Konečně mezi vámi

Zdravím milé maminky, objevila jsem vás pozdě, ale přeci. :a:
Celé moje těhotenství bylo v pohodě, žádné komplikace, problémky prostě nic takového, ale to co mě potkává teď na úplném konci se nedá nenapsat :one:
V podstatě jsem už od pondělí měla být maminka a držet v náručí svého synka, měla jsem naplánovaný císařský řez, z důvodu za prvé- konec pánevní, za druhé velikost miminka. Tak jsem v neděli poslušně nastoupila do porodnice, všechny věci vzorně nachystané, oblečky vyprané, vyžehlené, moje maminka-budoucí babička ještě rychle rychle dopletla svetříky, kamašky, čepičky a tak dále a já se těšila, že konečně uvidím toho našeho cvaldu...
Nástup do nemocnice a končící těhotenství jsem náležitě oplakala, předevšemi jsem se držela, ale před přítelem jsem se rozbulela jako malá. Přece jen devět měsíců strachu, radosti, pozorování vlnícího se pupíku atd udělá svoje :h: Jenže jenže....v pondělí ráno mi doktor sdělil že se mimi otočilo hlavičkou a není tedy důvod, proč by se měl dělat císař...no a poslali mě domů. No a to jsem obrečela taky, protože jsem se přes noc vyrovnala s tím, že pupík už nebude a bude mimi...ach ty hormony ://:
Další den jsem šla ke své doktorce a ta nám naměřila 4,5 kg, no popravdě jsem byla trochu v šoku, ale dnes jsem byla na rizikové poradně a tam nám pan primář naměřil "jen" 4,3kg, není to o moc, ale věřte, že mě to částěčně uklidnilo. Navíc mi naplánoval vyvolání porodu, nastupuji ve čtvrtek, tak doufám, že už tam půjdu s tímto mimčem naposledy a že to bude v rámci možností v pohodě :°O°: