primrose
primrose
Zdravím všechny,
chtěla bych se zeptat, kdo jste měli ještě takhle ke konci těhotenství miminko v poloze KP, otočilo se Vám ještě a případně kdy? Malá je koncem pánevním vlastně od 27. týdne a ne a ne se otočit. Dr. mi říkal, že prý to sama nijak neovlivním. Případně, komu zůstalo miminko KP až do porodu, rodily jste přirozeně, nebo císařem? Mám trochu z přirozeného porodu KP obavy, hlavně kvůli miminku...riziko zlomení klíční kosti, atd. Jen dodávám, že je to moje druhé dítko, první jsem rodila před 3 lety přirozeně hlavičkou. Děkuji všem za sdílení zkušeností! :a:
In reply to ty jo to jsi odvážná já nad by luciekres
Tak doktoři by to měli mít pod kontrolu, mě se nikdo neptal, jak chci rodit, říkali, že se rozhodnou v průběhu porodu, až jak to půjde a protože to šlo, tak vylezla normálně. Teď v tom dokumentu 4 v tom, taky rodila Kp ta jedna mamina přirozeně. Hele, já se teď bojím i normálního porodu, protože naposledy mě to dost bolelo, pořád přemýšlím, jak tu bolest přelstít, takže o odvaze nemůže být ani řeč.
ahoj a nezkoušela si ty cviky nějaké na to??já jsem ted 31tt a malej je furt taky hlavou nahoře a já se bojím at tak neszustane do porodu tak už ted cvičím na to (několikrát denně udělám kočičí hřbet jakoby, ale hodně se natáhnu dopředu a spodek břicha mám pak nahoře a hcivli setrvám)...sem někde četla že to pomáhá no zatím to cvičím týden a asi žádné výsledky bo hlavu furt cejtím nahoře :00:
In reply to ahoj a nezkoušela si ty cviky by luciekres
no nevím holky,já bych tohle moc nepokoušela-navíc to jsou děsné polohy někdy :00: já jsem prostě zastáncem toho,že dítě si polohu z nějakého důvodu vybere,kdyby mohlo,tak se přetočí,když nemůže,tak se nepřetočí...
In reply to no nevím holky,já bych tohle by lucininenka
já to včera teda zkusila a je to nepohodlný a už to seru tež to nebudu řešit a bud se přetočí nebo ne no bude mě mrzet jakk ne ale nenadělám nic..malá se tehdy taky nehctěla přetočit tak sem byla už smířená s císařem ale přetočila se na poslední chvíli tak budu ted doufat holt :(
Dobrý den všem,
chci se zeptat, kdo jste měla či máte v těhotenství zkrácený čípek, od kolika mm vás dr. poslal/a ležet? Vím, že se to určitě liší případ od případu a nedá se to zobecňovat, jen by mě to tak pro srovnání zajímalo, protože mi připadá, že k tomu každý lékař přistupuje jinak. Já jsem teď 25tt, čípek mám 35mm a mám mít klidový režim a polehávat. U prvního syna, když jsem měla čípek 28mm už jsem musela ležet celý den s podloženou pánví (zhruba v 7.-8.měsíci) Děkuji předem za vaše příspěvky :a:
ahoj já měla kolem toho 25-28tt čípek 39mm a dr říkala že je vše v pořádku ,tak myslím že to máš dobrý :-) kamarádka ho má kolem tohodle týdne 25 mm a to už má klidový režim ,nemusí ležet celý den ,ale nesmí nic tahat,ale je doma a užívá utrogestan,říkala že by to tak mělo vydržet do 32tt pak už by to nebyl takový problém a zkrátit se může .....ale opatrnosti není nikdy dost ;) :a:
Ahoj holky, chci se zeptat na nějakou inspiraci co koupit manželovi k Vánocům. Pořád jsem to odsouvala, kupovala všem ostatním a teď už na mě začíná doléhat panika, že nic nemám a ani nevím co...a to bylo pro něj vždy tak snadné nakupovat. Vánoce řešíme nízkorozpočtově, takže nejdu přes tisícovku a chtěla bych víc než jeden dárek, napadá vás něco? Něco kromě oblečení...Díky :a:
In reply to hej to mi holky neříkejte že by luciekres
My na Simpsnech ujíždíme spolu,ale já se obejdu bez triček a podního prádla s obrázkama.Manžel má troje bačkory s homerem,několik triček,vůně do auta,přívěsky na klíče,diář do práce,máme karty s jejich podobiznama,ségra nám loni dala skleničky na pivo s jejich obrázky... :00: :s:
In reply to My na Simpsnech ujíždíme by klikaz
:s: tyyy vogo tolik věcí už joo tak to my teprv začínáme koupila jsme mu zatím jen to puzzle a on si kupil vonku do auta jinak zatím nic víc ale tak aspon vím co mu kupovat an vánoce a svátky a narozky hihi...a dceři taky, viděla papuče simpsnů tak je strašně chtěla ale ty byly pro dospělé...mě se to totálně nelíbí a hlavěn mě sere že je to v tu dobu kdy mi běží prostřeno :-/
In reply to tyyy vogo tolik věcí už joo by luciekres
Mě to celkem baví,ale jako u všech seriálů - když už je toho moc,stojí to za prd.Prvních dvacet sérií je pohoda,ty nové už nejsou zas taková sranda :( ALe alespoň máš inspiraci,jeslti tomu manžel fandí :-D ještě jsem zapoměla dodat,že máme i hrnky s tématikou Simpsonovic rodinky (a ty mě štvou,chtěla bych šest hezkých,stejných hrnků z nějaké sady,třeba z Ikea,ale tohle sběratelství mi to narušuje :-D )
In reply to Mě to celkem baví,ale jako u by klikaz
ježiš aj hrnky jo to sem ani nevděla že to existuje :-D tak to je dobrý zas další inspirace pro mě co mu kupit :-)
In reply to hej to mi holky neříkejte že by luciekres
manžel to bere jako odreagování a já taky ráda koukám když mám teda tu možnost
Dobrý den všem,
nevím, zda tady už toto téma bylo někdy v minulosti diskutováno, každopádně by mě zajímalo, jaký máte názor na domácí porody. Rodily jste některá doma? Znáte někoho, kdo rodil doma? Zkušenosti pozitivní, negativní? V podstatě je mi koncept porodu v soukromí domova za pomocí porodní asistentky sympatický, téma je to teď velmi diskutované i v médiích a myslím si, že v tomto ČR za zbytkem Evropy trošku zaostává. Osobně mi docela vadí, že nemám možnost volby. Nechci, aby mi v porodnici zase po porodu odnesli dítě na několik hodin neznámo kam, nechci být nucena rodit v leže na zádech, nechci píchat nějaký oblbováky a nechci už znova zažít, aby mi sestřička na chodbě mačkala bradavky, jestli už mi teče mlezivo. A na druhou stranu, ačkoliv je hezká představa rodit s zátiší domova, převládne nakonec strach "co kdyby se něco stalo"? Budu ráda za Vaše názory.
In reply to Tak to vidím taky. by Hypermatka
Souhlasím :one: přijde mi teď tak nějak malicherný třeba řešit jestli mít děťátko nepřetržitě u sebe nebo ne, malou jsme si přinesli po nekonečných třech týdnech. Mě dávali dohromady v jiné nemocnici, ji odvezli aby měla lepší péči, bylo to důležitější než cokoliv jiného, neviděla jsem ji 4 dny, než jsem za ní mohla jet, každý večer se mazlila s její fotkou a myslela na ni a když jsme klokánkovaly a každý gram, který přibrala bylo malé vítězství, na fotečkách z té doby se usmívá :€s€: a věřím, že paradoxně právě proto máme teď o to bližší vztah, už se snažím neřešit jestli to bylo dobře nebo špatně, prostě to tak bylo, my si to vybraly a nevzpomínám na to vůbec s nějakým traumatem, vzala jsem to jako cennou zkušenost a vím, že moje dcera je bojovnice, která se nedala a jsem jí za to vděčná. Každý jsme jedinečný, každý máme nějaké trápení, starosti i radosti a je jen na nás, jak s tím naložíme, to pro mě znamená být svůj, není to o tom, aby všechno bylo ukázkové a úžasné a nekomplikované, jak bych si jinak vyzkoušela svoji sílu, kdybych si nesáhla na dno, takhle to cítím, zrovna nedávno jsem si to promítala celé a říkala si, jak to ke mně prostě patří a mělo to tak být a při pohledu na ten spící uzlíček v postýlce je mi tak lehko, je pravda že to je zázrak :h:
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
s článkem na rodině souhlasím, ale výjimky potvrzují pravidlo:
synek byl narozený císařem po blbém porodu (málem jsme to odnesli oba dva) - synka vyndali, zkontrolovali, pročistili dýchací cesty, manžel ho viděl, pak ho zabalili a odvezli na novorozenecké, manžel si ho akorát pochoval...za tři hodiny mi ho přivezli na kojení, pak odvezli...2x přivezli, v noci jsem ho neviděli, až ráno a už u mě zůstal...
dcerka se narodila přirozenou cestou, pohodový porod, hned jsem jí dostala k sobě, byly jsme kůůži na kůži, pomazlily jsme se, zklidnila se na mě, přisála...po nějaké chvíli ji na pár minut odnesli prohlédnout - manžel byl u ní. jakmile jí prohlédli, tak jí měl už sebe manžel, mě mezitím zašili a malá šla hned ke mě a další dvě hodiny jsme byli všichni spolu...
výsledek: synek je mazánek, fixovaný na mě, mazílek, pořád se chodí tulit, hladit, jsme na sebe dost napojení. s dcerkou jsme měly od začátku problémy s kojením, šestinedělí probíhalo tak,ž e když mě zmerčila, začala řvát ... dlouho trvalo, než jsme k sobě našly cestu
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Ten článek na rodině mi leccos vysvětluje... já si pořád říkala, proč mám ke druhému synovi takový zdravější vztah, kdežto u toho prvního se v tom tak nějak plácám (neumím to lépe vystihnout) - u prvního jsem měla super porod, i byl se mnou 2 hodiny po porodu, ale pak si ho odnesli na "první" noc... (no a pak i na druhou, když jsem byla totálně v riti)...
In reply to Ten článek na rodině mi by Kytiii
Já byla na císaři, malýho mi odnesli a viděla jsem ho až druhý den. Než mi ho dali natrvalo, trvalo to 3 dny.....a mám k němu tak zdravý vztah, že to ani zdravější nejde ;-)
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
no tak ono u předčasně rozených dětí je trošku víc problémů než jen separace... hraje tam roli celkový zdravotní stav jak rodičky,tak miminka,pozdější komplikace,stres,únava,rozbíhání laktace,sebeobviňování... to,že mají matky často komplikovaný vztah ke svým předčasně narozeným dětem není věc pouze poporodní separace,která je řekla bych v tomhle případě opravdu nutná a logická.
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
In reply to Mě se neotočila a rodila jsem by Petyna
ty jo to jsi odvážná já nad tím taky furt uvažuju jestli je lepší pak rodit přirozeně nebo císař radči, jenže viděla jsem video císaře a dost se bojím po tom videu...ale přirozeně zas tlasčit naopak se bojím že se tam sekne a nebude moct dýchat nebo tak ach jo :(