tak za sebe ti povim, že už jsem pomalu začínala mít podobné nápady, my i praktikujeme tuhle metodu, s tím že před ovu přerušujeme a po ovu už ne.. ale předevčírem jsem rozpoutala doma diskuzi a výsledek mě udivil víc, než jsem si vůbec dovedla představit. Argumenty jsou silná zbraň, a když se na ně připravíš, nemá kam couvnout :) řekl mi, že si to představuje příští rok :) což je pro mě úžasná zpráva, protože zatím to bylo v nedohlednu :) je fakt, že pro mě to znamená 1.1.2012 :-D ale to jsem mu raději ani neřekla :-D ono to pak asi vyplyne samo, uvidíme :) nicméně MLUV MLUV MLUV, i přes jeho nechuť, přesně takhle jsem toho docílila já, vždycky nahodil svůj kyselý ksicht a bylo ticho, ale já do něho pořád hustila, aby mi řekl, čeho se tak bojí a proč, následně jsem ho ujistila, že to tak není atd atd atd.. musíš mu nadbíhat a šimrat ego ;) obavy rozptýlit a ujistit ho, že to zvládne ;) ono totiž pro mě nebylo v posledních dvou letech nic tak krásného, jako to vědomí, že sám od sebe chce..
závěr tedy je - jestli jím seš tak jistá, jdi do toho, ale jestli si chceš ještě navíc užít to teplo na srdíčku, že ti sám řekne, že už se na to cítí a bude se na to s tebou náležitě i těšit......... pak ho k tomu nech dozrát.. držím palce :k:

neznám ani tebe ani tvého manžela, tak ti ani nemůžu poradit, jestli mu máš "lhát", jistě jsou rodiny, kterým to takovou cestou klaplo, ale já bych to svým manželovi neudělala, obzvlášť teď, když vím, jaký zápřah to je, tahleta záležitost nazývaná mateřská dovolená

Pranýřovat Tě nebudu :-) . Naopak Tomu kvituji. Ty musíš svého partnera znát nejlíp a pakliže rodinu chce, ale je tam malé bezvýznamné "ale" , které by se smázlo ve chvíli, kdy by s tebou prožíval těhotenství....tak říkám jdi do toho!
U mě plodné dny fungovaly :-)
Budu ráda, když časem písneš, jak to dopadlo :a:

ahoj, možná máme v něčem podobné manžely - můj muž neustále zvažuje, zkoumá věci se všech stran několikrát, rozhoduje se, promýšlí, nechává to uležet a pak se na to zase kouká ze všechn stran atd... s dětmi to bylo podobný. ale řekli jsme si, že po svatbě tomu necháme volný průběh a manžel naštěstí sliby plní, tak jsme tomu nechali volný průběh. byl malinko v šoku, když jsem do dvou měsíců otěhotněla (od dr. mi bylo řečeno, že to asi bude trval dýl, jestli se vůbec povede).. byl rád, ale byl v šoku....no a druhé dítko, tak trošku jsem do něj tlačila já že už bychom mohli (chtěli jsme je věkem blízko k sobě) a pak když se rozhoupal byl v šoku podruhé, protože i druhé miminko nenechalo na sebe dlouho čekat... ale proč to píšu. dlouho jsem brala antikoncepci, ale vysadila jsem jí dřív než jsme se o děti "pokoušeli", měla jsem mockrát chuť si ten pozor nedát abych už byla konečně těhotná a uhrát to na náhodu. ale připadala bych si, že ho tím podvádím. myslím, že nám při rozhodování (nejenom o početí dítěte) právě pomáhá to, že spolu mluvíme, že ho při jeho nekonečným váhání zarazim a připomenu mu, že už se rozhoduje tak a tak dlouho a že stejně nikdy nic není 100% a že kdyby čekal až to bude 100% tak se nidky nedočká...
a vždyť i to že nebudete počítat plodné/neplodné dny vám 100% nezaručí, že teď hned otěhodníš