prosím o zkušenosti - downův syndrom a následné přerušení těhotenství

zdravím vás holky, všem moc děkuju za názor a podporu. byla jsem v nemocnici týden, protože se jim nedařilo vyvolat mi porod. prý jsem jim trhla rekord. jiné jsou v nemocnici prý jen 2-3 dny. ke konci jsem už byla na dně a byla jsem svolná i s císařem. naštěstí mě doktor přemluvil, že to ještě zkusíme a šestý den se to podařilo. po psychické stránce to byl můj nejhorší týden. je to strašný pocit vědět, že moje miminko nežije a já ho pořád nosím pod srdíčkem a ono se mu nechtělo ven. nikomu, ale vůbec nikomu bych to nepřála. ale zvládli jsme to s manželem. byl a je mi velikánskou oporou. moc ho miluju a jsem mu moc vděčná.

Ahoj Zdenko. Je to hrozně smutné, ale bohužel se takové věci stávají. Říká se, že když nám život přinese nějakou takovouto ránu, dá nám zároveň i sílu se s tím vypořádat. Rozhodla bych se stejně jako ty, taky na to nemám. Moc tě obdivuju a držím palečky ať to dobře zvládneš. Je mi 34 a čekala jsem první miminko, v 10 tt dr. zjistil, že mu netluče srdíčko. Teď jsem asi týden po revizi a dávám se dohromady. Příroda rozhodla a provedla selekci hned na začátku. Je to hrozné, ale musíme se koukat do budoucna. Věřím naším doktorům a jsem si jistá, že do konce roku budu zase těhotná a budu mít krásné zdravé miminko, stejně jako ty. Asi už jsi teď po zákroku, ale určitě je to tak lepší. Pokud byl nález přesvědčivý, tak prostě bylo nemocné a nikdy o výsledcích nepochybuj. Druhé těhotenství se prý podaří dost rychle a v naprosté většině dobře dopadne, máme se na co těšit, je třeba se koukat dopředu a minulost uzavřít. Držím ti palce ! :a:

Moc mě to mrzí, přeji vám hodně síly a brzy zdravé miminko.

Přeji Ti hodně síly v tomto těžkém období...

ahoj, jsi ve velice tezke situaci.
Nechces jeste pockat na amniocentezu?
Nikdy neni nic jiste. Ja sla na AMC na Down 1:10 plus ruzne rozstepy - patere ... velka rizika, nervy uplne na dne a dite se nakonec nerodilo naprosto zdrave.
hlavne, aby za tebou stal partner a bylo vsechno vase spolecne rozhodnuti. Drzim palce, at udelat to, co je pro tebe nejlepsi.

Ahojky, jen ti chci vyjádřit lítost nad tím, že to je tak jak to je, máš mojí podporu ve svém rozhodnutí. Nikdo, kdo nebyl v tvé situaci nemá právo moralizovat. Nám vyšly špatně triple testy právě na DS 1:60, okamžitě jsme věděli, že jestli to plodovka potvrdí, jdu na přerušení. Naštěstí vše bylo O.K., ale pokud by nebylo, tak jsem šla. Rodiče, co se rozhodnou si takové dítě nechat velice obdivuju, ale je to celoživotní oběť a já bych na to neměla.....

Nemůžu nereagovat,je mi moc líto,že ti prakticky nikdo neodpověděl na tvoje dotazy,jen ti některé neulehčily tvoje i tak těžké rozhodnutí...Já tě plně chápu - i když jsem otěhotněla ve 40ti a pracuji s dětmi,rozhodně bych si postižené miminko nenechala. Ať se pak tomu dítěti snažíme život ulehčit jakkoli a věnujeme mu veškerý čas a úsilí,stejně nikdy nežije plnohodnotný život ani on,ani jeho rodina. Věřím,že ti teď není veselo,ale příště to určitě vyjde a bez problémů :) Půl roku snažení není zas tak moc. Hlavně si užívej všeho pěkného,mysli dopředu a nepřemýšlej nad problémy. :a:

Ahoj. To je mi moc líto. Taky jsem byla loni v dubnu na přerušení k vůli downu. A v srpnu jsem otěhotněla a teď jsem 36. týden. Bylo to hrozné i když mám doma 6. letou holku. Všichni jsme se těšili. Tak držím palečky,aby ti všechno dobře dopadlo a za pár měsíců abys měla pod srdíčkem zdravé miminko. Na neschopence jsem byla 6 týdnů, protože jsem byla na přerušení ve 21. týdnu. Rodila jsem normálně.

Ahojky, je mi to moc líto, :r: chápu Tě, já bych šla taky na přerušení. Psychicky a asi ani fyzicky bych to nezvládla. Doma mám 4,5 měsíčního chlapečka, tak Ti budeme držet palečky ať vše zvládneš!! :k: :k: :k:

Tak já si myslím,že jsi se určitě rozhodla dobře.Také bych to takhle řešila.Dítě s Downem může být jak tady někteří píší(milující,láskyplné,v mezích soběstačné a dokonce i vzdělatelné)-to jsou ti co mají štěstí v neštěstí.Ale jsou také děti s Downem,které jsou opravdu těžce postižené(nevzdělatelné,inkontinentní...)Nebudu tady popisovat jak tyto děti vypadají.Je to jen Tvé rozhodnutí.A ať se rozhodneš jakoliv tak to bude zatraceně těžké!Neodsuzuji jak ženy co si děti nechají tak ani ty které jdou na potrat.Já viděla ty těžce postižené děti v ústavech...A doufám,že mě tohle životní dilema mine.Mám zdravou dceru a jsem za ní nesmírně vděčná.Hodně síly v rozhodování...

Ahoj moc mně to mrzí...Chápu tě a vůbec neodcuzuji ale já bych na potrat nešla 100%...I když je nemocné ale je to jen a jen tvoje miminko...Ty máš teď v rukou jeho život...Nechci tě přesvědčovat to vůbec je to jen na tobě ale mysli na to že je to živej tvůj človíček i když je bříšku...Tak Vám držím palečky a mám slzy na krajíčku...Je mi to moc líto a doufám že to zvládnete v pohodě...Já mám chválabohu zdravou holčičku ale i kdyby byla nemocná tak bych ji chtěla a nedala bych ji nikomu ještě jednou držte se aď jste v tak nejak v pohode...Když půjdeš na potrat tak aď ti vyjde druhý zdravý miminko :\/:

Abys nedopadla jako já. Jsem cca 2,5 roku po potratu a nemůžu otěhotnět, teď jsem snažilka s velký S už 22 měsíců, potrat mi rozhodil prolaktin a furt se mi zvyšuje, pak ho práškama jednou za rok zbouchnu dolu a zase pomalu leze nahoru, doktoři mi řekli, že mi to bude dělat až do doby než otěhotním, no, ale copak to prakticky jde otěhotnět? Když mám normálka 4x max přípustnou hodnotu? Asi bych si na tvém místě chtěla udělat ještě jiné testy, klidně i placené, abych měla z několika zdrojů potvrzeno. Ani si nedovedeš představit, co ti to provede s psychikou po potratu. Já se s tím srovnala až za rok, nemohla jsem se půl roku ani podívat na kočár či těhulku a tak, ještě koukni jak se dělá potrat a pak si to vše zvaž. Sousedce taky řekli, že bude mít mimi s downem a narodil se naprosto zdravý kluk... Příroda je mocná... Rozhodni se tak, abys toho co nejmíň, nejlíp vůbec, litovala. Posílám kyti pro štěstí :k: :a:

Ahoj...moc me tvoje diagnoza mrzi a chapu ze pres slzy nevidis ale mam dotaz jak to citis ty? jso 100% presvedcena ze to miminko nechces? taky jsem pracovala s ruzne postizenyma lidma a nejhorsi na tom je ten strach z neznama.o) kdyz je poznas tak si je zamilujes protoze to co jim pan Buh nedal na inteligenci tak jim dal na empatii a schopnosti ciste lasky....nevim ale radsi bych doma mela milujici dite nez chladneho genia...navic downici jsou vazne uzasni a i kdyz je to s nima jiny zivot, je obohacujici....jestli jsi takova ta matka kadou svou bunkou tak je downik pro tebe ten pravy a ver mize ten nahore vi proc ti ho poslal do cesty....jasne ze jestli jsi takova ta karierni mam co chce po pul roce zacit zase prqacovat a nenechat si moc ditetem omezovat zivot tak je vazne potrat dobry reseni protoze by jste se trapili oba...koukni na net, neboj se a oslov matky s downikama (uvidis jak jsou vstricne a neboj se je kontaktovat) a az pak se rozhodni....kdyz se potrat o tyden odlozi tak se nic nestane a ty budes mit jistotu ve svem rozhodnuti....ale zkus to zvazit a zjisti si co to vlastne znamena...je ti 32 a treba je to tvoje posledni sance...treba je to tvuj osud mit jine miminko ktere te ale bude milovat takovou detskou laskou i kdyz bude dospele...

Je mi to líto ale musím se přidat ke Kašíkus a zeptat se jestli ti dělali amniocentézu,švagrová čekala dvojčata a testy jí vyšli že jedno dítě je postižené Dawnovým syndromem tak šla na amniocentézu která ukázala že jsou oba kluci naprosto v pořádku dnes je jim 2,5 roku a několika holkám z testu vyšlo postižení a amnicentézou že jsou v pořádku,ale samozřejmě rozhodnutí je na vás.Je to těžké rozhodování já můžu za sebe říct že až otěhotním v mém věku budu šťastná jako blecha a už dnes vím na 100% že nepůjdu ani na amniocentézu protože jsem stejně přesvědčená že dítě si nechám i postižené,je to dar který někdo dostane jen jednou za život někdo ani to ne a je taky fakt že 100% to neví ani doktoři kolikrát se stalo taky že vše vyšlo v pořádku a děťátko je postižené ale to je jen můj názor samozřejmě který nikomu nenutím jen jsem ho napsala.Držím palce ať všechno zvládnete.Danuš

No... je to jen na tobě... bez amniocentézy bych nešla na potrat, jen tak je to jisté - to už máš taky za sebou? A další věc, chvíli jsem pracovala s Downama - dětma, a jsou fakt úžasný, rozhodně nejsou blbý! IQ mají nejvyšší ze všech vad a často dosahují průměrných hodnot IQ, jsou schopni vychodit školu a vyučit se řmeslu, normálně se zapojit do pracovního procesu v normálních zaměstnáních, ne ve specializizovaných. Co postrádají na první pohled či nějaké IQ, tak o to víc mají obdarováno emočně, jsou hodně láskyplní. Znala jsem jhednoho 6letého downa, který byl schopný rozložit vysvač na minikousky a zas ho celý složit! Nad jeho inteligencí a šikovností jsme všichni zírali, ale prý bývají řemeslně nadaní. Takže zvaž, zda bys nezvládla výchovu Downa.. není to asi pro každou, chápu že to je náročnější a více se věnovat, účastnit se akcí ve sdruženích atd, ale maminy těchto dětí nelitují, když už je mají, dnes Down vůbec není ústavní záležitost - tedy nemusí vůbec být, je to jen o přístupu rodičů, jestli ho povedou k vzdělání, řemeslu atd.
Je to těžké rozhodování... jinak o technické stránce věci moc nevím.

Ahoj, můj komentář asi nebude patřit mezi ty populární, ale nedá mi to nenapsat i jiný pohled..Také jsem těhotná, momentálně ve 22 týdnu a od začátku vím, že bych na přerušení nikdy nešla. Děťátko je dar ať je jakékoliv. Dawnův syndrom není postižení neslučitelné se životem a navíc se domnívám, že doktoři nemají nikdy 100% jistotu, že je miminko opravdu postižené! Plně chápu a respektuji Tvé rozhodnutí, ale prosím ještě si vše rozmysli, cesty zpátky už není, tak abys jednou nelitovala. Je to jen Tvé miminko a Tvé rozhodnutí. Přeju hodně sil a ať je Ti zase brzy dobře! pa.

já jsem rodila loni v říjnu v 18.tt :r: ... do nemocnice jsem přišla ve čtvrtek dopolene, miminko se narodilo v pátek ráno a v sobotu před obědem mě pustili domů, do práce jsem se vrátila za čtyři týdny, po šestinedělí jsem byla na gyndě na kontrole a další dva měsíce jsem běhala po doktorech, protože se snažili zjistit, proč to tak dopadlo ...

Ahojky,to je mi líto ale i souhlasim s tvym rozhodnutim,jsi statečná.Jinak délka neschopenky zaleži na tvem lekaři,ale myslim ze kdyz ho požádáš kdyz se nebudeš cítit fit tak te necha doma.Já předloni o mimi přišla v 9tt a byla jsem doma víc jak mesíc,skoro jako 6nedělí.Držím moc palečky a přeji brzo zase těhulkovství,Mě bude taky letos 32 a myslim že je to psychikou zda otehotnis brzo.Držím palečky

Ahojky, to je mi moc líto.
My jsme o mimi přišli vloni ve 12.tt, neschopenku mi psala sestřička u gynekologa, který mě posílal do nemocnice. Tam jsem byla ambulantně, tedy necelý den. Délku neschopenky jsem si určila sama (cca 10dnů), taky jsem se potřebovala ze všeho vybrečet, takže do práce jsem se rozhodně nechystala. Sám doktor mi dal na výbětr, jestli je pro mě lepší jít do práce hned nebo zůstat doma. Hodně jsem to tenkrát ocenila, že mi nic nenařídil a mohla jsem si vybrat podle své psychiky. Navíc mi dal vycházky od 10 do 18hod, takže jsem se necítila nijak omezeně. Opravdu mi ten jeho přístup v tom mým neštěstí pomohl.
Přeji Ti hezký přístup všech, se kterými to svoje musíš řešit a brzké otěhotnění :k:

To je mi moc líto... Určitě je to správné rozhodnutí.. Jak vůči vám, tak i vůči tomu dítěti.. Držím palečky, abyste zase brzy děťátko čekali a bylo vše v pořádku. Držte se.