Sourozenci s rozdílem 2 let

Ahojky,
no mít dvě děcka takhle blízko sebe je docela mazec. Já mám pocit, že pořád jenom kojím mimčo, chovám ho, aby neplakalo, přebaluju a mažu mastičkama, protože má ekzém. A nějak mi nezbývá čas na starší... Ona se naštěstí dokáže zabavit sama, navíc tatínek se jí odpoledne se jí hodně věnuje. Ale u nás tedy nějaká závislost na tatínkovi nevznikla, stejně jak mě vidí, tak hned ke mě, i když já bych si od ní někdy radši odpočinula.
U nás je největší problém moje spaní, resp. jeho nedostatek:-) Starší spí od devíti večer do osmi ráno, uspává ji tatínek. Přes den mi nespí vůbec. Mimčo přes den spí dost špatně, pořád chce chovat, v noci se to teď naštěstí hodně zlepšilo. Ze začátku mladší usínala kolem půlnoci, dvakrát se v noci vzbudila a vždycky byla dvě hodiny vzhůru, pak sice prospala skoro celý dopoledne, ale já musela vstávat se starší, takže mi vycházely takový čtyři hodiny spánku, což bylo hrozný! Navíc ze začátku se mi budila v noci i starší (obě spí s námi v posteli) a chtěla taky kojit. Po těch dvou měsících se to trošku srovnalo, malá usíná tak v deset večer, v noci ji stačí nakojit a hned zase usne, starší už spí zase celou noc.
Žárlení jsem čekala horší, občas mi starší pláče, protože chce taky chovat/kojit a já se místo toho věnuju mimču. Ale neubližuje mu a už si celkem zvykla. Ale jak jsem psala, obě spí s námi v posteli, aby starší nežárlila, a taky starší ještě po ránu kojím, protože na to kojení teda žárlí úplně nejvíc.
Doma máme děsnej binec, protože nějak nic krom dětiček nestíhám... A upřímně už se těším, až mladší trochu povyroste:-))

ahoj, já mám dětičky od sebe 3 roky a naštěstí jsme spaní vyřešili dříve, než se malá narodila. Ondra spal do 2let a pár měsíců u nás v posteli. Někdy snáma spal celou noc a někdy jsem ho přenášela do jeho postýlky. V poledne byl zvyklej že jsem ho uspávala u nás v posteli-také tak do 2 let. No jakmile jsem otěhotněla, tak jsme toto vše začali odbourávat a šlo to celekm rychle. Od 2,5 let už usínal přes den sám-i když někdy dělal justy. Večer taky usínal sám-občas to trvalo i hodinu než usnul, ale než se malá narodila, tak se to naučil. Markétka byla zlatíčko a spala celé 3 měsíce pořád, takže s nějakým usínáním nebyl ani u jednoho problém. Jen chvilku trvalo, aby se Ondra naučil nebýt tak hlučnej a aby nedělal v době spánku malé naschváli tipu: do všeho mlátil, stekal se apod...Až se dítko narodí, tak si uděláš systém, který vám bude vyhovovat. Ze začátku to bude asi těžší. Přecejen je rozdíl domluvit 2 letému a 3 letému dítěti :a:

Díky holky moc za informace, asi si to fakt ještě nedokážu představit co mě čeká a stejně do toho budu muset spadnout jako před dvěma lety s Míšou...Asi to bude mezec, tak snad to nějak přežijem. Míša byl jako mimi dost ubrečený, později mu zjistili problémy na močových cestách a zánět ledvin, tak to měl od toho, ale 2 měsíce jsme v kuse probrečeli, tak snad tohle miminko bude zdravé a neee tolik ubrečené. Takže díky

ahoj.Tak ja mam doma 5 tydeni mimi a 18 mesicni holcicku.Je to teda narocnne.Veery mi musi pomahat muzicek,pres den zvladam sama.Kdyz jde mala po obede spat,lezim u nni a kojim pri tom mimi.Neni to zdy ideal,ale da se to tak.Nejhorsi jsou situace,kdy se treba mala bouchne a ja kojim a ona chce utesit.Mam permaentni pocit,ze se muj den sklada z haseni toho,co je zrona dulezitejsi.Ale da se to.Eboj.Nnejak to pujde.Jak psala mammminka prede mnou psychika je horsi.Taky se se mnou mala nechtela mazlit,kdyz jsem prisla z porodnice a nebrala me.Taky jsem to obrecela.To je mnohem horsi rekla bych.No a taky se mi zda,ze mala vic zlobi.Ale nejak se to zvlada..

ahoj, já mám dítka od sebe 22 měsíců a taky vlastně docela čerstvě. Starší teda usíná sám, v tom mám výhodu a abych řekla pravdu, snažim se, aby i mladší usínalo samo.
jinak odpolední spaní máme teď trochu chaotický, momentálně bojkotuje mladší dítko (a ani se nedivim, protože před i po spaní je venku v kočárku a tam se spí mnohem líp). no a večerní spaní... snažim se je ukládat tak nějak společně. když je doma manžel a má čas, tak se o jedno postará, než vykoupu to druhý, ale většinou to vypadá tak, že miminko nechám nahatý v postýlce (když je nahatá, tak neřve :s: ) a vykoupu to starší, když je vykoupaný starší, tak ošplouchnu mladší (nebo jenom otřu žínkou, nekoupu denně) no a pak na střídačku obě dvě namažu, pomazlim, oblíknu do pyžámek... no a pak je to podle situace. buď nejdřív mladší nakojim a starší si ještě hraje, ale většinou mladší "odložim" do postýlky a jdu uložit starší (máme takový zvyk, že než si vypije mlíko, tak s ním ležim v posteli a povídáme si) a pak běhám kolem mimča
být tebou, tak naučim raubíře usínat samotnýho než se sourozenec narodí

Ahoj,
tak já mám s tímto docela čerstvou zkušenost.
Náš Honzík oslavil 2 roky 2. května a 10. května se nám narodil druhý chlapeček Tomášek. Původně měli mít mezi sebou rozdíl 25 měsíců a měl se narodit až koncem května nebo spíš začátkem června, ale na svět si trošku pospíšil a narodil se o 3 týdny dřív.
Taky mě tento problém před porodem trápil, nevěděla jsem, jak to vyřešíme, když do té doby jsem uspávala Honzíka jenom já - jak po obědě, tak večer - a měla jsem strach, jak to zvládne manžel. Nejvíc jsem se bála, aby Honzíkovi nějak nerozhodil zavedený režim a nezačal ho tahat třeba k sobě do postele.
Už v porodnici jsem se ale uklidnila, že to jde i beze mě. Honzíka přes den hlídala moje mamka, aby si manžel nemusel brát dovolenou a večer si ho taťka vždycky vyzvedával a přivezl domů. Normálně mu dal pak večeři, vykoupal ho, oblékl a přibližně ve stejnou dobu, v jakou chodil spát i se mnou, ho ukládal do postýlky. Kupodivu Honzík nedělal žádné scény a těch 5 dnů, co jsem byla pryč, zvládnul bez problémů.
Po příjezdu z porodnice jsme si tak nějak automaticky rozdělili dětičky - manžel se vždycky ráno a večer stará o Honzíka a já o Tomáška.
Manžel spí teď v ložnici s Honzíkem, který je ve své postýlce a já spím v pokojíku s Tomáškem. Ráno manžel dá Honzíkovi snídani, pak odejde do práce a já se snažím pak během dopoledne zkoordinovat kojení Tomáška tak, aby to vyšlo přibližně ve stejnou dobu, kdy ukládám Honzíka ke spánku po obědě a tak mi většinou po obědě spinkají obě děti. Tu dobu využívám taky k odpočinku, protože je to dost náročné hlídat dvouleté neposedné a hlavně vzteklé batole, které žářlí na brášku a já tak musím dávat pořád pozor, aby mu nějak neublížil. Pořád by ho tahal za ruce a nohy, šťouchal do očička, bouchal do hlavy apod. a nedochází mu, že je to živé miminko, kterému by mohl ublížit. Je to zatím pro něj spíš živá hračka.
Večer, když už je doma manžel, tak se co nejvíc věnuje Honzíkovi, dá mu navečeřet, vykoupe ho a uloží do postýlky a já to samé dělám s Tomáškem.
Takže jak jsem se toho předem docela obávala, tak to kupodivu docela jde zvládnout, ale opravdu musí manžel pomáhat s tím starším. Jinak bych hlavně asi večer nevěděla, kde mi hlava stojí. Tomášek si začíná vyžadovat taky víc pozornosti, chtěl by se pořád chovat a tak většinu času, co je přes den vzhůru, vříská.
Honzík zase předvádí hysterické scény, když není po jeho, vybírá si v jídle, neposlouchá atd., takže to s ním teď není taky jednoduché. První dny po příjezdu z porodnice se se mnou dokonce nechtěl ani pomazlit a mně to přišlo dost líto - kolikrát jsem i brečela, když jsem viděla, jak se věší pořád na taťku a jak se za těch pár dnů změnil. Ale pak mi došlo, že je to pro něj opravdu těžké, že jsem si najednou přivezla malé miminko, kterému musím teď věnovat čas, který byl dřív jenom pro něj a proto mě ty první dny docela odmítal. Jak ale manželovi skončila po týdnu dovolená a vrátil se do práce, tak se to zlepšilo. Byla jsem už doma s dětmi sama a Honzík se zase ke mně rád vrátil a nechal se ode mě i pomazlit :-).
Určitě se připrav na to, že to šestinedělí bude dost náročné - hlavně tedy psychicky. Než si najde celá rodina nový režim a zvykne si, bude to docela nápor na nervy. Ale pokud máš ve svém okolí někoho jako já mou mamku, kdo bude ochotný Ti pomáhat a bude chodit se starším synkem často ven anebo si ho bude brát na hlídání přes den, abys měla víc času na miminko i na sebe, tak je to hned o hodně lepší. Hlavně těch prvních 14 dnů jsem ráda využila každou nabídnutou ruku a jsem za to vděčná i teď 6 týdnů po porodu.
Tak snad jsem Tě trošku připravila na to, co Tě čeká - i když samozřejmě všude to probíhá jinak a uvidíš sama, jak to bude u vás. Připravit se na to nejde, prostě do toho spadneš po hlavě jako já a až za chodu se uvidí, jak to budete zvládat.
Tak si užívej poslední měsíce s bříškem, kdy máš na starosti jenom jednoho raubíře a máš ještě docela klid :-). Já teď na bříško moc ráda vzpomínám a je mi občas líto, že to těhotenství tak rychle uteklo. Ale ten pohled na to miminko mi to vše vynahradí - hlavně, když vidím, že hezky roste a prospívá a že je zdravé :-).
Pa :a:
________________________________
http://alenkasuchankova.blog.cz/

Ahoj, tak já na tom byla stejně...tedy o dva měsíce hůř :-). Malý se narodil loni v srpnu a malé byly v říjnu dva. Byla úplný závislák na prsou - kojení... Myslela jsem, že to bude horor...ale jak přišlo mimi domů...tak to zas tak strašné nebylo, naštěstí mi usínali oba často ve stejnou dobu odpoledne a večer už jsme to uspávání podělili s manželem. Ovšem on tenkrát míval i odpolední, tak jsem kolikrát ležela s malou v posteli a nohou jsem houpala kočárek, kde usínal malý...nebo jsem malou nosila na rukou a u toho uspávala v kočárku malého. Podotýkám, že máme barák v rekonstrukci a spíme (nás všech 5 - ještě mám 10ti letou dceru) v jednom pokoji (ale už se stěhování do nového naštěstí blííížííí). Tak si myslím, že to zvládneš i ty...někdy je to o nervy, ale většinou úsměvné...někdy řvali a řvou oba a pak oba pijou a oba spíííí... je to prostě sranda. :-) .