Já myslim, že to směřuje k tragédii. Víš já jsem dítě bitý vařečkou. Byla jsem sice extrémně hodná, ale dostávala jsem (ale to jsem byla možná trchu větší) pořádně. Můžu ti říct, že trestání vařečkou, páskem atd. považuju za nelidský týrání vlastního dítětě a přežitek z doby kamenný. Jestli se jim směje do očí, neuměj ji vychovávat. Na děti platí úplně jiný metody než zastrašování bolestí, existuje cosi jako psychologie výchovy...třeba když místo vařečkou má zákaz oblíbený pohádky, žádný sladkosti, schování oblíbený hračky...na děti to funguje daleko líp. Rodič je člověk, ke kterýmu by dítě mělo celej život cítit důvěru a hledat u něj ochranu. A já jsem důkazem toho, že takovýhle "vychovávání" způsobí přesnej opak - dítě se rodičů bojí, s žádným problémem se nesvěří a od rodičů čeká jen to nejhorší...dodnes nemám ke svým rodičům vztah :( s radostí jsem je v 18 opustila a necítím potřebu ukázat se u ních častěji jak jednou do měsíce a to jen kvůli nim. Nehádáme se, ale pro mě to nejsou lidi, ke kterým bych cítila nějaký zvláštní pouto a nikdy! jsem se jim nesvěřovala, nic o mě nevěděli, takže mi máti musela lízt do mýho deníčku, aby mě pak mohla zmlátit za to, že když už teda nefetuju, jak si myslela, tak alespoň kouřim :smich: v 15ti mi rozbyla nos o stolní desku.
In reply to Jediný,kdo n ní bere vařečku je její maminka! by Makak
Já myslim, že to směřuje k tragédii. Víš já jsem dítě bitý vařečkou. Byla jsem sice extrémně hodná, ale dostávala jsem (ale to jsem byla možná trchu větší) pořádně. Můžu ti říct, že trestání vařečkou, páskem atd. považuju za nelidský týrání vlastního dítětě a přežitek z doby kamenný. Jestli se jim směje do očí, neuměj ji vychovávat. Na děti platí úplně jiný metody než zastrašování bolestí, existuje cosi jako psychologie výchovy...třeba když místo vařečkou má zákaz oblíbený pohádky, žádný sladkosti, schování oblíbený hračky...na děti to funguje daleko líp.
Rodič je člověk, ke kterýmu by dítě mělo celej život cítit důvěru a hledat u něj ochranu. A já jsem důkazem toho, že takovýhle "vychovávání" způsobí přesnej opak - dítě se rodičů bojí, s žádným problémem se nesvěří a od rodičů čeká jen to nejhorší...dodnes nemám ke svým rodičům vztah :( s radostí jsem je v 18 opustila a necítím potřebu ukázat se u ních častěji jak jednou do měsíce a to jen kvůli nim. Nehádáme se, ale pro mě to nejsou lidi, ke kterým bych cítila nějaký zvláštní pouto a nikdy! jsem se jim nesvěřovala, nic o mě nevěděli, takže mi máti musela lízt do mýho deníčku, aby mě pak mohla zmlátit za to, že když už teda nefetuju, jak si myslela, tak alespoň kouřim :smich: v 15ti mi rozbyla nos o stolní desku.