alisse
Tak konečně se mi narodila :-) Porod byl bez komplikací a 31,12 2010 v 16,35h už na mě koukala pohledem, který mi říkal "postaráš se o mě?" Její bio táta ji popírá a nechce o ní ani s
Ahojky, nevíte některá jak to je, když se dává žaloba o otcovství??Můj bývalý přítel mě opustil kvůli jiné pár týdnů před termínem a vše popírá, navíc protože ztratil veškeré doklady tak jsme ani nemohly na matriku kvůli otcovství dokud byl s námi. Kdybyste některá měla s tímto druhem žaloby zkušenosti, prosím napište mi co a jak? Jestli se to vůbec vyplatí a tak. Díky všem
Tak nevím, možná jsem praštěná a dost si hraju s ohněm, ale fakt mi to pomáhá, tak co?? Se mnou mluvit nechce a na dítěti mu už nezáleží, protože já jsem mu prý ublížila první.
In reply to přes sms ne? to by poznal - by alisse
Ahojky..Nejprve je mi lito co prozivas..musi to byt strasne kord kdyz jsi tehotna ... Ja byla s chlapem,otehotnela dite jsme si nechali..bylo neplanovane ale stalo se..asi v polovine tehotenstvi na me zacal byt hnusnej celkem dost..a porad nekde coural a chlastal atd. Pak kdyz se malej narodil..tak byl chlap tak dva mesice uplne zlatej..No ale pak to zaclo znova..hnusnej byl,bral mi auto vecne,projel mi vzdy celou nadrz a ja pak musela zas za sve tankovat..zacal me i bit..a to tak ze mi dal treba delo a ja upadla do bezvedomi jednou..Po kazde co se neco stalo,chtela jsem ho opustit..ale zacal me vidirat ze a co malej..ze mu vezmu tatu??ze jsem teda mama pekna mrcha..a ukecaval ze uz to nikdy neudela atd. Pak mu v praci neprodlouzili smlouvu a byl jen na pracaku a praci nejak nehledal..takze on sice zaplatil najem 7tis ale zbytek jsem platila ja jako jidlo atd. pak jsem zacla chodit si prividelavat jako servirka do pizzerie..o vikendech pa so ne.. tak mi nasi hlidali maleho a kdyz nemohli tak mi ho hlidal on ..ale pak zas neco udelal a ja uz to nevydrzela a odesla nakonec od nej..Dlouho mu trvalo nez mu doslo co udelal a jak se choval atak. ale nakonec mu to doslo..odesla jsem od nej kdyz malemu byl rok a kousek..ted malemu budou v lednu tri roky..Mam bajecneho chlapa a cekam ted v lednu dalsi miminko :) jsem stastna a vim ze byvali je nestastny z toho ze nemuze mit maleho doma semnou kazdy den atd. ale to co jsem udelala bylo pro me pro meho syna a byvaleho to nejlepsi..vsichni jsme se ponaucili z chyb..Ja ze uz nikdy nebudu s nikym kdo by me uhodil nebo tak..a on se zmenil uz je zodpovednejsi a neni tak agresivni a tak vubec jak byl..zjistil ze prisel o to jedine co vzivote opravdu za neco stoji...Jinak ja se teda nevydavala za nekoho jineho jako ty,ale zas sem mu obcas vlezla do telefonu bo do emailu...a vzdycky jsem se dozvedela neco co jsem nechtela..moc jsem se trapila..Ale vsechno prejde a preboli ..a verim ze i u tebe bude vsechno dobre...nikdo nemuze pochopit co delas dokud si to tak nejak neprozije...Drz se ... a drzim palce..at se na nej ta zenska vyprdne a on zjisti co ztratil tim myslim tebe a mimco vase ..
In reply to Ahojky..Nejprve je mi lito by Kikatka
díky a mrzí mě, že si měla taky takovou smůlu. ale já nestojím o to, aby ho nechala - ať si ho klidně nechá, ale ať ona sama zjistí co jsem poznala já. nejspíš ho opravdu stále miluju, jak mi jedna psala do komentáře, ale nemyslím si, že bych se chovala jak puberťák - jen ho chci přivést na cestu kdy si uvědomí, že takto se chlap nechová. jasně - teď to cítím tak a až se to narodi, nebudu mít čas na to myslet - to vím, ale přece ho můžu taky trochu potrápit. a nemyslím, že by to mohlo prasknout - a ikdyby tak nemůže nic dělat. :-P
In reply to díky a mrzí mě, že si by alisse
Me neprijde ze by ses chovala jak pubertacka to rozhodne ne ...myslim ze to neni spatny napad co delas..Jen dotoho at ti vyjde to o co se snazis...Jinak si myslim ze az se to narodi budes na to myslet vic..az uvidis toho drobecka..a uvidis v nem treba jeho...budes myslet na to jaky by to bylo kdyby byl s vami atd. ale bud silna ..drzim palecky
Ahojky, svůj příběh o tom jak mě přítel bil a pak opustil kvůli jiné jsem tu už psala. Radili jste ať zapomenu a dám svému štěstí čas.
In reply to Ahoj,chápu co tě trápí a by vlnka
Krásně napsáno... z tvého názoru a zkušenosti bych si stopro vzala ponaučení :one:
Pořád nevím jak dál. Stále ho miluju, stále to šíleně bolí - vážně začínám brát v úvahu možnost, že bych dala dceru do péče exmanželovi a mimčo k adopci.
dostala jsi tady spoustu odpovědí, některé povzbudivé, jiné naopak.... ale stejně to vždycky bude záležet jen a jen na tobě.
Zkus najít řešení třeba právě v azylovém domě, ale dohromady se svými dětmi :ww: Jak psala Vodňanka - celý život by jsi táhla sebou ten těžký balvan, tu bolest, že jsi se vzdala svých dětí a ještě ke všemu pro chlapa, kterej tě nemiluje... Přece musíš chtít, aby ten kdo tě má milovat, miloval zároveň i tvoje děti. Možná si teď říkáš, že tohle není nikdy možný, ale věř tomu, že je. Je spoustu chlapů, co by brali holčinu i s dítětem nebo s dvěma. :ww:
Chceš začít znovu? Tak začni, ale i se svými dětmi. Určitě máš dost sil se schopit a postavit na vlastní nohy. V životě ti nikdo nepomůže, musíš spoléhat jen sama na sebe. Každá z nás tady má za sebou nějakou těžkou životní situaci a každá z nás si musela stejně poradit sama. Jak píšeš, že víš, jak moc tě to bude bolet, tak mi věř, že nevíš a pokud to uděláš, tak teprve poznáš, co to je bolest. Pro mě nejsi husa a ani nijak špatná máma, jen máš strach z toho co bude dál, ale to je jen pocit, který můžeš v sobě utlumit a říct si, že to dokážeš a budeš šťastná jak ty tak i tvé děti. Jo a on ten tvůj idol tě přesně dostal, tam kam chtěl a ty mu to ještě zobeš z ruky. Kdepak, já bych mu ukázala, co ve mně je. Pokud si myslí, že ho čeká štěstí někde jinde, tak ať si jde, ale tebe to štěstí čeká tady doma u svých dětí. Připrav se, že to nebude jednoduchý, ale síly máš dost, jen si jí připustit. Ber to jako další životní zkoušku, kterou zvládneš, protože nejsi tak slabá, jak z tebe dělá ten idiot. Pohlaď pupík, svojí dceři dej hudlana a jdi do boje, protože uvidíš, že za pár měsíců tady budeš psát, jak jsi dobrá, že jsi všechno zvládla a jak moc jsi šťastná, že sis dětičky nechala a my ti budeme hrdě tleskat. :qu: :qu: :qu:
ani na to nemam pravo. Ale rozhodne driv nez se zbrkle rozhodnes promysly si to jeste jednou. Je to neco co uz bys nevratila zpatky a driv nebo pozdeji bys toho mohla pekne litovat. A co dal? Zacnes jak pises nekde od znova, najdes si nekoho jinyho znovu otehotnis, chlap utece a ty ho das zase pryc? Nikdy prece nevis jak se ten chlap muze zachovat, ale na tom jak on se zachova prece nestoji veskery tvuj zivot a zivot tvych deti. S takovou muzes byt dokonce zivota sama a bez deti jen proto ze jsi na chlapi nemela stesti. Ja byt na tvym miste tak bych pro nej nebrecela, ja bych ho nenavidela za to jak se k tobe chova. Nebo si umis predstavit ze by ze dne na den za tebou prisel a chtel se k tobe vratit? Po to vsem bys ho vubec vzala zpatky? Ikdyby se priplazil tak bych se k nemu nevratila. Nestoji za to! Jediny nad cim bych premyslela na tvym miste jak mu zneprijemnit zivot. Pekne aby platil vyzivny! Bojuj za svoje deti a uvidis ze oni ti to milionkrat vynahradi!!!
Napíšu ti k tomu jenom jedno. Chlapů potkáš v životě ještě plno a možná že ještě větších pitomců než do ted. Ale děti s tebou zůstanou. Dají ti lásku kterou jak sama říkáš potřebuješ. Oni jí taky potřebují a možná víc než ty. Dávali by ti sílu do života a spoustu hezkých chvilek. Být tebou tak se dětí nevzdám, je to momentálně tvoje jistota v životě. A co se týče rodičů nakecají spoustu věcí ale když jde do tuhýho myslím že by tě zpět vzali. A otcovství není problém v dnešní době prokázat a bude muset platit. Já kdybych měla volit radši bych opustila manžela a to ho miluju ale dětí bych se nevzdala. žádnej chlap za to nestojí, děti jsou naše radost a sluníčka která nás doprovází životem každý den. Tak si to dobře promysli- zpět už bys to vzít asi nemohla.
Ahojky, nevím, co se ti stalo.Ani tě nechi soudit. jen bych ti chtěla říct, že žádná láska ani chlap ti nevynahradí tvojeˇděti.
kde začít?? když jsme s přítelem zjistili, že budeme mít miminko, byli jsme oba šťastní, všechno bylo perfektní až do chvíle kdy na nás dopadla krize.
In reply to Ahojky Aliss, by Daisii
Děkuju, pravdou je že jsem se celou dobu těšila a teď ani nevím proč mě to napadlo. Je to těžké se jen tak odmilovat, ale máte všechny pravdu, že bych si to celý život vyčítala. Ale opravdu jsem psychicky na dně, přestože mám pár opravdu skvělých přátel. Jinak nikoho kdo by mi pomohl. :-(


























