Maminy, už jste "zapomněly" na porod?

ahojky tak já jsem rodila leden 2009 a císařem ,protže měl komplikace při vyvolávání, ale už jo, už jsem celkem zapomněla na ty hrůzy, když jsem ležela na sále a než mě uspali nemohli najít jeho tep v bříšku. Na další miminko se moc těším.

Tak já rodila skoro před 8 lety a dodnes si velice dobře tu bolest pamatuju. Rodila jsem 32 hodin. Doufám, že tohle už teď mít nebudu.

Ahojky, po 1. porodu jsem si dlouho říkala, že jen blázen může rodit další děti, když zažije tohle. No a 4 roky na to jsme o těhotněla a ačkoli si samozřejmě pamatuju porod i tu hrůzu, jakou jsem prožívala, nebála jsem se předem. Každej porod je jinej, navíc existujou různý prostředky na tišení bolesti a tak. Pamatuju si dobře oba porody, ale vzhledem k tomu, že mi přišlo horší to vyčerpání, než bolest (i když jsem tentokrát ječela jak podsvinče), dá se na to celkem dobře "zapomenout" a mít víc životního prostoru, šla bych do toho potřetí. Tak třeba časem :)
Ale určitě časem "zapomeneš" i tu bolest. Tedy člověk si pamatuje že to bolelo hodně, ale je to taková neurčitá vzpomínka. Teda já to tak mám. Vybavím si bolest zubu, páč mě bolí často, ale třeba bolesti od jater, nebo kontrakce při porodu vůbec a přitom to bolelo dost.

Odpovím vám všem najednou: Bylo to zajímavé číst. Opravdu je to vnímání prožitků různé.. Čím težší porod, tím čerstvější vzpomínky, zdá se. Do porodu Julinky na tu bolest snad zapomenu, a moc a moc si přeju zažít to, o co jsem s Tadeáškem byla připravená.. O položení miminka na bříško. To je odměna, kvůli které jsem to dokázala vydržet. Bohužel nepřišla.. Snad příště! Holky, díky! Hlavně, že jsme to všechny přežily ve zdraví a naši mrňousci jsou v pořádku!!! :h:

Ahojky, tak já můžu říct, že ty bolesti už si nedokážu vybavit.. Možná je to tím, že jsem měla obrovské štěstí a porod byl opravdu rychlý cca 1,5 na porodním boxu a hlavně nečekaný (o 14 dní dříve a bez sebemenších náznaků). Vím, že tam jsem nechápala, jak někdo může mít víc dětí.. :00: ale teď když tu koukám na Sebíčka, jak tu vedle mě spinká - bych ho nejradši láskou snědla.. a byla by nádhera to zažít i u dalšího miminka.. :///:

Já jsem rodila dvakrát, oba porody mi vyvolávali a na ten první se bohužel nedá zapomenout už kvůli přístupu lékařů :? (tři dny v příšerných bolestech a pomoc nikde :jawdrop: ) To ten druhý byl o poznání lepší. :) Mám půl roku po porodu a moc bych si přála ještě jedno dítko. :C]]: :one: :C]]:

Čauky Terezko, na porod jsem nezapomněla a zapomenout ani nechci. NA bolest jo. Měla jsem asi výhodu, že jsem na něj nijak nečekala a přišlo to zčistajasna o hodně dřív. Nestačila jsem se ani vzpamatovat, nestačila jsem se ani bát a nejednou jsem rodila. :jawdrop:
Díky úžasným porodním asistentkám, doktorům, sestřičkám a primářovi a také hlavně díky příteli můj porod považuju za jeden z mých nejkrásnějších a nejhlubších zážitků v životě. :c:
Tu bolest, která při něm byla můj mozek nějak vytěsnil, když se podívám na ten náš poklad o žádný bolesti už nevím :cc): :a:

Tak ja nevím jak vy, ale já rodila poprvé před 11 lety a to mi vyvolávali dva dny po sobě.Byl to nejhorší porod ze všech 3.Zaponenout se na to asi neda.Tak jsem se bála rodit o pět let později a nakonec to dopadlo tak že jsem měla za 3 hodky odrozene.Nic mě nebolelo až do chvíle než chtěli ať začnu tlačit.A to myslím vážně že nic NEBOLELO. Zato si dovedete představit jaká to je bolest to tlačení. Takže přirozeně to ve mě opět zůstalo do 3 porodu kdy jsem měla panickou hrůzu z tlačení a nakonec to bylo fajn.Kontrakce sice 2.5 hodinky bolely ukrutně v kříži a tlačení jsem ani nezaregistrovala.Malem jsem jim malého vytlačila v sesterně.Takže bezbolestně na 2 zatlačení.Ani nevím jak byl venku. Takže asi záleží na každé z nás jak se s tím mozek popere.U mě to dopadlo tak že toho čeho jsem se nejvíc bála nakonec byla bezbolestná brnkačka.

nejak to tu vic krat naskocilo tak to zachranuji

:)

ahojky,tak já jsem na porod zapomněla,ještě než jsem šla z nemocnice,je fakt,že mě jizva po císaři bolela ještě dlouho,ale kontrakce a bolest,už jsem dávno zapomněla,ale každá to máme jinak

na porod v životě nezapomenu protože se mi v ten den narodil ten nejkrásnější a nejmilovanější človíček na svě¨tě-ato můj syn :h: :h: :h: :h: :h: máme 14 měsíců a už chodíme tak se musímj pěkně otáčet ale stejně si na porod vzpomenu tohle je nezapomenutelné do konce života

Tak já na porod nezapomněla a asi nikdy nezapomenu, teď na něj z odstupem času vzpomínám jako na nejkrásnější zážitek v mým životě a těším se až si prožiju druhej:-) Snad bude stejně pohodovej jako ten první.

jéje, holka mě to trvalo tak půl roku, než jsem ho zpracovala :s:
ale bohužel se začíná vracet, bo mě za půl roku čeká další, ale budu se snažit připravit jak to půjde. muž má představu, že by mě mohl odrodit můj dr., ale obávám se, že takovou službu neposkytuje....
jinak než na bolest se mi spíš hůř zapomínalo na jednání lékařů

Dobrá anketka :-))
dneska je to přesně 10týdnů (a tři hodiny) co jsem porodila Marečka - porod vyvolávaný, takže okamžitě kontrakce po 3min a potom ten šílený tlak, ale na to nevzpomínám ve zlém, bylo to k něčemu, podařilo se mi vytlačit víc než 4kg kluka, bez kontrakcí by nemohl být venku, klidně bych do takhle rychlého porodu šla znovu. Já ale pořád nejsem srovnaná s tím, že jsem dole jiná, vždycky ve sprše když si tam při mytí šáhnu, tak se leknu... je to jakoby mi někdo natrh obličej a pak ho ledabyle sešil - jsem prostě fyzicky jiná, ztratila jsem identitu :-)) já vím, že to zní divně, vždyť se nikde nevystavuju, ale mě to vadí strašně moc...
http://rire.rajce.net/Marecek

ahoj sem 3 roky po porodu po tezce zdlouhavim a pro me hodne bolestivim porodu a zapomenout se neda teda na to spatny sem uz zapomela,a na to krasny to muj nejkrasnejsi zazitek,ale na to spatny zapomenes ja rekla ze uz dalsi dite nechci no za 3tydny mam termin.

Tak já závidím všem co na porod zapoměli. Já jsem po porodu 14 let a nezapoměla jsem. V lednu mě to čeká po druhé,tak nevím nevím jak to ze mě vyleze. :00:

Ahojka Teri, tak já už na tu bolest opravdu zapomněla, nejdřív jsem si říkala, že další těhotenství nikdy ( bylo mi fakt strašně zle a :sick: jsem skoro furt až do 4. měsíce), ale už týden po porodu mi bříško chybělo a teď, když mi malá roste přímo před očima si říkám, že do dvou let bych chtěla rozhodně otěhotnět znovu a třeba k :girl: přibude bráška...no a budu se modlit, aby další mimi šlo ven taky císařem, protože už třetí den po porodu jsem byla v poho a bez injekcí na bolest a byla jsem děsně spokojená, že jsem nemusela rodit normálně, protože rači budu mít šešitý břicho než :$$: a nemoct si pořádne sednout. :one:

Ahojky, já jsem na tom asi tak, že porod beru jako jeden z nejkrásnějších zážitků v životě. To ošklivé se my už podařilo vytlačit -a to jako že mě nestihli nastřihnout a malá mě roztrhla úplně celou jak to jen jde, bolst to pak byla pořádná ale moje zlatíčko mi to vynahradilo. Takže můžu říct že jsem zapoměla, ale jen na to špatné. A i když to je jen 2 a půl měsíce už přemýšlím o druhém dítku.

Tak já rodila před třemi týdny a na porod jen tak nezapomenu asi nikdy...Mám ho stále v živé paměti jakoby to bylo včera...Byl hroznej, bolesti byly šílené a ještě k tomu ty komplikace co nastaly no na to se jen tak zapomenout prostě nedá... :n:

Ahoj, na porod jsem nezapomněla a nikdy nezapomenu..patřím k těm šťastným které to měly za 2hod za sebou..takže já to beru jako nejkrásnější zážitek v životě :h: ..a i když jsem si taky vytrpěla své, tak už teď (3měsíce po porodu), přemýšlím o druhém.. :c:

Ahoj, já zapomněla už asi 10 dní po porodu, protože to mně šití už skoro nebolelo. Celkem jsem měla asi 8 stehů (3 na nástřihu, 3 na nátrhu - mám sešité malé stydké pysky a 2 uvnitř). A dnes přišel manžel domů z práce s tím, že jak se mi líbí jméno Radan... :°O°:

ahoj, já jsem 3 roky po porodu a nyní nově 3 měsíce. Ani na jeden porod jsem nezapomněla. Nejen na tu bolest ale spíše na tu úžasnou věc a to je narození miminka. Ano moc to bolí, ale je to to nejkrásnější co nám život může přinést. Nikdy nezapomenu nato, jak se manžel tvářil (plakal štěstím a pevně mě držel za ruku) když jsem naposledy zatlačila a porodila jsem syna-krásné plačící miminko po 3 letech to samé s dcerou. Obě zdravé a úžesné dětičky...myslim si že se porod zapomenout nedá. časem se vymažou nepříjemné zážitky-splynou s těma příjemnejma a krásnejma.

s mirama nasi holcicky to nejde....hihi...... :00:

Měla jsem vyvolávaný porod, takže masakr začal rovnou 4min kontrakcema od začátku hned, žádný postupně, ale velké porodní kontrakce od začátku, a tak silné kontrakce, že mi malou vytlačovaly samy, to bylo krutý, když řekli zatlačte teda (nebyla otevřená branka, ale co se dalo dělat, když už stejně lezla ven sama - natrhlo se hrdlo, jinak nic jiného), tak stačilo 2x - druhá doba trvala si jen 3min. Takže shrnuto: rychlejší porod (5h), ale drsnější. Nejhorší byl začátek, kdy jsem plašila až hysterčila, že tohle nepřežiju, když ještě bude hůř a kdoví kolik hodin.
Bolest jsem nezapomněla, sáhla jsem si na dno, ale nevadí mi už, nevadila mi už hned ten den, manžel celou dobu byl se mnou, hned po porodu jsem vše mohla, i sedět a wc bez nepříjemného pocitu, takže jsem nepocitovala nějaký následek, a psychiku mi držel nad vodou manžel.
Jsem 24 dní od porodu a už se bavíme o sourozenečkovi ;)

Ahoj Teri,
já měla také celkem těžký porod, ale protože byl nakonec ukončen sekcí s celkovou anestezií, přišlo mi, že jsem to tím zaspala. Nevím, jak to mají ostatní holky po císaři, ale já se probudila z narkózy a nějak už jsem si tu bolest nepamatovala. Přišla zase další v souvislosti s tím císařem, ale o té už taky nevím. A to si pamatuju, jak jsem si druhý den po porodu neuměla představit, že budu zase normálně chodit. A když jsem šla čtvrtý den po porodu domů, byla jsem jako čamrda a chodila i do schodů se sešitým břichem a koukajícíma nítěma.. :s:
Neboj, ono se to časem samo vytratí. Asi když to člověk nezaspal, tak má ty silné zážitky pořád před očima a bude to trvat déle. Já už jsem pak ke konci navíc byla ve stavu, kdy jsem o sobě chvílema nevěděla - což jak mi řekl pak doktor, je někdy i lepší.. Když jsem šla z porodnice, hned jsem tam říkala, že se za tři roky zase uvidíme a koukali na mě jak na exota, prý to tam jentak neslyší a už vůbec ne po porodu jako byl můj :s:
A ještě bych chtěla napsat, že mě mrzí, že jsem vlastně ten nejkrásnější okamžik neviděla. Že jsem neviděla Míru, jak se zatváří, až poprvé uvidí Martínka, že já jsem neviděla Martínka hnedka narozeného a první co si pamatuju je, jak mě propleskával anesteziolog a říkal mi, že to mám za sebou. Tak strašně dlouho jsem si představovala ten okamžik, kdy Martínek vykoukne a dají mi ho na břicho a jen při pomyšlení na něj se mi chtělo brečet a nakonec jsem z toho měla prd. Ale i tak byl silný okamžik, když Míra malého přinesl, ale mám to takové pomotané a nepamatuju si to úplně, protože jsem byla napůl v narkóze. To mě mrzí :r: