Píchání u pupku a pár kapek krve, 22tt

Potratila jsem 24+5.. v nemocnici jsem ležela tři týdny aniž by někdo něco dělal, nebo mi řekli co se děje. Měnilo se to každý den. Jednou..jste zdravá, běžte domů, co tu ještě děláte.. Druhá..ještě si tu poležíte den dva... Pak z týdne na týden a odkládání převozu...

A jinak se omlouvám, že píši tak zmateně..ale nevzpomíná se na to pěkně a i spoustu věcí jsem zapoměla napsat.. Jen jsem chtěla přiblížit jak to vypadalo a že jsem vlastně dopadla jako ta paní, co potratila ten první týden mé přítomnosti a já měla takový strach. Jinak v nemocnici mi řeklim že to je odběrem plodovky, na kterém jsem byla, že se pak voda přestala tvořit. Můj gynekolog mi ale as řekl, že nikoli, že to mohlo být spíš tím, že u mě mohl proběhnout nějaký zánět. Tak nevím. Teď mi zánět zrovna dnes potvrdily výsledky testů z minulého týdne, ale to je prý po tom vyčistění a v šestinedělí docela běžné po "potratu". Tak si zítra jedu pro antibiotika. A až je doberu čekají mě jaterní testy apod. naštěstí už u mého gynekologa, který se mnou za jedno sezení mluvil více než oni v nemocnici po tři týdny. Tečka za tím vším byla, když mě propouštěli, že mi doktor řekl, mluvil jsem s vaší maminkou, takže ta všechno ví (co, proč, jak...) a mě k tomu "potratu" řekl jen ať nebrečím, že ostatní ví maminka. Bezva ne?

Ještě chci dodat personal nemocnice si myslel, že když je mi 22 asi to bolí mín než starší a nemám nárok si stěžovat.

ahoj, je mi to moc líto. Jsou to prasata. Kde jsi prosimtě ležela že se k tobě takhle zachovali? to snad neni ani možné...drž se a hodně sil

Ležela jsem v Jablonci nad Nisou. Nikdo nic nedělal, nikdo mě neprohlížel. Po prvním týdnu v nemocnici vedle mě ležela paní, taky žádné vyšetření nic...měla jít domů, vzali ji tedy na prohlídku před propuštěním. Vrátila se se slzami v očích, už nevím co přesně říkala, moc se v tom nevyznám, ale že jí odešel čípek a má to celé vyhřezlé, že její holčina nemá nejmenší šanci přežít a už to jelo.. Den poté jsem se ptala doktora kdy mě hodlají zkontrolovat, že po tom co jsem viděla paní mám strach. Odpověděl mi, že až půjdu domů. Nicméně jsem mu řekla, že chci vyšetřit ihned. Tak mě vzal. Poté chodil a každý den co měl ten doktor službu se strašně divil, co tam ještě dělám, že přeci říkal, že mám jít druhý den domů. Jenže další den přešla jiná doktorka a ta zase, že mám zůstat. Nejprve dokud nebudu alespoň celý jeden den bez krvácení. Poté mi začly menší stahy. Dala mi proti nim kapačku. Dalí den přišel doktor a začal se se mnou hádat, že jsem proti stahům nic nedostala, že mám jít domů. Sestra ho upozornila, že má v mé složce ještě jeden papír. Tak sklapl. Že za dva dny půjdu. Za dva dny měl službu on. Vzal mě před "propuštěním" na vyšetření. Kde bez mrknutí oka řekl, že mám plodové vody ještě míň, a že volá do Liberce, abych podepsala papíry o ukončení těhotenství. Že není žádná šance. Zhroutil se mi svět. Převezli mě na samostatný pokoj. Celý den a noc jsem probrečela. Druhý den přišla zase doktorka. Ptala se jestli vím co se bude dít. Říkám, že mě mají převézt do LBC, aby genetička posoudila zda mi těhotenství udrží. Řekla, že mi tam ani nejspíš nikdo nebude dělat ultrazvuk, že jen podepíšu papíry. Doktor to tak domluvil!!! Malý byl geneticky zcela zdráv, orgány v pořádku, dva týdny předtím jsem byla na velkém ULT v Hradci a ještě předtím na odběry plodové vody. Doktorka převoz zrušila. Zavolala do Podolí, dohodli se, že když malý bude žít do 24tt (zbýval týden), že mě tam převezou a pak v případě porodu by ho měli zachránit. Týden uběhl, 24+1 mě vzali na ultrazvuk. Řekli, že plodovky je ještě míň a že mě KDYŽTAK ZA TÝDEN PŘEVEZOU!! Chápete? Další týden? Voda skoro žádná!! Sama jsem věděla, že týden to nemůže vydržet!!! To bylo úterý. Od pondělní noci mi začly bolesti, po 10 minutách, vždy v noci se to zhoršilo, přes den lepší. Neustále jsem to hlásila. Nikdo nic. Sředeční noc, byly bolesti už k nevydržení, v noci jsem se kroutila, dusila pláč a opět vše nahlásila. Ale nejhorší byl čtvrtek, k večeru jsem opět sestře řekla, že mám strašné bolesti po 7 minutách, byla u toho i moje matka. Sestra řekla, že se půjde zeptat DOKTORA! Přišla s tím, že doktor vzkazuje, že mi na bolesti nic nedají, ani se neobtěžovali podívat jestli už nerodím!!!! Pátek ráno..vizita..doktor..opět se opakuju o bolestech, čumí jak kdybych si vymýšlela, říkám, že už je to k nevydržení. On že v pondělí by zavolali do toho Podolí! Když viděl můj výraz, řekl, že tam jde tedy zavolat hned, ať přijdu k němu, že mě před tím vyšetří! Lehla jsem na tu kozu, sahá a říká, čípek je úplně uzavřený... Říkám, že to strašně bolí jak do mě hrabe... Tak zahrabal víc a vykřikl: Ona není zavřená!! To je něčí zadek!!! Já ž se otvírala a malý byl totálně natlačený zadečkem dole. Lehla jsem na postel na ultrazvuk..a doktor jen syrovým hlasem: No, tady už nebije ani srdíčko. Oči se mi zalily slzami. Doktor: nebrečte, je to tak lepší.... A už to šlo rychle, že mi přijdou napíchnout epidural, dají kapačky na vyvolání stahů... Šla jsem zpět na pokoj, kde ležela prominentní panička s vysokým tlakem, co znala asi nejspíš primáře "Víťu" a kolem které byl od začátku hrozný humbuk, i když jejímu malému už nic nehrozilo. V tu chvíli se mi hnusila. Sestra se mě milostivě přišla zeptat jestli chci převézt na samostatný pokoj. Já že jo. Ležela jsem, svíjela se v bolestech, po tom co do mě dloubal, začla krvácet. BYLO ASI 8 RÁNO. Asi v 11 mi přišli zavézt kanylu a dali ty kapačky. Sestra m i řekla, že až to bude k nevydržení, mám zazvonit a dá mi ten epidural, říkám, že to už k nevydržení je, že mám stahy po 5 min. Na to ona, že přijdou i po 3 atd. Odešla. Připadal jsem si jak nějaký odpad. Během půl hodinky jsem měla bolesti po minutě. Volám. Přišla sestra i s doktorkou, prohmatala mi břicho a že mi tedy epidural dají, no. Za dalších 10 min přišla sestra s tím, že začne do 20 min působit. Začal. Sestra mi přišla píchnout injekci do břicha a přinesla papíry k podepsání. Tam jsem se i dočetla, že asi nejspíš pak pojedu v celkové narkoze na operační sál na vyčistění. Řekla jsem jí že ze mě už šíleně teče krev a že asi potřebuju na malou, jestli můžu a že mám stahy po minutě. Řekla at jdu a zmizela. Posadit jsem se nemohla. Tak nějak jsem se došourala k wc ale čurat jsem nemohla, místo toho jsem cítila jak se rozevírám, v šoku jsem sáhla dolu a ucítila hebkou kůžičku, v panice, že ze mě vypadne do mísy jsem se rychle belhala k posteli. Tam jsem sebou sekla a když jsem se koukla dolu na posteli leželo zhroucené tělíčko. Vzala jsem tel a volala hysterickym hlasem sestru, že jsem šla na záchod a vypadl ze mě. Přišla, hlavičku měl ještě ve mě...začla ho tahat. Jenom jsem se klepala a dolu už se ani nekoukla. Když ho vytáhla zabalila ho do té prokrvácé podložky a ž ho odnese v tom. Přišla druhá sestra a pronesla: Dává se pod ně mísa! Druhá: Já vím!
Pak se ze mě snažila vytáhnout placentu, ta nešla, tak pode mě hodila mísu a že se jede na sál. Takže přeci... Probudila jsem se na gyneologickém pokoji s 2 ženskýma.. Sestry nechápaly, že nechci jít do jídelny mezi novopečené maminy a ty další dva dny co jsem tam musela ležet byl horor. Když jsem odcházela, doktor si dával na čas, přijela novopečená mamina a mě se nahruly slzy do očí. Sestra mě sjela zhnuseným pohledem.
Můj gynekolog se ted jen divil, že mě do toho Podolí nepřevezli, že to už na záchranu bylo. Navíc mi doktor v nemocnici řekl, že je o půlku menší než opravdu byl, že by nepřežil, ale v papírech se psalo něco jiného. Taky mi do zprávy napsali, že jsem potratila v sobotu, ale bylo to v pátek. Takže tak..

tak tohle je vrchol hnusu-to chování lékaře a chování sestřiček. Je mo to strašně moc líto. Tohle pomalu stojí za zveřejnění a stížnost. Takhle se k tobě chovat.

ježiši Kiki :r: :r: vubec nevím co napsat ,mám úplně slzy v očích. :r: :r: chudáčku musela sis vyrpět tolik špatného a navíc k tomu ty s prominutím sestry kraávy a o doktorech ani nemluvě......... :r: buď silná :k: ....snad bude líp.A ohledně nemocnice ,vubec bych neváhala a přístup personálu bych hnala na jejich vedení......

ahojky to snad neeeeeeeee nedokazu ani napsat jak se mi chce brecet ach jo proc.... divim se ze nezajem i v pripade ze bys nerodila na podoli meli by poslat sanitku vrtulnik na prepravu nicmene pokud se mu srdicko zastavilo jste nez se narodil asi uz nebylo co delat, mooooc me to mrzi drz se posilam aspon takle po dalce objeti a plno sily :k:

To jo, ale tady šlo o to, že mě měli už dávno převézt, čas už na to byl, i můj gynekolog se divil. Vlastně mě tam nechali dokud se mu to srdíčko nezastavilo, což bylo nevyhnutelné, když odtékala plodovka a i mě to bylo jasné, že tam nemůžu čekat donekonečna. Odkládali ten převoz z týdne na týden.