Ahoj, ono je to strašně těžké... každý jsme jiný a každý to bereme jinak... já to zažila a i když mě to od kamarádky nejdřív ranilo a nechtěla jsem jí věřit, tak později jsem byla na ni spíš naštvaná, že mi to neřekla mnohem dřív, že mě nechala se v tom vykoupat tak dlouho... vědělo to celé sídliště a jediná, kdo o tom neměl ani tuchu, jsem byla já... nejvíc mě asi štvalo, jak jsem celou tu dobu byla za blbce a co si o mě asi říkali, když jsem ještě manžela tak bránila a omlouvala ho, že není s námi, že se nevěnuje dětem, protože chudák má tak moc práce a povinností... Mimochodem, s tou kamarádkou, co mi to řekla a otevřela mi oči, jsem kamarádka dosud... pokud se jedná o dobré kamarádky, co se na sebe mohou spolehnout, a ne jen "známé", tak ani tohle by nemělo nadělat tak moc paseky... a i když se lidi mezi sebou pohádají, tak to zase přejde... Ale jak říkám, jinak bych na to nahlížela v tu dobu, kdy bych o tom nevěděla a najednou bych byla postavena před zlou realitu, to se mi zhroutil celý svět a na nějaké emoce prostě bylo právo (a pokud je kamarádka normální, tak to pochopí, že i když třeba nejsem nadšená a neděkuji jí, ale nadám jí a podobně, prostě je jí jasné, že to je jen projev bolesti, zklamání a neštěstí, a že to zase přejde a já se jí pak omluvím) a jinak na to nahlížím teď, po letech, kdy už mě to nebolí a jsem z toho venku... ale zastávám názor, že problémy se mají řešit ihned, než se stačí rozrůst, a ne se o nich mlčet a chodit kolem horké vody... takže pokud bych měla někdy být v této situaci, chtěla bych o tom vědět co nejdřív... abych se k celé věci mohla nějak postavit a zkusit ji vyřešit hned v začátcích, než bude pozdě... a nebo abych neztrácela zbytečně čas, který bych mohla věnovat někomu jinému a nebyla bych za blbce... Taky je možné, že kamarádka svého manžela dobře zná a ví, co dělá, ale toleruje mu to, protože ji třeba dobře finančně zaopatří a ona to tak nějak bere jako daň za to, že má hezkého a dobře vydělávajícího chlapa, který se o ni a děti postará...
Ahoj, ono je to strašně těžké... každý jsme jiný a každý to bereme jinak... já to zažila a i když mě to od kamarádky nejdřív ranilo a nechtěla jsem jí věřit, tak později jsem byla na ni spíš naštvaná, že mi to neřekla mnohem dřív, že mě nechala se v tom vykoupat tak dlouho... vědělo to celé sídliště a jediná, kdo o tom neměl ani tuchu, jsem byla já... nejvíc mě asi štvalo, jak jsem celou tu dobu byla za blbce a co si o mě asi říkali, když jsem ještě manžela tak bránila a omlouvala ho, že není s námi, že se nevěnuje dětem, protože chudák má tak moc práce a povinností...
Mimochodem, s tou kamarádkou, co mi to řekla a otevřela mi oči, jsem kamarádka dosud... pokud se jedná o dobré kamarádky, co se na sebe mohou spolehnout, a ne jen "známé", tak ani tohle by nemělo nadělat tak moc paseky... a i když se lidi mezi sebou pohádají, tak to zase přejde...
Ale jak říkám, jinak bych na to nahlížela v tu dobu, kdy bych o tom nevěděla a najednou bych byla postavena před zlou realitu, to se mi zhroutil celý svět a na nějaké emoce prostě bylo právo (a pokud je kamarádka normální, tak to pochopí, že i když třeba nejsem nadšená a neděkuji jí, ale nadám jí a podobně, prostě je jí jasné, že to je jen projev bolesti, zklamání a neštěstí, a že to zase přejde a já se jí pak omluvím) a jinak na to nahlížím teď, po letech, kdy už mě to nebolí a jsem z toho venku... ale zastávám názor, že problémy se mají řešit ihned, než se stačí rozrůst, a ne se o nich mlčet a chodit kolem horké vody... takže pokud bych měla někdy být v této situaci, chtěla bych o tom vědět co nejdřív... abych se k celé věci mohla nějak postavit a zkusit ji vyřešit hned v začátcích, než bude pozdě... a nebo abych neztrácela zbytečně čas, který bych mohla věnovat někomu jinému a nebyla bych za blbce...
Taky je možné, že kamarádka svého manžela dobře zná a ví, co dělá, ale toleruje mu to, protože ji třeba dobře finančně zaopatří a ona to tak nějak bere jako daň za to, že má hezkého a dobře vydělávajícího chlapa, který se o ni a děti postará...