ahoj, možná máme v něčem podobné manžely - můj muž neustále zvažuje, zkoumá věci se všech stran několikrát, rozhoduje se, promýšlí, nechává to uležet a pak se na to zase kouká ze všechn stran atd... s dětmi to bylo podobný. ale řekli jsme si, že po svatbě tomu necháme volný průběh a manžel naštěstí sliby plní, tak jsme tomu nechali volný průběh. byl malinko v šoku, když jsem do dvou měsíců otěhotněla (od dr. mi bylo řečeno, že to asi bude trval dýl, jestli se vůbec povede).. byl rád, ale byl v šoku....no a druhé dítko, tak trošku jsem do něj tlačila já že už bychom mohli (chtěli jsme je věkem blízko k sobě) a pak když se rozhoupal byl v šoku podruhé, protože i druhé miminko nenechalo na sebe dlouho čekat... ale proč to píšu. dlouho jsem brala antikoncepci, ale vysadila jsem jí dřív než jsme se o děti "pokoušeli", měla jsem mockrát chuť si ten pozor nedát abych už byla konečně těhotná a uhrát to na náhodu. ale připadala bych si, že ho tím podvádím. myslím, že nám při rozhodování (nejenom o početí dítěte) právě pomáhá to, že spolu mluvíme, že ho při jeho nekonečným váhání zarazim a připomenu mu, že už se rozhoduje tak a tak dlouho a že stejně nikdy nic není 100% a že kdyby čekal až to bude 100% tak se nidky nedočká... a vždyť i to že nebudete počítat plodné/neplodné dny vám 100% nezaručí, že teď hned otěhodníš
ahoj, možná máme v něčem podobné manžely - můj muž neustále zvažuje, zkoumá věci se všech stran několikrát, rozhoduje se, promýšlí, nechává to uležet a pak se na to zase kouká ze všechn stran atd... s dětmi to bylo podobný. ale řekli jsme si, že po svatbě tomu necháme volný průběh a manžel naštěstí sliby plní, tak jsme tomu nechali volný průběh. byl malinko v šoku, když jsem do dvou měsíců otěhotněla (od dr. mi bylo řečeno, že to asi bude trval dýl, jestli se vůbec povede).. byl rád, ale byl v šoku....no a druhé dítko, tak trošku jsem do něj tlačila já že už bychom mohli (chtěli jsme je věkem blízko k sobě) a pak když se rozhoupal byl v šoku podruhé, protože i druhé miminko nenechalo na sebe dlouho čekat... ale proč to píšu. dlouho jsem brala antikoncepci, ale vysadila jsem jí dřív než jsme se o děti "pokoušeli", měla jsem mockrát chuť si ten pozor nedát abych už byla konečně těhotná a uhrát to na náhodu. ale připadala bych si, že ho tím podvádím. myslím, že nám při rozhodování (nejenom o početí dítěte) právě pomáhá to, že spolu mluvíme, že ho při jeho nekonečným váhání zarazim a připomenu mu, že už se rozhoduje tak a tak dlouho a že stejně nikdy nic není 100% a že kdyby čekal až to bude 100% tak se nidky nedočká...
a vždyť i to že nebudete počítat plodné/neplodné dny vám 100% nezaručí, že teď hned otěhodníš