Můj POROD

Tak jak to začalo. Ve čtvrtek 31.7. mě ve čtyři ráno probudily bolesti v zádech. Záda mě bolela vždycky, tak jsem to neřešila a šla si dát horkou vanu s tím, že to povolí. Tak se nestalo a já začala zjišťovat, že se ty bolesti opakují v pravidelnývh 5ti min. intervalech. Ale, že by to mohlo být něco společného s porodem, tak to mě nenapadlo. Čekala jsem jaksi něco intenzivnějšího a hlavně, že mě bude bolet břicho.
No, pak jse šla sem žádat o radu. Ta zněla jeď. ale mě to bylo divné, s těmahle bolestma bych se jako netěhu objednala spíš na rehabilitaci, než do porodnice ;)
Ale bolelo to, ne že ne, jen nic dramatického.
Muže jsem poslala do práce s tím, že do oběda vydrřím. Nevydržela a v deset jsme pro klid duše jeli. V porodnici mě vyšetřili a zjistili, otevřená na šest cm, to bude hned. Koukala jsem jak pako, protože žádné dramatické bolesti se nekonaly :qu: šla jsem na přípravnu a pak do boxu, kde se mě ujala milí PA. Nechala jsem si dát epidurál a společně s partnerem a sestrou čekala kdy to přijde, ale moc to nešlo, branka ne a ne zajít, no co, každý do mě šátral, ale pořád to nebyla žádná hrůza. Ve čtyři už, ale volali doktora, aby mi nějak pomohl, no taky mu to moc něšlo, Jonášek si postavil hlavu a ne a ne vylézt. Tlačila jsem jak o život, visela na kde čem i kom, ale nic.
To už se tam shromáždilo doktorů víc, a já jim říkám, ať mě radši říznou, ptže už jsem unavená a nikam to nevede. Pořád mě to ale nijak nebolelo, spíš štvalo, jak jsem neschopná.¨
Jo a partner tam byl pořád, a to nesnáší krev, hodně mi pomáhal. :s: Pak došel další dokor a říká, tak ještě jednou a pak jedem(všichni už měli roušky a byli v pozoru)A já, že jo, ale ať si od toho moc neslibuje. No a najednou ani nevím jak byl Jonášek na světě :||):
v 17.56.(3.640g, 52cm) krásnej a zdravej.
Byla to úlava a obrovské štěstí. :c: Přítel odsřihl pup.šňůru a šel kontrolovat a fotit.Já zatím trpěla šití, nic příjemnýho, ale taky žádná hrůza.
Shrnuto a podtrženo, čekala jsem hrůzu hrůz, ta se nekonala. Vše bylo celkem v pohodě. Tak se vážně nebojte :ww: Já nejsem žádnej hrdina, ale tohle nebyla bolest, která by se nedala vydržet. Prostě je to tak nutné.
Jo měla jsem epiduráj, doporučuji a muže také s sebou :h: budou Vám oporou.