlasím v tom, že je lepší něco dítěti zakázat. Je pravda, že její rodiče nejsou vůbec důslední a její prarodiče už vůbec ne. Řekne se, že se rybičky krmit už nebudou, že je nakrmila a ona si to vydupe, tak je jí to dovoleno a tak je to se vším. Řekne se, že už měla sladkého dost, ale ona si to vynutí, tak jí ještě kousek čokolády dají...

O tý důslednosti to ale je. Jenže to každýmu nevysvětlíš. Naši si na "starý kolena" před 40tkou pořídili 2 děti za sebou a to je zas přesnej opak. Směj všechno, dokud někdo nevybuchne a pak je zničehonic strašně zle. Máti je zničená, doma maj neustále bordel, ale když jí řeknu, proč si ty děcka neukliděj pokoje samy (je jim 9 a 10), tak pokrčí ramenama a řekne, že by měly :/ Jednou se jim něco dovolí, pak se to zase zakáže a děti to mate. Snažím se s nima mluvit a vysvětlovat jim, že pro ně do budoucna bude jednodušší, když budou mít svůj řád, když se naučej o sebe postarat, ale oni to přirozeně moc nepobíraj a máti řekne, že prostě sama nedokáže dodržovat nějakej řád (což je na 1. pohled vidět, když tam člověk vejde). No je to smutný. Ale člověk se alespoň poučí a ví, jak se to nemá. Jakmile se přistihnu, že mluvím nebo jednám jako moje matka, je to pro mě taková facka, že se pak hoodně snažim, abych už nemusela byť jen zvyšovat hlas! No tak to by ke mně mohlo stačit :) alespoň víš, proč se tak starám o cizí děti a kecám lidem do výchovy :) krom toho jsem už 2. měsíc zavřená doma a docela mi chybej lidi, tak si to kompenzuju tlacháním tady a na FB :)

No jo no, s takhle velkejma dětma už je to pak těžký, člověk na to musí myslet a nenehat to zajít tak daleko. Říct mi takovej spratek, že jsem blbá, už bych mu asi flákla, ať je kluk čí chce :smich: (ale zase to chce rozlišit, kdy to dítě jen zkouší a kdy si uvědomuje, co dělá, ale chce tě naštvat) zase nejsem takovej odpůrce fyz. trestů...jak se říká, někdy je jedna dobře mířená facka lepší než tisíc keců :smich: ale co naděláš, když víš, že ho takhle zkazili rodiče. Alespoň že respektuje tebe a neháže stejnej bobek na všechny okolo :D Však oni si to rodiče jednou nejspíš pěkně vyzobou :/

Takže ta neteř (měla teda něco mále přes dva roky, že?) neudělala nic jiného, než udělali jí - někdo vzal vařečku a dal malé holčičce na zadek... to, že děti se učí napodobováním, je známý fakt a že nejraději opakují to, co vidí, že dělají rodiče a prarodiče a lidi kolem... takže tvá neteř prostě vzala vařečku a šla dát na zadek dalšímu dítěti... byla ještě malá na to, aby pochopila, že dostala vařečkou za zlobení a nespojila si to prostě... brala to možná jako běžnou činnost, co lidi dělají...i když dítě vypadá velké, fyzické schopnosti už má skoro jako dospělý člověk ve smyslu, že se dostane, kam chce, umí chodit, běhat, umí se třeba i samo najíst, obléct apod., tak psychicky je to ještě hodně nezralý tvor... a určitě se nenapřahovala přímo na hlavičku schválně, vůbec ani netušila, jaký je rozdíl mezi hlavou a ostatním tělem vzhledem k té vařečce, no je třeba brát neteř jako dítě... až bude chodit do školky nebo do školy a bude se chovat podobně, bude za tím zase něco jiného, ale v tomto věku ty děti fakt ještě neumí uvažovat rozumně jako my... a proto bychom je my dospělí měli brát jako děti a snažit se spíš předem vyvarovat podobných situací...

Ahoj já s tebou taky souhlasím, mám miminko taky 2,5měsíce a šahají na ni děti mnohem menší i klučina co má rok a půl a vůbec jí to nevadí...teda pokud by na ni šel pěstí a htěl ji být tak neřeknu,ale on jí dělá malá a je opatrnej...to že jí nesmí dávat pusinky taky moc nechápu já i přítel jí pusinky dáváme a taky si před tím nejdu umýt pusu.navíc malou zvykáme aby usnula i při hluku,ne tedy řev u ucha,ale je zvyklá že vedle ní lidi mluví a ona si v klidu spí...myslím že je v tom něco úplně jiného než neteř....

naše kačenka je od malá zvykaná nahluk a klidě spala, když se vrtalo do zdi a při luxování a při televizi a tak, protože máme malý byt a nejde jí udělat úplně soukromí, což ani, kdybychom měli větší byt bych nechtěla, se člověk akorát dopracuje k tomu, že si pomalu nemůže ani zakašlat, aby se dítko nevzbudilo. a já si taky myslim, že v tom je něco jiného než neteř, ale na to si ta maminka musí přijít sama, co jí doopravdy žere.

souhlasím... taky mi přijde reakce maminky přehnaná a až nenávistná...

přesně tak, bůhví, co jí doopravdy štve a filtruje to přes tu malou holku.

Ahojky, tak já se přidávám s názorem stejným, jako má NUTANA.....nemyslím si, že neteřinka je spratek, prostě je opravdu malá a malé mimi jí prostě zajímá....
Pokud máte nějak zaběhnutý spánek v cca stejných hodinách, tak prostě babičce řekni, že v tuhle dobu ať nechodí a je to.....
Nenervi se :-)

A do prkýnka dubového... to je teda názor přímo odborníka... docela by mě zajímalo, kolik dětí jsi už vychovala a kolik z nich už si prošlo tím věkem mezi druhým a třetím rokem... no, tipla bych, že ani jedno, že jsi je maximálně tak viděla někde v tramvaji, na ulici... jinak bys nemohla něco takového napsat...
To chování, jaké popsala u neteře, je naprosto normální.. a že dvouapůlleté dítě neposlechne na slovo? Že si chce miminko pohladit? To je přece běžné... to udělá i to nejvychovanější a nejhodnější... a že mu chce dát pusinku? Co je na tom špatného? Když je dítě zdravé, tak to přece ničemu nevadí...
Mám dojem, že spousta matek to až přehání, že nenechají nikoho ani se nakouknout do kočárku, doma sterilní čistota, žádné chození mezi lidi - prostě skleníkové dítě - a pak se diví, že první ofouknutí, první kontakt s jinými a hned je nějaká nemoc na světě...
Ale každá z maminek zaručeně pozná, že dítě v období mezi druhým a třetím rokem je prostě akční, běhá, mluví, křičí, hraje si a to vše se zápalem a zájmem... a nejhorší je ho neustále okřikovat, zakazovat mu... jo, přizpůsobovat a lehce korigovat jo, ale formou hry a věnování se mu... ale zakazovat mu sahat na druhé dítě, které je ve stejné místnosti, to je spíš prvním krokem z žárlivosti a pozdějším naschválům...
A jsem zvědavá, jakého "spratka" vychováš ty sama... :one:

Já bych řekla že dítko nemáš že?? Všichni nejsou nevychovaní spratci, ve 2,5 letech bych chtěla vidět dítko, které okamžitě poslechne co se po něm chce.
Já sama mám doma 4 letécho klučíka, a budu mít co dělat abych mu vysvětlila, že se něktré věci miminkům nedělají.A vy to chcete po 2,5 leté holčicce. :n:
Chápu že některé děti umí být nevychované, taky jsem měla jednu kamarádku s takovou divoškou, ale nikdy bych ji neřeka at už příště nechodí. :n: Jde o domluvu.

jo, to počkej, uvidíš, co mimina všechno vydrží. Jsem se až divila, že ho malá nerozmačkala. Jsou jí 4 a to co někdy s tím naším vyvádí, to je teda úlet. navíc nemají v tom věku moc odhad síly,no, jsem ráda, že už je malýmu 9 měsíců a přežil, teď už je přece jen pevnější a odolnější.

Ty máš 1. dítě a ještě maličký, nebo jsi teprve těhule? Budeš mluvit jinak, až budeš mít vlastní zkušenosti se spraťourem ;)

Neboj já to nemyslela nějak zle ty spraťoury.Jsem teprve těhule,ale dřív jsem často hlídávala za penízky miminka,buď kamarádkám nebo známým známých atd.S kámoškou jsem v podstatě vychovala jejího mladšího bráchu a ten je doopravdy spratek.Drzý,sprostý,neposlušný prostě nevychovaný.To co jsme s kámoškou tak složitě piplaly, její máti během pár dní úplně zadupala do země. :-( A já osobně jsem taky byla spraťour,chudák ségra si se mnou musela užít :-D

Mně ani tak nešlo o to slovo, jako o to, že 2 a půl letý dítě není špatně vychovaný jen proto, že nevydrží být půl hodiny zticha nebo chce dát miminku pusu a pohladit ho. Já kolem sebe vidím taky hromadu spratků, ale jednak jsou to spíš větší děti, dvak to chování je úplně o něčem jinym. Já byla asi abnormálně hodný, klidný a tichý dítě, ale přesto si myslim, že pokud se nejedná vyloženě o zlomyslnost, hrubou nevychovanost (když dítě dělá něco opravdu špatnýho a rodiče to tolerují), lhaní (i když to k určitýmu věku taky patří) a šikanu, tak dítě není žádnej zavrženíhodnej grázlík. A i tak necítím averzi k dítěti, zpravidla odsuzuju rodiče, kteří ho nedokážou slušně vést.

Ano to je ale u každého člověka individuální.Moje neteř měla dva a půl roku když se jí narodil bráška a nevšimla jsem si že by dělala to co jí rodiče řekli že nemá dělat.O brášku se společně s maminkou starala,chodila se na něj dívat když spinkal a zvědavě koukala jak se přebaluje.A stačilo jí jednou říct "Nekřič,vedle spí bráška"...ale to taky záleží na každém dítěti,povaha je holt povaha,tu nemá nikdo stejnou :-) Tak doufám že se na mě nezlobíš,jen tady píšu názor jako každý jiný člověk :-)

Nezlobim se, jen sem píšu zase svoje názory :) jelikož mi tady ta stížnost paní na neteř přišlá jako čirá zloba a snaha najít si tu pro ni ospavedlnění. Je mi tý holčičky upřímně líto, když si představím, jak chce sestřeničce dát pusinku a teta na ní začne ječet. A vsadím se, že s nějvětší chutí by tý holčičce natáhla pořádnýho facana a to právě očekávala od babičky. Už to, že říká babičce bába něco vypovídá...
Tvoje neteř měla brášku doma, takže se sním učila žít od rána do večera už ode dne, kdy se s maminkou vrátil z porodnice. Určitě jí 100x denně opakovali, co nesmí. Ale když miminko vidí malý dítě, který s ním nemá žádný zkušenosti a je to pro něj tak zajímavá "věc", který se chce dotýkat, je to s ním trošku složitější. Neuvědomuje si, že když zapiští, miminko se vyděsí. Malý děti hold dělaj rámus a když jim něco zakážeme, obvykle to v paměti neudržej dýl jak minutu :) takže to není ani tak neposlušnost, jako nesoustředěnost.

já si tu nechci ospravedlňovat žádnou zlobu. Právě proto jsem zde své pocity vyjádřila a chtěla jsem vědět, jestli je to jen mnou a co si o tom myslí ostatní. Od toho je diskuze a nemyslím si, že někdo, kdo mě nezná, tak by měl takhle mluvit. A bába říkáme babičce proto, že si tak říká i ona sama:)

Milá Makak, jistě tě dokážu odhadnout líp, než tý dokážeš opsat můj nick :) podle veřejného mínění je pravda spíše na mé straně - ta zloba z tvého popisu přímo čiší. Chtěla jsi vědět, co si ostatní myslí, tak teď to víš. A za to, že se ti to nelíbí, za to já opravdu nemůžu. Píšu ti to na rovinu, ale nechci vyvolávat nějaké osobní spory. Můj názor na věc sis tu mohla přečíst, snad ses nad něčím alepsoň zamyslela. Přeji ti do budoucna více empatie a taky aby tvoje dítko nikdy nikdo z blízkých takhle nepomlouval, není to hezké!

.

Mezi náma až já budu mít svoje miminko tak ho za prvé nikomu nepůjčím protože bude moje moje moje :-D a za druhé si ho budu oňufkávat pořád sama,už teď bych si nejraději koupila nějakou tu Baby Born a muchlovala se s ní,než budu mít to svoje mimulko :-D :-D Ale máš pravdu že prckové jsou spíš nesoustředěný než zlobivý,ale občas se stane že i oni mají "svůj den" a dělají všechno proto aby měli dospěláci nervy v kýblu :-D Ostatně..nejen děti mívají ty své dny :-)

:Smich: jo tak to jsme na tom podobně, přitom už mám 2. miminko a jsem z něho ještě víc na měkko, než z prvního. Pořád jí pusinkuju, hladím, koukám na ní a to jí je už skoro 7 měsíců, má 9 kg a stejně je to pořád moje malinký miminko. Nikomu jí nepůjčuju, jen babičce v kočárku, když jsem musela na pár dní do práce. Nepůjčím ji ani vlastním rodičům..jo nachvilku pochovat, když jsem u toho, ale samotnou nikdy :) a když ji chtěla pohlídat manželova babička, tak jsem začala šílet a myslim, že jsem ji trochu urazila, ale to nepřipadalo v úvahu - skákala by po ní šílená kočka, olizoval by ji ten nejrozmazlenější čokl na světě a hulili by jí klidně pod nos! Taky by mi ji určitě nacpali párkem (manžela jeho máti cpala už v půl roce, jak hrdě prohlašovala). Takže jsem si ji raději odtáhla s sebou do divadla! Takže tomu rozumim :D i já jsem na svoje děti přehnaně úzkostlivá.

.

.

na hluk zvyklá, já při ní také vysávám, ale je něco jiného hluk a hluk. I dospělý člověk se lekne, když mi u ucha někdo vyloženě zapiští, na tož mimčo. Hluk ano, ale ne lekavé zvuky, to mě upozornila i doktorka.