jak dál??

05.12.2010

kde začít?? když jsme s přítelem zjistili, že budeme mít miminko, byli jsme oba šťastní, všechno bylo perfektní až do chvíle kdy na nás dopadla krize. Musela jsem dát svou dceru z prvního manželství na 3 týdny k bejvalýmu jako dočasné řešení nastalé krize. Pak se zdálo že už bude jen líp, ale naopak. Přítel si začal přes net psát s jinou a zašlo až tak daleko, že nás kvůli ní nedávno nechal a ještě se nechce přihlásit k dítěti a raději tvrdí, že není jeho ale mého exmanžela. :-(
No a co mám teď dělat??Já nevím, jestli dokážu být na další dítě sama, jestli je dokážu vůbec zaopatřit.Proto i uvažuju, že bych se prcka vzdala a dala ho k adopci, ale na druhou stranu vím, že pokud to opravdu funguje tak, že by si ho ze sociálky vzaly až po šestinedělí, tak bych se ho pak asi vzdát nedokázala. Nebo jak to funguje?
Já totiž vůbec nevím jak dál, nemám chuť ani sama žít natož abych se starala o mimčo a ještě úplně sama. Byli jsme sice vehnány do postele k jinému - je fakt že jako kámoš je perfektní, stará se o nás a má nás rád. Kupodivu se i o prcka zajímá a snad se na něj i těší, jenže já ho nechci využívat ani mu později ublížit. Protože přestože ví, že pořád miluju otce dítěte - tak on mě má rád a už i mluví jak jednou budeme mít ještě další dítě. Ono je to celé příšerně zamotané a já nevím jak to rozmotat. :r:

Ahoj, no já na to nemůžu nereagovat při přečtení o té adopci se mi úplně zatajil dech...to mi chceš říct, že kvůli tomu že ty máš zničenej "momentálně" život ho zničíš SVÝMU dítěti? Hej tak to mi hlava nebere...kdyby si psala jak bydlíš pod mostem a že nemáš co do huby tak to pochopím...ale kvůli tomu že se na tebe vysral otec dítěte se zachovat a přemýšlet o takových věcech...no promiň, ale to je síla

In reply to by Balsonek

trochu brzda, ne? Tys nikdy nezažila takovej stav?
Se jí nedivím.
Je dobrá, že si dítě chce v každém případě nechat. Zničila by mu život, kdyby ho chtěla zabít (potrat). Nebo kdyby si chtěla něco udělat. Chce pro něj to nejlepší, jen teď neví, jestli to zvládne. Však se nerozhoduje dneska. I adoptované dítě může mít moc hezký život.
Má možnosti, ale teď je nevidí. A právě, když není socka pod mostem, tak jí okolí míň pomůže, to nevíš.
Snaží se to řešit, sem přišla pro radu, probrat to, co jinde nemůže.
Tobě přeju, abys nikdy nebyla v situaci, kdy ztratíš hlavu nebo ji budeš mít v pejru a budeš zvažovat tisíc věcí. Možná je zodpovědnější než dost jiných.

Ahoj Alis, částečně Tě chápu :-) Domča je taky moc moc chtěnej, jenže pak jsme se s jeho otcem rozešli, protože se ukázalo, že je to pěknej lhář, zloděj a hajzl ..... celý těhu se o něho nezajímal, teď si jen po roce a půl vzpoměl, že mi dluží nějaký prachy a prej že mi je vrátí .... jenže od té doby žádná sms, na to že jsem mu při té příležitosti napsala, že má syna a jakej je jeho zdravotní stav napsal jen že je rád, že už je ok. Když jsem byla ve třetím měsíci, seznámila jsem se s nynějším přítelem. Malej se narodil o 2 měsíce dřív, po porodu jsme se k příteli přestěhovali, řeknu ti, ze začátku to bylo peklo, než jsem si zvykla na novou situaci, malej byl v inkubátoru, on má 2 děti ve střídavé péči, jejich matka je pěkná .... dělala mi peklo ze života, ale to by bylo na delší vyprávění .... ale proč Ti to píšu, miminka se nevzdávej, myslím že bys toho dřív nebo pozěji litovala, buď ráda, že máte takovýho kamaráda, kterej se o Tebe a o děti postará, podle mě kdybys k němu vůbec nic necítila, tak bys s ním nebyla. Navíc neuraž se, ale jak můžeš pořád milovat někoho, s kým sice čekáš dítě, ale ten hajzl se o něho vůbec nezajímá. Kdyby to byl férovej chlap - to že jste se rozešli vy dva, ok, ale o dítě by se zajímal!!! Podle mě je to jen ubohej nezodpovědnej hajzl a buď ráda, že je pryč, ať se o takovýho parchanta stará jiná baba. Ty máš určitě skvělou dcerušku, druhý mimi už klepe na pupek že za chvíli přijde na svět. Neboj, vždycky všechno nějak dopadlo, ne? Máš velký štěstí, že na to nejsi sama, jste na to dva :-) Neboj, depka, přejde, pomazli se s malou. Víš podle mě je ten váš kamarád hodnej člověk - sice neznám ani ho, ani Tebe, ale chlap, kterej si vezme k sobě těhu ženskou ješte s jedním dítětem zase nemůže být tak špatnej :-) a biologickýho otce pokud budeš chtít, dej k soudu, ať pěkně platí .... teda já jsem se rozepsala, snad to přečteš až do konce a nebudeš si o mě říkat to je ale kráva.... možná jsem :-) ale každopádně jsme byli ve stejné situaci a my už snad máme nejhorší za sebou :-)

In reply to by evickada

Jsem taky pro, ať platí.
Taky je druhá možnost, že otce neuvede, takže ten haj.zlik nebude mít žádná práva, až bude dítě chtít, aby ji ještě nevydíral se střídavou péči a zásahama do života atp. To je potřeba zvážit. Taky asi záleží na tom, jestli by platil minimum, nebo je dobře situovanej.

víš co nechýpu??proč si pořád měníš jmena,,,????
NO POKUD JSI OPRAVDU TĚHOTNA A V 37TT TAK BYCH SE UŽ ASI NEPŘEMYŠLELA NAD TAKOVÝMA........NECHCI BYT SPROSTÁ

OBĚ VÍME O ČEM TADY MLUVÍM
JE TO JEN ČISTĚ TVOJE VOLBA ALE TY BUDEŠ TA NEJHORŠÍ A UBLÍŽIŠ NEJEN RODINE SOBĚ ALE NEJVÍCE TOMU MALÉMU....
JEDNOU SE BUDE PTAT KDO JE MA PRAVA MATKA APROČ TO UDĚLALA
NO A DOUFEJ ŽE ¨SE NIKDY NEDOVÍ ŽE SI HO ODLOŽILA KVULI DEBILA CO SI NAŠEL JINOU A KVULI STRACHU Z TOHO ŽE TO NEZVLADNEŠ HOLKA CO BY SI DĚLALA KDYBY SI SE STALA VDOVOU??TO BYS TAKY DÍTĚ ODLOŽILA?

In reply to by hanelleora

Vždycky byly maminky, které daly dítě k adopci, celou historii lidstva, ty důvody byly různé. Často se pak dítě mělo lépe... Dnes je debilní trend řešit kraviny jako kdo je pravá matka... Bla bla. To je jedno. Důležitý je mít matku, která dítě miluje a stará se o něj.
Spousta žen dítě odložila, třeba proto, že věděly, že když zůstane s nimi, nejspíš nepřežije, když ho dají tam či onam, tak na 99% ano... Milovaly je, proto je daly od sebe, aby jim zachránily život... Prvně se zamysli, než začneš někomu nadávat, aniž bys mu dala žádanou radu. Tohle jí asi nepomůže, nemyslíš?

Ne-matky jsou ty, co jdou na potrat, ne ty, co řeší, zda dítě odložit.
Nikdy nevíš, co by dělala, kdyby se stala vdovou, třeba by sebe i dítě otrávila nebo se oběsila, dej s tím pokoj.

Je hodně maminek, co tu adopci plánoaly od začátku, připravovaly se na ni, a pak si dítko nechaly.
Ale taky je hodně dobrých párů, které by za takové miminko byly vděčné, a mělo by se u nich dobře.

Tady tyhle miluju, kdyby psala, že jí vyšly blbě testy, jestli si má dítě nechat, nebo potrat, tak jí mnoho lidí napíše "potrat", když řeší "zvládnu dítě, nebo ho mám dát k adopci", tak ji odsoudí... Trochu mimo.

In reply to by jar

hm...jedna z mála matek co to tu mají v hlavě srovnáno...souhlasim s tebou, napsala jsi to dobře. :one:
Já bych sice nikdy dítě k adopci nedala ...ani bych nikdy ale nikdy neotěhotněla s nějakým přítelem se kterým to nemám zcela vyřešený. Otěhotněla jsem až ve 30 s manželem se kterým jsem 11 let a už spolu zůstanem a společně budeme vychovávat tu naší tygřici..i když bych ho skoro každej den nakopla někam :) ...ale dost nechápu dnešní přístup k rodičovství...spousta holek do toho neuváženě vlítne a pak musí řešit hodně složitý situace...neříkám, že je to případ téhle maminy...píšu tak obecně. Každopádně i když to vážně osobně nesnáším...takhle hazardovat s děckým životem, nikdy bych asi neměla odvahu někoho takhle napadat. Má to holka těžký a každá rada drahá..já bych si dítě nechala a toho bio otce bych ani neuváděla..těch pár kaček nestojí za to, aby jí pak dělal naschvály...a že by je asi dělal, když se dokáže nejdřív na mimi těšit a pak opustit kvuli jiné těhotnou maminu. Ale stejně, mě se to radí...když mám manžela, kterej miluje svou dceru a finančně nás zabezpečí.
Vím, že to tu mamču teď hodně trápí... a chce to nějak řešit ale stejně si myslím, že až se to narodí a bude to slepě hledat její prs..tak si ho nechá a dřív nebo později na toho vola zapomene :dance:

Ahoj alisse,
jsme ve stejném týdnu těhotenství a já si opravdu nedokážu představit, že bych svoje miminko, na které se od začátku těším, dala k adopci. A protože tě tyhle myšlenky napadají teď ke konci těhu, tak si myslím, že do téhle doby jsi se na svoje miminko těšila, chystala výbavičku,... A najednou by jsi ho porodila a dala pryč. By jsi se domů vrátila s prázdnou náručí místo s milovaným děťátkem. Zkus se zamyslet, kdo by ti mohl ve tvé situaci pomoci - rodina, kamarádka nebo i ten kamarád. Prostě bych zkusila všechno, abych si mimi mohla nechat a ne se ho hned vzdávat. Stejně by jsi si to celý život vyčítala. Je to živá bytost, která si zaslouží lásku a ne aby se ho maminka vzdávala, když se dostane do životní krize.
A jestli starost o dítě zvládněš - vychovala jsi už jedno dítě, proč by jsi nevychovala další. Pamatuj si, že ženská toho zvládně o hodně víc než chlap (myslím třeba co se stresu týče). Prostě zatneš zuby a zvládneš to!!!
Přeji hodně sil a správné rozhodnutí :|P:

Chápu, že jsi v těžké situaci , ale vzdát se dítěte je nesmysl. Vždyť je to to nejcenější a nejstálejší co v životě máme. Neexistuje větší dar a štěstí!!!!!!!!!!!!!!!! jasně , že to zvládneš ,jako statisíce jiných svobodných , či rozvedených maminek. A pokud chlap stojí za prd, tak by stejně odešel . Mohlo se to stát třeba pár měsíců po narození miminka a co potom? Také by jsi nemyslela předci na to , vzdát se ho. Já se rozvedla když byl dcerce 1 rok, dělala jsem dálkově školu, chodila na brigády a doslova počítala každou korunu a jedla třeba měsíc jen čínské polévky, protože hlavní pro mne bylo mít na plenky a jídlo pro malou. Dnes je to už 9 let, jsem štastná , znovu vdaná ,mám báječného chlapa a jsem hrdá na to , jsem jsem to tenkrát zvládla, bylo to sakra těžké , ale posílilo mne to a byla to skušenost k nezaplacení. I na tebe někde čeká ten pravý chlap , nový táta pro tvé mimi, tak to vnitřně nevzdávej, vždyť on je ten kdo se připravil o to nejcenější a ty máš ten trunf to velké štěstí!!!!!!!!!!
Přeji ti velkou sílu , pohlaď pupík a veř , že my ženský jsme silný a zvládnem všechno! Určitě máš kolem sebe lidi , kteří Tě rádi podpoří a pomohou když bude třeba :-)

Dáša a Filípek

In reply to by Daisii

Děkuju, pravdou je že jsem se celou dobu těšila a teď ani nevím proč mě to napadlo. Je to těžké se jen tak odmilovat, ale máte všechny pravdu, že bych si to celý život vyčítala. Ale opravdu jsem psychicky na dně, přestože mám pár opravdu skvělých přátel. Jinak nikoho kdo by mi pomohl. :-(

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka