už nemůžu dál..chci se svěřit..
Ani nevím jak začít, abych to napsala nějak souvisle a aby to vůbec někdo četl..
Potřebuju se z toho vypsat, nemám komu se svěřit s takovou situací, co ted v životě musim řešit. Kde začít? Asi tak.. Nikdy jsem si nemyslela, že můžu přijít i já do jiného stavu, zkrátka člověk si myslí, že se ho to netýká..
No..Tak asi nejdřív nutno říct, že žiju už dlouho a přítelem, který mě má strašně moc rád (musí, když vám popíšu svůj příběh..)
Už je to 9 měsíců, co jsem se setkala s krásným klukem (v té době mi "krásný" připadal). Není to ale Čech a ani tu nežije. Jeho přítomnost a konverzace v angličtině mě natolik imponovala, že jsem si s ním dohodla rande-jen tak..Pak to začalo. Já se do něj úplně zbláznila, přestože jsem doma měla skvělého partnera, se kterým mi bylo už 4 roky krásně..Prostě se něco ve mě otočilo o 180 stupňů a nemohla jsem na něj přestat myslet.. Přítel o ničem samozřejmě nevěděl.
Došlo k tomu, že jsem se za ním jednoho večera asi kolem 23.hod. , pod záminkou, že jedu za kamarádkama, rozjela do města. V té době tu dočasně pobýval. Vzala jsem kolo a že jedu, ale kolo bylo píchlé. Už tenkrát mi cosi uvnitř říkalo, at to nedělám.. Né, já se prostě musela těch pár metrů vrátit a vzala jsem si kolo druhé.A jela jsem.. Ten večer jsem se opila, ale pořád jsem věděla, co dělám.. I přesto došlo k tomu, že jsem se s ním vyspala.
Udělal se celkem 3x, ani jednou do mě, ale neměla jsem ochranu a vždy po jeho orgasmu jsme po utření pokračovali..Co se týče sexu, docela mě to zklamalo, já se neudělala ani jednou.Ale ono to bylo s tou hladinou alkoholu v krvi stejně docela marné.
Ted už asi tušíte, co následovalo.. Nedostala jsem měsíčky a dvě čárky na testu na mě svítily jako rudá záře! V první chvíli mě ani nenapadlo, že on.. Ale při mém pravidelném cyklu 28 dní, kdy jsem s přítelem spala 7.den a s ním 16. den, mi došlo, že je dost možná průšvih na světě.. začala jsem se vnitřně hroutit a tak jsem se rozhodla jít na UTZ bez objednání s tím, že jsem je poprosila,aby mi odhadli přibližné stáří plodu.. Přesně! Tma, vztek, slzy..
Tak jsem řekla příteli, že je to mimoděložní, rozhodnutá jít na potrat.Ale to svědomí, představy jak dál, co dál, myslela jsem ,že se snad zbláznim! Den po tom UTZ jsem příteli pravdu vyklopila.Slzy, pláč, beznaděj..
Čekala jsem, že se sbalí a opustí mě okamžitě, ale to se k mému překvapení nestalo. Zasadila jsem mu takovou ránu, že nebyl schopen ničeho.
Čas běžel jak přesípací hodiny- rozhodla jsem se jít na ten potrat. Ale ne v blízké nemocnici- do Prahy..Jela jsem tam, nenáviděla se, objednala se na potrat a pak domů. jenže když nastal den, kdy jsem měla odjet, nebyla jsem schopná přežít myšlenku, že zavraždím dítě, kterému ve mě bije srdíčko.. Nikam jsem nejela. Ta krize, která u nás v ty dny byla jak ve snu, mě však přiměla objednat se znovu-do bližší nemocnice. Už to byl poslední termín k interrupci. Do cca 30km vzdálené nemocnice mě přítel ještě odvezl. Zaplatila jsem výkon, nechala si nabrat krev, přišla na pokoj, kde byl na stole připravený Diazepam na oblbnutí a měla jsem asi poslední hodinu na to, než mi plod měli vyříznout. Nééééééé!!!! Proboha přece bych s tím nemohla dál žít, že jsem zabila nevinného tvorečka, kterej za nic nemohl, jen kvůli tomu, že já jsem kráva nebeská, co mojí lásce zahnula a nemyslela přitom na důsledky svého činu!!! ..."Sestro, já to odvolávám, nemůžu to udělat.."
