smolarka

04.10.2011

Dobrý ráno přeju, jsem tu nová a potřebovala bych si někde asi vylít srdíčko :( Prosím tedy o trpělivost a pokud vás něco napadne, tak i o radu...

olikola

Ahoj, já ti úplně rozumím. Mám doma podobného tvrdohlava. Nemáme sice takové dluhy jako vy. Manžel dluží kamarádovi jen asi 10 tis. jinak nikde nic. Ale i tak je to nepříjemné. Ten kamarád to nechce vracet po částech. (což by nám pomohlo) ale chce celou částku najednou a že na to nespěchá... Mě to samozřejmě štve, protože nesnáším dluhy, ale manžel není schopnej ušetřit na něco, co nespěchá... :( Proč to ale píšu. Můj manžel je báječnej chlap. Má tolik kladů, že se ani vypsat nedají. Je pracovitý, manuálně šikovný, chytrý, vtipný... Má jedinou chybu a to je, že se nechce bavit o jeho osobních problémech. Klidně se mnou bude hodiny probírat jaké dlaždičky koupíme do koupelny, nebo jak moc mě někdo naštval... ale co se týká jeho problémů, se mnou je nikdy dobrovolně neřeší! Prý mě nechce zatěžovat a vše si chce vyřešit sám. Já jsem s tím hodně dlouho bojovala. Neuměla jsem si představit, jak by jsme žili jako rodina, když mi nic důležitého neřekne. Občas jsem přišla na nějaký průšvih co udělal a pak jsem na něj uhodila. Vznikla hádka kde já jsem byla hlavní řečník a on jen kýval a mlčel... je těžké dostat něco z někoho, kdo je takhle moc uzavřený. Zkoušela jsem různé metody. Pláč, vztek, slibování, klidné debatování....nic nezabralo! Takže vím, že když holky tady radí ať mu dáš nůž na krk, že to moc fungovat nebude. Alespoň u nás by to moc nezabralo. Já jsem se postupem let dopracovala k tomu, že tuhle jeho "vadu" musím skousnout a vyřešit si to sama, protože ač mi to leze na nervy, je to chlap, kterého miluju nade vše a vím, že šťastná budu jen po jeho boku. Mé řešení situace tedy bylo: Jednoho dne (kdy se provalil další - malý - průšvih) jsem mu oznámila, že budeme mít společné konto a žádné jiné. Že chci vidět, kam naše peníze jdou a na co a kolik jsme schopni ušetřit. Delší dobu jsme o tom debatovali a jemu se moc nechtělo, že ztratí tu svou volnost....ale pak viděl, že to myslím vážně a neustoupím, takže příští týden nám přijdou platební karty a já doufám, že bude vše klapat dál. :)
Držím palce aby jsi svou situaci vyřešila. Nemá cenu dělat nějaké hysterické scény. To stejně nezabírá.... mě se teda hodně osvědčilo napsat mu dopis. Tak jak to cítíš, jak to je a s klidnou hlavou. Třeba si to pak taky uvědomí. :)

smolarka

Ahoj, díky moc, tohle je přesně ono :( Odmítá mluvit o svých potížích, jako by se styděl, nebo se bál mé reakce, nebo jako by měl pocit, že mi do toho nic není... což teda v tomhle případě sakra je! I metody jsi popsala nádherně... nic nezabírá :( Prostě ne, "řekl jsem ti všechno, na tom trvám", a nesejde na tom, co o něm vím takhle bokem (a co mu pochopitelně tím pádem nemůžu říct a o to víc mě vytáčí, že mi lže) :( Jenže já o něm bokem nechci nic zjišťovat, chci to vědět od něj :( A smutný je, že tohle ani nejde z mé strany skousnout. Kdyby šlo o to, kdo ho v práci naštval (například), tak fajn, to ať si vyřeší sám, ale jde mi o to děcko :( Společný konto mě napadlo taky, ale nevím právě, jak by to dopadlo. Možná by byl pro, ale vzhledem k tomu, že mu občas hrozila exekuce, svůj účet (zřejmě) zrušil, pokud jsem to správně pochopila. Výplatu dostává v hotovosti a tam se nikam nehneme. Ale je pravda, že je to jedno z řešení, no.
Jinak dopisy jsou super věc, to mě právě naučil on, když jsem se poprvé snažila z něj vytáhnout, jaký problémy s penězma má (dověděla jsem se o nich čirou náhodou od jeho švagra - další náš společnej známej). Nechtělo se mu o tom mluvit, tak to napsal. Je to fajn, pokud mu to pomůže, ale na druhou stranu debata z očí do očí mi přijde lepší, řekněme, že upřímnější, bez možnosti přemýšlet a montovat konspiračky a vyhýbat se...
Doufám, že vám to společný konto přinese nějaký řešení a že budete mít po problémech. Život v klidu (aspoň relativním) je neskutečnej luxus, kterýho si málokdo, kdo nepozná opak, váží. Držím pěsti :)

