Já očekávám od kamarádky, že by mi něco takového řekla. V jiném případě vlastně peče s mojím manžílkem a pak bych uvažovala čí je to vlastně kamarádka. To samé očekává i ona ode mě. To kamarádky dělají. Neříkám, že pokud by věděla o jednorázové záležitosti že by měla za mnou hned letět, ale pokud by věděla, že můj mě tahá za nos a schází se delší dobu s nějakou jinou tak by mi to měla říct. Je nevěra a nevěra. Nepatřím mezi naivní ženské, které si myslí, že nevěra nás mine velikým obloukem. Jsme jenom lidi a zlášť chlapi, že? Ale rozhodně milenku bych mu netolerovala. Buď bych to ukončila nebo bych s tím mohla aspoň něco udělat. Záleží jak moc silný je vztah nezi partnery. Chlap si nehledá milenku jen tak pro nic za nic, tak jako ženská milence. Všechno se dá vyřešit a vysvětlit. My si například za těch 13 let co jsme spolu prošli obojím (oba dva) a pokažké to ustáli a vyřešili.

Ale je stejně divné, že si toho ta jeho nevšimla. Zvlášť když to trvá už půl roku.

Ahoj, tak já jsem určo pro jí to nějak ohleduplně podat. Já osobně být v její situaci tak to určo radši vím a podle toho se zařídím, ještě kdyžje dotyčný takový idiot. Jako neříkám, když by šlo o nějakou jednorázovou akci, to bych nad tím asi přemýšlela, ale kdyžji už takhle dlouho tahá za nos, tak bych jí to určo asi nějak řekla.

Tak si myslím že ju všichni taháte akorád za nos...ona je jediná kdo tomu může učinit přítrž, kdežto vy, vlastně stojíte za manželem a povolujete mu aby dál pokračoval. Stejně na to příjde, ale to už může být pro oba pozdě a vědět že to celý okolí vědělo tak vás budu totálně nesnášet podle mě jí tím v podstatě ubkižujete... a dělat nic nevidim, neslyším a nemluvím je od kamarádek podle mě špatný...
Můj názor :a:

Ahoj, ono je to strašně těžké... každý jsme jiný a každý to bereme jinak... já to zažila a i když mě to od kamarádky nejdřív ranilo a nechtěla jsem jí věřit, tak později jsem byla na ni spíš naštvaná, že mi to neřekla mnohem dřív, že mě nechala se v tom vykoupat tak dlouho... vědělo to celé sídliště a jediná, kdo o tom neměl ani tuchu, jsem byla já... nejvíc mě asi štvalo, jak jsem celou tu dobu byla za blbce a co si o mě asi říkali, když jsem ještě manžela tak bránila a omlouvala ho, že není s námi, že se nevěnuje dětem, protože chudák má tak moc práce a povinností...
Mimochodem, s tou kamarádkou, co mi to řekla a otevřela mi oči, jsem kamarádka dosud... pokud se jedná o dobré kamarádky, co se na sebe mohou spolehnout, a ne jen "známé", tak ani tohle by nemělo nadělat tak moc paseky... a i když se lidi mezi sebou pohádají, tak to zase přejde...
Ale jak říkám, jinak bych na to nahlížela v tu dobu, kdy bych o tom nevěděla a najednou bych byla postavena před zlou realitu, to se mi zhroutil celý svět a na nějaké emoce prostě bylo právo (a pokud je kamarádka normální, tak to pochopí, že i když třeba nejsem nadšená a neděkuji jí, ale nadám jí a podobně, prostě je jí jasné, že to je jen projev bolesti, zklamání a neštěstí, a že to zase přejde a já se jí pak omluvím) a jinak na to nahlížím teď, po letech, kdy už mě to nebolí a jsem z toho venku... ale zastávám názor, že problémy se mají řešit ihned, než se stačí rozrůst, a ne se o nich mlčet a chodit kolem horké vody... takže pokud bych měla někdy být v této situaci, chtěla bych o tom vědět co nejdřív... abych se k celé věci mohla nějak postavit a zkusit ji vyřešit hned v začátcích, než bude pozdě... a nebo abych neztrácela zbytečně čas, který bych mohla věnovat někomu jinému a nebyla bych za blbce...
Taky je možné, že kamarádka svého manžela dobře zná a ví, co dělá, ale toleruje mu to, protože ji třeba dobře finančně zaopatří a ona to tak nějak bere jako daň za to, že má hezkého a dobře vydělávajícího chlapa, který se o ni a děti postará...