LBureska
Ahoj holky, předem této zprávy se všem omlouvám za pohoršení, které tím můžu vyvolat. Jsem ale zoufalá a nevím co mám dělat.
S manželem jsme spolu 9 let, z toho 2 roky manželé a 4 roky spolu bydlíme v jedné domácnosti. Předtím jsme 4 roky bydleli u mých rodičů. Takže si myslím, že se známe opravdu dobře. Nikdy jsme neměli žádné větší problémy, sem tam hádka, ale vše se za chvilku urovnalo a vesměs se řešily jen kraviny.
Rok se snažíme o miminko a teď, když se to povedlo mi manžel řekl, že se mnou být nechce a že miluje jinou ženu. Teď chce být s ní, na mě je naštvanej že jsem těhotná (asi si myslel, že mě prostě odkopne a bude si užívat), začal se ke mně chovat strašně hnusně, chladně a prostě zle. Našel si podnájem a chtěl by, aby tam byla s ním. K nám domů si chce chodit prát a žehlit prádlo. Zakázat mu vstup do bytu nemůžu, má tam trvalé bydliště. Rozvádět se jednou chce, jednou ne. Podle toho, kdo mu co řekne - je hrozně ovlivnitelnej. Ona si ho omotává kolem prstu a zbrojí proti mně. On jí věří. Na mě najednou vidí všechno špatný a říká, že celej náš vztah je omyl. Že ho vůbec neznám, že ona ho zná líp, rozumí mu a ví co on potřebuje. Jí vadí, že jsem v jiném stavu a vadí ji, že zatím o rozvod nepožádal, ale co vím od něj, tak mu řekla, že s ním být chce.
K mému těhotenství se staví stejně chladně jako ke mně a jeho maminka mi řekla, zda neuvažuju o potratu. Nevím co mám dělat. Nemáte někdo podobnou zkušenost a jak ste ji řešily? Děkuju všem za případné rady. Omlouvám se jestli je to zmatené, moc se v této situaci neorientuju a nevím co si mám o něm myslet. Byl vždycky hrozně hodnej a spolehlivej chlap, teď mi připadá že je to jinej člověk.
Bydlet bych měla kde, o to nejde, moji rodiče by mi taky pomohli. Ale stejně nevím co mám dělat. Mám strach si miminko nechat s vědomím, že na něj budu sama i dát ho pryč a pak celý život žít s tím, že jsem to udělala.
Poradíte co byste dělali vy?
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Napsala jsi to krasne! Taky mi totiz prijde ze si nechava ty vratka otevreny. Tohle me napadlo hned jak mi rekl co zamysli. Ja nejsem jeste ve stavu, kdy bych udelala neco tak radikalniho. Nejdriv me zasahl jeho odchod, za par dnu zjisteni o mem tehotenstvi. Ale az se zmatorim, tak to udelam. Dekuju moc!!!
In reply to Napsala jsi to krasne! Taky by LBureska
Tak hodně štěstí a pevné nervy!! A hlavně zdravého mimíska!!! To je teď to nejdůležitější!! :)
Ahoj,
s chlapem ti asi moc neporadím.. snad jen můžu napsat, že jako manželka a matka jeho dítěte máš nad jeho novou přítelkyní velkou výhodu a jestli mu jednou budeš chtít odpustit, tak se jeho přítelkyně právem obává - chlap přes všechny své úlety většinou zůstane u manželky a dětí..
Miminko bych si na tvém místě určitě nechala.. jestli ho chceš a jestli máš kam jít, čím ho nakrmit a co mu obléct, tak to vůbec neřeš. V žádném případě neber ohledy na manžela, kterému jde ted jen o to, abys mu "ulehčila" situaci. Jak píšeš, jestli se rozhodneš pro potrat, budeš s tím celý život žít.. Časem mu třeba najdeš jiného tatínka u rčitě ho zvládneš vychovat i sama - nebyla bys ani první ani poslední.
Jarka





















