názor na výchovu | Moje těhotenství.cz

názor na výchovu

Obrázek uživatele DenyPu

Ahoj maminky, asi se tu opět utvoří dva tábory...Zajímal by mě váš názor na výchovu. Včera jsme se poprvé pohádali s manželem ohledně výchovy dcery. Jsou jí dva roky a měsíc. Byli jsme včera spolu na procházce, šli jsme krmit slepičky. Pak jsem malé říkali, že už jdeme a jí se nechtělo a pořád se vracela krmit. Mně to nevadí. Když jsme na procházce, tak nikam nepospíchám a nechávám jí prostor. Pokud jede auto, jde hned ke kraji a nebo když už opravdu potřebuju jít, řeknu to důrazně a odcházím nebo počítám do tří. Nevidím důvod, proč by musela poslouchat jako pes, když zavelím k noze, hned se sebrat a jít (to si nechávám na případy, kdy je to fakt nutné - když pospícháme, vypravujeme se z domova a pod.). Manžel mi tvrdí, že to malá nemůže rozlišit, kdy už je opravdu potřeba jít a kdy ne. Já tvrdím, že je schopna rozlišit hranici, kdy má prostor ke smlouvání a kdy jí řeknu nesmlouvavě, že to prostě nejde. Jaký je váš názor? Děkuju a přeju krásný slunečný den Sluníčko Sluníčko Sluníčko

Obrázek uživatele tessie

ahoj, tak můj názor je ten, že není dobré být takto nejednoznačná, tzn. že jednou musí jít okamžitě a jindy nemusí. Pokud jí chceš dát prostor, tak jí ho dej ale neříkej jí, že jdete, když ještě jít nemusíte. Ano je správné dítě na změnu /odchod od zábavy připravit, např. tím že ještě ji můžeš hodit třeba 3 kousky a pak půjdeme a pak už doopravdy jít a žádné smlouvání. Pro takhle malé děti je důležité, aby rodiče byli jednoznační, takže když řeknou, že se jde, tak se opravdu jde. Netvrdím, že má dítě poslouchat na slovo jako pejsek, to ani není žádoucí. Ale je důležité dítě učit respektovat jasně daná pravidla a ty pravidla musí respektovat i dospělí.
Tess

Obrázek uživatele Barbarella

Já to mám s dětma tak nějak citově propojené nebo jak to napsat. Prostě se moc nevrtám v tom jak je to "správné" a dělám věci tak jak je cítím. Řeknu jde se a buďto se jde anebo se nejde hned...pak počítám do tří, ale většinou na mě dají (záleží jak moc se kde spěchá, podle situace, často ovšem děti dělají opak toho co bychom chtěli, když se spěchá, tak zrovna mají supr kámen, který MUSÍ hodit do kaluže...atd Smile ). Já nemám děti cvičené opice, na slovo mě musí doma poslechnout leda tak pes Biggrin . Jasně, třeba Peťule bude mít čtyři a má období suprvzdoru, takže ta to má jasné, když vzdoruje, tak se počítá a u čísla dvě už funguje, ale že bych to nějak musela hrotit, to ne. Je fakt, že jsem pro ně větší autorita než taťka, ale já mu ji nepodrývám, když jsem třeba vedle v pokoji a slyším, že Peťule taťku neposlechla, tak zavelím, že se tatínek poslouchat bude a hotovo! Noo ale zase jsem to já, kdo musí sjednat pořádek. Jinak my s manželem máme stejný názor na výchovu,takže v tom problém není. Hranice máme, ale nedokážu je popsat, protože mám celkově hodné děti, takže mi nedělají trucovité scény, neplivou...atd... prostě ty hranice nemusím vytyčovat, protože tak nějak jsou přirozené od mala. Když něco zkusily co se nemá, tak se jim to vysvětlilo, neposlechly, plác na zadek, zase vysvětlení...jako v klidu bez scén Smile No jinak nevím jak je to s rozeznáním smlouvání a nesmlouvání, ale intonace hlasu u nás funguje!

Obrázek uživatele JaMiOn

ahoj, myslim si že je malá aby pochopila proč to jednou jde a jindy ne :-). Když řeknu jdeme, tak chci aby děti šly. Neřešim jestli mám čas nebo nemám.
Pokud víš, že máš čas, tak proč velíš k odchodu? tak tam buďte dokud to malou bude bavit. Až si budeš jistá, že opravdu musíte odejít, tak řekni jdeme a ona musí poslechnout.
Když jdu s dětma jen na procházku a oni se 5minut hrabou v hlíně, tak taky zavelim jdeme a chci aby poslechly. Až dojdeme na hřiště (nebo na plac, kde si můžou hrát) tak jim nechávám volnost a jsme tam třeba i 3 hodiny. Kdybych se měla řídit podle toho, co chtějí oni a podle toho, že nikam nespěchám tak nám stačí vyjít před barák. Pokud bych to totiž měla nechat na nich, tak bysme 100m ušli za půl hodiny :s:

Obrázek uživatele DenyPu

No, když já si nejsem vědoma, že bych řekla jasně, že jdeme. Spíš jsem jí lanařila, tak už půjdeme, ne? Slepičky jsou dneska už stejně napapané...Zeptám se manžela. Já se neslyším a možná byl problém fakt v té formulaci...Jak říkám, někdy by bylo dobré slyšet záznam a pak si to pustit...

Obrázek uživatele JaMiOn

no tak to se nedivim že nešla. Nemusela. Já se takto dětí neptám. Buď mlčim a nechám je a nebo zavelim :-). Kdybych jim dala takovouhle otázku, tak bych se dočkala jasné odpovědi: až zachvíli mami. Takže já si mluvení ušetřim a pozoruju je :s:

Obrázek uživatele DenyPu

Já po ní ani nechtěla, aby se hned sebrala a šla. Já ji nechala, ať si prostě dokončí, co má "rozdělané" a pak že půjdeme. Chápu, že se jí prostě taky nechce někdy jít hned a myslím, že na to má taky právo. Pokud bych chtěla jít hned, řeknu jdeme a jde se...Ale je možná fakt chyba v té formulaci. Uvidím, co mi řekne k tomu ještě manžel - záznamník... :s: :s: :s:

Obrázek uživatele JaMiOn

:s: to je jasné. dětičky by byly venku pořád. Vidim to na těch svých. Jsem venku 3 hodiny a oni se cítí ukřivděný že jdeme domu. Přijde mi, že čím dýl venku jsme, tím míň chtěj domu jít :-). Kdyby záleželo na mě, tak jsme venku od rána do večera, ale bohužel to nejde Sad

Obrázek uživatele DenyPu

U nás to právě takhle úplně není. Malá se vyběhá a jdeme domů. Není problém...Jen se prostě vždycky někde zarazí a tam prostě chvíli je, dokud ji to baví. Kouká na kamínky, pak jde krmit slepice, jde si pohladit kočky atp. U všeho vydrží prostě nějakou chvilku a já ji nechám. Pokud tedy fakt nechci nebo nemusím jít už jít domů nebo za nějakým cílem. Pak ji buď nalákám na něco zábavného v cíli nebo prostě řeknu, že tohle už je poslední tráva pro slepičky a pak jdeme a jdeme...

Obrázek uživatele Veru5

Jednička bezva názor! bude se jednou zcela jistě tahle výchova hodit, až budou dítka v pubertě; budou vědět, že se prostě nesmlouvá, protože tvůj názor je opodstatněný a že se "neplácá" jen tak do větru..máme to taky tak Smile

Obrázek uživatele Makvína

Chápu, jak to myslíš, ale to dítě je ještě malé a hranice musí být jasné - pokud řekneš, že odcházíte, tak opravdu odejít. Když víš, že není důvod spěchat, polož tu větu jinak - třeba jen řekni, že za chvilku se půjde, ať ještě nakrmí slepičky, pak se jí ptej, jestli už se rozloučila atd. Tím umožníš, že dobu odchodu si určí sama, ale nebude to porušení tvé hranice Wink

Obrázek uživatele aisha

máme doma úplně stejný výchovný problém, manžel by chtěl poslechnutí na slovo. Nedivím se mu, není odsud a u nich je taková poslušnost vyžadována. Já také dávám prostor ke smlouvání, a nijak mi to nevadí. Chce to asi najít nějakou zdravou míru. zase, když opravdu řekneš:"už jdeme", tak by bylo lepší jít. prostor ke smlouvání můžeš dát tím:"už bychom mohli jít, co myslíš." je to slovíčkaření, ale děti to vnímaj

Obrázek uživatele DenyPu

Tak to slovíčkaření se mi moc líbí, protože tak bychom mohli udělat kompromis. Asi je fakt, že když řeknu, že jdeme, tak jdeme. Tam by důslednost následovat měla. To jsem asi fakt podcenila. Člověk se neslyší a tak mu to někdy nedocvakne. Asi jsem i říkala, že jdeme a to je možná to, co manželovi vadilo... Občas bych potřebovala, aby mě někdo nahrál, abych mohla zhodnotit, co je dobře a co ne...Díky moc za radu. Ten kompromis se fakt super! Budu se víc hlídat! Smile Smile Smile

Obrázek uživatele lucininenka

mám názor úplně stejný jako ty Smile Pokuď někam pospícháme,tak vysvětlím,že se jde bez smlouvání (někdy se to samozřejmě neobejde bez scény,ale jindy je to v pohodě).Pokuď jsme na vycházce a malej se rozhodne zrovna zkoumat kytičky,louži,kamínky,ptáky a podobně,tak to neřeším,klidně čekám,případně ho nalákám třeba na hřiště nebo na kolo.Já už jsem si zvykla,že mám loudu,takže žádné utíkání u něj extra nehrozí,téměř vždy je za námi a loudá se Smile Ale ujde dost,teď jsme se vrátili z Krkonoš a tam chodil dopoledne i odpoledne sám kolem tří kilometrů,to jsme ho s manželem chytli každý z jedné strany a to se mu děsně líbilo Sad Já myslím,že v tomhle věku už rozlišují velice dobře a taky razím názor,že poznají,kdy můžou smlouvat a kdy ne a nebo jo,ale je jim to málo platné Smile Jo a co se týče oststní výchovy,tak už se taky objevily nějaké třecí plochy,to se nedá nic dělat,oba to děláme poprvé,tak není divu,že se ve všem neshodneme.Myslím,že je to naprosto normální a přirozenáé,až bude čtvrté dítě,tak už se tolik hádat kvůli výchově nebudete :///:

Obrázek uživatele veja

Tak přesně takhle jsem myslela i já svůj komentář. I já si myslím že už v tomhle věku poznají kdy je co jak myšleno a hlavně mi je známe ty naše dětičky, takže víme jak na ně. Přesně, jestli chce na procházce zkoumat šneka a mravence, tak proč ne, přece nejdeme ujít 5 kilometrů a domů o tom procházka není. JE jasně že každý pocházíme z jiné rodiny a jiné výchovy a tak to chceme dělat, takže neschody se určitě objeví a nevěřím tomu, že někde nejsou a na všem se rodiče okamžitě dohodnou jak je psáno v některých příspěvcích, že? Smile

Obrázek uživatele lucininenka

tak třeba to tak někde mají,ale u nás teda ne Smile Nemáme na všechno stejný názor a tak prostě někdy někdo musí ustoupit v rozumné míře Smile A myslím,že je to tak lepší,asi bych nesnesla manželství,ve kterém bych se na vše shodla Smile Vždyť to by bylo o ničem,jeden druhému by jsme nic nedávali a byla by to nuda Smile Neříkám,že je u nás Itálie,talířema neházíme,ani si nenadáváme,ale prostě někdy rozdílné názory máme a já to beru tak,že i jiný názor nebo pohled na věc může být přínosem pro mě i pro manžela Smile

Obrázek uživatele DenyPu

My jsme na vsi a jezdí tu taky málo aut. I tak musí chodit při kraji a na to důsledná jsem. Když jede auto, honem jde ke kraji, když se přechází, tak se rozhlíží...Ale ty odchody nechávám prostě tak nějak volně... Smile

Obrázek uživatele veja

Tak já si myslím že není reálné aby měli oba dospělí stejný názor ve všech věcech ohledně výchovy. Myslím si, že ty jsi matka a trávíš s malou nejvíc času, takže víš ty i ona co si můžete dovolit a jak na to či ono bude malá ragovat. Já řeším podobný problém. Na mě si malá (2 roky a 14 dní) zdaleka nedovolí to co na tátu. A není to proto že bych na ní křičela nebo tak něco, ano zvýším hlas když je třeba, ale malá hned ví. (nějaké kopání štípání a tak) on jí to dovolí a u mě ví, že se to nedělá. Já tvrdím že by ji to taky neměl dovolit, on to vidí jinak. Smile
Asi fakt nejde se schodnou ve všem. A když je čas se vrátit ke slepičkám (ve vašem případě) a pak poslechne když je čas k odchodu, tak je to fajn, ne?

Obrázek uživatele DenyPu

Já si taky říkám, že někdy prostě není třeba tlačit na pilu a nechat dítěti i svoje rozhodnutí.Když bych opravdu potřebovala jít, zavelím a jde to podle mého. Takhle mi to ale přišlo zbytečné. Že to manžel zrovna cítil jinak a opravdu už chtěl jít, to mi zůstalo skryto až do večerního rozhovoru. Jinak ta jednotnost ve výchově je podle mě taky důležitá. Ony ty děti pak hledají ty skulinky, kudy se dá vybruslit. Dosud jsme s manželem byli za jedno, ale tohle se prostě nějak rozchází...Já si nemyslím, že bych byla nějak zvlášť nedůsledná a když je potřeba lítá to podle mého. Ale zase nechci mít dítě, které jen tupě poslouchá povely. Malá je vychovaná, když je potřeba, poslechne...Že si občas postaví hlavu, to je normální. Nerozmazluju ji. Pokud si něco chce vydupat, má smůlu... Tak nevím, no...

Obrázek uživatele veja

I my to máme obdobně, prostě ty naše děti (podle mého, ikdyž ostatní tvrdí že to u dvoulettého dítěte není možné) znají nás a my je a víme jak na ně. Víme a ony taky kdy můžou a co můžou. U nás to takhle funguje, když zavelím jde se, když ne, tak jemně popostrčím, nebo jdeme za ruku bez rozčilování.

Obrázek uživatele DenyPu

To jsem zkoušela, ale na to neslyší. On prostě tvrdí, že malá není ještě schopná rozlišit, kdy to myslím doopravdy a kdy ne. Já tvrdím, že ano, protože je to o intonaci. Když mě ignoruje, změním hlas a jde to jinak...No, nevím, no...

Obrázek uživatele Blue Jane

Jo, ale jde taky o to, že stejně jako tebe musí poslouchat manžela, tedy svého otce... a ne aby třeba poté, co táta řekne, že se jde domů, čekala, co na to maminka a když maminka svolí, tak se nejde... to pak podrývá otcovu autoritu a dítě z toho vyrozumí, že tatínek se poslouchat nemusí, jen maminka (nebo naopak samozřejmě)... a to je strašně moc důležité, aby rodiče v tomto stáli za sebou... prostě rodiče na jedné straně a dítě na druhé, samozřejmě rozumně, ale ne dělat koalici jednoho rodiče s dítětem proti druhému rodiči...

Obrázek uživatele Blue Jane

Tak já si dovolím oponovat... přístup k výchově a stejné názory by mělo být to nejdůležitější, co můžou rodiče sdílet... a měli by mít v tomto směru vždy stejný názor (i přes cestu různých kompromisů na obou stranách a domluvě, co ano a co ne), protože pro dítě je tohle nejdůležitější... ty hranice musí být pevně stanoveny a nemělo by být, že jeden rodič dovolí, co druhý zakáže a podobně... to jen nadělá neplechu a děti se rychle naučí, kde můžou s rodiči manipulovat a jak na ně... a v pubertě to pak bude masakr jak pro ně, tak pro rodiče...

Obrázek uživatele veja

já jsem neříkala že já něco dovolím a táta zakáže. Tak to rozhodně u nás nefunguje. Jen jsem to myslela tak že za tu "přísnější" (raději v uvozovkách) jsem já, zatímco s tatínkem, který přes celý den není doma (jako ve většině rodin) je pak zábava. Nemyslím si že bych byla já osobně nevychovaná a fungovalo to u nás obdobně. Ano, samozřejmě že poslechne tátu taky a je to tak správně.

Obrázek uživatele lucininenka

tak tohle je určitě jasné,na druhou stranu i rodiče se musí domluvit na tom,co a jak budou dělat,co budou tolerovat a co už ne Smile A tam můžou vznikat klidně hádky-samozřejmě ne před dítětem,ale vysvětlit se to musí Smile Kor,když to někdo dělá poprvé,vy už to máte nacvičený,tak předpokládám,že už se hádat kvůli výchově nemusíte Smile

Obrázek uživatele Pechy

Můj názor je ten, že děti mají znát hranice a ty jim určují rodiče a myslím si, že 2 letý dítě není schopno rozlišit, že tohle je důvod, kdy poslouchat nemusí a druhý den ten samý případ je důvod, kdy poslouchat musí - takže já stojím při tvém manželovi. Když se odchází, tak se odchází a je jedno, jeslti se pospíchá nebo ne. Buď to tedy říkat nemáte a máte tam ještě zůstat a hrát si se slepičkama a nebo když se řekne, že se jde, tak se prostě jde. U nás to tak funguje, i na procházkách. Pak můžou být zmatené a neví, kdy tedy poslouchat mají a kdy ne. Hezký den

Stránky

Přímá adopce

Anděla 44.let a Věrka 39.let. Jsme L- pár, spolu v registrovaném partnerství. Oslovujeme touto cestou maminku, která je rozhodnutá, dát...

Přímá adopce

Dobrý den,

jsem ve 12. tt., ale jsem 22letá studentka a nejsem v situaci, kdy bych si miminko mohla a chtěla nechat. Ráda bych mu...

Přímá adopce

Hledáme maminku co se nemůže o své miminko postarat a chtěla by ho dát k přímé adopci. Své vlastní miminko nemůžeme ze zdravotních...

Hledáme dětátko k přímé adopci

Dobrý den,

 

s mojí manželkou hledáme děťátko k přímé adopci, protože nechceme, aby skončilo v kojeneckém ústavu, ale u...

Změnily jsem vám nějak prsa.

Holky ráda bych se zeptala jestli po té antikoncepci nebolí prsa a nebo spíš se zvětšují je poznáte rozdíl děkuji za odpověď.Niki

Ahoj maminky, asi se tu opět utvoří dva tábory...Zajímal by mě váš názor na výchovu. Včera jsme se poprvé pohádali s manželem ohledně výchovy dcery. Jsou jí dva roky a měsíc. Byli jsme včera spolu na procházce, šli jsme krmit slepičky. Pak jsem malé říkali, že už jdeme a jí se nechtělo a pořád se vracela krmit. Mně to nevadí. Když jsme na procházce, tak nikam nepospíchám a nechávám jí prostor.

Potřebuju radu,
musím trošku rozepsat svůj příběh.

Nejdřív jsem šla na monitor na půl hodiny. Čára dělohy skoro rovná, to bych se musela leda převalovat, aby tam něco bylo, vleže mi břicho nikdy netvrdne, jen někdy na boku, v noci tak jednou a jinak třeba i při sedění a shýbání a chůzi, ale není to za den moc často.

27.7.2011 25+3tt

Ahoj holky pletařky,jestli tady nějaká je..chci plést 4letému synovi svetřík jen mě nějak nenapadá jakým vzorkem bych to mohla plést Sad nevím jak správně utahovat aby to bylo ok tak bych chtěla nějaký lehký vzorek aby se to utahování ztratilo ..poradte

Hezký den maminy Smile
tak jelikož se nám teď roztrhnul pytel se srazíkama, tak se musíme taky nějak domluvit :C]]:
Zatím jsme 4, já, Sarah.Saphi(Šárka), Scarynka(Denča) a Pomněnka(Peťula).
Sraz by měl být nejspíš někde vÚstí nad Labem, to se ale ještě domluví+termín.

Tak maminky a spolutěhulky.Jsem můžete psát příspěvky pročpak se cítíte osamělé a co vás trápí Smile Rádi se podělíme o své trápení a rádi si pomůžeme povzbudit se Smile Snad nám to tu vyjde

ahujte maminy, potřebuju poradit ohledně odsávačky. Máte zkušenost s nějakou tou elektronickou? Manuální s balonkem mám a moc to s ní nejde

http://www.alza.cz/nokia-x3-02-pink-d216518.htm mám ho dva měsíce ale chci si koupit klasický bezdotekový cena je 3200Kč