Příjmení

Nase deti teda vsechny maji prijmeni moje a nejsme manzele, nevim proc by meli mit po priteli :€}€: ale vim ze nekteri lidi se nad tim pozastavovali, asi si mysleli ze jsem hezka semetrika kdyz decka nemaji jeho prijmeni :€Ss€:

Vzhledem k tomu, že jsem stará konzerva a dítě bych si bez svatby nepořizovla, tak jsem tohle řešit nemusela. Ale kdyby se náhodou něco podobnýho stalo, tak nechám dítku dát moje příjmení.

Myslím, že v dnešní době plné rozvodů a nesezdaných párů, je to jedno. Já jsem se třeba vdávala poprvé z velké lásky a hups. Z prvního manželství mám dceru a teď z druhého mám dvě děti. S ohledem na dceru, aby se necítila po mé druhé svatbě, jakože k nám nepatří, jsem si nechala obě příjmení. Což tedy spnilo svůj účel, protože občas měla tendenci říkat, že my jsme nová rodina...atd...tak jsem měla argument, že se jmenuju pořád jako ona a k sobě patříme a byl klid :-). Teď je ji 11let a je ji úplně šumák jestli je maková nebo taková, neřeší to vůbec a já ač mám dvě příjmení, tak mě oslovujou tím, které je po dceři a je mi to taky úplně jedno. A i kdybych si ty dvě příjmení nenechala, tak by mi bylo opravdu úplně jedno jak kdo na mě volá, vím jak se mé dítě jmenuje, tak pochopím, že asi volají na mě a nikomu už bych nevykládala, jestli jsem Novotná nebo Nováčková(její příjmení jsem si nechala k vůli ni a ne k vůli cizím lidem). A vůbec mi to ponižující nepříjde a když chlap je vyloženě ten typ, který nechce vytvořit rodinu, tak si s ním nepořizuju dítě. Podle mě rodina není o svatbě ani o příjmení.

Dává se snad to příjmení, na kterém se oba dohodnou, ne? Nám se syn narodil za svobodna a bylo pro mě automatické, že se bude jmenovat po otci, protože mám zažité, že to tak prostě je a protože to, že se dítě jmenuje po matce, pro mě znamená, že v tom vztahu něco nefunguje. JInak mi nikdy nevadilo, že jsme měli se snyem každý jiné příjmení, nikdy mě to neponížilo, neurazilo, nepobouřilo, nikdy mi nevadilo, když mě oslovili synovým příjmením, zkrátka neměla jsem s tím jediný problém.

Ahoj, nejsme svoji a asi ani nikdy nebudeme, dali jsme synovi taky příjmení po taťkovi. Jeho příjmení mi přijde "hezčí", teda spíš se líp vyslovuje a každý mu hned rozumí, je prostě běžnější, to moje není ošklivé, ale musím ho říct několikrát a třeba i rozdělit na souhlásky, aby mi lidi rozuměli. Ale pravdou je, že mě trošku mrzí, že malej má jiný příjmení než já, vadí mi, že na mě v čekárně u doktora volají jeho (jiným) jménem, ale už se stalo. Teď to druhé dítko co čekáme, bude taky po tatínkovi (snad se to i musí, ale to mám jen z doslechu) a taky by mi přišlo hloupé, aby se děti jmenovaly každé jinak, to mi přijde horší, než když se jmenuju jinak jen já. Ale prý jde (taky jsem to slyšela jen z doslechu, nemám to ověřené), že si maminka může vzít příjmení tatínka i bez svatby. To by se mi docela líbilo, ale zase vysvětlovat někomu pak, že mám jiný příjmení, ale vdaná nejsem, to je taky divný... Tak nevím, asi holt budu mít už "navždy" jiný příjmení než oni, vdávat se mi moc nechce a koneckonců, přítel se taky moc ženit nechce.

Já jsem tedy naší malý kočičce taky nechala dát příjmení po tátovi, ale prvně - nás svatba čeká v létě, pokud nám zbudou peníze, a za druhé dítě je vždycky víc moje, tak proč nemít aspoň jméno po tátovi? Příteli to teda podle mě zvedlo ego, je pyšnej na to, že se mimi jmenuje po něm :-D Sám dobře vidí, že ve všem ostatním je prostě malá blíž ke mně, a ani nejlepší táta na světě přírodu prostě neočůrá. A sama jsem si tátovo příjmení přála - prostě z lásky k němu :-)
Nemám strach, že kdybysme se náhodou rozešli v budoucnu, že by mi dělalo problémy malý vysvětlit ten rozdíl v příjmeních. I má o 11 let mladší ségra má jiné příjmení a když byla malá, dalo se jí to v pohodě vysvětlit, kdyby teda naše máma netrvala na tom, že jí nemáme vyprávět o tom, že máme každá jinýho tátu - ale naopak to mlčení, byť tušila, že je někde zakopanej rozdíl, jí nasadilo do hlavy mnohem většího brouka, takže jsem se vyprdla na mámu a malý to vysvětlila a od tý doby byl pokoj.

Ahojky, já souhlasím s příjmením po matce. Když se za čas vezmete je změna příjmení jednoduchá ale když spolu nezůstanete a dítě bude mít příjmení po otci tak o změnu musíš žádat oce dítěte a nebo soud. Mluvím hlavně ze zkušenosti, vadilo mi když na mne zavolala sestra třeba u doktora příjmením syna ( po otci), trvalo mi dost dlouho než jsem zareagovala a na víc jsme spolu nakonec nezůstali. Měla jsem ale štěstí protože mi dal souhlas ke změně příjmení syna protože si myslel že nebude muset na něj platit výživné :00: ( což stejně neplatí) :€z€: .

Tak já jsem taky nebyla vdaná když jsem čekala dcerku - a nechala jsem ji napsat na přítelovo příjmení i když jsme nebyli ještě sezdaní. Ono - to bylo spíš tím, že jsem nějak tušila, že svatba do budoucna bude (a byla když bylo malé 5 měsíců). Takže jsem potom nemusela už u dcerky nic měnit. Ale stejně od té doby co se malá narodila, tak mi už všude říkali příjmením dcerky :-) - ale já jsem to neřešila ani je neopravovala.
Asi to je hodně o tom, jak jsou na tom budoucí tatínek a maminka ...... ale na druhou stranu - s někým, s kým bych si nebyla jistá, že s ním vydržím celej život, tak bych s ním neměla děti.

To je neuvěřitelný :-) Jsem ráda, že existujou lidi stejného názoru jako jsem já :D
Přítel mi tvrdil, že v tomhle nejsem normální ( on svatbu chce, ale nechápe můj názor,no ješitnej chlap no :s:
Rozhodně jsem stejného názoru, jediný, co ten chlap udělal je to, že poskytnul spermii :-) a to mi příjde málo.
Nejsem feministka, jak mi hodně lidí říká, prostě si myslím, že by mělo být po matce, ta si to zaslouží, je to kousek jejího těla :-)

já myslím, že je to věc vždycky těch konkrétních dvou rodičů, pokud jim to vyhovuje, ať si to tak klidně mají.
Já osobně jsem konzervativní, tak jsem si dítě pořídila až jako vdaná paní, jmenujem se všichni stejně a takovýhle "prkotiny" řešit nemusíme. Pokud by se mi přihodilo dítko neplánovaně za svobodna, tak bych se buď vdala nebo bych mu dala příjmení svoje.

Přesně tak. Myslím si to samé. Mám kamarádku, která odmítla z těchto důvodů dát jméno po otci a jedině dobře, protože už spolu nejsou. Já jsem svýho chlapa do ženění nenutila, jen jsem mu řekla, že se buď budeme jmenovat všichni stejně, nebo se děti budou jmenovat po mně.

Já se ztotožňuji s Tvým názorem,před lety když jsem čekala prvního synka,kterému je dnes 7,jsem ani na chvilku nepřemýšlela,že by měl mít jiné příjmení než mé.Za svého dnes již bývalého partnera jsem se vdávat nechtěla a jak píšeš,většinou je to matka,která chodí s dítětem k lékaři,do školky...a je zkrátka divné,když se vlastní dítě jmenuje jinak,než jeho nejbližší osoba.A mě se to navíc vyplatilo v tom směru,že když jsme se po sedmi letech rozešli, zůstali mi dvě dětičky,které jsou mé i příjmením.Opravdu si nedovedu představit,že bych měla doma děti,které se jmenují jako můj ex,který o ně navíc nemá zájem.......

To je na rodicich ditete a nemyslim si ze je to "dane" ze se dava po otci. Vetsina maminek to asi dela proto,ze do budoucna s tatinkem planuji svatbu.
My taky nejsme manzele,ale vytvorit rodinu jsme chteli-spolu a nemelo to co delat se snatkem.
Pokud ti to nevyhovuje a prijde ti to ponizujici,je to tvuj nazor a musis si promluvit s partnerem...Ja osobne nevidim nic spatneho ani na jedne variante

Ahoj, my taky nejsme svoji, ale příjmení jsem dala po otci. Nevidím v tom problém, dítě bylo plánované, tudíž otec, zdá se, založit rodinu chtěl. Stará se o nás, má nás rád...JEN nejsme manželé. Svatbu plánujeme někdy...časem... :) .
Když mě někde osloví "paní XY" neříkám jim, že jsem "paní/slečna AB", vím, že mluví na mě, jim informace o mém příjmení je k ničemu a já s tím nemám problém. Já osobně na tom nevidím nic ani ponižujícího. Sice jsem dítě porodila, jsem s ním doma, ale otec v tom hraje roli stále, taky se stará, takže to není jen JÁ, JÁ, ale MY.
Já nevím, jak to vyjádřit, ale prostě si svého partnera vážím svatba nesvatba a jsem ráda, že malá může mít příjmení po něm. Nějak si nezakládám na tom, jak se kdo jmenujeme, nikdy nevyvstal žádný zádrhel, prostě jsme my... A nemyslím, že případný rozpad vztahu je v nějaké souvislosti s příjmením nebo svatbou. Takhle to vidím já, ale je mi buřt, jak si to udělá kdo jiný :-) .

Tak já jsem stejnýho názoru jako ty! A navíc můj názor je i ten, že když dítě, tak rodina a když rodina, tak všichni stejný příjmení, tzn. svatba. Pro někoho je to jenom papír, ale je třeba si uvědomit, že sňatkem přebíráme odpovědnost za toho druhýho, už nejsem já a ty, ale my. Já jsem teda neskutečně šťastná, že jsem vdaná a poznala jsem to hlavně v době těhotenství, nemusela jsem se cítit jako holka zbuchnutá někde na rokáči, nemuseli jsme řešit složitý papírování. Prostě jsme rodina a hotovo. Ale jinak samozřejmě věc každýho, já bych neměnila!

tak já mám trošku jiný názor :dance: my jsme spolu 7 let,ted už jedeme rok 8 a ani jeden nějak nemáme chut do svatby,možná jednou přijde,ale zatím nám to soužití vyhovuje tak jak je a jsme oba spokojeni,to že nejsme svoji neznamená,že by jsme se měli míň rádi ;) a malý se jmenuje po tatínkovi,protože mi to přišlo přirozené a tatínek je opravdu otec na svém místě,který se malému věnuje od narození uplně vzorově :h: no jediný problém možná vidím v tom,že až bude chodit do školy,tak se ho budou ptát,proč se jmenuješ jinak než maminka??? nevím...možná už tohle dnešní děti neřeší,když je tolik rozvrácených rodin..ale do té doby je ještě čas a bůh ví co bude :a:

Pokud neuvedeš jinak, tak ti v porodnici automaticky dají miminku příjmení po TOBĚ, takže nemáš až zase takovou pravdu. Že je to většinou po taťkovi, je jen a jen dohodou ! Že se otec nežene do svatby, to už je jiná otázka ... přeji hodně štěstí při rozhodování :-) Já dala po tatínkovi a ráda :-)

No já bych si asi nepořizovala dítě s člověkem, který se mnou nechce založit rodinu... a příjmení po otci se většinou dává z jiného důvodu, než z nějakého obchodování s tím, jestli si mě chce vzít nebo ne... myslím, že když někdo už předem cítí, že ten druhý není a nebude ten nejlepší a oddaný manžel nebo partner, tak je chyba už někdy dřív, než když už se řeší příjmení dítěte...
Jinak nevidím nic ponižujícího na tom, když se dítě jmenuje jinak... kromě možná nějakých spíš humorných situací, ale určitě to není o tom, že žena, která dá dítěti příjmení po otci, tak by se za to měla stydět... a že odnosím a porodím dítě, tudíž by mělo mít mé příjmení, a ne otce, který si mě nechce vzít, to je spíš o něčem jiném... a jinak znám i dost otců, co chodí s dítětem k doktorovi, vodí ho do školky, školy a podobně...

Původně jsem byla stejného názoru jako ty ale my se vzít chceme jen až za nějaký čas takže pak by bylo zase divné že by se malá jmenovala jinak a tak má už teď příjmení po tatínkovi.Ale pokud svatbu vůbec neplánujete tak proč by nemohlo mít dítko tvoje příjmení :one: :a:

Ahojda to není povinné a je to o dohodě vás dvou já dala příjmení po manželovi , protože jsme plánovali že se vezmeme a do půl roka to taky tak bylo.Ale kdyby si mě nechtěl vzít asi bych dala dítku mé příjmení, protože vysvětlovat paní kučerová a kde máte dcerku guzkovou by mě fakt vadilo.Tak že teď jsme všichni guzkový a je klid a přítel se nechce ženit?