Tak jsem teda asi divná....

já jakožto autorka onoho článku "z druhé strany barikády" jenom podotýkám, že se rozhodně nenudím, o tom to není. Synek je hyperaktivní (takže na nějaké koníčky, o kterých některé holky píšou, můžu zapomenout, nestihnu si v klidu ani přečíst titulní stránku novin), často cestujeme přes celou republiku, chodíme plavat, cvičit.. Jenomže se, jak už napsala jedna mamča, cítím nevyužitá asi a taky mi přijde, že už nemám fantazii na vymýšlení dalších podnětů. Pokud bych měla v místě kamarádky s dětmi, bylo by to asi jiné. Taky hodně záleží na nátuře, já mám tu smůlu, že mě to celý život táhne někam dál, kupředu, za dalšími a novými věcmi a teď si zkrátka asi připadám, že stagnuju. Takže pokud Tebe to naplňuje, je to super a fandím! ;) s.

Tak já taky tedy nevím, co je to nuda. Když chci, jdeme do společnosti, když ne, jsme prostě doma sami. :) Nenudila jsem se ani po celé těhotenství a to jsem byla doma půl roku. Stresy už mi odpadly, protože naše holčička už je "velká" (10 m.). Konečně si to užívám, protože je s ní sranda a zároveň si chvilinku vystačí i sama. Prostě paráda. Možná se to někdy změní a budu toužit zase po změně, ale zatím je to super. Už mám i trochu času na koníčky, takže mi fakt nic nechybí. Vychutnávám si, protože u druhého mimča už to takhle nebude :00: :///:

Ahoj, tuhle krizi jsem měla u prvního dítěte. Doma jsem vydržela rok a pak jsem se vrátila do práce. Chodila jsem tam jen 1-2krát týdně, jinak jsem se věnovala dceři a strašně mi to pomohlo. Přitom než jsem se do té práce vrátila, měla jsem pořád nabitý program - hodně jsme se navštěvovaly s kamarádkou, občas jsme spolu zašly i na diskotéku nebo jen tak na víno a stejně mi připadalo, že je to stereotyp, cítila jsem se "nevyužitá". Po roce v práci jsem odešla na druhou MD. Malý má 5 měsíců a já jsem byla od začátku rozhodnutá, že se zase po roce vrátím do práce, že to déle doma nevydržím, ale začínám váhat. Nevím, jestli je to tím, že je Pavlík hodné miminko, nebo tím, že jsem starší, další děti už neplánuju a možná nějak podvědomě si říkám, že bych si to měla užít, dokud jsou děti malé. Tím spíš, že mi to strašně utíká. A to přitom nikam nejezdím, většinu dne trávím s dětma doma a okolo baráku, s kamarádkou už se nevídáme (vrací se do práce a má málo času), prostě 24 hodin denně jen a jen děti, ale zjišťuju, že si to užívám čímdál víc. Sice mě čas od času chytne rapl, kdy mám chuť se na všechno vykašlat, dát děti manželovi a jít někam ven, ale zase to přejde. Vím, že nikam nemůžu, protože bych neměla hlídání, tak to prostě pustím z hlavy. Asi taky časem dojdu do stádia, kdy budu doma tlouct hlavou do zdi a nadávat, že chci mezi lidi a že mě nebaví být věčně zavřená doma, ale zatím to nepřišlo, tak se snažím si momentální situaci co nejvíc užít. Jakmile jednou nastoupím do vlaku práce - rodina - domácnost, už z něj nebudu moct vystoupit. :a:

Každý to má jinak. Já jsem ve 4 měsících malého byla skoro zoufalá. Byla jsem zvyklá na práci mezi inteligentníma lidma a najednou jsem byla sama doma s dítětem, které ještě nekomunikovalo, skoro celé dny řvalo, kadilo, jedlo a skoro nespalo... nikoho jsem tu pořádně neznala, rodina daleko, prostě psycho. Pak jsem začala chodit na 2 hodinky týdně do práce a postupně se to zlepšovalo. Přestala jsem být frustrovaná, cítila se mnohem líp a i malý začal být tím pádem snesitelnější a od cca půl roku už je to docela pohoda.
Teď si mateřství vysloveně užívám, malému bude příští týden rok a už je to malý člověk, ne zvířátko. Takže je s ním sranda, dá se s ním i "domluvit". Do práce chodím na cca 6-8 hodin týdně a jsem maximálně spokojená. A myslím, že je spokojený i prcek, je to teď úžasné, pohodové dítě.

ahoj, nemůžeš to takhle soudit. Každá jsme jiná a každá máme jiné potřeby. Já autorku článku co jsi zmínila chápu. taky jsem měla lítání kolem malýho a domácnosti-pořád jsem měla co dělat, ale i tak na mě depka padla. Byla jsem od rána do večera sama-jen s uplakaným a ustekanym miminkem. Vnoci jsem se moc nevyspala. Ondra ani přes den nespal. Kamkoliv jsme šly tak se stekal nebo brečel-opravdu to nebylo užívání si miminka/balotálka. Takže na mě taky spadl splín. Když jsem pak potkala (nyní svou kamarádku), tak se vše začalo měnit a zlepšovat. Potom jsem si začala vše více užívat-malej byl také spokojenější protože mohl komunikovat se stejně starou holčičkou jako byl on. Když mi bylo ouvej, tak sem si měla ským promluvit hned a ne čekat na utahanýho manžela z práce...
Je super že si svého chlapečka užíváš a doufám že ti to dlouho vydrží

Ahojka. Ono se to bude postupem času nejspíš zhoršovat. Já jsem doma už pět let a někdy už mi to fakt leze na mozek. Celkem si teď užívám čas, co trávím na brigádě. :a:

Ahojky,moje rec.Ja si moc dobre pamatuju,jak me vsichni rikali,jak budu doma silet a zas se rychle rada vratim do prace mezi lidi!!!A ja jim odpovidala,ze se na to fakt tesim,ze konecne budu doma a uzivat si to s malou a nebudu muset bejt zavisla na praci,vstavani a tak... A jak jsem rekla,tak je :) Jeste me zadna separacni krize od spolecnosti nepopadla.Ja si to doma strasne uzivam.Jdu si kam chci a kdy chci,nikdo mi neotravuje zivot,pokud chci mezi lidi,tak proste jdu.I kdyz jsem defakto 24hodin denne s malou,vubec mi to nevadi!!!Vzdyt je to tak super byt s mimcem doma a divat se na to,jak se meni kazdej den pred ocima.
Bohuzel se mi cas krati a ja mam brzy nastup do prace,ale i tak ten rok doma byl proste nej nej :h: :h: Vzdyt doma clovek nemuze zustat vecne,jeste se tolik namakame,tak proc doma silet a neuzit si to,ze :)

Užívám si to jak mužu :h: Co děláte s malým dopoledne? Jak vypadá Váš obvyklý den?Nám to totiž strašně moc rychle utíká
http://www.mimibazar.cz/bazar.php?user=224083

ono záleží i kde žiješ. když jsi v rodném městě kde máš ty kamarádky, tak to je něco jiného když jsi jinde a měla jsi známé jenom v práci a nikoho z těch kočárkujících okolo neznáš a nevíš jak se zapojit do hovoru mezi 2,3 cizí maminky.
já po půl roce byla hotová, že bych šla taky už nejradší do práce, ale pak se začala hýbat, den ode dne větší a větší sranda, začalo to strašně utíkat. začali jsme na 8mi měsících chodit do medu na cvičení batolátek, pak i na AJ, FJ a další akce na nichž jsou všechyn děti tolerovány. A začala jsem si to užívat taky.

ahoj, určitě nejsi divná, buď ráda, že to tak máš a opravdu si to užíváš, jak by řekla božena němcová "šťástná to žena" :o
Tess
http://picasaweb.google.cz/tereza.mrhalkova