Manžel celé dny v práci, jak to dáváte?
Ahojte, chtěla jsem se zeptat jak zvládáte když máte manžela celé dny v práci. Bydlíme na vesnici cca 3 roky nikoho tady přímo v místě bydliště neznám.... Manžel změnil před 2 měsíci práci - cca 3 týdny před termínem porodu. odjíždí ráno v 6 a přijíždí mezi 8 a 9 někdy později. sem tam se stane že dorazí třeba v 5 ale to se stává vyjímečně. a volných dnů za ty 2 měsíce bych na jedné ruce napočítala.... Mam 18 měsíčního synka a ted 6 týdeního druhýho synka. S dětma sem moc ráda to né že né... ale manžel mi chybí... nemam si pořádně s kým popovídat. Je moc fajn že se dostal k lepší práci a budou se mít naše děti líp ale.... Jsem řidička na baterky :-) a stejně máme jedno auto a to potřebuje manžel... takže mam z toho docela depky... zrovna dneska slíbil že dorazí dřív a před chvíli volal že to nepude že přijede až večer... tak sem se rozbrečela... ja vím sem hysterka... jen starat se o dvě děti, psa a domáctnost a nemít si s kým pokecat, vypít kafčo.... tak jen pro inspiraci jak to máte zařízený a vyhovuje vám to? díky moc
No, předem - nejhorší je fakt, že jsou obě děti malé a bez auta obě asi nikam daleko nepřemístíš, když pravděpodobně i to starší je ještě závislé na kočáru, neboť neujde další vzdálenost.
Já se taky přestěhovala za přítelem na vesnici a taky se mi zdá, že je furt v práci, rozčiluje mě každý oznámení o přesčase a šichtě navíc...do toho ještě, když už volno má, si ho zabere jeho tatínek na výpomoc, přičemž absolutně nebere ohledy, že jeho syn už má rodinu (bydlíme zatím všichni v jedné domácnosti, ale jestli to takhle bude chtít pantáta praktikovat i později, prohodím ho oknem a pošlu za ním lopatu), takže já si můžu naplánovat, co chci a nakonec čekám třeba i tři týdny, než mám možnost si od dítěte odskočit a vyšůrovat ten náš jeden kamrlík (jak děsivý, že nestíhám uklidit ani jednu blbou místnost, natož zbytek domácnosti) - malou nemůžu nechat nikde v domě, protože mám pořád pocit, že ostatní buď ruší, nebo vidím pohledy jako že se jí dost nevěnuju nebo mi jí pořád někdo budí (to, když jí dám spát na dvůr, abych mohla lítat po celý domácnosti) - někdy mi připadaj jak jedna velká mateřská škola hulvátů, který nemaj ohledy...
ale na druhou stranu (i když mně teda lidi moc nechybí), já se tu mám s kým bavit a občas sem tam někoho i vyhledám na pokec nebo vycházku, ale obvykle spíš ostatní tahaj do společnosti mě...já mám svý kámošky v původním bydlišti, občas za nima zajedu - i když dálkový busy teď jaksi už nemyslej na mamky s dětma, takže mám omezený spoje - nebo ony za mnou a tak prostě funguju...já se hlavně těším, až budeme uplně sami ve svým baráčku, tam se zamknu a neotevřu nikomu :-D Už je nemůžu ani vidět :-D Se pořád omezuju, snažím se poslední rok dělat jako bych tu nebydlela, protože pokaždý když někde něco zapomenu ležet, tak mi to někdo demonstrativně přesune jako že to překáží anebo to rovnou použije...zato nikdo se neomezuje před dítkem...bych čekala trochu víc pochopení pro vnouče...na druhý dvě vnoučátka (děti přítelovo ségry) se berou uplně jiný ohledy a někdy mě to teda docela dost zraňuje...ale oni si to spíš jen vůbec neuvědomujou - tam totiž bude rozdíl v tom, že moje malá je sice dcerou jejich syna, ale zodpovídá za ní cizí holka (jako já), zatímco druhý dvě vnoučátka jsou prostě děti jejich dcery, tudíž si k nim víc dovolej, víc se montujou do výchovy a pomoci...přede mnou mají určitej ostych - kterej ale hraničí až s nezájmem...ježiš, to ze mě nějak vylítalo a přitom to neni moje diskuze, tak sorry :-D
chtělo by to aspoň druhý auto anebo hledat i v okolních vesnicích...(ten tvůj by měl bejt znalej místních poměrů, tak by mohl mít přehled, pokud odsud pochází - tak to aspoň je u nás, takže kdybych nenašla známý tady, tak vím, kde je mám hledat v jiných vesnicích - a tam už se snadno dopravím na bruslích s kočárem - opět problém s tím, že máš ty děti obě tak malé)
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Uvědom si, že z kabelky za 40 tisíc se státu odvede 7600,- DPH. Z těhle peněz stát mimojiné vyplácí vaše sociální dávky, z kterých žijete (pravděpodobně neoprávněně, pokud máte 2 nemovitosti). Takže radši přestěň kázat a zamysli se nad tím, že bez té hnusné konzumní společnosti, která platí daně a pojištění, byste vy a vám podobní chcípli hlady, protože by se žádné dávky nevyplácely.
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Kočko, taktéž jsem nedokonalá (a hodně), ale v průběhu života jsem se naučila brát lidi takoví, jací jsou....někteří se mi líbí, někteří ne(teď tím nemyslím vzhled ;) ), někteří mi jsou ukradení některým lidem rozumím, některé nechápu... ráda řeknu lidem svůj názor a jsem připravená, že s ním někdy někdo souhlasit nebude (právě proto, že jsme odlišní).
Vlastně ani nemám nic moc proti lidem, kteří hlásají poselství plná lásky, porozumění, přátelství, souznění, návratu k přírodě apod. ale čeho je moc, toho je příliš. a mám pocit, že z tvé strany už toho příliš bylo.
Sice jsem tuhle diskusi nečetla celou (přiznávám, že místama jsem se začala nudit, je to jak kolovrátek), tak mám od tebe pocit (a tuším, že nejsem sama a budu tu někoho opakovat), že maličko kážeš vodu a piješ vínko ;)
Přeju ti, aby jsi se také nenechala zaslepit konzumním způsobem života dnešní doby (třeba internetem, prý je v tomhle ohledu hodně nebezpečný)
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
A která skupina lidí podle tebe prosím tě dává na tu charitu? Ta potřebná asi ne, že?
Jestli si někdo pořídí kabelku za 40 tisíc a nebo dá ty peníze charitě, potřebný, a nebo jen někomu pomůže v nouzi, to je jen jeho věc a tobě potom nic není a neměla bys lidi soudit jen podle toho, kolik a nebo co mají. Jak víš, že té co si nese tu dranou kabelku, třeba neumírá dítě, bratr, manžel?
Hele, já taky věřím, ale ne slepě. Nikoho nesoudím podle toho co má nebo nemá. To bych se za sebe opravdu styděla.
Ale jedno jsem ti chtěla napsat. Taky jsem měla kdysi kamarádku, jejíž rodina byla věřící. moc věřící a když jim domů přijela návštěva z ciziny a byli to černoši, tak její hluboce věřící maminka po nich doma utírala kliky u dvěří a vše na co sáhli.
kdo jsi bez viny hoď kamenem..... já myslím, že každý něco máme, ale ty jsi asi svatá, jak pozoruju, jak tady bezostyšně prášíš.
In reply to Za 40tisíc??? Tak to si by Helinka
Heli, nerozčiluj se... Jorga je prostě trochu mimo, myslí si, že lidi mají buď holý zadek (ale třeba byt v Praze a dům v horách, ale to se nepočítá) a nebo jsou šíleně bohatí, že neví, co by si dřív pořídili... a když nepobíráš sociální dávky, tak jsi nechutně bohatá a kupuješ si kabelky za desetitisíce... toho si prostě nevšímej... jak už jsem řekla, pro Jorgu je jen černá a bílá... nic mezi tím...
In reply to Heli, nerozčiluj se... by Blue Jane
Já se nerozčiluju ;) jen nemám ráda když někdo haní, že máš na to či ono a jsi špatná....já jsem zažila období, kdy jsme měli jen na ten chleba a na inkaso, nemohla jsem si koupi nic víc....byla to hrozná doba, ale že bychom si byli blíž to určitě ne, spíš to stálo doma za houby! Teď se máme dobře, nemůžeme rozhazovat, ale jednou za rok dětem pošleme na sos vesničku nějakou tu stovku, ale tisíce musíme nechat pro své děti :) v pondělí jsem je nechala naočkovat obě na meningokoka a ty brýle, který už opravdu nutně potřebuju si zase hold nekoupim, ale nevadí mi to, takže u nás asi tak.
BUĎ ˇMÁŠ chlapa doma a houby peníze a nebo je většinou v práci a můžeš si trocha dopřát. Na světě jsme jen jednou, tak nač si neužít s těmi, ktré milujeme, :)
In reply to Já se nerozčiluju jen by Helinka
A co horší je v práci a houby peníze.
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Ale Terezko nerozčiluj se tys to asi nepochopila,co jsem se tak dočetla tak Jorga není chudá,ona má byt v Praze a ještě někde dům.Tak to já makala dvacet let abych měla dům,který mi sice padá na hlavu,ale jsem hrdá na to že je můj,ale na byt v Praze nikdy mít nebudu,jedině že by mi ho Jorga darovala.
tak to sem ani nečekala že můj dotaz rozproudí takovou diskusi..... musím říct že v dnešní době je důležité mít trochu peněz jednak hypotéka vysoká, a vůbec životní naklady jsou šílený a když chce člověk něco ještě spořit tak to má člověk tak na hraně... a když má člověk ještě děti platí to dvojnásob... my mame zatím děti malinky ale moc bych si přála aby sme měli na školky, školy a třeba i na vysokou a to není levná záležitost....aby mohli dělat sporty a když budou na něco šikovné tak aby za tím mohly jít a k tomu jsou potřeba peníze... a hlavně proto to manžel dělá - kůli dětem. jasně že i my si chcem něco užít - třeba se někam podívat.... ale děti jsou motivace největší...
In reply to Já si myslím ,že i by Monina
Řezat do dřeva, ni?
U nás to je taky docela složité. Manžel často jezdí na služebky po celém světě a já jsem s malou sama a ještě k tomu v zahraničí. Rodina je daleko. Když jsme byli v USA (manžel je američan), tak alespoň jeho rodina byla blízko, ale teď jsme v Německu a nikde nikdo. Manžel je doma tak z 30 - 40 %. Snaží se být doma alespoň na víkendy. Je fakt, že nemám problém si najít kamarádky a taky chodíme co se dá do tzv. skupinek maminek s dětmi. Podnikáme s malou výlety a taky v sousedství je spousta maminek s dětmi, takže pořád něco podnikáme.
Někdy mi je smutno a mrzí mě, že není doma, ale zase, když je, tak se intenzívnější užíváme a trávíme společný čas opravdu kvalitně. Manžel toho taky hodně zvládne a malé se věnuje hodně a i když přelítává několik časových pásem, tak doma opravdu nevyspává. Já už si na to zvykla a nějak se tím netrápím. A takové ty řeči, jak tak můžeme žít, a proč jsme tam, kde jsme, když ani pořádně nejsme spolu a bez rodiny... někdy zamrzí, ale už to jde jedním uchem tam a druhým ven. Manžel si vydělá penízků dost a spoustalidí si myslí, že jsme milionáří.....tak v přepočtu na české poměry možná jo, ale to že máme taky trápení a za peníze si vše nekoupíš, to už prostě lidi nevidí.
Jsem na svého manžela pyšná. Je opravdu pracovitý a hodný člověk a rozdal by se, když je třeba pomoci.
Prestehovala jsem se za manzelem na hodne male mesto(u me je to vesnice) a mame 9-ti mesicniho syna.Je to tu na palici...take tu nemam zname a kdyz se rozhlidnu kolem,tak ani nevim s kym bych se mela bavit.Ti lide tu jsou uplne jini,nez na co jsem byla zvykla.Neni tu kam chodit na prochazky s kocarkem..jen do lesa ci podel jedne hlavni nahoru a dolu.Denne se kvuli tomu hadame..a to jeste bydlime s tchyni v jednom baraku....Jsem tu zoufala..manzel chodi domu kolem 19 hod.a nechce se semnou bavit,ze je unaveny..takze veskera moje denni komunikace spociva uz vice jak rok s moji makou po tel.... :? ..Chapu te uplne..
In reply to Prestehovala jsem se za by Adani
tý jo tak to zní masakrově.... taky jsem se tu přištěhovala kvůli manželovi ale bylo to moje rozhodnutí páč v Praze(tam sme bydleli 2 roky - to bylo moje přání) to teda vůbec nedával. ale ikdyž mu to vůbec nechci vyčítat tak někdy mi tu ujede... no tchýně nebydlí daleko a i to mě stačí. není nějaká strašná to né ale i tak to stačí.... ja mám štěstí že manžel je supr a povídáme si co to de. i přes ten telefon. ted je blby že je v tý práci čerstvě a je to pro něj nový a má toho hodně tak je nervozní, unavený a to se přenáší i na nás....takže je to hekticky...
tak u nas je to tak. Ziju v Rakousku rodinu mam od sebe nejakych 700 km a ani z manzelovo rodiny tu nikdo neni. A muj manzel pracuje na montazich. Ted je na dva mesice v Madarsku, byl tady ted po mesici na vikend a prijede az druhy tyden v kvetnu.
Ze zacatku mi to dost vadilo, hlavne kdyz se nam vloni narodil druhy syn a on v jeho 3 tydnech odjel na dva mesice do Hamburgu coz je od nas 1000 km. Ale casem jsem si zvykla a mame svuj rezim. nekdy je to tezke, hlavne kdyz bych potrebovala pohlidat, vsude kluky taham sebou. Ted ten starsi pujde v zari do skoly a ja se ptam jak to pujde, ale taky to zvladneme.
Je pravda, ze jsem mobilni coz hodne usnadni, ziju ve meste ktere ma 14 000 obyvatel. A nasla jsem si tady kamaradky (taky cesky a slovenky) a to je fajn, maji take male deti a schazime se casto. On to clovek potrebuje.
Od pristiho ledna jdu do prace a uz se tesim.
A musim se priznat, kdyz manzel prijede treba na mesic domu, tak uz me po dvou tydnech toci a jsem nekdy fakt rada, kdyz mu zase mavam pri odjezdu. Jen co mi rve srdce je ze kluci si na nej za ten mesic zvyknou a pak maji problem si zase zvyknout, ze tu tatka neni. A hlavne tomu starsimu se hodne styska.
Vsechno ma svoje + a -. radeji, bych byla kvuli detem hlavne aby pracoval tady a byl vecer doma, ale bohuzel situace je takova jaka je a vybirat si nemuzu.
A neboj hysterka nejsi :n:
Ahojky my máme 27.měsíčního syna a jsem 19+4tt,přítel je programátor a workoholik v jednom (nevím co je horší :D). Chodí do práce v 8 a vrací se okolo 17,18 ale doma sedne k notebooku a maká třeba do 23 než jdeme spát. Sice může pracovat i z domu a věřím že ted si hodně holek povzdechne jak se mám, ale upřímně je to na prd. Máme byt 2+kk 43m2, takže jsme pořád v jednom pokoji. Pokud je doma dá si na uši sluchátka a krom oběda neřekne za celý den slovo :-(. Akorát dělá binec a nechápe co mi vadí, ale já nemám s kým pokecat, protože bydlím 400km od své rodiny a od všech přátel už 4 roky. On bere jako pokec mezi partnery jako ztrátu času, to má od svých rodičů, ti si našli 350 koníčků aby spolu netrávili čas, jenže já mám malé dítě a další čekám, takže koníčkama fakt nepřekypuju. Denně si volám s mamkou a často k nim jezdím s malým vlakem (4 hodky cesta). Zatím to jde ale se dvěma dětma...bojím, bojím. Prostě nevím, člověk si asi nevybere a já nevím jak tvůj chlap, ale můj nechápe co mi vadí na tom že jsem doma. jednou mi řekl že mi závidí že jsem celý den doma a můžu si hrát s malým. On to chápe tak že on je ten chudák co chodí do práce a já se mám protože sedím doma :-(. Přitom ted dělám školu, mám ji jednou o víkendu za měsíc a těch 8 hodin co hlídá je na mrtvici. Má spoustu skvělých vlastností a upřímně si myslím že lepšího chlapa bych nenašla, ale jako každej má i své chyby.
:a: chápu tvé pocity ale ten muj chodí domu ještě díl :00: ráno odejde v 9 a příjíždí až po pulnoci :jawdrop: po 6 letech jsem si na to i zvykla :) ale je pravda že občas nějake volníčko má tak aspon tak :) jinak na kafíčko choděj kamarádky takže o to nouzy nemám spiš si říkám že by bylo horší mít velkou nouzy o peníze :k:
Tak můj přítel odjíždí do práce v pondělí brzy ráno a vrací se v pátek.Takže jsem celý týden s prckem sama.Každý druhý týden mám u sebe dceru z prvního manželství.Takže ten týden co jsem s dcerou mi uteče daleko rychleji.Už jsem si ale zvykla.Jen mi trochu chybí si s někým dát to kafčo a poklábosit třeba o dětech.Ale můj přítel když je o víkendu doma,toho stejně moc nenamluví.
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
A třeba slova jako sakra, kurnik šopa a tak podobně, to bys řekla? ;) :s: :s: :s:
Já o synovi říkám neustále, že žere jak rakovina - bohužel ona to je pravda, dvoumetrový puberťák má dost velkou spotřebu... a neznamená to, že ho nemám ráda, že mu tím nadávám, že bych ho tím chtěla urazit nebo tak něco... nesmíš tolik slovíčkařit a nesmíš vidět všechno černobíle...
In reply to A třeba slova jako sakra, by Blue Jane
taky nemám ráda slovíčkaření, dělá to většinou zle...nejradši mluvim, jak mi zobák narostl :)
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Tak ti nevím, ale mě nejvíc zdržuje od práce internet a dnes i záživná a další kousky... od devíti tu sedím a snažím se udělat jedny náušnice, ale mám zatím obšitou jen jednu kuličku a to mi ještě k ní kus zdobení chybí... a to jsem si plánovala udělat celý pár a ještě jedny vyplétané, které mám ve čtvrtek zanést kámošce... a zítra budu zase celý den pryč (jdu na UZ ve dvacátém týdnu, leč už jsem v jednadvacátém, ale když oni mi tu pozvánku poslali trochu opožděně, na nákup a do banky a na kafe ke kámošce a ještě bych chtěla stihnout i pojišťovnu) a večer, až se dohrabeme, tak ztvrdnu nejspíš zase tady, pokud se to tu rozjede jak dnes... ale jo, vlastně mě od toho zdržuje i manžel, dnešní hodinový hovor na tom má taky svůj podíl... takže se k vám přidávám ;)
In reply to Tak ti nevím, ale mě by Blue Jane
Mě taky zdržuje! KDyby nechrápal, tak už bych měla půlnoc! Tak tady MUSÍM sedět u PC :-D . O rozvěšeném prádle (půlka v pračce, půl na sušáku) rozmytém nádobí ani nemluvím :-D .
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
souhlasím s tebou...jak jsem se těšila, až manžel bude mít konečně práci mimo barák....a pak přišla...ráno odjel, vrátil se v noci...druhý den ráno taky odjel a synek i já jsme dostali střevní virozu...a vrátil se opět v noci a další den zas a pak zase a zase a ... :s:
Ahoj, já myslím, že to zná skoro každá ženská. Chlapi většinou pracují, ráno odejdou a vrací se dříve či později...ale v podstatě jsou celý den v trapu. Zvláště, když je žena na MD a nemá zrovna horentní přijmy, je třeba, aby se chlap otáčel.
