nemozna
Ani nevím jak začít, abych to napsala nějak souvisle a aby to vůbec někdo četl..
Potřebuju se z toho vypsat, nemám komu se svěřit s takovou situací, co ted v životě musim řešit. Kde začít? Asi tak.. Nikdy jsem si nemyslela, že můžu přijít i já do jiného stavu, zkrátka člověk si myslí, že se ho to netýká..
No..Tak asi nejdřív nutno říct, že žiju už dlouho a přítelem, který mě má strašně moc rád (musí, když vám popíšu svůj příběh..)
Už je to 9 měsíců, co jsem se setkala s krásným klukem (v té době mi "krásný" připadal). Není to ale Čech a ani tu nežije. Jeho přítomnost a konverzace v angličtině mě natolik imponovala, že jsem si s ním dohodla rande-jen tak..Pak to začalo. Já se do něj úplně zbláznila, přestože jsem doma měla skvělého partnera, se kterým mi bylo už 4 roky krásně..Prostě se něco ve mě otočilo o 180 stupňů a nemohla jsem na něj přestat myslet.. Přítel o ničem samozřejmě nevěděl.
Došlo k tomu, že jsem se za ním jednoho večera asi kolem 23.hod. , pod záminkou, že jedu za kamarádkama, rozjela do města. V té době tu dočasně pobýval. Vzala jsem kolo a že jedu, ale kolo bylo píchlé. Už tenkrát mi cosi uvnitř říkalo, at to nedělám.. Né, já se prostě musela těch pár metrů vrátit a vzala jsem si kolo druhé.A jela jsem.. Ten večer jsem se opila, ale pořád jsem věděla, co dělám.. I přesto došlo k tomu, že jsem se s ním vyspala.
Udělal se celkem 3x, ani jednou do mě, ale neměla jsem ochranu a vždy po jeho orgasmu jsme po utření pokračovali..Co se týče sexu, docela mě to zklamalo, já se neudělala ani jednou.Ale ono to bylo s tou hladinou alkoholu v krvi stejně docela marné.
Ted už asi tušíte, co následovalo.. Nedostala jsem měsíčky a dvě čárky na testu na mě svítily jako rudá záře! V první chvíli mě ani nenapadlo, že on.. Ale při mém pravidelném cyklu 28 dní, kdy jsem s přítelem spala 7.den a s ním 16. den, mi došlo, že je dost možná průšvih na světě.. začala jsem se vnitřně hroutit a tak jsem se rozhodla jít na UTZ bez objednání s tím, že jsem je poprosila,aby mi odhadli přibližné stáří plodu.. Přesně! Tma, vztek, slzy..
Tak jsem řekla příteli, že je to mimoděložní, rozhodnutá jít na potrat.Ale to svědomí, představy jak dál, co dál, myslela jsem ,že se snad zbláznim! Den po tom UTZ jsem příteli pravdu vyklopila.Slzy, pláč, beznaděj..
Čekala jsem, že se sbalí a opustí mě okamžitě, ale to se k mému překvapení nestalo. Zasadila jsem mu takovou ránu, že nebyl schopen ničeho.
Čas běžel jak přesípací hodiny- rozhodla jsem se jít na ten potrat. Ale ne v blízké nemocnici- do Prahy..Jela jsem tam, nenáviděla se, objednala se na potrat a pak domů. jenže když nastal den, kdy jsem měla odjet, nebyla jsem schopná přežít myšlenku, že zavraždím dítě, kterému ve mě bije srdíčko.. Nikam jsem nejela. Ta krize, která u nás v ty dny byla jak ve snu, mě však přiměla objednat se znovu-do bližší nemocnice. Už to byl poslední termín k interrupci. Do cca 30km vzdálené nemocnice mě přítel ještě odvezl. Zaplatila jsem výkon, nechala si nabrat krev, přišla na pokoj, kde byl na stole připravený Diazepam na oblbnutí a měla jsem asi poslední hodinu na to, než mi plod měli vyříznout. Nééééééé!!!! Proboha přece bych s tím nemohla dál žít, že jsem zabila nevinného tvorečka, kterej za nic nemohl, jen kvůli tomu, že já jsem kráva nebeská, co mojí lásce zahnula a nemyslela přitom na důsledky svého činu!!! ..."Sestro, já to odvolávám, nemůžu to udělat.."
S partnerem ten čas běžel, ještě mě dodnes neopustil, čemuž ani nemůžu sama věřit, že je jeho láska tak opravdová.. Ted mi zbývá asi 5-6 týdnů do porodu a já nevím, s kým to dítě čekám. Strašnýýýýý. I ted, jak to píšu, tak mi tečou slzy a vím, že s tím nemůžu prostě nic dělat. S testy DNA počítáme, ale já mám ze všeho tak strašnej strach..jak bude to malé vypadat,čí bude mít nos, vydrží to náš vztah?
Tohle je moje první těhotenství a nikdy jsem si nemyslela, že se tohle stane právě mě...Já vím, že jsem udělala strašnou chybu.. Ten mizera se to přes jednu osobu dozvěděl a ani mi nebral telefon..Už není ani v čechách.A i kdyby byl, já mu to dítě nikdy ani neukážu. Až nabyde plnoletosti, bude mít samozřejmě právo svého otce vyhledat, ..pokud je jeho otcem ten cizinec.. Já jsem ted strašně zoufalá, porod se mi blíží, všichni se těší na své děťátko a já to nemůžu prožívat naplno a okradla jsem o to i mého přítele, který stále drží se mnou.. jenže to tak bolíí-nás oba. Moje hloupost...Stačila ochrana že..Tak hlavně at je to malý zdravý a pořád si říkám, že život jde dál, že to nějak dopadne, ale to, co celé těhotenství prožívám, nepřeju nikomu..Vím, že za to můžu jenom já. Jsem blbka......