olikola

Já myslím, že by jsi to mohla zkusit s tím dopisem. Když už nic jiného nezabírá... Já když jsem si chtěla něco vyříkat z oka do oka, tak to nepomáhalo vůbec. Já jsem mlela tu svou, manžel přikyvoval, pak řekl že to ví, že je blbej, že se mi moc omlouvá , že neví, proč to dělá a že se polepší a už mi to příště řekne...No a pak buch a za půl roku zas něco... Nemělo cenu se rozčilovat. V dopise jsem mu vždy podrobně vylíčila co cítím, co mám v hlavě a jak to vidím já. (né všechno jde říct slovy..) a myslím, že to aspoň trochu zapůsobilo. Sice nevěřím, že by se uplně změnil, ale snad mu to v té hlavě aspoň šrotuje. Každopádně moje strategie byla následující: Dostat se z dluhů a pak zajistit a kontrolovat aby už žádné nevznikaly bez mého vědomí... Pokud přítele miluješ, stejně ti nic jiného nezbude... Já být tebou, vybalím na něj co všechno víš a postavím ho před hotovou věc. Pokud máš doma podobnou povahu jako já, dobrovolného přiznání se nikdy nedočkáš... Musíš se vzmužit, zachovat klidnou hlavu, zcela otevřeně mu to říct a nadhodit řešení. Zjistila bych si i nějaké informace ohledně exekucí, předhodila mu třeba výpis možných přivýdělků a hlavně bych mu důrazně řekla, že čekáte rodinu a ty ji chceš mít zabezpečenou. Na druhou stranu bych mu zdůraznila jak je pro tebe důležitý, že ho nehodláš opouštět, podržíš ho, ale musí se snažit. Prostě cukr a bič. Musí vědět, že se umíš postavit a být tvrdá, ale na druhou stranu nesmí ztratit vidinu šťastného konce.
To je má taktika na manžela... :D Takže držím pěsti. Dej vědět, jak to dopadlo. :)

sterega

Kde začít... Já nesnesu lež žádnou, ani o penězích, ani o ničem jiném. Třeba Ti nechce říct všechno, protože se bojí, že bys utekla. Ale to neomlouvá lež! Bez peněz se dítě těžko vychovává, ale s dluhy ještě hůře :-(... Nebudu Ti říkat, že od něj máš jít pryč! Ale teď nějakou dobu dube živit dítě a nejspíše i Tebe a to je nápor, když má tolik dluhů. Dala bych mu nůž na krk, že jestli mi nepřizná všechny jeho dluhy a závazky, rozejdu se s ním. Neříkám, že to máš udělat, ale trošku ho vyděs. On Ti to (Snad) přizná a pak si promluvte o tom, co dál. Asi by si měl najít další práci, nějakej melouch! Znám chlapa, kterej pracuje ve dne, v noci bez ustání, aby se dostal z dluhu, který mu nechala jeho bývalá, aby se jeho současná rodina neměla špatně qa aby se jejich dítě narodilo do rodiny bez dluhů, takže to jde! Hodně štěstí

Elishka

dala bych mu nůž na krk - pojď si sednout, spočítat to a připravíme plán, jak to splatit. A ten pak tvrdě dodržovat.
Odmítá-li komunikovat, na rovinu - šla bych od něj a raději se o dítě postarala sama. Jak sama píšeš - z lásky dítě nenakrmíš a než riskovat, že začnou zabavovat i tvůj majetek, ušetříš si spoustu starostí. Možná to teď bude o pár slzách, ale pořád je to zodpovědnější než pak zůstat i bez vlastního majetku a s dítětem na ulici.