Evča007
Maminky, prosím o váš názor. Mám 10ti měsíční holčičku a řeším, jakou vodu ji dávat. Kojeneckou, kojeneckouu převařenou, převařenou z kohoutku nebo jen z kohoutku? Kamarádka dává vodu z kohoutku, kterou filtruje pomocí těchto uhlíkových tyčinek, prý je to super. http://www.econea.cz/black-blum-binchotanova-tycinka/?a_box=dptbnt39 Máte někdo zkušenosti?
Ahoj maminky malých dětí, jsem už zoufalá. Moje děti patří k těm zlobivějším a ikdyž se snažím vychovávat je tím správným směrem, tak prostě občas jsou scény, řev, vztekání, jak doma, tak na vřejnosti. Holčička bude mít 4 roky. Když se jí v jejich 1,5 roce narodil bráška, tak si začla hodně věcí vynucovat řevem, protože jsem na ni měla méně času, musela jsem ho dlouho kojit a cvičili jsme i vojtovku. No a to řvaní jí zůstalo hrozně dlouho. Teď už je to s ní lepší, ale občas mívá silné hysterické záchvaty, které trvají i hodinu a nepomůže nic, jen čekat až jí to přejde. A věřte, že jsem zkoušela všechno - od zavření do jiné místnosti, nevšímání si, vařechy až po studenou sprchu. Bylo mi řečeno, že by potřebovala jednu pořádně střelit. Ale na to já nemám, abych ji mlátila, natož na veřejnosti. Takže jsem v koncích. Budu to řešit i s dokorkou. Nejhorší je ale ta netolerance okolí, jako že s ní mám něco dělat, ale není co, nevím co.
Chlapeček teď má dva a čtvrt roku. Řekla bych, že má klasické období vzdoru, občas se vzteká, když není po jeho, ale dá se s ním už i domluvit. Platí na něj odpoutání pozornosti, poslání za dveře nebo plácnutí po zadku, prostě klasika. Je to s ním o hodně jednodušší. No ale když začnou řvát oba, tak mám chuť vylítnout z kůže. Když je to doma, tak to ještě nějak umím zvládnou nebo přečkat, ale když je to venku, tak mám chuť zalést do kanálu. Nechceme s dětma ani podnikat nějaké větší výlety nebo chodit do nákupních center, protože už jsem párkrát prchali s velkým řevem. Jinak se snažíme být ve výchově důslední, nepovolovat všechno, vyžadujeme dodržování pravidel. Ale jak udělat s dětí hodné myšky, což okolí požaduje, prostě nevím.
Někdy jsem v koncích svýchovou, když nechtějí poslouchat. U té starší na ni neplatí zákazy něčeho, na zadek taky ne. Prostě neposlechne a uklidí (například) až za chvíli až ona chce. Ten mladší zase občas nechce chodit venku za ruku. Jezdí tady hodně aut, tak je to nutné. Nevím jak ho donutit, je schopný se nechat vláčet po zemi nebo bych mu tu ruku mohla taky rozmačkat. Tak nevím, jak na něj.
Pokud jste dočetli až sem, děkuji. Jen by mě zajímalo, pokud máte podobné děti, jak se k tomu stavíte vy a jak se na to dívá vaše okolí - rodina, sousedi, známí.
In reply to Přesně tak. Domluvy dopředu by Barča73
Já se ji ptám vždycky, jestli chce k snídani to nebo ono, ale pak to stejně nesní. Mám doma hodně speciální případ, asi ji pošlu na výzkumy :///:
In reply to Přesně tak. Domluvy dopředu by Barča73
Náš synek se běžně vzteká, i když dopředu věděl, co ho čeká, i když si sám mohl vybrat :( celkem běžně se mi ráno vzbudí v půl šesté s pláčem. Když se zeptám, co se děje, vynadá mi, že je venku tma a on by už chtěl jít ven teď hned :00:
In reply to Náš synek se běžně vzteká, i by ha.nka
mam to podobne, budi se v noci, chce jezdit na motorce, jit snídat...a hysterak jak blazen je na svete. Ale to co pisu vise mi pomaha, bohužel ne vzdy }:)
Ahoj, vím, že je to moc těžké. Ale děti mají také svou hlavu, jsou již v tomto věku osobností. Ne vždy je nutné trvat na tom, co zrovna teď chce maminka. Se čtyřletou se už můžeš na mnoha pravidlech dohodnout. Ne je určovat jen sama. Třeba ty hračky - je opravdu životně důležité, aby je uklidila hned? Ona s tebou bojuje, protože ty ten boj připouštíš. Nejlépe je dosáhnout toho, aby bojovat nemusela. Ale je to opravdu moc těžké. Ve věku tvého chlapečka jsem měla s naší Elí stejný problém. Vlastně nepomohlo ani to, že jsem ji vzala do náruče a přes rušnou silnici ji přenesla i dost daleko. Byla schopná se vrátit, aby mohla silnici přejít sama. Což jsem samozřejmě nepřipustila a znovu ji chytila. Dokážeš si představit ten hysterák. Opravdu jsem nevěděla jak na ni, a nevím to dodnes. Nakonec to nějak samo přešlo. Teď stačí říct, budeme přecházet silnici a ruku dá. Ale to už jí jsou 4 roky. Právě se snažím pravidla domlouvat s ní. Docela mi pomohla knížka "Respektovat a být respektován." Ne, že bych ale někdy taky nevybuchla - to většinou nakonec kvůli nějaké prkotině, kdy už je toho na mě moc. A pak, když si to přehrávám, tak vidím, že jsem někde udělala chybu já a ne to dítě. Hodně zdaru :€s€:
In reply to Ahoj, vím, že je to moc by Barča73
Já právě nejsem žádný direktivní typ, snažím se na všem domlouvat a všechno vysvětlovat, ale prostě jsou situace, jako třeba dnes, že z ničeho nic se rozhodla, že si po návratu domů z hřiště nebude mýt ruce, vysvlékla se, lehla na gauč, nechtěla ani večeři ... a to jsme měli před tím pěkné odpoledne plné zážitků. V takové situaci nepomůže nic, prostě mě jen zkouší, co udělám. Mám ji nechávát si dělat co chce? Ustoupit? Jak se konkrétně zachovat? Je chytrá jak sto čertů. Zkončilo to odvedením do koupelny, hysterickým řevem a dostala na zadek. Vydržím půl hodiny vytáčení, ale když už je to dýl, tak se neudržím. Co tak sleduju kolem sebe, tak kluci tohle dělat neumí, chlapi obecně jsou prostě psychicky jednodušší, ale holky, to je někdy děs. Tak jsem zvědavá, co mě ještě čeká, třeba v pubertě.
Ahoj maminky, náš Kubík 1,5 roku špatně spí. Večer mezi 19 a 20 hod usne dobře, ale ve 2 je vyspaný, podaří se mi ho uspaz znovu tak kolem 4 a v 5 už vstáváme úplně. Spává jednou denně a to už bývá unavený v 11 a spí většinou 3 hodiny. V noci tedy spí 8 až 9 hodin, přes den 3, takže celkově max 12. Není to málo? Z těch nocí jsem už vyřízená.
Zkoušela jsem homeopatika Sedalii, ale žádný výsledek. V noci nic nechce, jen se mu prostě nechce spát, když ho znovu položím, tak 5 minut leží a zas s řevem vstává. Sousedi už jsou taky naštvaní. Když jsem ho zkusila dát k nám do postele, tak chvíli ležel a pak slezl a šel pryč.
Máte některá podoblé zkušenosti? Dá se s tím něco dělat? Přes den se dospat nemůžu, mám ještě tří letou holčičku a ta už přes den nespí.
In reply to ahoj teda blbý že máte tak by Arutha
Měli jsme to úplně stejně. Ono nic jinýho nezbývá. Nerozsvěcet, nemluvit, položit, vyleze, odnést, a furt dokola, než usne. Týden budete jak mrtvoly, ale pak se vyspíte. A možná bych zkrátila to odpo spaní, na hodinku-dvě, odpo pořádně utahat a pak bude spát jedna báseň.
In reply to Měli jsme to úplně stejně. by Jihou
To já právě dělám, nerozsvěcím, položím, ale má výdrž. Už to takto trvá několik měsíců. Dříve se budil i 10x za noc, ale dala jsem mu jen dudlík a spal dál, ale teď je prostě vzhůru a řve dokud k němu nepříjdu.
Maminky, koupila jsem mluvícího pejska Fisher price přes internet, včera jsem ho zkoušela a překvapilo mě, že písničky nezpívá celé, ale po pár větách končí. Má to tak být nebo je pejsek vadný? Ostatní zdá se funguje. Prosím poraďte, ještě bych ho snad stihla vrátit.
Díky
Ahojky, naposledy jsem kojila v sobotu, kojila jsem už jen 1x denně, ale teď mám bulky v prsech a trochu bolí. Teploty nemám. Včera jsem zkoušela trochu odstříkávat, ale moc se nedařilo. Mám to nějak řešit nebo se to spraví samo?
Holky potřebuju radu ohledně přípravy UM. Malému bude 7 měsíců, asi měsíc jsme převážně na UM. Mlíko teď dělám z kohoutkové převařené vody. Ale než vodu dovedu k varu a zchladím, tak je to dlouhých 15 min řevu. Zajímalo by mě, do kdy se voda musí převařovat nebo by stačila kupovaná kojenecká ohřátá nebo je možné si ráno převařit větší množství a pak v průběhu dne jen ohřívat? Prosím pomoc! Díky
Ano je to tak, kdo nezažil... Já jsem u dcery byla tvrdá zastánkyně kojení, ale to jsem na to měla prostor. Teď vidím, že jsou důležitější věci, jako třeba pořádně nakrmit malého ať nebrečí a mít čas na starší dítě, které mi stojí u nohou a chce si hrát nebo se mazlit.
Kojení zdar, ale ne přes mrtvoly :///: :a:
In reply to Ano je to tak, kdo nezažil... by Evča007
Já jsem nechtěla rejpat :D
Ale právě, že maminky, které mají s kojením problémy a vydrží až do příkrmů, se se zavedením příkrmů dost uklidní a s kojením pak už většinou problém není...
Navíc já nejsem někdo, kdo by měl kojení zadarmo a nevěděl, co to je nekonečný kolotoč masírování prsů, střídání prsů, odsávání, dokrmování, vážení před a po... dělání dokrmu dle váhy... bla bla bla... dokrmovala jsem obě děti, můj mozek prostě neprodukuje tolik hormonů, kolik bylo potřeba na rozjetí laktace (ani u jednoho syna se mi v porodnici nenalila prsa), takže jsem byla odkázaná jen a jen na sebe a odsávačku... bez stimulace by mi moje prsa nedala ani kapku :(
Naštěstí u druhého syna jsme dokrmovali jen týden - díky znalostem a úžasné odsávačce Medela pump in style :D - prvního jsem plně nekojila nikdy - se zavedením příkrmů jsme prostě UM nahradili jídlem... ale kojilo se dál...
A druhý syn byl pohodář, co opravdu jen jedl a spal, takže se i těch 10 minut po koju odsávat dalo... nebyla to nějaká hrozná křeč...
A určitě tě nechci nijak nalamovat... ale když bys při kojení prsa 4-5x prohodila (vždy poté, co se mladej odpojí, že už neteče), tak bys během týdne nemusela alespoň po kojení dokrmovat a tím si ušetřila čas s přípravou UM a čištěním lahviček... byť bys třeba UM nerušila...
In reply to Ano je to tak, kdo nezažil... by Evča007
naprosto souhlasím,já 2 děti kojila do 6 týdnu,ted u třetího jsem se fakt snažila,nechala si tady poradit ale bohužel malá z mého mlíka prostě nepřibírala,díky tomu že ty 2 starší dítka už jsou velké,v té době 17 a 14 jsem fakt měla čas věnovat se jen malé,takže jsem kojila,odstříkávala,dokrmovala a vlastně pořád dokola,to nemáš čas pak už skoro na nic,takhle jsem to vydržela pul roku,takže mužu říct že jsem třetí kojila relativně dlouho ale mít doma malého prcka,tak jsem v měsíci přešla na UM a naprosto bez výčitek svědomí :one:
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
ono souvisí všechno se vším... ona byla v prdeli, že to nejde, přenášela to na malou a ta byla taky nervní... kdyby se dokázala uklidnit, začlo by to jít a dítě by bylo v pohodě... nervy jsou zabiják kojení... v podstatě se dá říct, že maminky, které mají problémy s kojením, tak tam jsou v 95% případů viníky právě nervy... jen cca 4-5% žen má problémy s kojením z fyziologického hlediska (malý počet mlékovodů, jejich nedostatečné vyvinutí, příliš mužských hormonů atp.) - mimochodem velikým problémem při kojení je nadváha maminky (respektive obezita) - z obézních matek jich kojí jen minimum...
Ano je to tak, kdo nezažil... Já jsem u dcery byla tvrdá zastánkyně kojení, ale to jsem na to měla prostor. Teď vidím, že jsou důležitější věci, jako třeba pořádně nakrmit malého ať nebrečí a mít čas na starší dítě, které mi stojí u nohou a chce si hrát nebo se mazlit.
Kojení zdar, ale ne přes mrtvoly :///: :a:
Maminky, uvažuju o pořízení stupátka Surfer. Už máme sporťák, tak nevím, jestli to jde i k tomu. Máme Slalom Pro. Prosím moc o vaše zkušenosti. Díky
Ještě před pár dny jsem plně kojila, ale doktorka malého po měsíci vážila a přibral jen 150 g, tak doporučila po každém kojení zkusit dát 30 ml UM. Dávala jsem Nutrilon, pil to, ale začal moc ublinkávat, tak jsme to změnili na protiblinkací Bebu, tak se to zlepšilo. Teď ho i vážím před a po kojení a někdy vypije z obou jen 50 a někdy 120. Někdy už ani prso nechce, dělá blbosti, směje se, ale když mu dám flašku, tak pije hned. Po kojení byl vždy spokojený, hodně aktivní na zemi, přetáčí se. Bylo by mi líto, kdybych s kojením přestala. Máte nějakou radu?
In reply to jo jo,seženeš jí v by lucininenka
Tak jsem dneska vyzkoušela Sinlac a chutnala malému i mě:-) Jen nechápu, proč ode mě malý více nevypije, kojím přes klobouček a vidím, že tam ještě mlíko je, ale on už se na mě culí a dělá blbiny.
In reply to Tak jsem dneska vyzkoušela by Evča007
tak to je super,že chutná,tak snad vám to pomůže v přibírání :) A proč nepije?Mě se neptej,náš malej dělal to samé,ještě v půl roce pila tak max. 100 na dávku a taky jsem mu víc nevnutila :) A mlíka bylo dost,pokaždé jsem třeba ještě dvacku i víc odsála :( Pro mě nepochopitelný,ale u nás teda přibíral těch povinných 400 g za měsíc,tak jsem to neřešila :) A můžu tě ujistit,že ta nežravost mu zůstala dodnes a to je mu 26 měsíců,když nechce,tak do něj nedostanu nic :) Po roce už jsem to přestala řešit a jsme spokojenější oba :)
In reply to tak to je super,že by lucininenka
Mě by právě kdyby ho doktorka nepřevážila ani nenapadlo, že mu může něco chybět, protože je moc spokojený. Když se hlásí na kojení, tak zaplakat umí, ale pak je v pohodě. Doktorka mu kontrolovala i moč, ale v pořádku. Délkově je v průměru, ale váhově na nejnižší hranici, ale dcera na tom byla přesně tak. Tak snad už trochu přibere a bude vše ok. Ve středu jdeme zase na převážení po týdnu, tak ho do té doby musím nacpat:-)
In reply to Mě by právě kdyby ho by Evča007
jo jo,to přesně znám :) my jsme do teď výškově nadprůměr a váhově podprůměr :( Všechno z něj padá,ale na délku mu je to už krátký,protě děs :( Má 92 cm a 12 kilo,takže si dokážeš představit,jak mu lezou žebra :00: ale co,už jsem řekla,že to dávno neřeším,hlady neumře a snad to někdy nabere :) Pořád si říkám,že lepší,než řešit obezitu :( Máme tu jednu holčičku,co v roce vážila 18 kilo!!Tak to jsem zase ráda za toho našeho :) Každopádně držím palce,ať trošku nabere a doktorka je spokojená,já osobně si myslím,že když dítě přímo na váze nestojí či dokonce neubírá a je spokojené a zdravé,tak to nemá smysl moc řešit :) Ale vzpomínám si na sebe,jak jsem byla vždycky před vážením vystreslá,těsně před kontrolou jsem ho nakojila a pak se modlila,aby se během cesty nevyčůral :s: :s: ale naše doktorka naštěstí patří v tomhle k těm rozumnějším,takže to bylo bez problémů :)
In reply to jo jo,to přesně znám my by lucininenka
Naše holčička bude mít dva roky a poslední týdny má hrozné záchvaty vzteku. Vynucuje si tím cokoli. Problém je i při každém usínání po obědě i večer. Chce několikrát čurat na nočník, chce do obýváku, chce ať jdu za ní nebo chce různé hračky, řve u toho jak pardál, že to musí slyšet celý barák, když si jdu za ní lehnout, tak za pár sekund začne zaře řvát a že mám jít pryč, tak jdu pryč a ona zase řve ať jdu tam a tak by se to mohlo opakovat do nekonečna. Hraje nějakou psychologickou hru. Přes den ji nakonec zavřu do chodby než to přejde, po obědě ji nechám v postýlce řvát jinak bych ji musela zabít a někdy usne někdy ne a večer to někdy přejde samo a usne. Je to normální nebo případ pro psychologa?? Už začínám být zoufalá, je to hrozně psychicky vyčerpávající, když ji má slečna na hlídání, tak už se ani netěším, až ji vrátí, protože vím, že zase začne to peklo. Máme ještě čtyřměsíčního chlapečka, tak potřebuje moji péči, ale neřekla bych, že by na něj žárlila. Budu ráda za každou odpověď.
























