Taky jsme na vesnici a na nákup jezdím jednou týdně (to je společenská událost že ;)). Jinak díky, cos napsala. Mám totiž také pocit, že je citlivější (také já i manžel jsme citlivější, tak asi má po kom), od narození byl hodně uplakaný a cizí náruč moc nesnášel a co rostl, tak i při pohledu na cizího plakal takovým tím hrozně bolestným pláčem se slzami. To se naštěstí už zlepšilo, ale u nikoho v náručí nevydrží, kroutí se a pak pláče. Právě proto moc nemám ráda velké sešlosti, protože to znamená, že u mě bude připoutaný od začátku do konce a sama víš, jak je to někdy unavující ani se nemoci v klidu napít, pojíst. Vnitřně cítím, že ho tak mám nechat až z toho sám vyroste a jednat s ním citlivě, ale na druhé straně vím,že ty hranice stanovit musím i za cenu pláče. Chce to asi být hodně empatická a vycítit, kdy náruč potřebuje a kdy ne... Díky za názor...
In reply to Ahojky. by jajinka.k.x
Taky jsme na vesnici a na nákup jezdím jednou týdně (to je společenská událost že ;)). Jinak díky, cos napsala. Mám totiž také pocit, že je citlivější (také já i manžel jsme citlivější, tak asi má po kom), od narození byl hodně uplakaný a cizí náruč moc nesnášel a co rostl, tak i při pohledu na cizího plakal takovým tím hrozně bolestným pláčem se slzami. To se naštěstí už zlepšilo, ale u nikoho v náručí nevydrží, kroutí se a pak pláče. Právě proto moc nemám ráda velké sešlosti, protože to znamená, že u mě bude připoutaný od začátku do konce a sama víš, jak je to někdy unavující ani se nemoci v klidu napít, pojíst. Vnitřně cítím, že ho tak mám nechat až z toho sám vyroste a jednat s ním citlivě, ale na druhé straně vím,že ty hranice stanovit musím i za cenu pláče. Chce to asi být hodně empatická a vycítit, kdy náruč potřebuje a kdy ne...
Díky za názor...