LBureska
Ahoj holky, předem této zprávy se všem omlouvám za pohoršení, které tím můžu vyvolat. Jsem ale zoufalá a nevím co mám dělat.
S manželem jsme spolu 9 let, z toho 2 roky manželé a 4 roky spolu bydlíme v jedné domácnosti. Předtím jsme 4 roky bydleli u mých rodičů. Takže si myslím, že se známe opravdu dobře. Nikdy jsme neměli žádné větší problémy, sem tam hádka, ale vše se za chvilku urovnalo a vesměs se řešily jen kraviny.
Rok se snažíme o miminko a teď, když se to povedlo mi manžel řekl, že se mnou být nechce a že miluje jinou ženu. Teď chce být s ní, na mě je naštvanej že jsem těhotná (asi si myslel, že mě prostě odkopne a bude si užívat), začal se ke mně chovat strašně hnusně, chladně a prostě zle. Našel si podnájem a chtěl by, aby tam byla s ním. K nám domů si chce chodit prát a žehlit prádlo. Zakázat mu vstup do bytu nemůžu, má tam trvalé bydliště. Rozvádět se jednou chce, jednou ne. Podle toho, kdo mu co řekne - je hrozně ovlivnitelnej. Ona si ho omotává kolem prstu a zbrojí proti mně. On jí věří. Na mě najednou vidí všechno špatný a říká, že celej náš vztah je omyl. Že ho vůbec neznám, že ona ho zná líp, rozumí mu a ví co on potřebuje. Jí vadí, že jsem v jiném stavu a vadí ji, že zatím o rozvod nepožádal, ale co vím od něj, tak mu řekla, že s ním být chce.
K mému těhotenství se staví stejně chladně jako ke mně a jeho maminka mi řekla, zda neuvažuju o potratu. Nevím co mám dělat. Nemáte někdo podobnou zkušenost a jak ste ji řešily? Děkuju všem za případné rady. Omlouvám se jestli je to zmatené, moc se v této situaci neorientuju a nevím co si mám o něm myslet. Byl vždycky hrozně hodnej a spolehlivej chlap, teď mi připadá že je to jinej člověk.
Bydlet bych měla kde, o to nejde, moji rodiče by mi taky pomohli. Ale stejně nevím co mám dělat. Mám strach si miminko nechat s vědomím, že na něj budu sama i dát ho pryč a pak celý život žít s tím, že jsem to udělala.
Poradíte co byste dělali vy?
In reply to mimi si nech, já jsem taky by dellyska
V prve rade me moc mrzi ze je na tom nekdo podobne jako ja! Obdivuju te ze to zvladas. Tim mi ale vlastne dodavas nadeji ze ja to taky zvladnu. Muj manzel me sice na potrat neposila, o to se postara jeho maminka, ale jinak. Je mu to jedno. Sice rika, ze mi bude prispivat - ale to stejne bude muset, ale jinak nic. Zadna starost o to jak se citim a jestli neco nepotrebuju.
Doufam, ze bude vse v poradku a ja v kvetnu budu mit u sebe toho prcka. Tobe taky preju hodne sily a zdravi tobe i miminku!!! A nejakyho lepsiho tatinka co vas bude mit oba rad!
Vím, že nejsem v tvý situaci, ale jestli u radit.. V žádnym případě mimčo nedávej pryč :h: je to dar, a vem si že v tobě už žije človíček, kterej nemůže za to, jakýho má s prominutím tatínka blbce.. Co se týče tchýně, je ta poslední, kdo má právo rozhodovat, takže já bych jí osobně poslala kam si :zadek: ... To miminko, tě bude milovat stále, nikdy tě neopustí, a nikdy si nenajde jinou maminku!! A věř, že to tu jeho ochechuli, zachvíli přestane bavit, že je to její takovej rozmar, a odkopne ho, a on k tobě i k miminku se ještě poplazí po 4, a to už bude moc jedině doufat, že ho ještě přijmeš ;)..
Přeju ti hodně štěstí, a zdravé krásné miminko :cc): .. Co já bych dala za to, kdybych zjistila, že jsem těhu :k:
Ahoj,
určitě to nemáš lehké a moc ti držím palce, abys to zvládla. Jen ti chci říct, aby sis miminko nechala, protože když je člověku ouvej a ty si pochováš ten uzlíček, který tě moc potřebuje, nebo později když přijde, přitulí se a dá ti pusinku, obejme tě....věř mi, že nic krásnějšího a silnějšího na světě není!!!! Ze začátku to bude těžké, ale opravdu se to vyplatí!!! A tvůj chlap třeba zjistí, co v tobě měl, až se to narodí, bude chtít vidět, možná se to v něm zlomí. Jak říká moje kamarádka, chlap, to je dosud neprobádaný živočišný druh, nemůžeme vědět, co se v něm odehrává, tak po té dlouhé době si třeba potřeboval něco dokázat, i když to není omluva. A s jeho maminkou bych byla rychle hotová, tohle mi říct! To se bojí aby synáček nebyl zatížen alimenty? Booooože, to mě nadzvedává ze židle! Držim ti palečky, určitě dej vědět jak jsi na tom a na brečení se vykašli, ničemu tím nepomůžeš, mysli na to malé stvořeníčko co v tobě roste a potřebuje klid :-)























