tak já jsem taky rodila císařským řezem, bohužel už ve 28+1tt, kvůli špatným průtokům placentou :\/: Zkusím ti ve zkratce popsat pocity z císaře: Než tě vezmou na sál, sestra tě oholí, pokud teda nejsi oholena již sama, zavede ti cévku a jede se na sál. Tam se posadíš na postel a předkloníš se dopředu, já měla částečný epidurál, takže jsem byla celou opereaci vzhůru. No a anesteziolog ti píchne do páteře ten epidurál, NEBOLÍ TO, hned ti začnou brnět nohy a přestaneš je cítit, položí tě do lehu na záda, natáhnou před tebe plachtu, aby jsi neviděla provádění operace, vydezinfikují tě celou od pasu k palcům na nohou a jde se na věc. Ani se nenaděješ a miminko je na světě. Pak už jen zašití. Celá operace trvá cca 30 minut. Pak tě odvezou na JIP a dají ti opiáty a kapačky na oblbnutí, aby to tak nebolelo. Mě se po tom chtělo pořád jen spát. Cca po 3 hodinách ti odezní necitlivost v nohou, nejdříve začneš cítit palec u nohy,takové jemné brnění a pak to postupje nahoru, pak druhá noha, až nakonec uspání odezní úplně. Já se chtěla hned otočit nabok, což ale hoooodně bolelo, ale sestřičky nás za to hodně chválily, že se snažíme se hýbat. Je nejlepší hned začít pít, sestřičky nám říkaly, že se to musí, čím víc, tím líp. Já měla strašnou žízeň, tak mě to samo hnalo pít co nejvíce. Jinak se o tebe po opereaci krásně starají, přebalují, myjí, ale to vše v posteli. Mě malého na kojení nepřivezli, neboť byl na JIP v inkubátoru, ale vedle mě paní malou na kojení vozili hned, jakmile byla trošku fit. Druhý den ti vytáhnou cévku, učí tě vstávat z postele. Pak se zajdeš osprchovat a převezou tě na oddělení šestinedělí. Ono ten den je jizva docela citlivá, budou tě vybízet, aby jsi pořád jen neležela a budou doporučovat chodit, chodit, chodit. A je to pravda. Nejhorší bylo vstávání z postele, když jsem byla rozchozená, skoro jsem ani nevěděla, že jsem po císařském řezu. Ale, když jsem delší dobu poležela, jizva se rozležela a pak byl problém zase vstát. Každým dnem je jizva míň a míň citlivá, je to o hooodně lepší. Opravdu, já už 3. den lítala po pokoji a za malým o patro výš. Cca 4 dny máš dietku, bílý jogurt, piškoty, polívky bez chuti. Budou se tě ptát, zda ti odchází větry, pokud ne, nedají ti pořádně najíst, zjišťují, zda jsou střeva v pořádku. Než tě propustí, jizvu ti ultrazvukem zkontrolují, což je docela nepříjemné, když ti po ní jezdí ultrazvukem, ale dá se to zvládnout. Budeš dostávat injekce proti vzniku embóie, taky budeš dostávat tablety železa, a to asi celé šestinedělí. Pokud bys měla bolesti, dají ti od toho něco na požádání. Ale nevím, jestli se po tom dá kojit. To se pak musíš zeptat sestřiček. No a to je asi tak všechno. Jinak, co jsem si ještě o císařském řezu zjistila, cvičit tak nejdříve po 3 - 6 měsících, otěhotnět nejdříve za rok, nezvedat žádné těžké předměty, aby se v jizvě neudělala kýla. Je toho na internetu hodně. S sebou do nemocnice si vem vše, jako by jsi rodila normálně, jednorázové kalhotky, prodní vložky, odcházejí ti normálně očistky, jako u normálního produ, já krvácela sice míň, ale některé holky třeba i 7 týdnů. No, v pondělí to bude 6 týdnů od porodu císařem, jizva už nebolí vůbec, jako bych jí neměla, kolem ní mi to sice připadá takové necitelné, ale fakt o ní skoro nevím. Přeji hodně štěstí při porodu a hlavně bez bolesti. Pa.

ja to mela taky tak, jsem ve 34tt a uz lezi, jak ma, taky se zvladla otocit, tak drzim palecky

Ahoj tak to máš dobrýho doktora, protože já jsem teď 37+2 a když jsem se na to ptala svojí dr. že se malá ještě neotočila tak jí to moc nevzrušovalo. Že prý se může otočit na porodním sále, to byla její odpověď. No termín máme 4.6. a počkám až budu chodit do nemocnice a tam mi poví víc. Byla jsem z toho hotová, ale už to neřeším. Když budu muset na císař tak půjdu. Tak hodně štěstí tobě i miminku

ahoj, přesně takhle jsem to měla já. Kočičce se prostě nechtělo otočit a tak mi naplánovali císař na pátek 18.7., ale i tak chtěla na svět ještě dřív a tak mi v úterý 15.7. praskla voda, zažila jsem si kontrakce asi 2,5 hodiny a pak jsem porodila císařem. Bohužel jsem holčičku viděla poprvé až druhý den odpoledne, protože na JIP mi ji nepřivezli. Bála jsem se, že nebudu moct kojit, ale nebyl v tom nakonec žádný problém. Nic moc probuzení na JIPce, měla jsem hroznou zimnici a třes, ale zase se tam o mě stále starali a na bolest dávaj nějaké tlumící čípky a kapačky... Horší bylo druhý den - nejdřív se posadit, pak se dojít /za pomoci sestry/ umýt... Jizva zas tak nebolí, spíš máš bříško jako by ti ani nepatřilo, protože ti přeříznou nějaké nervy... a člověk se dlouho bojí narovnat... Nemůžeš se moc smát a špatně se zvedá z postele, ale každým dnem se to o moc zlepšuje... No abych nekecala - bolí to, ale strašně rychle se to všechno zapomene, neboj :) Po šestinedělí už jsem normálně začínala cvičit, takže to nebylo tak hrozné. Ale břicho mi ještě občas teď, po 10ti měsících přijde u jizvy necitlivé. Původně jsem chtěla taky částečnou narkózu, ale nakonec to bylo tak narychlo, že mi dali celkovou. Jednorázovky každopádně potřebuješ, protože očistky máš tak jako tak. Vložky většinou mají v porodnici... Myslím, že nic jiného než při normálním porodu nepotřebuješ. Jen nějaké mýdlo - nejlépe dětské, na tu jizvu..., ale to mají s sebou i ostatní. Tak hodně štěstí, no a třeba se ti miminko ještě otočí :) Klára