Ahoj holky, chtěla jsem poprosit ty které se chystají nebo už rodily na Obilňáku, nebo tam chodily na ozvy o radu. Je nutná nějaká registrace, když chci rodit právě v této porodnici?

:a: Ahojky, po delší době vás jdeme pozdravit :°*°: . Změnila jsem nám ikonku (na původní jsem byla ještě s bříškem a s naší fenkou ), tak snad mě s Lindou poznáte a zvyknete si :s: . Jak se máte, co už umí vaše zlatíčka? Linda má skoro ukončených devět měsíců, plazí se, často se houpe na kolíkách, pěkně po čtyřech jí to moc nejde a rozplácává se, klekne si v postýlce, krásně sedí, jde ze sedu na bříško přes kolínka, nebo si to na čtyřech rozmyslí a znovu si sedne. Často si chce i stoupat, to buď jen tak stojí nebo péruje, nakračovat neumí. Je hrozně komunikativní, pořád říká táta a nebo jen tak ,,zpívá,, a pusu skoro celý den nezavře. Má tři zuby, dvě jedničky dole a špičák na hoře. Dnes se mi zbudila z odpoledího spánku s horečkou, měla 39,1, tak jsme dali čípek a bylo všechno OK. Než jsem ji dávala spát tak zase hořela, šahá si neustále na dásnička, šlintá, že bryndáčky nestíhají :spid: , měla 38,7, tak jsem jí na noc dala ještě jeden čípek a zatím hezky spinká. Pokud se to do rána nezlepší, zajdeme k doktorce :*8*: . Nemocná se mi nezdá, tak snad to budou zuby, a ne nic horšího :#o: ( šestá nemoc a podobně ) Nemáte někdo s teplotami při prořezávání zubů zkušenosti? Jak jste si poradili?

:cc): Ahojky, po delší době jsem se konečně dokopala vám napsat a pozdravit vás všechny a vaše mimísky. Jak se máte? Kde ste se dovolenkovali nebo plánujete někam vyrazit? Co už umí vaši broučci? :*[]:
Lindičce už táhne na osmý měsíc, je to strašně ukecaná a zvědavá ženská, umí se přetočit z bříška na záda a zpět, točit se na bříšku kolem své osy, zkouší si sedat jakoby na bok nebo klasicky, ale ještě to pořád není to pravé ořechové nemá moc dobrou stabilitu. :dance: Co se týče ručičky, tak se pořád pomaličku lepší. Na zádíčkách s ní udělá všechny pohyby a polohy, na bříšku je to už větší dřina, tam si dost pomáhá celým tělem a zápěstím, raději použije zdravou ručku. Celkově ji pravá ručka, na které má parézu brzdí, jinak by už asi lezla nebo spíš se plazila. Nožičky má pořád pod sebou, ale buď ryje hlavou do podložky nebo přepadává na pravou stranu, protože ji pravá ručička neposlouchá. Jinak vesele cvičíme 4 x denně vojtovku, zase máme nové cvičení na bříšku s nožkama pod tělem, je to pro mě dost fyzicky náročné ji v této poloze udržet. Do Olomouce na rehabky jezdíme 1x týdně, minule se paní ředitelce (sem tam si najde čas a spolu s naší rehábkou se mrkne na Lindu, jak nám cvičení jde) nelíbilo, že Linda stáčí stále hodně ručku do vnitř a naznala, že jí máme na neurologii nechat udělat EMG :jawdrop: , kůli vnějším rotátorům lopatky, nezdálo se jí, že hy je nějak zapojovala ani při cvičení. Takže LIndu na to pravděpodobně objednám, aby se konečně zjistilo, kde je zakopaný pes a doufám, že se zjistí jak to s tím nervovým poškozením je, jestli je velké, malé, jaké svaly jsou víc nebo míň funkční. Moc o tomto vyšetření nevím, ale někdo mi říkal, že je bolestivé, takže s z toho nejsem dvakrát nadšená :n: .
Ještě jsem se chtěla zeptat, také nechtějí být vaši mimísci na zádíčkách, LInda se přetáčí nebo sedá nepřetržitě. Mám problém ji v klidu přebalit, oblíkat už jsem se ji naučila obráceně. Nepomáhá ani zabavení hračkou, musí být prostě na bříšku a koukat kolem, kde co by uzmula a zkoumala. Dělá to i ve spánku a v noci, když procitá, tak se se zavřenýma očima přetáčí na bříško. Usoudila jsem, že chce spát na bříšku, ale když ji tam dám tak nepoloží hlavičku ani za nic, tak nevím. :#o:

Ahoj Holky, chtěla jsem se vás zeptat na váš názor ohledně dávání čajíku. Co mě k tomu vedlo? Linda totiž hodněkrát za den šťuká (na to pomůže jen když se napije), taky hodně cestujeme autem třeba i víc než hodinu na cvičení do Olomouce (v autě je často vedro nemáme klimu)a myslím, že někdy i po cvičení, když řve, má žížu. Někdy se prostě hned nedá vytáhnout jen tak prsíčko a dát cucnout. Nejprve jsem nechtěla čaj do půl roku dávat, ale rozmyslela jsem si to. Teď ho cca tři dny Lindě vařím, hned si ho oblíbila a kdybych jí nechala, tak ho vypije kvanta. Vařím jen 100ml na den a na jedno napití jí dám cca 10 - 20 ml i když by chtěla víc, takže stejne ani za den těch 100ml nevypije. Zkusila jsem ho použít i jako uklidňovadlo, když se mi dnes rozeřvala v kočáře a zabralo to. Taky včera večer po kojení, když nemohla usnout a pořád pobrekávala, dala jsem jí kapku cucnout, uklidnila se a spala. Možná je to náhoda, ale možná na tom něco bude.
Ještě jsem chtěla napsat, že máme čaj od Hami ,, pro celkovou pohodu,, , je tam napsáno, že se může dávat od ukončeného třetího týdne, takže už od novorozence. V návodu je mimo jiné napsáno, že během prvních čtyř měsíců není tento výrobek určen k dodržování pitného režimu - doporučujeme podávat max. 100ml denně. Potřeba tekutin je pokryta mlékem.
Tak si myslím, že i když už má Linda čtyři měsíce a za den vlatně ani těch 100ml nevypije, nemůže to nijak škodit a nepozoruju, že by to mělo vliv na kojení.
Co si o tom myslíte? Zkusili jste dávat čaj nebo vodičku?

Milé maminky a tatínci, opět aktualizuji článek, hlavně z důvodu doplnění informací na našich stánkách o paréze brach. plexu
http://pareza-brachialniho-plexu.mypage.cz/ , kde najdete všechny inormace, které se nám za tři roky podařilo shromáždit.
Snad se mi je trošku podařilo vylepšit a také vložit pár dalších užitečných rad a zkušeností.

Linda koncem roku oslavila svoje třetí narozeniny. Je z ní veliká slečna, začala chodit do školky a moc se jí tam líbí. Na mladší sestřičku Barunku (tři měsíce) nežárlí, má ji moc ráda a občas i s něčím pomůže. Co se týče parézy pravé ručičky, tak je na tom moc dobře, cizí na ní nic nepoznají, trošku vázně zevní rotace a bude z ní levák, ale to je tak asi všecho :-) Největší novinkou asi je, že už nemusíme cvičit Vojtovku. Cvičíme občas jen na balonech a formou hry. Všem přejeme hodně sil do boje s tímto poporodním poraněním.

............................................................

http://pareza-brachialniho-plexu.mypage.cz/
- nově vytvořené webové stránky, které zpřehledňují a slučují informace, které jsme tu za více než rok společně nashromáždili.

Milé maminky, aktualizuji článek. Po několika měsících jsem mezi vás zase zavítala, všem se moc omlouvám, myslela jsem si, že je diskuze ,,mrtvá,, , chodilo mi totiž při každém příspěvku avízo na mail, to mi od té doby nepřišlo, tak jsem si myslela, že se tu nic neděje. Navíc jsme se s naším klubíkem mamin miminek narozených v lednu přestěhovali na facebook...

K mojí holčičce Lindě a její paréze:
Lindě je přesně rok a půl. Na rehabilitace do Olomouce jezdíme jednou za čtrnáct dní, až tři týdny. Cvičíme dvakrát denně. Ručička se moc spravila, odhaduji tak na 80%. Cizí člověk na ní nic nepozná. Dokáže s ní cokoli i ji dát úplně nad hlavu a tak s ní manipulovat (třeba něco podávat... jediné, co nás pořád trápí je, že stále vázně zevní rotace, špatně se jí tak dává ruka do pusy (takže ji při jídle nepoužívá a jí levou, nabírá, a napichuje), maluje taky levou, protože nedokáže pastelku udržet ve správné poloze, točí se jí pořád bokem. Vůbec zdravou ručku častěji upředňostnuje při manipulaci s předměty nebo při jejich podávání. Na druhou stranu, jemná motorika dlaně a prstů ,,nemocné ručky,, je dle mého názoru lepší než té zdravé, je to těžké popsat, ale třeba s ní vybírá hrášky z lusku, šroubuje krém, zdravou si jen drží tubičku... Pak je to vidět trochu při chůzi a vždycky když běží. Zdavá ruka se pohybuje spontálně různě od těla, do boku, dopředu a nemocná jen plandá podél těla a stáčí se do vnitřní rotace. Je to toho určitě ještě spousta, ale v globálu jsem s Lindiným stavem spokojená a věřím, že se to bude nadále zlepšovat, jen už to nepůjde tak rychle jak tomu bylo do jejího 1 roku.
Co se týče celkového psychomorického vývoje, tak je Linda spíš před svými vrstevníky. Krásně mluví umí spoustu slov, odhadem určitě 50 a víc, umí říkat i těžší slova jako mašinka, Pepina, vysloví krásně ,,nůž,, myš,,. Některá slova skloňuje a zdrobňuje a pak i slova spojuje ,, maminko pojť,, Jinak po motorické stránce umí všechno, s jisotou běhá, šplná všude možně, přisune si židli a už je na okně.., dá si nožku až skoro nad hlavu a tak nám vylézá z postýlky... Je to pěkné šídlo a nezbeda, dokáže se pěkně vztekat, ale taky se tulit, mazlit a dávat pusinky. Je šťastné dítko, kterému nic nechybí a s ničím nemá problém, je prostě skvělá a dělá mi velkou radost :-) Já už jsem taky v klidu a v pohodě, a můžu s klidem říct že si konečně plnými doušky užívám bezproblémové mateřství.

Holky přeju vám všem, abyste se svými dětmi také všechno zvládli a nad parézou zvítězili. Pro někoho to bude snadné, pro někoho těžší, ale snad i díky této diskuzi a konzultaci problému s těmi, co mají stejné trápení vám v tom pomůže.

Pokud by mě chtěl někdo kontaktovat osobně, napíšu kontakt, ráda vám poradím, zodpovím otázky a pomůžu překonat těžké období. Ráda se podělím o svoje zkušenosti a všem moc děkuju za jejich příspěvky

Můj e-mail: petr.kovarda@seznam.cz
naše webové album: http://picasaweb.google.cz/petraalindicka

Vaše Petra a LIndička

-------------------------------------------------------------------------------------
Paréza brachiálního plexu - poporodní obrna ručičky
Maminky, chci Vás tímto poprosit o jakékoli informace, rady, příběhy ...
Mám tři a půl měsíční dceru Lindu, která má v důsledku porodu koncem pánevním obrněnou soustavu nervů horního typu na pravé ručce. Od narození jezdíme 1x týdně na rehabilitace a 4x denně cvičeme Vojtovou metodou. Před třemi týdny jsme začali místo do Vyškova jezdit na rehabky do rehabilitačního centra Corpus v Olomouci, protože pod vedením Vyškovské rehab. sestry, která neměla s tímto problémem větší zkušenosti, se hybnost ručky i motorika celého těla nevyvíjela, tak jak má - nebyl tam takový pokrok, jaký by měl být. Můžu říct, že jsem se s tím doposud ještě nějak nevyrovnala a pořád se nemůžu zbavit myšlenek na to co bude s mojí Lindičkou dál, jesli bude mít následky .... Byla bych moc ráda, kdyby se se mnou nějaká dobrá důše podělila o zkušenosti např. kdy vaše miminko začalo ručku zvedat, kdy ohýbat, zda byly problémy s držením hlavičky, posazováním, lezením a chození. Jak jste na tom byly vy psychicky.
Linda už ručku zvedá cca 5 cm nad podložku, jenže při tom hodně používá prsní sval(jestli si to dobře pamatuju, jmenuje se pektoralis) a dává ručku stále hodně do vnítřní rodtace. Od těla ji dá cca 30stupňů. Loket zatím neohne. Měla problémy i s celkovým držením těla a hlavičky, preferovala pořád jednu stranu - té zdavé ručky, byl boj ji donutit spát na druhé straně (to už se nám ale cca měsíc celkem daří) Zvedala hodně postižené ramínko k hlavice ke krku, to už se taky trošku zlepšilo, ale sem tam to dělá pořád. Když si ji položím na podložku, postižené ramínko z ní zvedá neleží jakoby pěkně nacelé ploše zádíček, což by neměla. Ale jinak je osa těla v rovině - to dokáže až od cvičnení v Olomouci.
Budu ráda za každý příspěvek, který sem napíšete.

Paréza brachiálního plexu - poporodní obrna ručičky
Maminky, chci Vás tímto poprosit o jakékoli informace, rady, příběhy ...
Mám tři a půl měsíční dceru Lindu, která má v důsledku porodu koncem pánevním obrněnou soustavu nervů horního typu na pravé ručce. Od narození jezdíme 1x týdně na rehabilitace a 4x denně cvičeme Vojtovou metodou. Před třemi týdny jsme začali místo do Vyškova jezdit na rehabky do rehabilitačního centra Corpus v Olomouci, protože pod vedením Vyškovské rehab. sestry, která neměla s tímto problémem větší zkušenosti, se hybnost ručky i motorika celého těla nevyvíjela, tak jak má - nebyl tam takový pokrok, jaký by měl být. Můžu říct, že jsem se s tím doposud ještě nějak nevyrovnala a pořád se nemůžu zbavit myšlenek na to co bude s mojí Lindičkou dál, jesli bude mít následky .... Byla bych moc ráda, kdyby se se mnou nějaká dobrá důše podělila o zkušenosti např. kdy vaše miminko začalo ručku zvedat, kdy ohýbat, zda byly problémy s držením hlavičky, posazováním, lezením a chození. Jak jste na tom byly vy psychicky.
Linda už ručku zvedá cca 5 cm nad podložku, jenže při tom hodně používá prsní sval(jestli si to dobře pamatuju, jmenuje se pektoralis) a dává ručku stále hodně do vnítřní rodtace. Od těla ji dá cca 30stupňů. Loket zatím neohne. Měla problémy i s celkovým držením těla a hlavičky, preferovala pořád jednu stranu - té zdavé ručky, byl boj ji donutit spát na druhé straně (to už se nám ale cca měsíc celkem daří) Zvedala hodně postižené ramínko k hlavice ke krku, to už se taky trošku zlepšilo, ale sem tam to dělá pořád. Když si ji položím na podložku, postižené ramínko z ní zvedá neleží jakoby pěkně nacelé ploše zádíček, což by neměla. Ale jinak je osa těla v rovině - to dokáže až od cvičnení v Olomouci.
Budu ráda za každý příspěvek, který sem napíšete.

Ahoj Lednovečky :a: . Nejen pro ty, které zajímal průběh mého porodu vkládám odkaz http://www.mojetehotenstvi.cz/muj-porod-koncem-panevnim. Omlouvám se za spoždění. :cc):

Můj spontální porod koncem pánevním :||):

Moc děkujeme za gratulece, které jste napsali na http://www.mojetehotenstvi.cz/petralinda#comment-936835 Mrkněte se tam, napsala jsem tam něco málo k porodu. :a:

Ahoj ledňáčci, :a:

musím Vám napsat, co se mi včera stalo a musím se přiznat, že jsem z hoto celkem dost zmatená. V minulé poradně mně doktor řekl, že mám vysatit magnézko, které beru na tvrdnutí břicha už od 20. tt (6 tabletek denně). Tak jsem od pondělka snížila denní dávku na tři a ve středu vzala poslední tabletku ráno, jakože vysadím. To jste neviděli ten hukot v noci. Od dvou hodin až do pěti do rána jsem měla tvrdnutí nepravidelně v rozmezí pěti až patnácti minut a pěkně silné, ale ne bolestivé. Byla jsem z toho pěkně vyhukaná a přemýšlela, že probudím manžela a pojedeme. K ránu se to trošku zlepšovalo a vzhledem k tomu, že jsem měla jít do poradny a na CTG, tak jsem vydržela. V poradně můj gynekolog nebyl a záskok po vyšetření konstatoval, že mám ještě celý čípek. A díval se na mně, jako že si to o tom tvrdnutí vymýšlím. Byli jsme odeslání na CTG do nemocnice a za tu půl hodinku čtyři kontrakce o síle 70. Sestra na CTG jen konstatovala: "Jestli si vás tady pan doktor nebude chtít s těma kopcama (kontrakce dělali na křivce kopečky)nechat. " Ten druhý údaj týkající mimča, nevím přesně co měří byl v pořádku pořád mezi 145 -155. Pak jsme se přesunuli do čekárny a po malé chvilce přišla sestra, dala mi průkazku a to bylo vše. Nemocničního doktora jsme ani neviděli. Tak jsme tedy vykulení jeli domů. Každopádně jsem zase začala brát magnézko, dnešní noc už byla celkem v klidu a příští týden se poradím s mým doktorem, doufám, že už tam bude. Omlouvám se za tak dlouhý článek, já jsem to musela ze sebe dostat. :a: