Profil uživatelky LBureska na webu Mojetehotenstvi

Ahoj holky, předem této zprávy se všem omlouvám za pohoršení, které tím můžu vyvolat. Jsem ale zoufalá a nevím co mám dělat.
S manželem jsme spolu 9 let, z toho 2 roky manželé a 4 roky spolu bydlíme v jedné domácnosti. Předtím jsme 4 roky bydleli u mých rodičů. Takže si myslím, že se známe opravdu dobře. Nikdy jsme neměli žádné větší problémy, sem tam hádka, ale vše se za chvilku urovnalo a vesměs se řešily jen kraviny.
Rok se snažíme o miminko a teď, když se to povedlo mi manžel řekl, že se mnou být nechce a že miluje jinou ženu. Teď chce být s ní, na mě je naštvanej že jsem těhotná (asi si myslel, že mě prostě odkopne a bude si užívat), začal se ke mně chovat strašně hnusně, chladně a prostě zle. Našel si podnájem a chtěl by, aby tam byla s ním. K nám domů si chce chodit prát a žehlit prádlo. Zakázat mu vstup do bytu nemůžu, má tam trvalé bydliště. Rozvádět se jednou chce, jednou ne. Podle toho, kdo mu co řekne - je hrozně ovlivnitelnej. Ona si ho omotává kolem prstu a zbrojí proti mně. On jí věří. Na mě najednou vidí všechno špatný a říká, že celej náš vztah je omyl. Že ho vůbec neznám, že ona ho zná líp, rozumí mu a ví co on potřebuje. Jí vadí, že jsem v jiném stavu a vadí ji, že zatím o rozvod nepožádal, ale co vím od něj, tak mu řekla, že s ním být chce.
K mému těhotenství se staví stejně chladně jako ke mně a jeho maminka mi řekla, zda neuvažuju o potratu. Nevím co mám dělat. Nemáte někdo podobnou zkušenost a jak ste ji řešily? Děkuju všem za případné rady. Omlouvám se jestli je to zmatené, moc se v této situaci neorientuju a nevím co si mám o něm myslet. Byl vždycky hrozně hodnej a spolehlivej chlap, teď mi připadá že je to jinej člověk.
Bydlet bych měla kde, o to nejde, moji rodiče by mi taky pomohli. Ale stejně nevím co mám dělat. Mám strach si miminko nechat s vědomím, že na něj budu sama i dát ho pryč a pak celý život žít s tím, že jsem to udělala.
Poradíte co byste dělali vy?

cichulka81

Ahoj, nemám stejnou zkušenost, ani nevím jak bych se v této situaci chovala sama. Nicméně, pokud máš někoho, kdo je ti ochotnej pomoc a po miminku si toužila, pak bych neváhala a užívala si těhotenství. Manželovi bohužel, už podle mne věřit nemůžeš. Počítej s tím, že to bude všechno jenom na tobě (a tvých bližních). Pokud budete ještě řešit rozvod (což bych ti nepřála, mám ráda happyendy), tak v rodném listě bude uvedenej jako otec, a pak to znamená alimenty a bohužel i to, že mu budeš muset mimčo "půjčovat". Snad mě chápeš.
Ještě ti s mimčem posíláme kupu síly a hlavně přejeme, aby se to vyřešilo ke TVÉMU a malému prospěchu.

LBureska

Nad tim uz jsem taky uvazovala, ze bych mu a te jeho "hvezde" musela prcka pujcovat. Ale zatim se mi zda, ze o moje tehu nejevi sebemensi zajem, takze kdovi jak se bude stavet k miminku. Kdovi jak to bude za 8 mesicu.
Dekuju ti moc za poslanou silu, budu to potrebovat. Nastesti v tom nestesti mam vybornou rodinu a kamarady, takze sama bych nejpsis nebyla uplne sama.

jance

Ahoj, tak prvně - miminko bych pryč nedávala, obzvlášť, pokud jste se tak dlouho o něj snažili, a obzvlášť, když by Ti vaši pomohli, kdyby se náhodou něco stalo s vašim manželstvím, tak i s dítětem si můžeš najít potom nového tatínka. Co se týče tvého manžela, tak ten asi neví "čí je", vzhlédl se v "novém objevu" ,ale on ho ten "nový objev" taky jednou omrzí, pokud si našel podnájem, tak ať tam s ní je a ona mu žehlí, pere, vaří atd., nevím proč by tímto měl obtěžovat Tebe, obzvlášť, když byt je tvůj.....to, že tam má trvalé bydliště nic neznamená, to mu můžeš zrušit....nezapomeň, že on má teď tzv. růžové brýle, je jasné, že bude naslouchat své nové známosti a Ty budeš ta špatná, tak to je bohužel vždy....- já mluvím z vlastní zkušenosti mých biologických rodičů, mého biologického otce také před 10-ti lety chytla druhá míza a choval se úplně stejně, jako tvůj manžel....co se týče jejího vyjadřování k tvému jinému stavu, tak to hoď za hlavu, ta do toho má, co nejméně mluvit. Já bych to nechala teď být, s manželem nemá cenu se teď bavit je "zamilovaný", o přerušení těhotenství bych neuvažovala, mohla bys jednou litovat a uvidíš, jak se to vyvine, někdy chlapům potom "sepne" a ke své ženě - pokud ona teda chce se vrátí se "skopeným ocasem" a už jí nikdy nevěrní nejsou. Bude to teď složité období, držím Ti palečky, abys měla mnoho sil vše zvládnout ;)

MakyMak

Ahoj. On teď s tebou pořád ještě bydlí? Já bych být tebou byla tvrdá. Sbalila bych mu věci, kufry postavila za dveře a ať si jde bydlet zase k tomu svému kamarádovi než si sežene podnájem(teda pokud ten byt není jeho, to bys pak musela jít pryč ty). Hlavně žádné slzy. Ty bohužel skoro žádného chlapa nedojmou.. Když uvidí, jak se k němu chladně chováš (ale slušně), a že vypadáš, že ti to vlastně ani srdce nerve, tak se možná zalekne a tamtu pustí k vodě.. A když ne, taky dobře. Hlavně se neponižovat a zachovat chladnou hlavu. Mimíska si nech!! To tak abys mu ještě byla po vůli a šla na potrat v takovémto případě.. Držím palce!!

Ted se mnou nebydli, je u toho kamarada a od pristiho tydne v tom podnajmu. Ke mne si chce chodit prat a zehlit (byt je muj). Mozna mu to opravdu zatrhnu. Uplnyho blbce ze me delat nemusi. Ja se k nemu chovam slusne, on ke mne ne a vubec mu to nevadi. Nejhorsi je, ze ho mam doopravdy moc rada a i toto bych mu odpustila. Ale uz bych se asi mela probrat a myslet hlavne na sebe a toho prcka.