pes nebo dítě

Ahojky tak já věřím tomu, že to co řekla fórek nebyl. moje skorotchýně zase prohlásila, že kdyby vezla kočárek s naším malým a měla sebou jejího psa a něco se stalo, tak že neví, koho by zachránila. jsem jí řekla že to je snad jasný ne (myselala jsem samo že vnoučka) a ona na to: že ví že by měly být mateřský pudy silnější ale že by zachránila psa :jawdrop: :jawdrop: :jawdrop: sem čuměla jak blázen.dnes už je malýmu 8 měsíců a venku ho sama v kočárku neměla. to jí ho fakt nedám. probírala jsem to i s přítelem a souhlasí se mnou. ona by totiž fakt bránila toho psa. párkrát (to jsem šla ale s nimi) si nacvičovala jízdu s kočárkem a se psem a ona si klidně pustí kočár aby mohla pohladit psa atd. no a kočár jí samozřejmě ujel :? a to se jí stalo 3x po sobě.ještě že jsem tam byla... a teď pořád chodí a říká že se jí její kadamarádky ptají proč nejezdí s kočárkem. tak jsem jí řekla proč. a ona že to je fakt, že kdyby měla ještě kočár tak by nemohla psa bránit. ještě nechápu teda před čím by ho pořád ochraňovala :00:

Zajímavé počteníčko--Holky, já nevím ale nenapadlo mě přemýšlet koho mám raději, jestli naši dcerušku, nebo manžela..Myslím, že se to srovnávat nebo poměřovat nedá, je to úplně jiný "druh" lásky. Manžela by mi určitě nevynahradil žádný jiný chlap na světě a nezapomínejme na to, že děti máme "vypůjčené" na nějaký čas a jednou se nám rozletí do světa,začnou žít svůj život a nám zůstane zase naše drahá polovička se kterou jsme se rozhodli prožít celý život. Láska k dětem je jiná v tom, že jsou na nás bezmezně závislé, potřebují nás, je něžnější a prostě jiná.., ale neřekla bych větší nebo menší. Co myslíte?

ty zvířata jsou pro ní její "děti", ale stejně to nechápu, mamka má pejska a vyhodila by určitě jeho a ne Denisku :s: jinak s manželem a dcerou? jasně, že mám radši jí i když manžela miluji a je mi oporou, pořád je to jakoby "cizí" člověk, kterého jsem potkala a nahradit ho může kdokoliv jiný. Dítě ti nikdo nenahradí a je to část tebe, to je jasný a asi bych nepochopila názor, kdyby sem někdo napsal, že má radši manžela než svoje dítě. my se o tom i bavili s manželem. taky kdyby si měl vybrat koho zachrání z potápějícího se auta třeba, tak jasně že deni,ani neváhal a to samé já.

Tak to mababicka dobry,skoro jako ta nase,akorat ze nase dala prednost pred vnoucetem cigaretam,takze k ni nejezdime a je nam dobre.Kazdopadne je to divne,ale divne je i ta vase,protoze pravda je,ze pes a vubec zvire je nekdy vic nez clovek,ale dite a pes? a navic vlastni vnouce,nebo jak tady psala holcina podemnou,ze uprednostnovat psa na ukor sveho partnera a ditete?? To je uz nemoc.Ja zvirata miluju a vzdy je milovat budu.S kockama jsem se mazlila,psa sem nechala aby mi olizoval tvar a jako dite a teenager jsem i spoustu zvirat zachranila,ale co mam dite,tak se hodne veci zmenilo,zvirata miluji jinak a jinak se jim snazim pomahat.Jsem taky tvor jako i ony a kazdy zdravy a normalni tvor sve dite chrani pred vsim na svete,takze pejsan by klidne sel z domu kdyby musel,jesteze zadnyho nemam....zatim

Já k tomu můžu říct jen jedno, měla jsem vždycky ráda psy, ale od té doby, co mí rodiče povýšili našeho jezevčíka na mého sourozence (to se pozná tak, že o sobě říkají že jsou jeho maminka a tatínek!!!), tak jsem začala nejdřív nenávidět našeho psa a potom postupně všechny. Brzy se budeme stěhovat do našeho domečku a děti chtějí pochopitelně psa a já si na tu představu nemůžu nějak zvyknout. I když náš pes bude bydlet venku (přes zimu samozřejmě u kotle) a ne spát v posteli jako ten jejich.
Jinak stručněji...pes je pes, můžu ho mít ráda, skvěle se o něj starat, ale i pro něj je lepší, když se k němu budu chovat jako ke psu.
Jinak tu včerejší diskuzi jsem četla asi krátce po založení, protože tam ještě nic divokého neprobíhalo. Škoda, mohla jsem se před usnutím pobavit.

Veru, napíšu Ti svůj příběh.. A podotýkám, že celý svůj život jsem zvířata milovala, chtěla být veterinářka atd. .. Než jsem poznala svého momentálního přítele a jeho matku. Jejich pes je pro ně opravdu víc, než člověk, několikrát to i řekli, oba dva. Tvrdím, že vnuka má ráda, ale psa miluje. Tvrdím, že pokud bych se já topila, přítel zachrání první psa. O našem synovi by možná přemýšlel. Pes měl u nich vždy přednost, válela se roztáhlá na gauči, já radši postojím, prý to mám já chápat, ona je jen zvíře. Strkal mi ji do postele, když jsem byla těhotná, já se krčila zmačkaná na 1/10 postele, aby ona měla prostor. Skákala mi po břiše / má 25kilo / a jim to bylo k smíchu. Nechají olizovat mého syna přes obličej, ať si prý zvyká. Odmítl mi přijet pomoct, když jsem nutně potřebovala / nemoc mé dcery / jen proto, že jsem opatrně poznamenala, že by bylo dobrý, aby se naučila spát v koši, který bych koupila. Dokázal mě psych. týrat a neozval se i dva týdny jen proto, že jsem toto po něm chtěla. Na dovolený k moři nejezdíme, protže tam nemůže pes, výběr je vždy podle toho, kam může, ne kam by jsme chtěli. Když mi lehával pes na gauči a já namítla, že mi tam leží miminko a pusinkou se dotýká, řekl, že až onemocní, teprve mi dá zaprvdu..Takže taková je má velice negativní zušenost s lidmi, kteří milují zvířata víc než lidi. Otrávili mi s tím celý náš vztah, ale to nikomu nevadí. Asi už vytušíš, jaký mám názor na tvou dobrou známou. Říkám, že svět se v prd.l obrací, když budeme dávat přednot zvřatům před lidmi. Není to normální, toť můj názor.

PODLE ME TA PANI MA PROBLEM SPIŠE ZE SEBOU ,ASI JI NEJAKY ČLOVEK HODNE UBLIŽOVAL A TAK MA RADEJI ZVIŘATA.ZASE TO BERTE TAK ŽE ZVIŘE JE RADO ZA VŠE CO MA A DITE SE PAK ODLOUČI OD RODIČU A ZUSTAVAJI SAMY.SCHVALNE S EJI ZEPTEJ PROČ MA TAKOVI NAZOR PRIJDE MI TO ŽE JI NEKDO MOC UBLIŽIL.NEMUŽETE PRECE ČLOVEKU DAVAT NAVYBRANOU MEZI ČLOVEKEM A ZVIŘETEM,TO MI PRIJDE NEFER PROTI OBOUM.JINAK MAM RADA ZVIŘATA A MILUJI DETI.ALE ZASE JE TO O TOM NAZORU.ZALEŽI NA VYCHOVE TO JE CELE.NEVIM NO PRIJDE MY ŽE TAKOVE TEMATA JSOU JSOU POMERNĚ DOST HOULOSTIVA.LIDI JSOU LIDI A ZVIŘATA JSOU ZVIŘATA.

ahoj, ono je dobře že diskuse byla smazána. Lítali tam dost drná slova...nechápu proč tu ženský hned píší takové vulgární výrazi-z toho důvodu jí admin nejspíše smazal-nebo autorka? netušim.
Jinak to co píšeš je fakt síla. Nechápu jak na jednu stranu své vnoučata může milovat a na druhou řekne takovou hrůzu. jen aby to nebyla z její strany tzv. opičí láska. Před ostatníma lidma své vnoučata miluje, udělá pro ně první poslední, ale ve skutečnosti knim žádnej cit nemam a jsou pro ní přítěží. Znám takové lidi.
Nebo si udělala taky legraci-jak se říká na blbou otázku blbá odpověď a řekla že by psa nevihodila. Protože jestli své vnoučata miluje jak píšeš, tak by přeci nic takového nemohla vypustit z ůst :n:

ta diskuze byla smazána??? a proč? to nechápu proč se mažou diskuze jakmile to začne být vášnivý :-) však co ať každej řekne svůj názor ne...

no pes nebo dítě...u mě dítě, ale doma mám i dva psy, který mám samo ráda,ale někdy bych je škrtila, ted spíš toho uštěkanýho knírače... i když jork je mu hodně v patách, když se vychčije do koberce nebo ho provokuje ke štěkání...

Ahojky, v té diskuzi bylo spoustu zajímavejch příspěvků, ale převážně že láska- dítě versus drahý nejde srovnávat. S tím plně souhlasím. Já psala že pokud by šlo o život, mateřský pud by zvolil dětičky, to je jasný. Jinak si ale bez manžílka nedokážu život představit. No a co se týče tvé známé? No pochopitelně je to pro mě nepochopitelný :s: . V žádným případě bych ji neodsuzovala, ale na rovinu, pokud by byla babičkou mých dětí, určitě bych jí je po tomto prohlášení nesvěřila samotné do rukou. Co kdyby ji na procházce s kočárkem utekl pes? :///:

Tak já nenávidim, když někdo upřednostňuje psy před dětma (i vnoučata) a bohužel je takovejch případů dost! Když jsem o tom nedávno přemýšlela, tam mi z těch známých případů vylezla jednoduchá věc - lidi, který svoje psy rozmazlujou víc, než je zdrávo, se ke svým dětem chovaj dost chladně. Opačně to asi neplatí, nevím. Já psy miluju, zvířata obecně, taky toho ve 2+1 nemáme málo, ale jsou to prostě jen zvířata, s dětma je vůbec nemůžu srovnávat. Jsem přísná na zvířata a v rámci výchovy jsem občas docela přísná i na děti.

Abych dala nějakej příklad ze života: moje pratchýně má psa, typickej přístup: pes může všechno, všichni kolem něj skáčou, prostě pes je hlava rodiny. No a děti? Ne, že by je babička neměla ráda, ale když si malá rozbije koleno, babička se začne smát a "to bude dobrý, to nic není", ale když jde o psa, je hned chudinka, musí do náruče a hladit a ťuťuňuňu :sick: Takový lidi by si měli rozmyslet, jestli vůbec nějaký děti chtěj.

Já jen napíšu, že mi kolikrát mnohem víc vadí v telce, když vidím, jak týrají zvířata než když se mezi sebou zabíjejí lidi. Což neznamená, že lidi nemám ráda, ale prostě mi to přijde smutný, když někdo ublíží nevinné tváři, to je jako ublíčit dítěti, to taky neumí mluvit a bránit se. Podle mě to ta babi vzala tak, že má toho pejska jako své dítě, kdežto vnuk je sice rodina, ale není s ní 24 hodin a tak. Je to sice divná reakce, ale někdo to tak má.
A co se týče manžela a dítěte, tak je to s každým jiný, s manžou to byla tak nějak láska na první pohled, kdežto malou jsem se učila milovat postupně jak rostlo bříško a teď každým dnem je ten vztah silnější. Sice bych jí občas zakroutila krčkem (to berte s nadhledem :!k:), ale je to naše upištěný zlatíčko. A zas ale musím podotknout, že mi poslední dobou záleží víc na malé a manžel je nějak mimo a o psovi ani nemluvím, to byl můj miláček a přiznám se, že teď jsou dny, kdy se s ní ani nepomazlím.