S partnerem ten čas běžel, ještě mě dodnes neopustil, čemuž ani nemůžu sama věřit, že je jeho láska tak opravdová.. Ted mi zbývá asi 5-6 týdnů do porodu a já nevím, s kým to dítě čekám. Strašnýýýýý. I ted, jak to píšu, tak mi tečou slzy a vím, že s tím nemůžu prostě nic dělat. S testy DNA počítáme, ale já mám ze všeho tak strašnej strach..jak bude to malé vypadat,čí bude mít nos, vydrží to náš vztah?
Tohle je moje první těhotenství a nikdy jsem si nemyslela, že se tohle stane právě mě...Já vím, že jsem udělala strašnou chybu.. Ten mizera se to přes jednu osobu dozvěděl a ani mi nebral telefon..Už není ani v čechách.A i kdyby byl, já mu to dítě nikdy ani neukážu. Až nabyde plnoletosti, bude mít samozřejmě právo svého otce vyhledat, ..pokud je jeho otcem ten cizinec.. Já jsem ted strašně zoufalá, porod se mi blíží, všichni se těší na své děťátko a já to nemůžu prožívat naplno a okradla jsem o to i mého přítele, který stále drží se mnou.. jenže to tak bolíí-nás oba. Moje hloupost...Stačila ochrana že..Tak hlavně at je to malý zdravý a pořád si říkám, že život jde dál, že to nějak dopadne, ale to, co celé těhotenství prožívám, nepřeju nikomu..Vím, že za to můžu jenom já. Jsem blbka......
In reply to aspoň nejsem sama... by katchenka5
a citite se vubec na mimiska kdyz jste jeste tak divoci? a nebo ty pak budes sedet s mimcem doma a pritele nechas chodit ven kdyz jste takovy divocaci?:) To bych asi nezvladla a doma zadneho chlapa dlouho neudrzis:))
Moc vám tu chci všem poděkovat :k: , že jste mi napsaly a snažily se mě podržet.. :h: Někdy mám takový den, že nemyslím na nic jiného a probrečím hodiny a někdy nemám čas na to tolik myslet a to je pak líp. :k: :k: :k:
Jsem ráda, že jsem až do konce roku chodila do práce, protože doma by mi z toho určitě hráblo..Ted už jdeme s prckem do "finále" a nemůžu říct, že bysme se na něj s přítelem vůbec netěšili, jenom ta situace je složitá a někdy se to odrazí v naší komunikaci i psychice. :O
Já vím určitě, že můj přítel je opravdu to nejlepší, co mi mohl bůh do cesty poslat a taky si ho moc vážim, už mu nikdy nechci ublížit! A z toho, co se mi - nám stalo, se nemůžu neponaučit! Tohle je opravdu taková rána i pro mě, že vím, že se to už nikdy nebude opakovat i kdyby jsem potkala bůhví koho. :w: Ted (snad) budeme rodina a všechno se časem spraví.. :||): :h: :cc):
Ještě bych ráda řekla, poučením z mé situace :w: , že ochrana je pro případ nevěry opravdu to nejdůležitější, hlavně těm, které mají někoho "bokem"..Aby se tohle nemuselo někde opakovat a aby se nemusely rozhodovat zbytečně pro bolavé potraty atd..Nevím, jestli tento příspěvek nějaká taková holčina přečte, ale co kdyby.. :?
Mějte se krásně a buďte zdravé :k: :k: :k:
Chybu jsi udělala a myslím, že jsi za ní už i "zaplatila"...ALE TEĎ UŽ TI OPRAVDU NEZBÝVÁ NIC JINÉHO, NEŽ BÝT STRÁÁÁÁŠNĚ MOC ŠŤASTNÁ, ŽE MÁŠ VEDLE SEBE TAKOVÉHO CHLAPA, KLOUBOUK DOLU PŘED JEHO CHARAKTEREM A LÁSCE K TOBĚ!!!
No a miminko je druhá šťastná věc, která tě čeká, takže nesmutni. Ty jsi taky dobrá, protože už jen to přiznat svou chybu a to takhle veřejně, chce hodně odvahy! Přeju ti jen to nej a nej a snad už bude jen líp ;)
a holky pro vsechny!!! Moje maminka mela strach aby se mi neco nestalo podobneho, proto mi uz od 16 let rikala ze pokud nemame ochranu tak se chlap musi jim mezi dalsim sexualnim stykem vycurat:) nevim co na tom je pravdy, ale pry v te jeho trubici se drzi zbytky spermatu a kdyz se vycura, tak to vytlaci ven a muze se jet znovu...a tato rada se dedi pres generaci, protoze to ma zase od sve maminky:) a muzu rict, ze to fakt fungovalo, otehotnela jsem napoprve az kdyz jsem fakt chtela:)
jeste chci dodat, ze by byl zazrak ze by to bylo tveho pritele...protoze mam cyklus taky po 28 dnech a 15-16 den jsme na to s pritelem hupsli a povedlo se nam to na poprve....ale to uz ti snad i rekla doktorka v kterem dni si otechnonela...7den a 16 den...to uz se da poznat hned kdo je otcem i hnedka podle stari plodu ze zacatku tehotenstvi....
tvůj příběh mě opravdu hodně vzal. Ale v žádným případě tě neodsuzuji. Jsme lidi a děláme chyby. Tvůj přítel je ůžasnej člověk,musí ho to strašně bolet,miluje tě a to je moc krásný,fakt klobouk dolů před ním. Ale ty se nesmíš takhle trápit,už kvůli miminku,je úžasný že ses rozhodla si ho nechat. A já věřím že to spolu všichni tři zvládnete a to i v případě že mimi nebude jeho,určitě to bude výbornej taťka. Já vím že to ted možná zazní divně,ale na světě se dějou daleko horší věci.Moc vám přeju ať vám to vydrží,protože ty ho jistě taky moc miluješ. Přeji rychlý porod,zdravé miminko a opravdu moc,moc štěstí do života a pamatuj každý někdy šlápne vedle. Držím vám moc palce.
musím říct že mě tvůj příběh hodně vzal, ne neodsuzuju tě, to v žádném případě, chápu, že v dlouholetém vztahu člověk cítí nudu, stereotyp atd.. a když se zrovna naskytne někdo, kdo se ti moc a moc líbí, nemohla jsi odolat, to se stává i když by nemělo, ale buďme k sobě upřímní, která ženská a hlavně chlap je věrný???? ://: Tvoje blbost, bohužel byla ta, že jsi se nechránila, jenže na ni už jsi doplatila, každopádně smekám před tím, že jsi našla odvahu říct to partnerovi, ono by bylo asi ale pro tebe těžší neříct mu to a jen to pak celý život držet v sobě. A teď se nějak o tom bavíte nebo tak? Těší se na mimi, nebo jak se chová? Je obdivuhodné, že s tebou zůstal :one: , má tě rád :h: a spolu to překonáte! A zatím přece pořád nevíš čí je to mimi :cc): Ten cizinec byl odkud? Jako, jestli nějaký tmavý snědý typ nebo tak, je tady možnost, že si ani testy dělat nebudeš muset, že to třeba poznáš hned v porodnici... Každopádně, nevěš hlavu a neztrácej naději, pokud se do tebe neudělal, nemusí to být jeho a taky..každý nemá ovu 16den, takže to klidně může být mimčo přítele :q: Moc moc držím palečky a nemysli pořád na to, musíš myslet jen na to krásné a na svoje miminko, které brzo příjde na svět :w: :k: :k: :k:
Holka za chyby se musí platit...Já naštěstí čekám dítě s mužem, kterého jsem milovala, vlastně ho mám pořád ráda i když mi dost ublížil...ale dokážu si představit, jak se cítíš. Já měla stejné pocity celé těhotenství, zůstala jsem sama a úplně bez peněz, on se mnou skoro vůbec nekomunikoval, první dva měsíce jsem byla na tom tak špatně že jsem nebyla schopná vstát z postele, taky mi přišlo že už nemůžu dál...Musela jsem všeho nechat, odstěhovat se k rodičům, bylo to strašný. Ale nelituju toho, chci ti tím říct že to dítě stojí za veškeré trápení, v žiovtě nemůžeme zažít nic hezčího než mít dítě...A jsi skvělá že jsi na ten potrat nešla, ten malinký tvoreček opravdu za nic nemůže. Takže vydrž a uvidíš že bude líp, věř mi!
ahojky, je mi moc líto, co se stalo. Ale je vidět, že tvůj přítel tě moc miluje. Ten muj by mě nakopl do pr.... V tom lepším případě.
Ale povím ti jedno. Mám hrooozně žárlivýho chlapa, jednou jsem si z něj dělala srandu, že malá neni jeho. A víš co mi řekl? To nevadí, já bych jí měl rád, i kdyby nebyla moje, ale tebe bych zmlátil. :) Až se ti mimčo narodí a pokud přítel zůstane s tebou, uvidíš, že se do toho maličkýho stvoření zamiluje a na testy DNA už možná ani chtít nebude.
Napíšeš ho jako otce? Moc ti držim palce, ale jednou za tu životní chybu budeš ráda. Budeš mít to nejhezčí na světě a to je tvoje miminko. Ať už s vámi "taťka" bude nebo ne.
Situaci ti nezávidím. Asi tak trochu chápu, jak se cítíš. Nikdo nemá právo tě soudit, protože ač si každý myslí, že jemu se to stát nemůže, opak je pravdou. Hlavně se drž, mysli na ty krásný časy s miminkem, které tě čekají a užívej si krásné období. Všechno snad dobře dopadne. Držíme palečky!!
jsi chudak,ja mela nekdy takovyhle sny...jako nocni muru, ze otehotnim a nebudu vedet s kym a nebo ze je to s nekym cizim a ja nebudu mit miminko s pritelem ktereho nadevse miluji:( a hlavne to jak se mnou pritel prozival tehotenstvi, ultrazvuky, kopani, no vsechny slasti i strasti:(, ale za chyby se plati....ja bych ho nemohla ani podvest, napadlo me to uz nekolikrat, ale nemohla bych, to svedomi by mi to nedovolilo a hlavne se mu pak kouknout do oci, uz ted vim ze by nas vztah ztratil takovou tu taznou silu!!! a tak na druhou stranu je dobre ze taky za to platis, je mi toho tvyho trochu lito...i kdyz vim ze chlapi jsou uplne stejni, ale ne vsichni...stejne jako ne vsechny zensky....no musis se citit hrozne, verim ti...
Ahoj, je mi líto že máš první těhotenství spojené s trápením. Bohužel už se to tak stalo a myslim si že nejsi ani první ani poslední co tohle řeší. Tvůj přítel je kabrňák a musí tě moc milovat že stále s tebou je. Určitě ti i odpustil-jinak by odešel-je málo chlapů kteří by tohle přenesli přes srdce.
Hlavně se netrap. Rozhodla ses miminko nechat tak by ses na něj měla těšit. Věřim že se na něj těšiš ale trápíš se. Netrápíš se náhodou zbytečně? jsou maminky které musej jít na potrat protože je miminko nemocné a nebo se jim narodí nemocné dítě. Ty čekáš zdravého tvorečka-přítel stebou zůstal co víc si v této těžké situaci přát :-)
Důležité je si s přítelem o všem promluvit-co k miminku teď cítí, zda bude ochoten i když se zjistí že neni jeho sváma zůstat a vychovávat miminko jako vlastní. Neni všem dnům konec a pokud spolu zůstanete můžete mít za rok nebo za dva společné mimonko.
Přeju ti hodně sil a začni se na miminko těšit-ten drobeček zato nemůže a bude tě až se narodí moc potřebovat
holky strašně moc děkuju za každé slovo povzbuzení, já vim, že už to nejde vrátit a ted nezbývá než čekat.. jenom to prostě strašně bolí..Už bych svého přítele nikdy nepodvedla...Jeho rodina to vůbec neví, ale strašně se bojim, že to poznají,hlavně jeho máma..Taky je pro mě nejdůležitější, at je to malé zdravé a doufám, že to bude prostě jenom zlej sen.. ale co když ne...?... Prostě nikomu to nepřeju a nikdy si to neodpustim, i kdyby to malé bylo mého přítele..Okradla jsem nás o ty nejkrásnější okamžiky života..místo toho se utápíme v obavách a modlíme se, aby to dobře dopadlo.. ale jestli ne, tak to bude šílený..
Byla to hloupost, ale stalo se a už se to nedá vrátit... jestliže tvůj přítel s tebou po tom všem zůstal a neodešel tak tě má moc a moc rád. Mám manžela který je taky strašně hodný a musím řici že jsem mu neudělala nikdy nic dobrého a on to všechno ví a stejnak se mnou zůstal nadále i přes to všechno a těď čekáme mimi a moc se těší. Držím palečky a přála bych vám aby testy DNA dopadli dobře. Pak nám dej vědět jak jsi dopadla a Hodně Štěstí
Co se stalo nedá se odestát. Tak se to alespoň říká. Buď ráda, že máš přítele který je s tebou a neopustil tě. Těš se s ostatími na miminko a věř, že bude všechno v pořádku. Jak říká moje maminka, nikdy není tak špatně aby nemohlo být ještě hůř. Tvůj přítel, podle všeho, tě má opravdu rád a spolu to zvládnete, když budete oba chtít. Můžu říct, že můj manžel by mi tohle nikdy neodpustil. Drž se a tobě i miminku přeju velikou hromadu štěstíčka. :a:
Přečetla jsem si tvuj příběh a musím teda říct, upřímně, že nesmírně obdivuju tvého přítele. Ja byt na jeho místě tak už s těbou nejsem. Nesnáším nevěru a nikdy bych ji neodpustila. Vyspat se s někym cizím, k tomu tě vedlo jen to že ti v tu chvíli připadal "krásny" ???!!! ikdyž jsi měla doma 4 roky fungující vztah, jak píšeš oboustraně milující??? Každopádně ses teda okradla o to nejhezčí v životě. prožívat PRVNÍ těhotenství s přítelem kterého maš rada a on má rad tebe, o ten pocit, že kdyby ti pohladil bříško tak bys cítila jak si pomalu tvoří vztah ke svemu mrnouskovi. Každopadně ti přeju aby bylo miminko zdrave a DNAtesty dopadly dle tveho přání. A hlavně se na to mimčo těš a bud rada že ho maš at už s kýmkoli. Miminko citi tvoje pocity a nalady.
Nevěš hlavu!Aspon další zkušenost do života a ten maličký ti vše vynahradí,tak i tak jsi jeho maminka a pokud stebou vydržel do tet tak si myslím,že vydrží i pak.Už tak je dukaz,že je stále stebou!A jsi dobrá,že si nešla na potrat v takové situaci nikdo neví jak se zachovat!Měj se krásně a hodně štěstíčka
Ahoj, přečetla jsem si tvůj příběh.... Tohle se může stát a stává... vždyť každé desáté dítě vychovává "nevlastní" otec. Nechci tvou situaci zlehčovat, vím, že je to pro tebe dost těžké, ale... Chtěla bych ti říct, že pro mne otcem je člověk, který se o dítě stará a vychovává. Uvidíš, že své dítě budeš milovat nade vše a teď záleží, jak se k tomu postaví tvůj partner. To, že s tebou ale zůstal, je známka toho, že bude chtít zůstat i nadále. Skvělej chlap! .... Užívej si zbytek těhotenství a mysli na své mimčo. Držím palce, aby vše dopadlo dobře :one:
:cc): Tak jsem dočetla do konce a jediné co mě hned napadlo je,že jsme přece jen lidi ;) .Děláme chyby a to každý a je to lidské.Před Tvým partnerem opravdu smekám,ne každý by to tak ustál a třeba...třeba je to miminko jeho :) .Teď to víceméně záleží na něm.Ale moc vám přeji hlavně krásné a zdravoučké miminko :cc): a aby vám váš vztah vydržel :h: .A nestresuj se :n: ,každý zkrátka někdy udělá něco,za co by se nejraději neviděl :\/: .V Tvém případě,ikdyž je to paradox je trestem to nejkrásnější co může žena dostat :||): !!!Moc se opatrujte :h: a buď hodná :) !!! :a: :a: :a:
chápu, že to pro tebe ani pro tvého partnera není lehké, ale zase na druhou stranu vidíš, že tě opravdu miluje a stojí při tobě. Teď stejně nic nevykoumáš, akorát se stresuješ a to pro mimíska není dobré, protože to tvé trápení prožívá s tebou. Budu držet palečky, aby jste to ustáli. Jinak zjišťuju pro bráchu zajištění testů ke zjištění otcovství a v jedné firmě mi řekli, že se testy můžou ve vyjímečných případech udělat i v těhotenství a pak hned po narození dítěte.
Drzim ti palce, at vse dopadne, co nejlepe. Nikdo te urcite nebude soudit, chybovat je lidske.... A pak ty jsi se rozhodla si nechat to miminko a rict to priteli, coz jsi udelala dobre. Jeste jednou drzim palce a at ti porod dopadne dobre.
Tak se nestresuj nejsi jediná komu se tohle stalo.Jsou i horší věci...Já to taky zažila ale s tím že sem to bohužel neodvolala a zákrok podstoupila-bylo to hrozné období ale žiju a těším se ted na miminko.Musíš se ted držet kvůli prckovi.Máš neobyčejného chlapa který tě jak je vidět miluje-taky se na tebe mohl vykašlat tak si ho važ :qu: :qu: :qu: Drž se beruško vím že je to těžké ale zvládnout to musíš...
Ahoj,ani nevím co ti na to napsat.Je to hrozný,já bych to nezvládla,hlavně já bych to nikdy neudělala,měla jsem taky příležitost,taky byl alkohol,ale podvědomí mi to zakázalo.Jsem tomu moc ráda.Tady ti můžu jen držet pěsti,aby testy byly ve prospěch tvého přítele.A před ním smekám,já bych nevěru neodpustila.Hodně štěstí.Marketa
Je to docela silný příběh,ale to,že jsi nešla na potrat je možná dobře. Stalo se mi něco podobnýho,až na to,že jsem opustila manžela kvůli klukovi,se kterým ted čekám mimi. Ale naše manželství už bylo docela dost v háji. Takže občas lituju,ale toho,že čekám konečně miminko nelituju. Někdo na to čeká kdovíjak dlouho,já třeba 6 let,někdo nemůže mít děti vůbec a já si vždycky říkám,že pánbíček pošle miminko vždycky když to tak má být. Prostě se to mělo stát a uvidíš,že až se to malé narodí,bude to moc krásné. Já mám rodit za 6-7 týdnů a taky už se moc těším.
nezoufej a těš se na miminko,ono to nějak dopadne.Jsou to prostě takové věci,které se stávají,člověk v pomatení smyslů nemyslí na následky a pak...je pozdě.Stejně seš skvělá,žes na ten potrat nešla!!Držím Ti palečky ať to dopadne dobře,a když bude nejhůř,tak se o miminko postaráš sama...
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Ahojky,
jsem rada, ze jsem nasla tvuj pribeh - taky to nemam komu rict a ty myslenky - no neprala bych to nikomu... Ale je fakt, ze, co sme si navarili... Drzim pesticky, at jste hlavne s miminkem v poradku! S pritelem sme se pul roku snazili o mimco. No a pac sme mladi, neklidni a stale divoci, obcas si vyhodime z kopytka, vic nez toleruji hranice vsednosti... A co cert nechtel, jeden vecirek se zvrhl a skoncili jsme s jinou dvojici v posteli... Kamarad neejakuloval a posevni styk byl vicemene minimalni, protoze vedel, ze prasky neberu. Pritel samozrejme ano... A - cekame mimiska... :mimis: Podle prvniho utz uz se mi posunulo predpokladane datum poceti z puvodniho bezpecneho 16.1. na 20.1. No a 22.1. byl onen kriticky vecirek... Mezitim jsme spolu spavali snad kazdy den, ale preci jen, jaxe rika: "staci kapka a jsi tatka" me desi... A uz me hryze svedomi. Co kdyby nahodou? Kdyz uz sme se snazili tak dlouho (relativne) a nic a najednou to vyslo... Radost mame oba obrovskou... Ale ja zacinam mit zaroven obavy a velke... Tesi se na to cela rodina a nedokazu si predstavit, kdyby mimi bylo kamarada - blond a modrooke, narozdil od pritele, typicky podzimniho typu - cokoladova kukadla a tmave vlasy...
Premyslim prave, pokud existuje moznost zjisteni otcovstvi uz v tehu, ze bych ji pro klid duse vyuzila - vite nekdo, kam bych se mohla v Brne obratit? Cekat dalsich 7 mesicu az na porod a stejne nemit jistotu... Nebo pockat az na bezpecnejsi testy otcovstvi po porodu?
Pitomej Osud :achj:
Nevim... Nevim, co dal...
Tobe drzim pesticky a urcite se ozvi, jak jste dopadli ;-)
Kacka