Strach ze změny, stěhování z města z bytu, do domečku na skorovesnici...
Ahoj mamči, chtěla jsem se zeptat jestli jste to některá měla taky tak a jak to teda dopadlo. Bydlíme v rpg bytě 3+1 ve městě, neustále nám vykrádají sklep a o nájmu ani nemluvím :00: Manžel měl pozemek tak jsme usoudili že by bylo vhodnější vzít si hypotéku a platit penízky ve svém...máme malý domeček 3+1, vše nové hezké, stěhovat se máme v červnu. Ale bojím se, nikdy to nebyl můj sen jít do baráku dál od civilizace :s: je to 10km od města. Všude budu muset jezdit autem z toho mám taky strach, jsem zvyklá od mala žít ve městě vše mít po ruce. Každý mi říká že se nemám bát že si zvyknu a už bych nešla zpátky, ale pořád se nějak bojím :s: :s: :s:
Ahoj děvčata. Jsme ráda, že nejsem jediná, která na chuť velkoměsta nepřišla. Osobně pocházím z vesnice. V době studia jsem se dostala na 9 let do Pardubic a musím přiznat, že jsem neskutečně ráda za manžela, který město také nemá rád. Konečně jsme dostavili i svůj domeček, tak teď se jen nastěhovat. Nejhorší bude, umístit do domečku uskladněný nábytek po nějaké tetičce. Osobně jsme ho ještě neviděla je to teta od manžela, která je již po smrti. Jsem spíše zvědavá v jakém bude stavu je totiž už tři týdny uskladněn, (tetička byla z Prahy). Pevně věřím, že to nebude ten strašně zdobený nábytek.
Ahoj taky jsme se stěhovali z města na ves. Ale máme to jen 2 km do města, jde tam dojít i pěšky. Já si zas nedovedu představit žít v paneláku, člověk musí být hrozně ochuzen o zahradu. Ráno vyběhnem ven a jsme tam až do večera. Kočárek vyvezu ven a můžu si uklízet, číst.Děti lítají po zahradě. Je to super. Ale je fakt, že všude musíš autem, děti do školy, školky na kroužky, nakupovat. Vše má své pro a proti. Já bych bez zahrady být nemohla. Tak se těš. :a:
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Ta zahrada je určitě velké pozitivum, kvůli kterému by se mi teď nechtělo do bytu. Když jdeš s dětma ven z bytu, tak se musíš nabalit a jít prostě pryč. Takhle si vylezeš na terásku, obývák máš hned za zadkem, můžeš u toho vařit, dítě ti spí třeba v postýlce a ty si můžeš být venku a jen ho chodit kontrolovat nebo máš chůvičku. Jsi pořád na svém. Víš, že tam jsou děti v bezpečí. Dceři je teprve 2,5 roku, takže ještě prcek, ale už jí můžu nechat si hrát na písku a kontroluju jí oknem. Navíc tady kolikrát čtu, jak si maminky stěžují na sousedy v domě. Samozřejmě můžeš mít blbého souseda i na vesnici, ale je to menší riziko. Nemusíš řešit nějakého blbce co si pouští od šesti od rána nahlas muziku nebo bouchání a jiný řev přes zeď od sousedů. Tvoje děti taky nemusíš okřikovat, aby byly ohleduplnější k sousedům a nemlátily čímsi o zem nebo nepištěly a tak. Fakt jsem ráda za dům, ale jsou i mínusy. V mém případě hlavně to, že bydlíme fakt v malinké vesničce, což tvůj případ není, takže já bych byla na tvém místě naprosto spokojená ;)
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
hele já jsem byla v bytě celý život a v domečku jsem 2 roky :///: neměnil bych nikdy,pokuď to bude možné.Ta zahrada je fakt nedocenitelná,zvlášť s malými dětmi,nemusím třeba řešit,že mladší spí a starší chce jít domů,což jsem v bytě řešil pořád-že malý usnul akorát před barákem a já pak běhal dvě hodiny kolem baráku než se vzbudil :///: to samý-vyprsknu je na zahradu a v klidu si vařím :///: když je hezky,tak je to paráda.Prostě všechno je to lepší,jenže ty neřešíš problém byt-barák jako spíš stěhování na vesnici-i když u vás je to dooost velká vesnice :€s€: změna to určitě bude,ale já si myslím,že si zvykneš.Základ je najít si rychle nějaké známé,nejlépe s dětmi,aby jste zapadli.V létě to jde líp,my jsme se stěhovali v zimě a to byl opruz tu brouzdat s malým sama v mrazech :00: ale na jaře už to šlo rychle a teď má spousty kamarádů-až moc bych řekla,když se to pak sleze n naší zahradě :s: :s:
Děkuji za všechny komentáře, tak uvidíme jak píšete, každý je jiný každému vyhovuje něco jiného..napíšu třeba za půl roku jak jsem si zvykla nebo ne :D Jinak žiju v Havířově od narození, máme 77 449 obyvatel a Albrechtice kde se stěhujeme mají asi 3600 obyvatel, je tam jak píšete jednota, hruška večerka... bude mi chybět trajdání po městě, dm drogerie, kauflend který máme ted 3min od domu... kamarádky...už vidím jak jednou 40 min místňakem :s:
Celý život jsem žila ve městě,nyní bydlíme 2 roky na vesnici v domečku a už bych se do města fakt nevrátila.Miluji svoji zahradu,skleník skalku,koupání na jezu,les.Všude tedy musím autem,ale řídím 16 let tak mi to neva.Děti mohou dupat,ječet a nebouchá na nás nerudná sousedka.
Všechno má svoje. Bydlím na vsi zhruba 15 let. Trvalo mi celkem dlouho než jsem si zvykla, ale to i proto, že jsem tu neměla přátele. S dětmi už mi to tolik nepřijde, ale...Děti už odrůstají - 2.5 a 4 a 3/4. To znamená - jezdíme na koníčky, do školky. Za nedlouho bude škola a to vše ve městě a já začnu chodit do práce. Vidím to už teď jako náročné. Když pojedou děti do školy, školky, musím je odvézt, přivézt. To samé koníčky - tam hodinu čekat, než dítě skončí na kroužku. Je to časově náročné. Šla bych blíž k městu, ale bohužel není dost peněz...Takže pokud se povede do domečku, zase to bude min. 10 km od města... :( Ideální by bylo bydlet na kraji města nebo ve vesnici hned za ním... Než být ale v paneláku ve městě, raději budu na vsi...Je to finančně i časově náročnější, ale už bych fakt v tom domě nechtěla tvrdnout. Tady vyběhneme do přírody hned za rohem, i když jsme taky v bytovce...
To záleží na člověku. Někdo by nemohl žít na vesnici, někdo ve městě. Oboje má své pro a proti a záleží kdo co preferuje. Já jsem žila jako dítě na vesnici, pak v bytě ve městě s přítelem a teď jsou to 4 roky co bydlíme v novém domečku na vesnici a jsou chvíle kdy jsem naprosto spokojená, ale zase i chvíle, kdy mě to tady štve. Jsem na mateřské a snažím se co nejvíce jezdit do města. V létě je to v pohodě, ale v zimě je to horší. Záleží taky co je to za vesnici. Asi bych brala nějakou větší. Tady je docela mrtvo. Vesměs jsem ale spokojená. Je tady klid, čistý vzduch, máme krásnou zahradu, která je v létě opravdu k nezaplacení.
též jsem panelákové dítě-a v Plzni,takže fakt velké město :€s€: S manželem jsme se stěhovali 10 km od města do větší vesnice (cca 3000 obyvatel) a zpočátku to byl trošku šok,protože jsem prostě nebyla zvyklá tolik dojíždět.Ale co MHD jsme měli a trvalo to jen o trošku déle než normálně,jen si člověk musel zvyknout,že autobuy nejezdí pořád :) Zvykla jsem si docela rychle.Pak přišel první syn a já konečně naplno ocenila,že můžeme vyběhnout z baráku bez toho,aby mi syn vletěl do rušné ulice,že na písku potkávám stále stejné maminky s dětmi,se kterými se dá domluvit se spoustou i dobře pokecat... že na velké akce si dojedem do Plzně a vůbec nám to nevadí :) jediné trošku mínus byly nákupy,které se tedy musely řešit utem.No a pak jsme se při druhém těhotenství přestěhovali do jiné,menší příměstské vesnice,která je teda cca 5 km od Plzně,taky je zde teda MHD (bez něj bych nešla),která má cca 1000 obyvatel.Ale velké štěstí je to,že je tu strašně mladých rodin,hodně dětiček ve stejném věku jako kluci a parádní vyžití na různých akcích,které jsem z Plzně neznala... Je to super-jako každé bydlení to má své mouchy,ale to je asi všude,za Plzeň bych neměnila a jestli se ještě někdy budu stěhovat,tak zase do takové příměstské vesnice,do Plzně už nejdu :€s€: Takže neměj strach,10 km je kousíček a ve městě jsi hned,kamarádky určitě s malým prckem taky najdeš rychle ;) a baráček je prostě baráček,zahrada s malýma dětma je to úplně nej,do bytu už bych nešla (a to máme malinký baráček 84m).
Já jsem panelákové díte, vyrustala jsem ve vetším krajskem měste. Pak jsem žila 12 let v Praze. Loni jsme se přestehovali 50km dál, male komorní mestečko, 15000 obyvatel, skorovesnice, všichni nakupují v Jednote, jezdí na kole, řezník je v pondělí zavřený, knedlik vozí jen ve čtvrtek - a nemužu si stěžovat! Když ted musím z nejakeho duvodu do Prahy kroutím hlavou,jak jsem tam mohla žít. Dokonce bych řekla že i aktivní zájmy pro deti jsou tady lepší. Všechno má pro i proti, samozřejme, ale ja už bych zpátky nešla.
In reply to Já jsem panelákové díte, by sycatko
15000 :? komorní městečko
In reply to 15000 komorní městečko by Zdenda3
To byl asi překlep. Mělo to být spíš 1500, ne?
In reply to To byl asi překlep. Mělo to by Iveta1986
no asi jo,fakt nevím
V Brně v dytě jsem žil 17 let utekl jsem do RD v divočině jihu moravy 8km od města 35 od Břeclavi a 30 od Brna a nedovedu si představit že bych musel jít zpět do města brrr ne nikdy, ale každý je zvyklí na něco jiného a taky pokud už nemáš jinou možnost tak se stejně odstěhovat budeš muset.Neboj se konce světa ono 10km není tak daleko a stejně budeš muset jezdit do města do práce takže se rychle naučíš vyřídit si co potřebuješ po práci .
In reply to V Brně v dytě jsem žil 17 let by The Tomsa
řekla bych že i záleží v jak velkém městě člověk bydlí,do Brna,potažmo Prahy,Plzně bych taky nešla :n:
In reply to řekla bych že i záleží v jak by Zdenda3
no dovol :s: :s: Hurá Plzeň :h: :h:
já žila ve městě 20 let,pak jsme po svatbě koupily barák na vesnici 15 km,po pravdě jsem tady 17 let a pořád mě to táhne do města,barák je k nezaplacení ale kdyby se dal přestěhovat na kraj města :r:
Já teda bydlím celý život na vesnici,ale pár KM od města,tak moc se změnou neporadím,asi dva roky jsem tam bydlela a ráda se vrátila zpět,jen teda si myslím že na toto si měla myslet a promluvit si s manželem trošku dřív,než teď se stresovat,ale přeji ti aby ses co nejdříve aklimatizovala :one: a byla v domečku šťastná :a:
In reply to Já teda bydlím celý život na by Dandejs
jé.. přesně jako já, celý život ve vesnici (3 km od města), pak jsem šla na tři roky do města a ráda jsem se vracela zpět na vesnici, kde jsem vyrostla. Ale s "obrácenou situací" nemám zkušenost. :a:
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Ahoj vůbec bych se nebála, mít zahradu a maly baráček vůbec není špatný jeste k tomu v dnešní době. Kdy je moc si vylézt svobodně na čerstvý vzduch k nezaplacení :) Taky jsme se před rokem stěhovaly z centra kousek za město a nemůžu si stěžovat děti maji výběh na zahradě. Bydlení jsme našli teda tady https://www.eurobydleni.cz/reality/pardubice/ a myslím že to byl krok k lepšímu i když jsem ze začátku mě taky strach, ze všude si musím domě autem nebo na kole.