Myslím že nejde o to jestli "převládne strach co kdyby se něco stalo", ale jde o to minimalizovat riziko nečekaného průběhu a komplikací, jak to pěkně popsala "Hypermatka" pode mnou. Radši ať odnesou dítě vedle a tam se o něj dobře postarají, než se sama dám dokupy. Není nutno rodit vleže, myslím, že se dají najít alternativní porodnice i zde v ČR (mi osobně ani nevadilo rodit vleže, přišlo mi to přirozené). Já oblbovány nedostala (asi jsem měla dost štěstí u obou porodů) a zbytek asi mělo svůj význam a nebylo to ke škodě. Sestřička chce pomoci a zaučit kojení (stačí se domluvit ať jdete na pokoj a né na chodbě).
Takže za mně - rodit v porodnici.

Můj první porod postupoval standartně, jen pomalu(u všech třech porodů se pomalou otvírám, cca 12-30 hodin), zničeho nic začaly haprovat srdeční ozvy plodu a byl z toho akutní císař. Malá se narodila s nulovým apgar score, nedýchala, byla modrá, srdce jí netlouklo. Stačilo, aby ji vytáhli o minutu později a mohla mít doživotní následky, kdyby to bylo o pět minut dýl, už by nežila.

Ostatní děti jsem rodila taky v porodnici a i když mám milion výhrad k prostředí, k přístupu personálu a tak podobně, děkuju bohu, že žiju v zemi, kde nehrozí, že bych musela rodit doma, kde je dostupná a kvalitní lékařská péče. Máme nejmenší úmrtnost novorozenců a rodiček na světě, právě díky tomu, že většina žen porod doma odmítá.

Ženská, která dobrovolně a vědomě riskuje život nenarozeného dítěte, je podle mě sobecká, svoje vlastní potřeby nadřazuje potřebám ještě nenarozeného/právě se rodícího dítěte. Dítěte je mi líto, i když porod proběhne v pořádku, nelze očekávat, že matka svůj postoj kdykoliv v budoucnu změní.

já jsem srabík, já bych plánovaně doma nerodila.
První porod jsem měla celkem v pohodě, jenže synek měl veliký kefalhematom, tak mi ho poprvé přinesli až skoro 3 hodiny po porodu a jen na okamžik. Pak si ho zase odnesli a vídala jsem ho jednou za 3 hodiny při kojení, z kapacitních důvodů jsme totiž první tři dny nebydleli spolu na oddělení šestinedělí. Nikdo se neobtěžoval informovat mě o jeho zdravotním stavu, ani o tom, že mu dávají tlumící léky kvůli tomu hematomu, tudíž kojení vždycky prospal, ani o tom, že do něj cpou UM, když se rozeřve hlady mimo porodnicí stanoveným časem kojení, a mě co by nezkušenou prvorodičku ani nenapadlo, že bych se měla ozvat nebo že bych si mohla věci dělat po svém ... kojení nám šlo jak psovi pastva, hodně jsem musela škemrat, aby nás pustili domů pátý den po porodu, moje pošramocená psychika se dávala do kupy zhruba půl roku. Nicméně s péčí na porodním sále jsem byla spokojená, tak jsem šla i podruhé do stejné porodnice. Brala jsem to tak, že už vím, do čeho lezu, jak pokud jde o porod samotný, tak pokud jde o ty následující dny, které budu muset v porodnici strávit. A druhý pobyt v porodnici byl jak z reklamy na to, jak by to v ideálním případě mělo proběhnout ;) malou mi dali pochovat ještě než ji odnesli přeměřit a umýt, narodila se ve 4 ráno a po poledni už jsem ji měla u sebe "na stálo", jen na noc ji odvezli na novorozenecké oddělení, abych se prospala, byla jsem u každé vizity, tak jsem měla aktuální informace o tom, jak na tom je, jaká vyšetření jí dělali a jaká ji čekají, a na ty jejich tříhodinové intervali kojení jsem se vykašlala, kojila jsem tak, jak holka potřebovala, takže druhý večer po porodu už jsem se nevešla ani do podprsenky o 3 velikosti větší než byla moje předtěhotenská velikost :s: 78 hodin po porodu už jsem byla doma a hned další den už jsme byli na první procházce. V životě jsem se necítila tak nabytá energií jako v šestinedělí s ní.