Přidat komentář

Já myslím, že by jsi to mohla zkusit s tím dopisem. Když už nic jiného nezabírá... Já když jsem si chtěla něco vyříkat z oka do oka, tak to nepomáhalo vůbec. Já jsem mlela tu svou, manžel přikyvoval, pak řekl že to ví, že je blbej, že se mi moc omlouvá , že neví, proč to dělá a že se polepší a už mi to příště řekne...No a pak buch a za půl roku zas něco... Nemělo cenu se rozčilovat. V dopise jsem mu vždy podrobně vylíčila co cítím, co mám v hlavě a jak to vidím já. (né všechno jde říct slovy..) a myslím, že to aspoň trochu zapůsobilo. Sice nevěřím, že by se uplně změnil, ale snad mu to v té hlavě aspoň šrotuje. Každopádně moje strategie byla následující: Dostat se z dluhů a pak zajistit a kontrolovat aby už žádné nevznikaly bez mého vědomí... Pokud přítele miluješ, stejně ti nic jiného nezbude... Já být tebou, vybalím na něj co všechno víš a postavím ho před hotovou věc. Pokud máš doma podobnou povahu jako já, dobrovolného přiznání se nikdy nedočkáš... Musíš se vzmužit, zachovat klidnou hlavu, zcela otevřeně mu to říct a nadhodit řešení. Zjistila bych si i nějaké informace ohledně exekucí, předhodila mu třeba výpis možných přivýdělků a hlavně bych mu důrazně řekla, že čekáte rodinu a ty ji chceš mít zabezpečenou. Na druhou stranu bych mu zdůraznila jak je pro tebe důležitý, že ho nehodláš opouštět, podržíš ho, ale musí se snažit. Prostě cukr a bič. Musí vědět, že se umíš postavit a být tvrdá, ale na druhou stranu nesmí ztratit vidinu šťastného konce.
To je má taktika na manžela... :D Takže držím pěsti. Dej vědět, jak to dopadlo. :)