jsi ve věku, kdy už jsi dost stará na to, abys zvládla mít dítko, ale zároveň i dost mladá na to, aby sis ho nenechala a pořídila si dítko později s nějakým "vhodnějším" tatínkem. S penězi se to vždycky nějak zvládnout dá, obzvlášť pokud máš zázemí, které ti v případě nouze nejvyšší pomůže, i když jim nechceš být na obtíž. Na tvém místě bych se rozhodovala spíš podle pocitu, jestli o to dítko aspoň trochu stojíš. Pokud ano, tak na potrat nechoď, zbytečně by sis ještě dlouhá léta vyčítala, že jsi mohla mít miminko a nemáš ho. Na druhé straně, pokud teď opravdu dítě mít nechceš, myslím, že se psychicky zvládneš s potratem vyrovnat. Nebyla bys první ani poslední, kdo takový zákrok podstoupil.

já otěhotněla v 19 a vůbec mě nenapadlo,že bych dala mimčo pryč.I jdyž z toho nebyli doma nadšení.Jak se pak rozplývali.Sice jsem se vdala,taky na nátlak matky,prej,co by tomu ostatní řekli,ale já věděla,že tohle manželství nebude ono.Po dvou letech jsem zůstala sama,alimenty neviděla.Hodně mi pomohlo,že jsem byla u našich i když s matkou jsem "bojovala"skoro 20 let.Nikdy jsem od našich korunu nevzala,ale určitě mi pomáhali,co všechno jí kupovali,vážně to moc pomůže,když ti má dítě kdo pohlídat,pak můžeš jít i do práce.Ještě jí nebyly 3 roky a já začala dělat,prachy byly potřeba.Bylo mi i hůř,když jsem odešla od rodičů a bydlela s debilem,který prachy prochlastal a já přemýšlela,jak se uživíme.Holce je už 20 let a jsem docela hrdá na to,že jsem to všechno nějak zvládla.Dá se to zvládnout,podporu máš.Myslím,že připravená snad není žádná prvorodička.Teorie,jak to zvládnout ovládáme všechny,ale praxe je pak jiná.Držím pěsti a dej vědět,jak ses rozhodla.Nejsi z jižní Moravy?