jak řešíte náhlou finanční závislost na partnerovi???

05.02.2010

Ahoj holky, včera na mě padla depka. Vždycky sem byla zvyklá, starat se sama o sebe, vydělat peníze a nakládat s nima, jak já chci, nebo jak je potřeba. Včera mi ale definitivně došlo, že za pár měsíců bude můj příjem necelých 8 tisíc, což je zoufale málo a budu tak odkázaná na to, co vydělá můj muž. Mám samozřejmě ušetřené peníze, jako rezervu, ale ty chci jako rezervu nechat, "kdyby něco". Nejsem nijak náročná, zbytečně neutrácím, ale žiju v Praze a tady je, jak známo, draze. Jak se s tím srovnáváte, nebo ste se srovnaly vy? Díky za komentáře.

Kliknutím vložíte smajlíky:

Ahoj mě to nějak nepříjde sme spolu už dlouho a já jsem ted s druhou na rodičáku takže beru už 3 rok 7600 mateřská toho půl roku nebyla o moc větší a je to v pohodě. Člověk výjde se vším.

bydlim taky v praze vydělala sem si něco přes 20 čistýho měla sem pronajatej svuj byt pak sem otěhotněla pak šla na nemocenskou byt sem musela pustit a začala dostávat cca12tis nemocenskou protože do práce jsem už nemohla začátek byl trochu šokový ale časem si zvykneš neberu to jako že jsem závislá na své partnerovi ale dělám spoustu věcí doma za který si taky zasloužím být nějak ohodnocená pžece domácnost musí fungovat někdo to musí zajistit ten muj zapoměl už jak se zapíná pračka a o vysavači leda slyšel
na začátku měsíce dostanu kapesné jak od státu tak o toma a co s tim udělám je defakto moje věc akorát by nikdo doma neměl hladovět :D

Já se svými 8 tis. opravdu nemám šanci vyjít,jelikož ještě kupujeme UM. Vyřešili jsme to tak,že když jedeme nakoupit jídlo,oblečení apod. tak platím já a co se týká baráku,spotřebičů,nebo když se něco pos... tak platí přítel. Žijeme spolu teprve rok,ale takhle jsme to zařídili hned,jako těhotná jsem byla hned na nemocenské,takže nic moc. Dokonce vždy zbyde něco na ušetření každému...

Tak mi dneska přišel první rodičák...bomba ta částka :one: o 3000,- míň, než jsem brala mateřskou :$$: ještě že jsem začla držet dietu :dance:

Já díky přivýdělku si naštěstí můžu dovolit "skoro" co chci a hlavně pro malýho, máme každej svůj účet a přítel většinou když se něco na baráku rozbije tak to koupí, opraví, jelikož dělá ve stavebninách a to se hodí, když dojde Nutrilon tak většinou ho kupuje on, protože jezdì do města do práce, věcičky nakupuju já na netu ze svýho, mě to tak vyhovuje, nestěžuju si :-)

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

taky máme společný účet, každý máme svou kartu a každý máme podpisový právo. Tím pádem mám přistup k účtu. Stačí mi moje občanka ;) :a:

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

ptali jsme se nato v bance. Bylo nám sděleno, že pokud jeden z ná zemře, tak máme přístup k účtu. Takže v tom muselo být ještě něco jiného

In reply to by JaMiOn

Ono tady nejde ani tak o to, kdyby jeden z vás zemřel.........Já bych do společného účtu nešla už pro to, že se může (a běžně se to stává) stát, že třeba zapomeneš zaplatit splátku, v horším případě ty, nebo ten druhej nedejbože něco provedete, vznikne dluh, účet zablokují, nebo rovnou odčerpají penízky. A to potom nikoho nezajímá, že tam chodí i tvoje výplata, a že nemáte co jíst, z čeho zaplatit nájem,.....

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Ne,ne,zablokovali ho celý,důchod mamka naštěstí dostává na ruku poštou. Uvolnili jí ho až pak na tu žádost u soudu.

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

bohužel je to tak,mně táta umřel v březnu,mamka nemohla ani k jednomu účtu a půl roku jsem vše táhla já. Kdyby nikoho neměla,tak nevím,jak by všechno platila :n: Nikoho to nezajímá.

taky jsem dost klesla s financema tak asi jako každá tady ale prostě mimčo jsme chtěli tak se klidně omezím aby měl všechno syn.

my zrušili manželův účet, jeho výplata chodí na můj, z něj se taky platí všechny účty a oba k němu máme kartu, takže pokud se budeme muset uskrovnit, tak oba rovným dílem

In reply to by ha.nka

Máme to uplně stejně - manžel učet zrušil, on sice teď vyděláva, ja ne (nebo minimum), ale peníze u nás "menežuju" já, manžel je spokojeny, stačí mu aby mel přehled. Proste jsme partneři se vším všudy a dítě je společné, takže "uskromnění" taky.

In reply to by sycatko

Holky a jak to děláte s kapesným? Rozdělíte si kapesné rovným dílem, abyste měli oba stejně na své věci bokem? (tzv. zbytečnosti, ale jsou to cigarety, hospoda, oblečení, kadeřník apod.) My teď právě s přítelem řešíme, že od tohoto měsíce začneme dávat peníze na jednu hromadu. Já nemocenskou, on o dost větší výplatu. A připadá mu divné, že bych měla mít stejné kapesné jako on - kuřák, přestože já tolik peněz nepotřebuji - jsem nekuřák... mě to ale přijde dost sobecké, i když on vydělá těch peněz víc. Měli bychom mít snad stejná práva, tudíž si určit stejně vysoké kapesné, se kterým si každý naloží, jak chce...

zatím to nijak neřeším,závislá nejsem,mám sama dost našetřeno.My máme v rodině tři účty-mám svůj,manžel taky a pak máme společný,na který posíláme měsíčně oba příspěvek.Z toho se pak platí vše společné-jídlo,byt,domácnost.Nám to takhle vyhovuje,od té doby co jsem na rodičáku jsem jen o trochu snížila tu částku,co posílám na společný účet.A mám pocit,že zatím jsem finančně nezávislá :s: :s:

díky holky, některé ste mi ale úplně nepochopily, nejde o to, že by mi manžel zakazoval něco koupit atd. ale o ten pocit vlastní nezávislosti.

In reply to by Líza

tak ono asi záleží kolik let jsi měla finance sama pro sebe a mohla sis je užívat.
Já jsem například toto ani nezažila. Jak jsem psala tak hned při nástupu do zaměstnání jsem už začala žít s mužem. Takže finance jsem měli dohromady. Jezdili jsme na dovču, výlety, do kina a pod...užívali jsme si finance společně. Taky jsem chodila s kamarádkama na kafčo apod...myslim si že tento způsob života u nás začal mizet vzetím hypotéky a rozhodnutím založit rodinu. Počítala jsem stím, že budeme mít menší peníze a i méně času-vše se bude točit kolem dítěte.
Jakmile se narodí dítě tak už nikdy nebudeš nezávislá-to vše skončí. Protože i když začneš chodit do práce, tak nejdříve budeš dávat peníze dítěti (školka,škola, kroužky,oblečení apod..). Musíš se stím smířit-nic jiného ti nezbude :a:

In reply to by JaMiOn

no já pracuju od 18 let. voš sem vystudovala při práci. je mi 31 takže sem zvyklá na to, že se starám sama o sebe. Nemáme společný účet, protože manžel nějak neumí moc hospodařit. Já myslím na "zadní kolečka". Ne, že by teda utratil všechny peníze a žil na dluh, to zas takovej extrém není, ale rád si dopřává komfort. Je mi jasný, že věci nebudou jako dřív, ale s tím problém nemám. Dítě bude mít přednost před mojí potřebou, to je taky normální. Já to racionálně všechno pobírám, ale ten pocit, že budu závislá se mi prostě nelíbí. Některé holky dokonce "ždímou" chlapa s chutí. To já takle nemám. Manželství je partnerství a mělo by být vyrovnané v právech i povinnostech.

In reply to by Líza

Já ti rozumím a na mě zase dopadá tíha toho, kdybyse nedejbože něco stalo manželovi , jelikož máme vysokou hypotéku a jsme taky z Prahy, takže náklady jsou jaké jsou.. Takže zrovna řešíme některé věci s fin. poradcem a pojistku na manžela. Našla jsem tu taky už podobnou diskusi...To co píší holky nahoře ohledně potíží s tzv. dědickým řízením je pravda...zablokuje se vše ale platit musíš..

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

jojo to tak bejvá :) taky mám starost co kdyby. Hypoteka nás teprve čeká,ale oba pojistku máme,tak snad..i když ta výplata v případě nutnosti nic moc. Jenže se chystáme k tý hypotece za dva,tři roky na další mimi,takže doufám,že to bude stačit,ty pojistky.

In reply to by Líza

tak tohle je přesně můj případ...a zatím to nemám nijak dořešené..."jedu" ze své rezervy...pořád vnitřně bojuju s pocitem "být na někom závislá"...ano, pravdou je, že "vinou" dítěte jsem přišla o svůj plat, tím padem, by mělo být přirozené, že budu "čerpat" peníze partnera, ale nějak si na tu myšlenku nemůžu zvyknout (nikdy jsem peníze od nikoho nedostávala) ani kapesné...od střdní školy jsem si vydělávala brigádami, pak v zaměstnání, dlouhou dobu jsem byla sama, bez partnera a naučila jsem se být nezávislá jak finančně tak i v ostatních věcech...a teď tím dost "narážím"...(je mi 32)
jsem zvědavá na ostatní příspěvky...

In reply to by paf

..ale nezapomínej,že to dítě je i jeho a to že jsi doma,neznamená,že jsi méněcená a máš dostávat jen příděl. Chtěla bych vidět chlapy na rodičáku, jak by to zvládali, vždyť je to víc jak plnej úvazek, je to 24 hodinová služba :) a za tu jsou příplatky ještě ne?

In reply to by paf

ahoj, díky za komentář, jsi jedna z mála, co pochopila, jak to myslím. Nejspíš, že máme stejnou zkušenost. Prostě nejde o to, že by partner "nezatáhl" potřeby rodiny, že by byl lakota a vyčítal každou věc, ale jde o ten pocit, že za "svoje" věci si platím "svými" penězi. Nehledě na to, že si nedovedu představit, jak přijdu za manželem a říkám mu, prosím tě nedal bys mi peníze, potřebuju si koupit nové boty... brrr. Navíc bych si nekoupila ty, co normálně, ale snažila bych se koupit levně... no prostě tak :)

In reply to by Líza

předně za manželem by se nemělo chodit a dej mi peníze,ale měl by je on velkoryse dát tobě.Ale ne okatě,jako almužnu.(ale u nás to taky tak neni :) )A s tim příkladem s botama, to je ta česká výchova,dělat hospodyňku,manželku,milenku,ušetřit,vyhovět.. a zadara.Takže žádný levnější boty :)

In reply to by umpopo

....se musím smát.........tak az ten rok, co jsem doma, se mě jednou zeptal, jestli chci na nákup.........a dostala jsem 200,- :) .
J8 mám ale výhodu v tom, že ho nakupování potravin baví, takže ho nechávám na nákupy chodit samotného a samozřejmě si to taky musí zaplatit :s: . Já koupím max rohlíky a kus salámu, on ten zbytek........Jo a ještě drogerku, to by nezvlád........

In reply to by Líza

ahoj, tak myslim si že tě spousta nepochopila z toho důvodu že tak dlouho nežila s financema sama pro sebe. Já například nevim co to je mít peníze jen pro sebe. Věřim že to musí být hodně těžké se s tímto smířit.
Myslim si ale, že je chyba v tom že každej máte stále svoje peníze. Manžel má účet a na něj posílá svou výplatu a ty máš účet na ktarý ti chodí rodičák. Nějaké poplatky máte společné, ale ostatní věci platíš ty a on.
Potom ti nezbývá než říct manželovi o peníze. Já si nedovedu představit jít za manželem a říkat mu o peníze-strašně by mě to vadilo. Tobě to musí být nepříjemné 100x více, protože jsi vždy měla svoje peníze pro svou potřebu a teď najednou je to jinak.

In reply to by JaMiOn

no ono každý to má tak, jak si to zařídí. obě varianty mají své pro i proti, jako všechno v životě. Beru to tak, že přes to, že manžela miluju, myslím, že on miluje mě. Jsme spolu šťastný už 8 let, tak odděluju moje a tvoje. protože člověk nikdy neví, co se může stát. Manžel potká nějaké koťátko, koťátko bude náročné na penízky, manžel zblbne... nebyl by první ani poslední a co potom? Vybrané konto, děti pláčou, mají hlad .... :D takhle to beru já.

In reply to by Líza

tak to bereš dost smutně,ne? já svému muži věřim. věřim že nezblbne protože ho znám. Nesnesla bych žít v domácnosti s člověkem, který řeší finance moje a tvoje. Jednou jsme rodina a to se vším všudy. A pokud se jednou něco stane, tak se stane. věřim tomu že mé děti hlady trpět nebudou :a:

In reply to by JaMiOn

neřekla bych smutně, řekla bych, že sem realista. Dějí se věci, které těžko odhadneš. Nebo myslíš, že všechny podvedené a podváděné a opuštěné ženy věděly dopředu, že k tomu dojde? že věděly, že jejich partner si najde jinou? asi dost těžko, s takovým chlapem by zůstalo jen mizivé procento žen. nebo ne? Ženy odcházejí od rodin a dětí a zakládají nové rodiny jen velice velice vyjímečně. Zato muži to dělají celkem často. Mám ve svém okolí celou řadu příkladů, původně krásných manželství, kdy se chlap, v určitém věku prostě "zbláznil" Ženě zůstalo prázdné konto, postel i srdce. tak to chodí. Budu nám všem přát, aby se nám to nestalo, ale kdo ví??? ;)

In reply to by Líza

vím že člověk nemá nikdy 100% jistotu. myslim si že realista jsem taky, ale natohle prostě nechci myslet. Manžela znám. Vím jakou má povahu, vím co pro něj rodina znamená. Doufám že sem jednou nebudu psát že mám holej zadek :s: a budu tu plakat.

In reply to by Líza

:-) s tím, že se budu (me) muset uskrovnit, když jsme se rozhodli pro dítě jsem počítala...ale přesně jak říkáš...jít za partnerem a říct "potřeuju na to a to"...byla jsem zvyklá si koupit co jsem chtěla nebo potřebovala a nemusela se nikomu zodpovídat...a o to ve Tvém dotazu šlo... :-)

In reply to by Líza

Pocit nepocit,život mě naučil ( je mi 42 ),že se vždy mohu stopro spolehnout jen sama na sebe a když přijde z druhé strany pomoc a pochopení,je to fajn :one:
Takže - já si po zkušenostech pořídila druhé dítě s tím,že jsem měla dostatečnou rezervu ( a to jsme si ve stejný čas ještě vzali s přítelem hypotéku na dům) tak,abych nemusela počítat každou korunu,takže samozřejmě šetřím,ale vpodstatě si koupím,co chci a od dubna,kdy bude malému rok,chci začít podnikat na našem společném baráku - a to mám v plánu tu příteli ještě vytvořit pracovní místo,aby se k nám mohl vrátit ze zahraničí :00: . V záloze mám ještě 2 pozemky,které jsem kdysi koupila hodně levně :a:

In reply to by paf

Parkury se synem jezdíme,ale tím nic nevyděláš,spíš naopak ://:
Pokud chceš dnes něco vydělat,musíš dělat všechno,mít velké zkušenosti,přehled a konexe.
Mám 17 let cvičitelák,trénuji koně i lidi,mám nějakou zkušenost s turistikou a s dětmi,ustájením,účastí ve filmu a rytířských turnajích i bitvách. Takže se pokusím spojit všechno dohromady :) Můžete přijet :one: ;)

In reply to by zavoma

ty jo koně tchyně má něco podobnýho chová koně nějakou kozu ustajuje cizí koně v létě pořádá tábory s konma a výukou angličtiny je zaměřená na westernové ježdění jezdí závody maj ten rančík přes 5 let a teprve vloni si vydělal sám na sebe :00: ale moc ji to baví i tchana a to je duležity pro něj je to koníček a jinak chlap vydělává normálně v práci bez "normálního" příjmu a nějakejch rezerv by tohle bylo nemyslitelný

já osobně bych chtěla někdy kozí farmičku

In reply to by zavoma

:-) vím, že parkurama se nevydělá...pokud to neděláš jako např Csabi, ktrý má hřebce ve sportu + chov :-)
fandím Ti, já bych do "živení se koňma" nešla :-)...jezdím řes 20 let, mám vlastní oddíl, trénuju děti...ale vše ve volném čase ...