Blbé je, že bydlíš na vesnici. Jsem ráda, že jsme oba chtěli zůstat ve městě, třeba právě z tohoto důvodu. Máme zatím jedno dítě (14 m) a čekáme druhé. Muž nejen, že pracuje celé dny, někdy i celé měsíce není doma. Když pominu fakt, že mi chybí on, nenudím se. Pořád s malou něco podnikáme, ale je pravda, že i když jsme v menším městě, je to město. Letos jsem taky konečně začala trochu řídit a je to fajn, mám daleko větší akční rádius (např. dnes jsme byly za kamarádkou 50 km daleko).
Nevím, jak od vás třeba jezdí autobusy...takže ani nevím, jak poradit. Ale určitě by se v okolí našla nějaká mamina, co by ráda pokecala. A když se chce, všechno jde ;) Uvidíme, jak budu mluvit já, až se narodí druhé mimino :///: .
Ahoj. My se taky odstehovali z Prahy, ale manzel pracuje porad v Praze. Ma takovou praci, ze se vidime jen o vikendech a nekdy ani to ne. Mame klucika 2,5 roku a ted jsem tehotna, takze jsem zvedava jak to budu zvladat dal. Nastesti mame 2 auta, takze kdyz chci a mam silu nekam vypadnout, tak to jde. A neboj, taky jsem zacala ridit az kdyz to bylo nezbytne nutny, klidne bych se taky prirovnala k "ridicce na baterky":-)) Ale kdyz budes ridit casteji, tak se to zlepsi, uvidis:-). Jinak si vubec nemyslim, ze bys byla hysterka, fakt sama moc dobre vim jaky to je a to mam zatim jedno dite. Moc mi takovy zivot nevyhovuje, ale ja stale doufam, ze se to zmeni, alespon takove plany jsou.
ahoj já bydlím na vesnici mám tři 9,8,4,manžel je přes týden prýč jezdí domů jen na víkendy,s autem jsem na tom asi stejně jak ty,sice máme, dvě jedno má manža do práce,druhý je v garáži(mám úplně panickou hrůzu s řízení),takže tu jsem věčně taky sama,no sama s dětma,ale taky mi chybí to povídání,kafíčko,atd.jenže všechny moje kamarádky bydlejí odemne daleko,a unás fakt nějakou kamarádku nemám.člověk se cítí sám,děti mám přes den ve škole a školce.,jsem ještě k tomu bez práce,takže každý den dělám to samý uklízení ,vaření ,praní...atd.někdy mi z toho fakt už hrabe,má teda brigádku roznáším noviny tak aspon trochu pozitiva.ale zase si říkám,že se máme dobře dětěm nic nechybí,lepší jak mít chlapa bez práce.
Tak koukám že v tom opravdu nejsem sama.... No nezbývá než se tomu postavit čelem :-) a začít řídit.... no myslím že každému vyhovuje něco jiného. ale ikdyž mě to někdy deptá a sem smutná tak rozhodně manželovi fandím a sem na něj pyšná.... člověk se potřebuje rozvíjet... někdy mam pocit že celé moje studium na vysoké je v pasti... zakrňuju tak vím že člověk potřebuje poznávat nové a být v něčem dobrý.... tak se na to podívam racionálně a říkám si to zmáknu a pak přijdou pocity a sem nahraná :-) díky moc že ste se podělily....
Ahoj, pridam ti svoji zkusenost :-) my jsme se odstehovali z Prahy, kdyz byli malemu 2 mesice, jenze manzel tam zustal v praci...stehovali jsme se 200km od Prahy a to znamena, ze manzel je na cele 4 dny v Praze a 4 dny doma, takze taky nic moc...doma mam psa, synka a velkou plochu pozemku k obdelavani...da se to vydrzet, ale manzel si ted zaridil, ze bude v Praze jen 3 dny a 5 dni doma a to uz se vyplati mit 5 dni pro sebe :-)
In reply to Ahoj, pridam ti svoji by sincerity
proc 8 dni :-D to neni na tyden...jste to nepochopily no :s:
In reply to Ahoj, pridam ti svoji by sincerity
ODKDY MA TYDEN 8 DNÍ? DĚKUJI
In reply to ODKDY MA TYDEN 8 DNÍ? by kublina
Taky mě to hned prastilo do oci :€Ss€: :€Ss€: :€Ss€: ,treba nam to pani objasni :€Ss€: a treba tech osm dni doopravdy je :€Ss€:
In reply to Taky mě to hned prastilo do by kepka
Však nikde není napsáno, že to jsou 3dny a 5dní v rámci jednoho týdne :-D Se mu to točí pořád dokola...tři dny práce, pět dní doma, tři dny práce, pět dní doma.... Už jsi doma? :s:
In reply to Však nikde není napsáno, by Barbarella
Presne tak jak pises :-)
In reply to ODKDY MA TYDEN 8 DNÍ? by kublina
:-D teď nevím jestli si děláš srandu nebo se ptáš vážně? :-D
In reply to ODKDY MA TYDEN 8 DNÍ? by kublina
Jejda, já bych taky brala delší týden... a každý den kdyby měl tak o dvě tři hodiny víc, to bych snad konečně začala stíhat vše, co jsem si naplánovala... ;) :///:
To úplně koukám,kolik maminek bydlí na vesnici.
Můj partner jezdí naprosto stejně,nedávno dokonce ve tří ráno.Víkendy má někdy volné,podle toho kolik mají práce a akutních výjezdů. My tu bydlíme tři roky,znám pouze tři maminky,s nimi chodím občas ven,ale to také nelze každý den, mají svůj program. U nás je problém nedostatek peněz a tak na výlety,plavání a podobné aktivity jezdit nemůžu,opravdu šetříme každou korunku.
Partner mi také chybí,tak třikrát denně si voláme,no co ti budu povídat je to na bednu,být stále sama.Petříkovi je 14 měsíců,takže s ním hodně aktivit ještě provozovat nemůžu.Uklízím,vařím,hraju si se synem,chodíme ven.Asi jsem tě moc neinspirovala,ale víš,že v tom nejsi sama.
Monina
Ahojky, bydlím teprve asi rok a něco taky na vesnici. Všechny moje známé mám spíš v bývalém bydlišti je to asi 12 kiláků od vesnice, takže teď vzhledem k tomu, že mám tříměsíční dceru trávím taky většinu času jen s ní. Známé tu taky moc nemám, ale když je nejhůř sbalím malou a jedu do města za známýma nebo k našim a strávím tam třeba celý den. Většinou chodím na procházky taky sama. Můj se vrací většinou kolem 7, jen v pátek vyjimečně dřív, ale to má zas trénink fotbalista jeden. A teď ještě děláme rekonstrukci, takže víkendy a veškeré volné chvilky věnuje práci. Holt jak to tak sleduji to je náš úděl matek. Zkus víc jezdit někam na návštěvy, pokud to jen trochu půjde a nebo si pozvi i k sobě někoho. Já jsem už i dokonce přemýšlela o nějakém inzerátu na seznámení nějakých mamin v okolí, ale zatím jsem se k tomu ještě neodhodlala. Tak snad Ti pomohlo to, že v tom nejsi sama a nesmutni bude líp.
já bydlím na vsi,chlapa mám pro změnu pryč celý týden,mám 3 děti,z toho 2 jsou už velký 14 a 18 takže trávím čas s malou,když to jde tak chodím každý den na dlouhé procházky,po většinou sama,pač tady u nás je to takový zvláštní se s někým domluvit,naštěstí mám své auto a min 1x týdně jedu za kámoškou do města,jezdila bych třeba denně ale to by chlap vydělával jen na naftu,no nezvykla jsem si a to už jsme tady 14 let,ale zase si říkám že ta zahrada je pro děti určo lepší než někde ve městě v paneláku a sedět s nima na pískovišti,v hicech,to bych nedala.
No ptáš se jak to máme zařízený a jestli nám to vyhovuje?Nevyhovuje a kdyby to šlo tak bych si to zařídila úplně jinak,ale bohužel.Bydlím na vesnici asi deset let,známé tady mám ale zatím ne takové ke kterým bych šla na návštěvu.Nelíbí se mi tady,svou rodinu mám daleko takže je vidím maximálně jednou za rok.S přítelem nám to přestalo klapat paradoxně po narození naší vytoužené holčičky(na tom se podepsala velkým dílem tchýně)takže já už si nepokecám ani doma a to je fakt na palici.Dlouho jsem nemohla otěhotnět tak jsme si pořídili psy,teď máme tři a můj život byl cvičák,což teď s malou nejde snad za rok to bude lepší,ale je to blízko takže tam zajdu s kočárem na chvíli si pokecat.Přítel jezdí domů kolem půl páté a peněz přinese málo,takže každý měsíc stres jestli vyjdeme.Já bych se strašně moc chtěla přestěhovat ke své rodině ale nejsou na to peníze.Takže u mě je to tak že buď si zvyknu a nebo s tím něco udělám,ale zatím bohužel nevím co.
Ahojky, a si predstav, ze by tvuj chlap byl ne moc komunikativni, to by nebylo ani kaficko a ani 5.,minut povidani - tak to mam ja.sice prijede domu,rekne ahoj ale jde zas pracovat dal a treba do vecera nepromluvi. Taky jsme na male vesnicce,taky skoro nepromluvim vyjima naseho 20meiscniho synka. Neboj,bude lip uvidis:-))))Kazdopadne jsi fakt dobra, ze to tak vse zvladas, s prckem a starsim, me dava co proto nas jeden,opravdu pred tebou smekam. Nahodou babicky dedecky tety nemas?ze bys pozvala na navstevu?To je treba u nas taky problem, nemame nebo nemaji zajem,ale uz jsem si zvykla. Drz se, decka kousek vyrostou, zacnes s nema chodit ven mezi jiny deti a maminky a pokecas,uvidis:-))))
Ahojda, tak můj manžel dojíždí domů na víkend, a co druhý týden jen na neděli.... Máme 14měsíčního prcka. Jsem spíše samotář, takže nějak extra nevyhledávám "společenskou zábavu"...ale manža mi chybí. Jen chtěl dělat, co ho baví a já mu nebránila... Když je potřeba pokecat, tak mu zavolám, když se najde chvilka...nebo fungujeme aspoň na smskách, když je mimo republiku. Když to tak vemu, díky za mobily... :-)
Zvládnout se to dá, jen si sem tam taky pobrečím, když je toho už na mě moc... A manža teď taky trochu blbě snáší, že není doma více, hlavně kvůli malému...
Tady přes MT jsem našla, stejně jako jiné holky, maminky s prckem, stejně starým-tak se někdy vídáme... Zkus aspoň tohle, třeba najdeš někoho z blízkého okolí...tím se kapku zaměříš na něco jiného, než jen na to, že máš manžu pryč...
Jinak moc štěstí u porodu a hlavně pak zdravíčko , pro tebe i prcka...
Můj manžel je v práci celý týden, domů jezdí jen na víkendy... takže jsem si týdenní program uzpůsobila sobě a je to... bydlíme taky na vesnici, do města to mám 18 km, jezdím autem, ale mám své, protože to druhé potřebuje taky manžel... s manželem si každý večer voláme, když si chci pokecat, tak si zajedu za kamarádkami do Olomouce... míváme srazy s pár bezva holkama odsud, vždy jednou za měsíc s dětma a jednou za měsíc bez dětí... máme psa, takže mám na programu i každodenní ranní a večerní venčení, ráno to spojím s procházkou s malou, večer jdu, až malá spí... jinak mám své koníčky - nyní žiju korálkováním a je to bezvadný relax... a když je hezky, tak prostě sbalím malou a vyrazíme třeba samy dvě na nějaký výlet, nebo zajedeme na návštěvu k některé z kamarádek...
Poradila bych ti dvě věci - začít řídit, třeba když pojedete na nákup i s manželem, tak sedni za volant ty... chce to jezdit a jezdit a ono to půjde... přestaneš se bát a nebude to žádný velký problém si někam zajet i s dětmi... určitě někde máš kamarádky z dřívější doby, tak někdy stačí oprášit stará přátelství a třeba se jednou za měsíc pravidelně navštěvovat, pokecat si, postěžovat si, to udělá hodně... a pak si najdi nějakou zábavu, koníčka, co budeš moct dělat sama a co tě bude bavit a u čeho přijdeš na úplně jiné myšlenky... jestli tě baví ruční práce nebo nějaké ty výtvarné či jiné techniky, tak v každém okresním městě dnes najdeš spoustu různých kurzů, kam se můžeš přihlásit, bývají i o víkendech, takže by ti manžel mohl pohlídat děti a ty bys vypadla někam mezi lidi, něco se naučila, vyzkoušela a třeba tak získala zálibu na příští dobu...
No a myslím, že i přes tyhle stránky se můžeš seznámit s nějakou maminkou nebo maminkami, se kterými třeba jednou za čas zajdeš do nějakého mateřského centra nebo kavárny s dětským koutkem a u kafe spolu strávíte hezké odpoledne... jen to chce začít hledat možnosti a nesedět doma a nelitovat se... to pak člověk snadno sklouzne do nějaké takové deprese a je těžké se z toho dostat... v dnešní době je tolik možností, o kterých se maminkám před dvaceti lety ani nezdálo, že je škoda to nevyužít... někde jsou třeba i cvičení s hlídáním dětí... vloni jsem tak chodila cvičit a bylo to moc fajn... teď máš ještě maličké miminko, tak to nebude to pravé ořechové, ale časem určitě jo... a třeba u nás bylo i cvičení pro maminky po porodu, kam se chodilo i s miminkama a dětma, hlídala je tam jedna slečna a když bylo potřeba, tak maminka na chvíli přerušila cvičení a šla utěšit mimčo...
Teď jsi možná ještě trochu vyvedená z rovnováhy šestinedělím a tím vším kolem, teprve se zžíváte s miminkem a zbytkem rodiny a určitě ještě nějakou dobu potrvá, než se vše zaběhne a zorganizuješ si denní režim tak, aby bylo vše dobré a byl tam čas jak na starší dítko, tak na mimčo, psa a i na sebe... na to, že je manžel déle v práci, se dá zvyknout, dělá to pro vás, takže to bych mu za zlé neměla, horší, kdyby místo času s vámi ho trávil někde jinde, třeba v hospodě nebo na fotbale... nic se nesmí přehánět, ale v dnešní době je důležité, aby aspoň jeden z rodičů měl slušně placenou práci, aby se maminka na mateřské nemusela nervovat, že nebude mít na plenky a sunar...
In reply to Můj manžel je v práci by Blue Jane
ahoj, napsala si to moc hezky a musím docela souhlasit... Já manželovi určitě za zlé to že je v práci nemám, sem tam bohužel sklouznu do výčitek ale nemyslím to tak. moc mu fandím že se posunul dál... to řízení mluvíš mi z duše.... vím že je to potřeba. už sem domluvená s manželem že si dokoupím pár jízd v autoškole. u mě je to hlavně o strachu... vždycky sem měla strach že někomu něco udělám :-) to bys mě musela znát... jsem přecitlivěla stresařka takže mazec :-) no a ted když budu vozit děti tak mam obavy ještě větší... s tím to u mě celé stojí a padá. jinak tu pár znamych mám... jen je to o tom autu... autobusy nam tu dost porušili a ty co jezdí jsou vesměs dálkové a to s kočárem uplně není to pravé ořechové. mam tu kousek i manželové rodiče a segru. ale ti sou pracující někdy i o víkendech a přece jen s tchýní si uplně co povídat nemám. a švagrovka je vcelku ok jen ona sem prostě nejezdí a já to tam mam ted taky náročný. kousek busem a pak pěšky a to ten starší nevím jeslti by už ušel... ale čekám až to počasí bude fakt ok, tady těch teplých dnů zatím uplně moc nebylo a začnu zkoušet. mame malou zahrádku tak i tam budu moct začít trávit trocha času tak si říkám že začnu trochu zahradničit... včera sem prďolovi objednala pískoviště tak snad se mu na zahrádce bude taky líbit... plany by byly jen to řízení. druhá věc je že sem na manžela dost zvyklá a sem s ním moc ráda tak mi chybí on jako osoba asi víc než to že sem sama... to bych i zkousla a někdy mě to vyhovuje někdy mi z toho hrabe... a když tady syn začne bloumat bytem a jako že hledá tatu a smutně povídá táta táta tak sem z toho hotová...
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
tak snad se mě to taky povede.... moc bych chtěla...myslím že když překonám strach tak nejsem uplně tak tragická řidička ale strach mam obrovskej... uplně se začnu třepat když mám řidit... můj problém je v hlavě... možná proto že po mě otec v autě vždycky strašně křičel když sem s ním ze začátku jezdila nebo proto že nam jednou vlítl po kola opilej člověk a ja viděla jak umřel - bylo mě asi 15 a do dnes to vidím...tfuj... tak se musím odhodlat a překonat se
In reply to Můj manžel je v práci by Blue Jane
Moc hezky napsané :one:
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
:00: :00: :00: No škoda, že to neslyšela ta spousta zdejších těhulek a maminek, co už králíčka dostaly nebo už ho očekávají a jaksi se jim toho trávníčka nedostává... a ani ten stát jim nedá pár drnů ;)
Jsou věci, ve které taky věřím, třeba láska a tak, ale na druhou stranu zase vím, že nic člověku nepřijde samo od sebe, o všechno se musí sám přičinit... tak jen ať ti to vydrží co nejdéle...
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Hele, já manžela vidím jen o víkendech... přes týden pracuje, až se z něj kouří a má toho dost... ale i přes to vše máme společné koníčky a myslím, že ten čas, který spolu strávíme, využijeme lépe než spousta partnerů, kteří jsou sice spolu každý den ráno a pak odpoledne od čtyř hodin a podobně... ono není důležité, kolik času s někým strávíme, ale spíš jak ho strávíme...
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Promiň, musím se smát... ty asi nechápeš spoustu věcí nebo jsi taková provokatérka... je spousta rodin, kde je otec přes týden pryč v práci a právě proto mají co jíst... a raději budu mít manžela zaměstnaného, než aby se mnou byl doma a já si tu pak akorát dovedla stěžovat na to, že stát se nepostará, stát nedá, že zase zkrouhnou mateřskou, rodičák, přídavky a jiné dávky a my nebudeme mít z čeho žít...
Na druhou stranu když tak čtu, co jsi psala, tak jsi na svém muži pěkná závislačka a bez něj by ses asi neuměla ani zabavit... což taky není ideální stav... připomínáš mi mou švagrovou... jednu dobu, když byla na mateřské s druhým synem a její muž byl nezaměstnaný, tak si na to tak nějak zvykla a pak ho nechtěla pustit do práce, protože by jí doma chyběl a co by si počala celý den bez něho...
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
ja tvuj pohled na vec moc nechapu... to jako pracovne vytizeny clovek nema pravo byt milovan?! :n: Muj manzel dela spravce nemovitosti, delal tuhle praci uz kdyz jsme se poznali, pres den ma pracovni dobu od 9 do 13 a od 15 do 19, pak miva vecer domovni schuze - nekdy 2-3 tydne, nekdy denne, nekdy i 2 v jeden den. Schuze delava bud od 15 (to malokdy), od 18.30 (to konci kolem 20.30, pak prijede domu) nebo od 21.00, tzn. ze prijede domu na veceri, naji se a v 20.30 jede pryc a vrati se po pulnoci. Ja zas delam simultanni tlumocnici a litala jsem do zahranici nekolikrat v mesici na nekolik dni v kuse, to se se mnou jako manzel mel rozejit?! Mne moje prace bavila a bavi, bavi me cestovat, najezdim autem spousty kilometru, totez litani - nebyl zadny problem 3-4x mesicne nekam pracovne letet (ted uz je to problematicke - mam 2 deti). To, ze cloveka prace bavi a casove jej vytizi, neznamena, ze nema pravo mit partnera a rodinu... Je to jen na povaze a na tom, jestli to dane dvojici takto vyhovuje :a:
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
nechápu proč prázdné....vydělat peníze, je moc důležité, k životu jsou potřeba...
kdyby muž seděl doma, tak holka nemůže chodit na výtvarku, na tancování, nemohli bychom ji dopřát školu v přírodě, v létě má dva tábory....můj muž už pár let dělá na směny, když jsme spolu často, lezeme si na nervy, ale milujeme se, každý potřebuje i prostor pro sebe, je to důležité k udržení pevného vztahu, když dělal doma, tak to byly jen samé starosti a nebyly jsme si tak vzácní, volné dny si užíváme, ale dopřejeme i klid tomu druhému, vezme děti a jde s nimi ven....abych si odfrkla
Teď jim snížili zase peníze, když jsme plánovali druhé, brával cca o 10 tisíc víc, bývalo to pohodlnější, mít reservu...nyní to jde, ale musíme se víc uskromnit, takže buď máš chlapa doma a houby peníze a nebo je častěji pryč a žijete si slušně...obojí dohromady málokdy jde ;)
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Já bych ještě dodala, že to, co nemám, se velice snadno rozdává... zejména když je to jen hypotetická úvaha... a když píšeš, že tvůj muž se věnuje dřevořezbě, tak nejspíš u toho soustruhu stojí už teď (když vezmu, co dokáže se soustruhem můj muž a ten to dělá ve svém volnu), takže u tebe by tahle položená otázka měla spíš znít - když se tvůj muž rozhodne, že nechá práce a bude jen s tebou doma a všechen majetek dáte na charitu a vám zůstanou jen sociální dávky, zůstala bys s ním?
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Jaká nouze? Když dá pánbůh králíčka, dá ti i trávníčka... začala sis protiřečit... takový majetek mít a nepodělit se s potřebnými... však až bude pak toho trávníčka v podobě domu potřeba tobě, tak ti zase "spadne z nebe", aniž bys po tom toužila nebo se přičinila, ne?
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Tak jo, všichni stejné priority... holka, vrať se na zem... a když už máš tak správné názory, víš, jak by se mělo žít a jací bychom měli být, tak proč ti chybí to nejzákladnější, co právě všem těm uvědomělým lidem chybět nemá - pokora... a s tou i shovívavost k názorům jiných, protože nemůžeme být všichni na takové úrovni, jako ti nejdokonalejší z dokonalých... ale ti právě nikoho nesoudí, neodsuzují, nesnaží se za každou cenu přesvědčit o pravdivosti svých názorů... protože oni vědí, oni dovedou pochopit, odpustit a nemají potřebu si cosi dokazovat... třeba jen tím, aby dokázali, že jsou lepší, než my ubozí, neslušní, žijící v nadbytku a vyznávající nepravé hodnoty... jo, chtěla bys být v tom nejvyšším levelu, ale nějak jsi přitom přeskočila těch x nižších, důležitějších... asi máš špatného učitele...
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Já jsem šťastná, přestože žiju úplně jinak než vy ;)
Opravdu nechápu, proč bychom měli mít všichni stejné priority (stejné jako vy). Například nevidím nic špatného na tom chtít studovat, vědět a budovat si kariéru, která mě naplňuje. Proč bych měla dělat něco, co mě nenaplňuje jen proto, že je to hezké...? To by bylo asi docela šedé, kdyby všichni smýšleli stejně, žádná pestrost. Navíc si myslím, že celkem důležitá je tolerance k jiným názorům - např. já bych tvůj životní styl nechtěla, ale je mi to vcelku jedno, co vyhovuje tobě - přečtu si o tom, utvořím si názor, ale nesnažím se ti vysvětlit, jak jednou prohlédneš a přestaneš žít v pozlátku a podobně...
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Holka holka,měla jsi to v životě asi hodně snadné a tak jsi prostě ještě nepoznamenaná.Musela jsi o něco bojovat,bát se,že nebudeš mít na jídlo pro své dítě? Nebo bojovala jsi někdy o své dítě? Já toho mám za sebou fakt hodně,proto se mi zdá,že píšeš kraviny.V životě nejde pouze o to,kolik máš bot a jak se dokážeš uskromnit. Já si své dítě musela tvrdě vybojovat,vzdala jsem se takových věcí o kterých se ti ani nezdá a musím tvrdě konstatovat,že ke všemu potřebuješ peníze.Jen soudy s ex mě stály kolem 30 000 Kč,abych vůbec mohla mít dceru ve střídavé péči.
A mimochodem taky by se nám dobře bydlelo mít někde v Praze byteček po babičce,jenže my si ho museli koupit a levné to není víš? Dobovolně chudá nejsem,raději bych byla dobrovolně bohatá :s:
Monina
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Myslíš si,že jsem stála o to soudit se o dítě? Víš jaké to je,nevidět jí měsíc,protože ti jí prostě bývalý nedá na základě naprosto smyšlených udání.Opravdu jsem nestála o výhrůžné telefony,kde mi cizí hlas říkal,že mě zabije a když nám před domem schořeli obě auta už jsem dál nemohla.Tak mi prosím vysvětili proč? Jen proto,že jsem se rozvedla? No to by hořela půlka republiky.Asi to bylo tím,že jsem část svého platu nedávala potřebným......
Monina
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Díky,já už vážně nevěděla co jí napsat,Lidi,kteří nezažili žádné životní peripetie si prostě myslí,že život je pohádka,ale ono to tak není.Realita je bohužel dost drsná.Já holčině přeji žít ten její vysněný svět,ono procitnutí je pak hoooodně bolestivé.
Monina
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Hele, to je stejně smysluplný dotaz, jako bych se já zeptala tebe, zda bys s mužem zůstala, kdyby ti řekl, že odjíždí na půl roku do Ugandy zachraňovat potřebné.
Můžeš si tisíckrát myslet, co bys udělala, ale dokud se to konkrétní situace nedostaneš, stejně víš prd :-)
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
No, ale ono to vždy není tak jednoduché ;) My nemáme peněz, že nevíme, co s nima. Máme jich tak, abychom si žili, jak si žijem - tedy vcelku normálně. Ale přesto bývá muž i několik měsíců mimo domov. Jenže má takovou práci....a jinou si těžko najde (nechci to rozvádět). Nebo tedy určitě by si ji našel, ale jde o to jakou... A já na 4letém rodičáku zrovna velký příjem nemám, tudíž nás někdo živit musí.
Tím chci říct, že to není jen o tom, jak to kdo chce...nic není černobílé.
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
A nebo ta možnost tu není a pak je to těžší... třeba práci, kterou dělá můj muž, provozují v naší republice dvě firmy - jedna v Brně, druhá v Praze... takže buď bude dělat v oboru, kterému rozumí, který vystudoval a kde si dělá doktorát, ve kterém je dobrý a navíc jako bonus je to práce, která ho baví a má ji jako koníčka, nebo půjde dělat něco jiného, za cenu, že bude mít menší plat a navíc bude dělat něco, co ho nebaví a pak si začneme říkat, že kdoví jak uživíme čtyři děti a za co budeme žít...
Nicméně i přes to všechno trvám na tom, že hloubka vztahu se nedá měřit délkou přítomnosti otce doma... jen si vem, kolik lidí (chlapů) pracuje v místě, chodí domů večtyři každý den a přesto si jejich partneři (partnerky) stěžují, že si nemají co říct, že žijí spíš vedle sebe, než spolu - případně že se každý z nich věnuje tomu svému a sejdou se zase až v posteli... a nejsou spolu o víkendech, neumí se bavit spolu, nebo nemají nic společného, co by spolu mohli dělat....
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Samozřejmě, ta možnost tu je vždy...ale třeba v Tesku za kasou by asi na 10 000 splátku nevydělal. Jde o to, že on dělá v oboru, který vystudoval, ale bohužel zde není jiná možnost uplatnění. Takže buď toto nebo nějaká nekvalifikovaná práce, což se ženou na MD a dvěma dětmi je holý nerozum (myslím v našem konkrétním případě).
Jinak ne že by mi to nějak extra vyhovovalo, ale rozhodně si nestěžuju. Beru věci, jak jsou :) Ono vše má své klady a zápory.
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Já se s dovolením přidám.Pokud má partner hodně práce náš společně strávený čas se týdně může počítat na hodiny /nepočítám spánek/.Je ale pravdou,že bych se tu zbláznila,pokud by Petr jezdil domů jednou za půl roku a za pár měsíců odjel znovu.Na takový vztah stavěná nejsem a obdivuji holky co to dají.Je mi daleko milejší na něj čekat třebas do půlnoci,ale hřeje mne vědomí,že přijede a hned se mi bude lépe spát.Určo bych s takovým zaměstnáním nesouhlasila i přes dobré finanční ohodnocení.Prostě chlap je v rodině potřeba jako táta i jako partner.
Monina
In reply to Já se s dovolením by Monina
Takže bys dala muži nůž na krk a že buď zaměstnání nebo ty?
Já bych to spíš řešila dřív, než bych si s takovým mužem začala... a pokud by mi to vyloženě vadilo, tak bych si spíš s ním nic nezačínala... ale jak už jsem tu psala mnohokrát, každý z nás to má jinak a co jiné vadí, může druhé vyhovovat a naopak... takže naštěstí si tak každý může k sobě vybrat toho nejvhodnějšího partnera a být spokojený...
In reply to Takže bys dala muži nůž by Blue Jane
Chvíli bych to možná vydržela,pak by přišel nařadu ten nůž... :s:
Ono to je také o tom,že já jsem zůstala naprosto sama,moji rodiče nesouhlasí s mým životem a tak nás z toho svého vyškrti,vnuka nikdy neviděli a zájem o komunikaci nejeví.Jeho rodiče zase nesnášejí mne,na vnuka také čas nemají,takže kdyby se náhodou něco se mnou stalo,úraz,vážná nemoc no prostě cokoliv,nevim co by bylo se synem.
Monina
In reply to Já se s dovolením by Monina
Ahoj, mě docela pobavilo, že by s takovým zaměstnáním nesouhlasila (a to není nic proti tobě, jen to spojení se mi líbí). Protože ono je to někdy to jediné, co tak můžeš ;).
Třeba kdyby můj muž odešel z práce, jen proto, že já nesouhlasím, tak můžeme rovnou pod most...
In reply to Ahoj, mě docela pobavilo, by femme.fatale
My řešíme tyto věci společně a partner by pravděpodobně dal na můj názor.Jasně mohu se i mýlit,na sto procet si jistá nejsem,ale jedno vím určitě-od syna by neodjel.Spíše by hledal bydlení v zahraničí,aby rodina mohla fungovat jako celek.Naštěstí dokáže vydělat penízky i tady,jenže jeho firma expanduje i do jiných zemí a také nám vzniká otázka co bude dál.Zatím pracuje v Čechách někdy na Slovensku,už tedy naštěstí vyjímečně,ale byly doby kdy doma mluvil slovensky ;) Nevím co bude,pokud vznikne pobočka i V Polsku a on tam na týden bude jezdit.Zatím neumím odpovědět,ale jedno už vím teď...líbit se mi to určitě nebude.
Monina
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
No koukam, jak se to tu rozjelo. Ja bych mela jen 1 pripominku k tomu nabozenstvi. Mam sousedku, ktera je silne verici (katolicka) a maji s manzelem 6 deti (neuznavaji antikoncepci). Obcas k nam domu prijde farar, ze mam darovat penize pro rodiny s hodne detma. A to proc? Nam nekdo neco daruje? My mame deti 2 a starame se o ne sami, od cirkve nedostavame nic a ani nevim, proc by mi teda meli neco davat. Bylo to nase rozhodnuti deti mit a starat se o ne...
Sama sousedka treba deti neveme ani k mori, jeji manzel ji vloni navrhl, jestli s nima chce jet na mesic (protoze rikala o mne, ze jedu na 2 mesice s detma sama) a ona manzelovi rekla, ze tam nepojede, protoze deti nezvladne a ze by to tam pro ni bylo za trest (tady ji vypomahaji jeji rodice). Tak ja nechapu, proc ma tolik deti (a mimochodem vyrabi dalsi), kdyz uz ted vi, ze je nezvlada?! Ale to jen tak mimo.
Jinak jeste holcina, ktera nam obcas hlida, je prvni z dvanacti deti (jeji mamka je kamaradka te nasi sousedky) a nedavno nam rikala, ze by si chtela vystudovat master po vysoke skole, ale ze na nej nema, protoze stipka, ktera dostala behem studia na VS rodice utratili na chod domacnosti. Master by ji vysel na 2-3 tisice eur. A co je tohle za spravedlnost? Stipka dostala za dobry prospech a rodice ji to rozfofrovali. Ted si na to bud znova vydela nebo si trhne a studovat nebude moct... :n:
A to teda dodavam, ze pokazde, kdyz k nam prijde, tak ji nabalim plno jidla (treba minule pul dortu, domaci pastiku, bramborovy salat, co nam zbyl po oslave synovych narozenin), aby si doma se sourozenci dala do nosu... Mne nevadi jejich nabozenske presvedceni, ale je mi tech deti lito... Prijde mi to hrozna nezodpovednost ze strany tech rodicu.
Jinak, aby si nekdo nemyslel, nezijeme v kdovi jakem blahobytu, ale nic nam teda ani neschazi. A ja si moc dobre pamatuju, co to je mit v lednici litr mlika a jeden tavenak, kdyz se ma nakrmit peticlenna rodina... Tohle jsem si zazila u nasich.
:a: