Druhé dítě a různé pocity co mám..
ahoj...tak si rikam ze se sem vypisu, ze se treba najde nekdo, kdo me pochopi nebo ma stejne pocity, nebo mel..
Mame skoro trileteho klucinu, a ted se nam pred ani ne 14dny narodila holcicka. Je moc hodna, aspon pres noc..opravdu nemuzu rict ze bych nebyla vyspana..jen pres den se ji to ted nejak pokazilo, a moc toho nenaspi..Coz o to, je vzhuru - ok - ale takove male miminko nicim nezaujmete, takze pofnukava, obcas ji samozrejme necham lezet v kosiku, ale i tak...
Je to nova situace pro nas vsechny, maly se musi naucit ze tu nejsem jen pro nej..rekla bych ze to i zvlada, malou ma rad, jen obcas mi dela takove ty naschvaly, kdy ho prosit muzete jak chcete, at neco nedela, a stejne to dela. Je to male dite, ja vim...snazim se ho pochopit, ale nekdy mi nervy vytecou :-(, pak me to mrzi.
A muj problem je i to, ze ja se srovnavam s tim, ze tu nejsem jen pro nej, ze nedelame vsechno jen spolu jako driv...malou mam rada, jsem rada ze ji mame, ze je zdrava..nicmene me nekdy prepadne takova nostalgie :-(..Je to normalni????? Pak kvuli tomu brecim, jsem hloupa ja to vim..
Kdyby jste to treba nekdo mel stejne, budu rada kdyz napisete..ze v tom nejsem sama :-/..
je to úplně normální :s: :s: za prvé tam hrají roli hormony a za druhé se prostě musíš ty a tvá rodina srovnat s novou situací :///: hele já třeba u mladšího seděla v porodce,když řičel v postýlce a říkala jsem mu,no nemysli si,že takhle budeš řvát doma,tam se chci věnovat Lukymu :s: :s: u nás to takhle bylo od začátku,žádné přizpůsobování se miminu,ale mimčo se muselo přizpůsobit nám-samozřejmě,že jak v čem a s ohledem taky na něj,ale od malička s námí jezdil po výletech,Lukyho koníčkách,po návštěvách apod. On taky je Luky dost akční a navíc ten rok ještě nechodil do školky,tudíž,aby nám to tu nespadlo na hlavu,tak jsme se museli chtě nechtě věnovat hlavně jemu.Ono taky nakonec naštěstí Niko byl relativně hodné mimčo,až občas na bříško a když měl hlad-to teda řval jak tur a kdekoliv jsme byli,jsem musela okamžitě nakojit,jinak byl klidně schopný se řevem zadusit :s: to jsem u prvního neznala,ten byl nežravec od malička a když si náhodou někdy sám vzpoměl,že by se rád najedl,tak jsem mu strčila dudlík a způsobně dudlal,než jsem našla vhodné místo k nakojení :s: docela sranda taky u nás,ale srovnalo se to,starší pak zjistil,že se nějaký čas musí věnpovat i mladšímu a mladší naopak teda zjistil,že si musí umět zakřičet,když něco chce a že za ním nikdo nebude chodi a prosit se ho,aby se náhodou napil,najedl,jestli si nechce kreslit apod.-s tím třeba u staršího bojujeme občas dodnes :s: :s:
In reply to je to úplně normální za by lucininenka
kdyz ty mas nad vsim takovej nadhled..jakoze se nehroutis a tak mi prijde..chtela bych byt taky tak pozitivne naladena :-(...snazim se taky malymu venovat jako driv, ale bohuzel to porad nejde..navic male se pokazilo spani, a dopol.mi tu zase proplakala :-/..ach jo..
ale prd,to se ti jen zdá :s: :s: taky mám dny,kdy mám pocit,že na děti jen ječím :s: :s: taky jsem obrečela první těhotenství,odjezd do porodnice u obou,porody,šetinedělko u prvního... hormony jsou mrchy,ale neboj,ono se to za chvilku srovná,jen jak najdeš ten správný rytmus :s: :s: někdy je to záhul-teda vlatsně skoro pořád,ale pořád to nejkrásnjěší,co jsem ve svém životě zatím zažila je MATEŘSTVÍ :h: :h: :h: :h:
In reply to ale prd,to se ti jen zdá by lucininenka
asi mas pravdu..musim se zajet, najit ten rytmus jak pises...je to 14 dni, je jeste malinka a holt vyzaduje sve! Navic je to silenej zravec :)..prijde mi ze ji hrozne moc, na to jak je malinkata...ale to ona proste spusti ječák jako blazen, kdyz ma hlad a musi jist stuj co stuj...bude to dobry, urcite jo! děkuju
Jak se nám malej narodil změnilo se chování mé dcerky (3,5)docela dost,myslím k horšímu a to JEN ke mě.Absolutně neposlechla,občas dělala,že tam nejsem atd a to byla moje princezna!Naštěstí má malýho brášku moc ráda a vše se během 3M upravilo.Snažím se ji muchlovat co nejvíc jak můžu a neustále ji říkám,že jsou moje zlatíčka!!!Taky mám občas nostalgickou náladu,byly jsme fajn parťačky,dělaly výlety atd,teď je ten človíček navíc,ale nedala bych ho ani za nic!Už je to skoro jako dřív a jsme prostě čtyři :-) :h:
In reply to Jak se nám malej narodil by Mirunka31
malej se k male taky pekne ma, jen me nekdy dela ty naschvaly...snazim se s nim taky mazlit, a delat ruzne veci, kdyz se zadari a mala spi i doma..ale uz aspon muzu chodit ven, i kdyz dlouhy trasy jeste nedavam..tak jsem s nim aspon takto...ale dneska mala dopol.zase proplakala, nejak se ji pokazilo spani..prijde mi ze stale chovam, krmim, zkousim uspavat..ted usnula, ale je to takove vselijake, budi se...no uz se vazne tesim az budou tyto zacatky za nami...
Určitě si takové pocity nevyčítej. Já to mám někdy i teď. Malému je 3,5 měsíce a dcerce budou tři roky. Bylo to tvé zlatíčko, kterému jsi věnovala svůj čas a teď ten čas musíš dělit. Rozpůlit se nemůžeš. Je to změna, takže si na to musíte všichni zvyknout a za chvíli to všem bude připadat naprosto normální, že se chvíli věnuješ jednomu a chvíli druhému. Ale věř mi, že tě naprosto chápu. Třeba před 14 dny byla dcera v nemocnici (mononukleóza) a já jsem tam s ní nemohla být, protože malého kojím. Dovedeš si představit, jak jsem to ořvala, že musí do nemocnice a já tam s ní nemůžu být. Takže co se týče tvých pocitů, buď naprosto v klidu, je to normální a brzo to přejde. Až se trošku víc zajedete.
In reply to Určitě si takové pocity by Iveta1986
tak to si dovedu predstavit, jak ti bylo, kdyz si tam s ni nemohla..ja mam slzy i ted, a to se me to netyka...Ja nevim jetli mam - asi urcite jo - jeste rozhozeny hormony ci co...Placu nekdy kvuli uplnym blbostem :-O...dekuji ti ze jsi napsala!!! ja aspon vidim ze je to normalni, ze zkratka jsou to pocity se kterymi nic nenadelam!! Je to zmena..na jednu stranu krasna zmena, ze je nas o jednoho vic, ale na druhou stranu si musime zvyknout.
dekuji!!
Je to naprosto normální :). Z takových pocitů se pak můžeš jen vybrečet a jet dál...a brzy budeš brečet z představy, že byste dcerku neměli. Nechceš pouvažovat nad šátkem nebo nějakým vakem vhodným pro takového prcka? Malinkou si na sebe uvážeš, ona bude spokojená, že je u tebe a ty budeš spokojená, že se můžeš téměř stoprocentně věnovat synovi tak, jak ste byli zvyklí! A ono si to všechno hodně rychle sedne, věř mi! Mám děti tři...nejmladší dcerka má cca 3,5 měsíce. Někde to naskočí hned, jinde to chvíli trvá. Ono je to i o tom, že každý z nás si jinak zvyká na nové situace. Já jsem ten případ, kterému to trvá všechno dýl. Chtěla jsem první dítě hrozně moc a pak jsem s ním dojela z porodnice domů a jen brečela, co s ním budu dělat. Chtěla jsem druhé dítě moc moc a pak jsem otěhotněla a místo radosti mě chytil hrozný pocit viny, co jsem to tomu prvorozenému udělala. Chtěla jsem třetí dítě a ani to nebylo úplně lehké chvilkama, protože malinká shruba od měsíce plakala plakala a já silou vůle potlačovala negativní pocity a pořád si říkala, že je úžasná, že je naše, že to bude všechno brzy lepší. A je :h:!! I u vás bude!!
In reply to Je to naprosto normální . Z by Rokl
moc...no mam to stejne jako ty...kdyz jsem prijela s malym, tak jsem brecela, protoze jsem najednou nevedela co a jak...kdyz jsem zjistila ze jsem tehotna podruhe, tak jsem taky mela pocity viny vuci malymu...
Jsi moc hodna, dekuju ti ze jsi napsala!!!! Prave ze se kolikrat vybrecim a je mi dobre, a rikam si ze to zvladnu..ale z toho mam zase pocit ze to nezvladnu :-(...urcite to bude dobry, verim v to!
moc dekuju...
ten satek - a nezvyknou si deti pak? jakoze by chtela byt stale u me?? jakou s tim mas zkusenost?
Já jsem si šátek právě koupila, když jsem čekala druhého syna. Říkala jsem si, že lepší jak ho tahat případně v rukách, tak si ho uvážu a aspoń budu mít ruce volné. Každé miminko potřebuje tělesný kontakt. Když pláče, přeci ho nenecháš v postýlce plakat. Stejně si ho vezmeš, ale tím pádem jsi pro staršího syna vyřazená z provozu. A když plakat nebude, tak necháš holčičku ležet a koukat ;-). Druhorozeného synka netrápilo bříško a tak byl hrozný hodný, usínal si v postýlce a když mu to prostě nešlo nebo fňukal, vzala jsem si ho do šátku k sobě. Zvládali jsme tak i veškeré návštěvy, prostě všechno, na co jsme byli do té doby zvyklí. Někdy to bylo fyzicky náročné, ale hlava měla klid, že syna o nic neochuzuju. A taky tím, jak jsme pořád podnikali staré známé věci, neměli jsme ani jeden pocit, že by nás druhé miminko o něco obíralo. Když ti holčička v šátku usne, prostě ji odložíš spící do postýlky...ničeho se neboj, mysli na to, že spokojené miminko rovná se klidné miminko a neřeš teď, jestli si ho nerozmazlíš. Je malinkatá, opravdu nepláče jen z rozmaru. Naše nejmladší je v noci od porodnice ukázková, ale přes den právě strašně špatně spala, ale bylo to bříškem. Jak usnula, do deseti minut ji vzbudilo bříško a tak jsem vlastně téměř pořád uspávala. Jak jsem ji ze sebe sundala, hned byla vzhůru. Jak jsem zastavila s kočárkem, hned byla vzhůru a plakala...nebylo to jednoduchý a kolikrát jsem byla už fakt protivná. Kluci mají teď naštěstí jeden druhého a tak mě až tak nepotřebují. Trpěla jsem spíš já tím, že jsem za nimi chtěla a místo toho jsem řešila malinkou. Ale bříško odeznívá a fakt je najednou jiná, mnohem líp a dýl spinká...prostě nebyl to rozmar, to co mi tu předváděla.
In reply to Já jsem si šátek právě by Rokl
tak to mozna zkusim...dneska je to zase zoufaly..ja mam pak depky, nechci je mit, je to hnusny..uz chci ty zacatky at jsou za nami a chci si to uzivat!!! :-(
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Ahoj, to je jasné, jako na všechno ve výchově dětí-pomůže postupující čas a věk dětí. Za chvíli se bude malá zapojovat. Věnuj se pokud možno hodně synovi, malá si na to postupně bude zvykat a zapojí se k vám také. Mé kamarádce pomohla ohrádka pro malou do místnosti, ve které si hraje a o syna se stará zvlášť, ale občas jsou pochopitelně spolu.