In reply to by paf

na Ostravsku... :-)
"pomluvy" a "závist"...kde na to hnojaři berou...to je myslím věčné téma :-)
Jinak laik asi nikdy nepochopí...ale "dělat koně" není práce...to je životní styl .-)

In reply to by paf

Já už to zkoušela před pár lety s tehdy malý mým prvním synem,dařilo se mi,ale byla jsem v pronajatém,starosta byl myslivec a koně tam nechtěl. Všichni tam málo vydělávali,já měla tehdy lepší ojeté auto a na zahradě kolem 7mi koní,takže jsem byla místním trnem v oku..podotýkám,že to bylo na vyškovsku :///:
A kde působíš?

In reply to by Líza

když se ženská rozhodne mít détě tak s tím asi musí počítat že ztratí finanční nezávislost, partnertsví je od toho aby se ti dva doplnovali, jak citově tak i finančně, až nastoupím do práce tak to bude o něčem jiném, ale ted mi to fakt nevadí

ahoj já to neřeším, máme společný účet, nějak mi to nevadí že jsem ted na něm finančně závislá, jelikož já se starám o naše dítě a on když přijde z práce tak má uvřeno a veškerý komfort, tak proč ho trochu nevyždímat

ahojky, já už mam rok a třičtvrtě starou holčičku a ještě jsem si nezvykla. Měli jsme společný účet už před mimi, ale teď pořád posloucham, co si smim a co nesmim koupit, že to jde z jeho peněz, moje padnou na nájem a část hypošky a nemam nic. :( Už se těšim do práce.

ahoj, tak ja rikam..NAPODOBNE...
take jsem zvykla mit svuj prijem, se kterym v podstate nakladam, jak uznam za vhodne...
To bohuzel v lete skonci.. s tim rozdilem, ze ja dostanu takzvane KULOVE :) .. takto se totiz o maminky stara italsky stat. Materska konci v 9 mesicich zivota miminka, pak mas 3 mesice bez prijmu , ale zachova se ti misto a v roce musis do prace, nebo vypoved... ja dala vypoved a zazadala o disocupaci, na kterou mas narok , jen pokud mas odpracovano min. 2 roka.. a vyplaci se po dobu 8 mesicu..pak utrum.... No takze pak budu opravdu odkazana jen na priteluv prijem... coz pro me bude hrozne... jsem zvykla pro mou dcerku koupit co se mi libi a co se mi zamane.. to bude asi to nejhorsi...on samozrejme ,jako skoro kazdy chlap brbla.. ale i on ji kupuje spoutu veci... to bych mu krivdila.. no ja se omezim, to me nestrasi, jen Emmicku v nicem omezovat nehodlam... takze mozna az ji budou tak 2 roky, budu muset do prace... no uvidime.. ted ji je rok.
Jo jen jeste.. jsem z Prahy , vim jak je tam draho.. a ver mi , je tady je podstatne draz.. fuj... kam to tady speje skutecne nevim.. platy jsou tu stejne jako v Praze.. ne-li nizsi , a zivotni naklady vyssi.. EVVIVA ITALIA......
preji hezky den .. Lenka
ps: jen dodavam.. jasne ,ze veskere penize jsou spolecne... to beru jako fakt (co je moje to je tvoje.. tot je ve vztahu normalni) . co je potreba se zaplati atd. ale jak pise autorka diskuze.. ta nezavilost je neco jineho. Proste drive jsem neresila a nikoho se neptala, zda mohu jit a utratit treba 10000 za obleceni, proste jsem si koupila co se mi libilo.. to ted proste nepujde... na druhou starnu se mi zmenili od zakladu priority.. ted bych proste tolik za obleceni neutratila, protoze za to milionkrat radeji neco poridim pro moji Emmicku.. sobe ted v podstate nekupuji skoro nic.. zato ji nic neodepru :) .. ted jsem ji treba sama koupila novy pokojicek (ten miminkovsky prebalovak a postylku ji kuèpoval pritel) .. a levny teda nebyl:) .. uz se na nej moc tesim :) ..

In reply to by lenki

Ahoj, ja ziju ve Spanelsku a materskou jsem dostavala presne 16 tydnu!!!! Pak uz se tu normalne zacina chodit do prace. Mam stesti, ze manzel vydela tolik, abych mohla zustat s malym doma (je mu 8 mesicu). Predpokladam, ze tak po 1. roce se po necem zacnu taky poohlizet.
Jinak peníze mame taky spolecne a nikdy jsme neresili, kdo prispiva min nebo vic, kazdy v ramci svych moznosti.

In reply to by lenca112

ahoj, no tak to je ve Spanelsku take hruza.... me jen stve, ze Italie resp. Vatikan stale brblaji o dulezitosti rodiny atd a pak tu maminka je nucena dat detatko do jesli ve 3 mesicich a supat do prace.
Jak rikam, pokud jsme 2 da se to zvladnout... clovek hodne slevi ze svych naroku a da se ...
ale pokud je treba maminka sama, tak je to sileny...
jinak tady i jeslicky nejsou zrovna levne.. takze chodis do prace a skoro 1/3 platu jde na jesle, pak benzin.. v mem pripade jsem delala asi 20 km daleko.. do prace jezdis 6 x tydne... no i tam neco utopis... takze ti zustane tak pul platu... no tak za to mi to nestoji...
Pritel take nastesti vydelava "dobre".. spis normalne bych rekla... , ale zvladnout se to da.. jak jsem jiz rekla, hodne slevit ze svych naroku... ale to je automaticke .) ted uz myslime jen na Emmulinku :) a fakt si radeji rok nic nekoupim a budu si uzivat nejkrasnejsi obdobi s moji dceruskou :)
No a jak bude dost velka na to aby zvladla bez trauma jit do skolicky, tak i ja se vratim do prace a opet se vratime k puvodnimu stylu zivota :)
tak ahoj Lenka

In reply to by lenki

Jednoduchy to tady taky není. Je pravda, ze zdravotnictvi a socialni system v Cesku je o necem jinem :00:
Kdybych ted zacala chodit do prace (se stestim, ze najdu nejakou vyhovujici, protoze vetsina je s pracovní dobou do 8 vecer, takze by prichazel v uvahu jenom polovicni uvazek), tak se situací jaka tu ted panuje, vydelam tak mozna na zaplacení hlidani, takze si radsi pohlidam sama :///: . Je pravda, ze pracujici matky s detma do 3 let dostavaji mesicne 100 € :s:
A kde v Italii bydlis?

In reply to by lenca112

no, koukam, mame to podobne :) .. ja bych take mohla jen na pul uvazku :) .. no az se vratim do prace, bude to jen na 4 hod. .)
jInak ja bydlim 25 km severne od Rima.. na vesnici (jsem z Prahy) .. sila.
A co ty ? Kde bydlis? Ti povim, ze se mi Spanelsko libi vic nez cela italie :) .. teda nidky jsem tam nebyla, ale ta mentalita lidi mi pripada lepsi (ackoli to mam jen z doslechu)

In reply to by lenki

Tak to jsme na tom taky skoro stejne (az na to ze nejsem z Prahy :s: ), bydlim asi 30 km severne od Barcelony, taky tak nejak na místní pomery na vesnici :s: .
S tou prací to je komplikovany, vubec v dnesni situaci (tady je asi 18 % nezamenstnatnosti!), takze porad premyslim nad tim, co bych asi tak delala (jestli neco na svuj ucet nebo jak), navíc bychom chteli vcelku "brzy" jeste jedno :|P: , coz "pracovní" situaci taky neulehcuje :///:
Jinak je pravda, ze tu je hezky :one: (ale to urcite i v Italii :a: )

In reply to by Eponina

hehehehhe, no ja bych tech 8000,_kc fakt hned brala :).. vubec mi to neprijde malo. nahodou na takove ty zakladni vydaje kolem male by to stacilo :) ... ale bohuzel :( budu mit prd :) a co si budem .. 8000kc plus v rodinnem rozpoctu uz je sakra znat :) .. apapapp

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

V tom článku jsem četla o Sicílii a že stejně špatně jsou na tom v Řecku. Ale nejen maminy, celkově :-( A ne že by nechtěli pracovat, docela je tam vydrbávají zaměstnavatelé, ale oni raději mlčí, protože sehnat práci je moc těžké.

In reply to by Eponina

no ono je to tady dost podobne... ono prvni 3 mesice dostavas 80 % platu a pak se to rapidne snizuje... po dalsich 6 mesicu beres cca 40-50 %.. pak nic. Kdyz das vypoved pred rokem ditete mas narok na tu disokupaci, ale musis mit odpracovano min. ty 2 roka.. a to nastesti mam.. ted beru skoro plny plat.. ale to za par mesicu konci.. potom nic... takze holky... fakt zlaty cechy ... precejen se o rodinu staraji lepe.....
ja mam partnera, ale co treba maminky samozivitelky.. to musi byt sileny.. musi do prace kdyz je tomu drobeckovi 3 mesice.. to je sileny...
takze holky fakt budte rady , ze berete co berete :)

In reply to by lenki

Přítel dělá ve Švýcarsku,tam mají mateřskou také krátce - už jsem zapomněla přesně kolik,ale když jsem se ho s údivem ptala,jak to tam dělají matky samoživitelky,odpověděl,že tam ( tolik ) nejsou,nezvládly by to...jinak ale všichni berou plošně stejný přídavek na dítě - 3 000,- v přepočtu. Nezkoumají,kolik kdo vydělá.

Ahoj, tak pro mne to vůbec problém nebyl. Jak jsem začala chodit do práce tak jsem začala žít se svým přítelem (již 5let manželem). Udělali jsme si jeden účet a 2 karty. Peníze jsme teda nebrali jako moje a jeho ale jako naše. Což si myslim že je to nejlepší a nejdůležitější při společném žití. Když jsem si něco chtěla koupit, tak jsem si to prostě koupila. Když jsem šla s holkama do kavárny, tak jsem šla. S financema to máme stále stejné. Jeden účet a 2 karty. Platíme hypotéku, máme 2 děti. Všechno je v pohodě.
Představa říkat si manželovi o peníze by byla pod mou úroveň-nesnesla bych to. Jsem strašně moc ráda že to máme takhle zavedený. Mám kamarádky, které žijou z rodičáku a pak musej škemrat u manžela o další peníze-to je děsný.

Neřeším, oba jsme to dítko chtěli a tak jsme museli počítat s tím že budu mít o pár tisíc míň. Od manžela mi chodí peníze na můj účet a já se strarám o platby. Pokud někdy s penězi nevyjdu řeknu si manželovi aby mi ještě přidal. Někdy je to náročný vyjít s penězma, ale Anička nám za to stojí na 1000%. Pa Markéta a Anička

ahojda, já jsem taky z prahy a vím o čem mluvíš, jsou tu drahé i potraviny a všecko víc jak na moravě odkud pocházím to je teda fakt, ale zas jsou tady větší platy, takže nevm co dělá tvůj muž, ale my problém nemáme. Je to spíš o zvyku. Já jsem se tady stěhovala jako těhulka, takže jsem celé těhu byla na pracáku, tak ted jak je malému rok mi nevadí příjem, ale to že jsem furt doma, je to občas na bednu.

tak my to nijak neřešíme a mně to ani nepřijde...prostě jsme do toho šli, tak se s tím muselo počítat. A nemyslím, že je v Praze draze, jj bydlení určitě, ale potraviny a jiné spotřební zboží tam máte levnější.

In reply to by Ivka

no, ono to až taky není tak pravda. Já jsem teda z Prahy dost otrávená, spoustu věcí na děti si vozím z Brna nebo z Tábora(když jsme u babiček´) Nevím, ale je tu úplně jiná úroveň a styl a prostě ty obyčejnější věci se hůř shání.

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka