chci se zeptat, jak řešíte, když mimčo po jídle někdy ne a ne si odříhnout?
Je nám 11 dní a mám trochu obavy, jestli budeme dobře přibírat. Kojím každých cca 2-3 hodiny a v noci kdykoliv si malej řekne (jednou až třikrát za noc, jak kdy). V porodnici nám říkali, že je nutné kojit tak cca 45minut, na internetu jsem se dočetla že by měla stačit i jen půlhodinka, ale nám se posledních pár dní nedaří kojit déle než 15minut. Pak bud usne, nebo prostě jen kouká ale prso už si nevezme. Hlad očividně nemá, ale myslím si že za tak krátkou dobu nemuže dostat dostatek aby přibral jak má :( z lahve pít umí ale ani toto řešení se neujalo, prostě když není hlad, tak to pít nebude.
Druhej problém je také v tom, že (zřejmě kvuli tomu že toho za tu chvíli asi sní málo) někdy si po jídle prostě ne a ne odříhnout. Protože nás samozřejmě občas trápí prdíky, tak bych ráda abych tomuhle co nejvíc předcházela, takže by mě zajímalo jak ještě tomu ukrknutí pomoct. Mám malýho vždycky v náručí, hlavičku opřenou o moje rameno a bud poplácávám po zadečku nebo hladím a masíruju zádíčka, ale někdy to prostě nepomáhá...

ahoj, je tu někdo kdo v nedávné době byl v porodnici v Hradci Králové? Zajímá mě, jestli mají wifi, protože všude se dočítám, že internet je jen na nadstandartních pokojích, ale někde zas jsem zahlédla že pokud máte svuj pc, tak wifi by měla být.. tak mě zajímá, jestli měl někdo v poslední době v porodnici netbook nebo něco a jestli se připojil, díky

Tak jsem měla jít v pondělí na kontrolu (dneska 40tt), ale protože od minulé návštěvy toto pondělí jsem měla vždy od oběda do cca 4 ráno každý den poměrně slušný bolesti, ale ne jako kontrakce, spíš jako prudké bodavé bolesti do podbřišku, že jsem až kolikrát kníkla. No řekal jsem si, abych měla klidnej víkend, že tedy skočim za dr. na kontrolu, jestli je vše v pořádku. Můj dr. tam ale bohužel nebyl a když se v kartotéce dozvěděli že jsem dnes v termínu,poslali mě na kontrolu přímo na porodní sál. Tak to jsem si připadala jak blbec. V čekárně maminky na příjmu prodýchávaly kontrakce a jeli rovnou rodit a já si tam připadala jak hysterka, když mi nic není a sedím tam také. Nemít sestra mojí kartičku a průkazku, tak se seberu a jdu domů...
No na monitoru vše v pořádku, dr. mi oznámil, že i takto se mohou projevovat poslíčci (na ty tedy trpím už nějakou dobu, ale to píchání se přidalo až ted), udělal mi Hamiltona (což oproti vyprávění maminek na netu nebylo nic hroznýho) a objednal mě na příští pátek na vyvolávání. Dle něj totiž ani po tomhle hmatu rodit nebudu. No teď je mi docela zle, břicho bolí, špiním (což mě dr.upozornil že budu) a klepou se mi ruce. Snad si to malej do tý doby přeci jen rozmyslí, už mě to leze krkem :(

Tak jsme 38+2
Při zápisu ozev malýho se sestřička zděsila, že podle grafu mám kontrakce a jak mi bylo v noci. Tak jsem se zasmála, že lbě, ale že stahy mám teď už cca týden každou chvíli, že už si toho ani nevšímám :D
Dr. mi mrknul na čípek a oznámil, že sice tam ještě trochu je, ale otevřená jsem na prst a že si myslí, že se za týden na kontrole už neuvidíme a že na víkend zřejmě budeme už tři... no tak teď jen sedět a čekat, kdy to přijde... mlezivo začalo shodou okolností dnes.... i když vím že člověk nikdy neví a možná takhle budu čekat ještě třeba týden... Porodu se popravdě docela bojím, ale převládá to, že už to chci mít konečně za sebou. V noci bolí břicho, nevim jak si lehnout, obouvání a oblékání je utrpení, zvedání ve vaně nebo z postele je taky takovej malej porod... no tak bude vyřešeno aspoň :s:

Zdravím,
jsem 36+6 a všude čtu jak se mimčo touhle dobou povětšinou uklidňuje a pohyby ustávají. No popravdě náš malej se asi naopak zbláznil. Je teda pravda,že on byl vždycky poměrně živej klučina a s kopancema na mě nešetřil poměrně od brzkých týdnů od druhého trimestru.
Ale to co předvádí posledních pár dnů, to je dost masakr... Od rána do večera nemám snad ani 5 minut "volna" a neustále kope a strká.. do žeber, do močáku, do boků a to chvílemi i dost bolestivě. A v noci konečně přestane a usne, ale pro změnu mě rozbolí břicho (zřejmě jeho polohou?) takže stejně kulový naspim.
Už z toho začínám šílet... Ale ven se rozhodně nechystá, před 2 dny jsme byla na běžné kontrole a dr. říkal že nejsme ještě ani otevřený, takže máme spoustu času.
Jak jste na tom s pohyby vy?
A co je pravdy na tom, že jestli teď tak zlobí, tak se mám těšit na to, že i venku z něj bude neskutečný zlobidlo a nebudu mít chvíli klid? uuuuf....

A pokud ano, jak dlouho už?
Já samozřejmě nestojím o to aby už to přišlo, ale na druhou stranu všude čtu že spoustě maminek se začala podprda "máčet" už několik měsíců před porodem a já ve 36tt stále nic. Začátkem těhu mi prsa vyrostly a byly citlivější, velikost je teď už ustálená ale citlivost již dávno pominula a je jako dřív.
Jak říkám, nestojím o to, ale mám trochu obavy abych vubec kojila... Kdy se to začlo projevovat u vás a jak se to pak projevilo po porodu pokud jde o kojení? Díky

jo jo, já vím, že je to lepší a jo, chci ho u toho mít. On to ví a není proti. Jo určitě je dobrý mít ho u sebe jako podporu, obzvláště jedná-li se o první porod... a takhle bych v pozitivech mohla pokračovat... ale já najednou dostala strach. Bojím se jak se na mě bude dívat následujících pár měsíců po porodu, možná i déle. Je přece velká šance že uvidí mojí zkrvavenou, v tu chvíli opravdu nechutnou část mého těla v buhvíjakém stavu pár vteřin a minut po samotném porodu... Já osobně bych to vidět asi nechtěla, proto si nejsem jistá, jestli chci aby to viděl on... jak se tohodle hnusnýho pocitu zbavit?
Já vím že bude mít asi jiný starosti a bude (doufejme) dojatý a šťastný a mít oči jen a jen pro malýho... ale jak se tohodle pocitu zbavit? :(((( Snažím se pro něj neustále vypadat perfektně abych se mu líbila a najednou představa že uvidí tohle....? Vím je to ode mě hloupý, ale tak to prostě cítím...

chtěla jsem se zeptat - protože je mi jasný že timprochází spousta z nás - přes den na mě neustále padá únava, až bych spala, ale snažím se tomu vyhnout, protože v noci trpím nespavostí a nechci si to tim že přes den usnu ještě zhoršovat. Nespavostí trpim od nějakého cca 4.měsíce. Už mě to fakt leze krkem :( co pomáhá vám?

Tak se mi v pátém měsíci holky smály, že jsem si těhotenství vymyslela (samozřejmě v dobrém) a jak dny ubíhají - máme tu 29.tt a Filípek se nám probral a rychle to dohání :///:
Teď jen představa jak porostu do toho 40tt. mě dost děsí... resp.ani ne tak to jak rosteme ale spíš to jak to pak shodim :D už jsem přibrala 13kg a na váhu si stoupám s obavama :O Samozřejmě se pak vždycky snažím uklidnit tim, že přece nepřibírám pro sebe a v tomhle krásnym stavu, za který bych měla být moc vděčná se přece nebudu stresovat tim, kolik vážím :///:

Ufff... tak máme za sebou další UTZ. Jako vždycky když se to blíží tak jsem plná obav, jestli je vše v pořádku.
O tom že jsem těhotná jsem se dozvěděla den před Vánocemi, takže přítel to dostal pod stromek. Dneska měl shodou okolností narozeniny a dostal k nim návštěvu u Dr., fotku a poplácání doktorem po ramenou, že se pochlapil :///: takže byl hrdej a nafoukanej, že se divim, že mi hned venku před ordinací neodletěl jak balónek :s:
srdíčko tlouklo, mimčo je prý po fyzické stránce zcela "normální", takže jsem zas na chvíli klidná :one:
posílám všem pohlazení po :€O: